12 C 199/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 17 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 3.6.2025 do zaplacení ve výši 12% ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývajících žalovaných částek a zbývajícího žalovaného zákonného úroku z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 3.10.2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované jí zaplatit částku 14 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 200 Kč od 15.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a 2 615 Kč na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 8.7.2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 8.7.2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 4 200 Kč, jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách dle smlouvy s datem poslední splátky 14.9.2024, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni, dále žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou v písemné podobě. Tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). V rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaná je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinna poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla se žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 smlouvy, písemné výzvy odeslány dne: 11.8.2024, 22.8.2024, 10.9.2024, 19.9.2024). Důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně žalované odeslala upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud se přihlédne k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost , právnická osoba, . účtuje za každou upomínku 600 Kč, , právnická osoba, . 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Žalobkyně požaduje 16 200 Kč, kdy jistina + poplatek je ve výši 14 200 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč, je žalována i smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 1.8.2022 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne 15.9.2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 21.8.2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 400 Kč.

2. K výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. žalobkyně doplnila, že k uzavření smlouvy došlo na základě zaslané SMS zprávy s kódem, který žalovaná vložila do smlouvy jakožto svůj podpis a souhlas, že se se smlouvou seznámila. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoplňovala žádná skutková tvrzení s tím, že alternativně již uplatnila nárok na bezdůvodné obohacení, které bude odpovídat i pravděpodobné neplatnosti smlouvy.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12.1.2024, č.j. 0 Nc 1282/2023-23, bylo podle § 58 občanského zákoníku svěřeno , jméno FO, , aby za , Jméno žalované, prováděl uzavírání smluv, jejichž obsahem je získávání či investování finančních prostředků a zjišťování plnění z již uzavřených smluv, jejichž předmětem je finanční plnění. Z textu smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem dne 7.7.2024 bylo zjištěno, že měla žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem 4 200 Kč ve třech splátkách ve výších 4 733 Kč splatných 31. den od poskytnutí zápůjčky, 4 733 Kč šedesátý druhý den po poskytnutí zápůjčky a 4 734 Kč devadesátý třetí den po poskytnutí zápůjčky. RPSN byla 740%, nedílnou součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Pro případ prodlení žalovaného se tento zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0, 1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení a současně nahradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného 500 Kč za písemnou upomínku, 100 Kč za e-mailovou, 50 Kč za telefonickou a 30 Kč za SMS upomínku. Text smlouvy nebyl opatřen podpisy účastníků, u žalované bylo uvedeno PIN kód: 7246. Byly předloženy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, opět nepodepsané s uvedením PIN kódu žalