12 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa o zaplacení 9 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 20.4.2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývající žalované částky, zbývajícího žalovaného úroku z prodlení, žalovaného úroku 19,98 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 368 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu podanou dne 25.9.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalované uloženo zaplatit částku 9 440 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 834,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 356,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, s úrokem 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 2.3.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před jejím uzavřením posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované dotazované na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, informace byly zaznamenány do karty žalované jako zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalobkyně odkazovala na čl. 7 smlouvy, kde žalovaná potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet úvěr, a to i na základě informací získaných od ní a na čl. 7 smlouvy, kde žalovaná prohlásila, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná a schopná splatit celou dlužnou částku dle smlouvy. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a smlouva byla uzavřena. Žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Žalobkyně poukazovala na § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku o povinnosti každého jednat v právním styku poctivě a presumpce, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobkyně dále upozorňovala, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016), kdy neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy podle § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.4.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 1 000 Kč započtených na úrok 751,72 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 248,28 Kč Poslední platba na pohledávku byla žalovanou uhrazena dne 11.12.2017. Ode dne následujícího po 12.4.2018 již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12.4.2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina 6 000 Kč ode dne 13.4.2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni jako novému věřiteli s účinností ke dni 29.11.2019, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Ke dni postoupení 29.11.2019 činila výše pohledávky 9 440 Kč sestávajících se z dlužné jistiny 6 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 88,28 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 200 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 151,72 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení, a to kapitalizované úroky 2 356,19 Kč (od 13.4.2018 do data postoupení 29.11.2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 834,42 Kč (od 20.4.2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29.11.2019), úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroky z prodlení 8,5 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z karty zákazníka/žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že 2.3.2017 žalovaná žádala o hotovostně zápůjčku 6 000 Kč na 58 týdnů. V žádosti žalovaná uvedla, že má invalidní důchod II. stupně, jako její příjem je uvedeno 6 700 Kč a vedlejší příjem bez bližší specifikace 4 000 Kč, v rámci výdajů na bydlení uvedla žalovaná výdaje 2 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, celkové výdaje 6 000 Kč, použitelný příjem 4 700 Kč. Žalovaná bydlela jako spolubydlící, v domácnosti s jiným rodinným příslušníkem. Součástí listiny byly i dvě stránky drobně psaného prohlášení. Podle posudku o invaliditě žalované z 21.2.2017 má žalovaná invaliditu 2. stupně, sníženou pracovní schopnost o 55% od 30.1.2017. Podle jakéhosi neúplného výseku z výpisu z jakéhosi účtu bylo zjištěno, že byla vyplácena někomu nemocenská 179 Kč denně, výběry z tohoto účtu realizovala žalovaná, konečný zůstatek na tomto účtu byl 8, 05 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že 2.3.2017 uzavřela žalovaná s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí úvěru ve formě peněžité zápůjčky ve výši 6 000 Kč při pevném úroku 840 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání poplatku 1 200 Kč, při hotovostním inkasu splátek 2 400 Kč, tj. celkem měla žalovaná uhradit 10 440 Kč, který měla žalovaná splatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč splatných vždy, do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy, zápůjční úroková sazba je 23,72%, RPSN byla 195%. Byla sjednána pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas smluvní pokuta 0,1% z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž splatná je pokuta dnem následujícím po dni prodlení. Podle smlouvy má věřitel právo při prodlení kromě nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých z prodlení zejména s doručováním upomínek.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 29.11.2019 mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalobkyní bylo zjištěno, že byla pohledávka původního věřitele za žalovanou tímto věřitelem postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že doporučeně zaslaným dopisem 13.12.2019 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 1.5.2020 byla žalované doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 13 457,59 Kč do 7.5.2020 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalované bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 obč. zákoníku). Podle § 2394 obč. zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce 2.3.2017, na jejímž základě bylo tímto subjektem žalované poskytnuto 6 000 Kč, které měly být splaceny v 58 splátkách po 180 Kč týdně. Jistina činila 6 000 Kč při pevném úroku 840 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání poplatku 1 200 Kč, při hotovostním inkasu splátek 2 400 Kč, tj. celkem měla žalovaná uhradit 10 440 Kč, přičemž zároveň je v témž článku uvedena zápůjční úroková sazba je 23,72%, RPSN byla 195%. Žalovaná přes výzvu soudu netvrdila ani neprokazovala skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy o zápůjčce zaplatila či že by zaplatila více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující existenci žalovaného nároku. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaná řádně nesplácela a ani přes výzvu vzniklý dluh neuhradila vyjma částky 1 000 Kč, po uplynutí 58 týdnů od 2.3.2017, tj. k 12.4.2018 se stal celý zbývající dluh splatným. Původní věřitel následně postoupil svou pohledávku vůči žalované žalobkyni k 29.11.2019. Žalobkyně se po žalované domáhala úhrady dlužné jistiny 6 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 88,28 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 200 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 151,72 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení, a to kapitalizované úroky 2 356,19 Kč (od 13.4.2018 do data postoupení 29.11.2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 834,42 Kč (od 20.4.2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29.11.2019), úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroky z prodlení 8,5 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Co se týče přezkumu úvěruschopnosti žalované, žalobkyně doplnila, že jej právní předchůdce prováděl, žalovanou dotazoval na její rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a informace ověřoval podle dokladů od žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva), záznamy jsou v kartě zákazníka. Žalovaná má invalidní důchod 6 700 Kč měsíčně a další příjem 4 000 Kč, neměla vyživovací povinnost, ani žádné půjčené peníze, právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o těchto tvrzeních, ostatně by se žalovaná dopustila úvěrového podvodu. Neprokázání splnění této povinnosti podle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

10. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2390 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla sjednána smlouva o zápůjčce, kdy za poskytnutí částky 6 000 Kč se žalovaná zavázala ve splátkách zaplatit celkem 10 440 Kč (včetně dlužné jistiny 6 000 Kč) do 58 týdnů ode dne převzetí jistiny 2.3.2017, tj. do 12.4.2018, dokdy měla proběhnout celá úhrada dlužné částky sestávající z jistiny a poplatku. Tehdy zákonný úrok z prodlení činil od 13.4.2018 8,5% ročně. Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč. Soud se zabýval i zkoumáním úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a nepředložila ani důkazy, které by prokazovaly nějaký postup zkoumání. I z tohoto důvodu by soud posuzoval splnění povinnosti žalobkyně jako věřitel prověřit schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, a to dle pravidel zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb., který § 86 uvedeného zákona ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při takovém posouzení spotřebitele, posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Platí dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu uvedeného ustanovení se však vyjádřil např. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11, či sp. zn. III. ÚS 4084/12, v nichž dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny směnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (uváděl Ústavní soud rozsah 30 – 45 % dlužné částky) nastupujících již při prodlení v řádech jednotek dnů, či týdnů, je nutné považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017. Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo neposkytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouvy i podle Nejvyššího soudu neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. I As 30/2015-39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta Českou obchodní inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Pokud by tak věřitel nepostupoval, dle názoru odvolacího soudu, s přihlédnutím k chráněným zájmům, které jsou potenciálně narušeny tímto jiným postupem věřitele, jde o neplatnost právního jednání absolutní, jak ostatně s obdobným odůvodněním pro předcházející úpravu spotřebitelského zákona č. 145/2010 Sb. dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. V dané věci má soud zjištěno, že úvěruschopnost dlužníka byla posouzena nedostatečně, původní věřitel vycházel z údajů žalované, kdy jako důkaz k příjmům žalované byl předložen pouze posudek o částečné invaliditě a výpis z účtu, velmi pravděpodobně žalované, kdy v roce 2016 pobírala [anonymizováno] dávky 179 Kč denně a vykazovala zůstatek na účtu 8,05 Kč. Na základě hodnocení klienta při neověřených údajích o čistém měsíčním příjmu žalované 10 700 Kč (reálně podle výpisu cca 5 500 Kč měsíčně), kdy žalovaná žije společně s jiným rodinným příslušníkem, bydlí v nájmu, přičemž za bydlení na nájemném a inkasu hradí 2 000 Kč měsíčně a na osobních výdajích 4 000 Kč. [příjmení] původní věřitel shledal žalovanou jako úvěruschopnou, lze stěží akceptovat to, že žalovaná je schopna splácet při příjmu 5 500 Kč čistého měsíčně úvěr, o čemž ostatně svědčí i téměř nulový zůstatek účtu a že za těchto podmínek bude žalovaná schopna řádně úvěr splácet je v rozporu s obecnými znalostmi o životních potřebách občana v České republice. Byť tedy ust. § 87 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, jak bylo odůvodněno odvolacím soudem výše, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě, má důsledky neplatnosti takového právního jednání – úvěrové smlouvy, nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní. Vztah mezi účastníky je tudíž nutno podrobit režimu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi poskytnutými 6 000 Kč a uhrazeným 1 000 Kč, tj. 5 000 Kč s úrokem z prodlení, jak byl žalován od 20.4.2018 do zaplacení 8,5% ročně. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním shora blíže podaným.

11. Pro téměř úplný úspěch žalobkyně ve věci samé (tj. ohledně jistiny) jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 2,5 hlavního úkonu právní pomoci po 200 Kč, 3 x režijní paušál 100 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek. Náhradu nákladů řízení 1 368 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě.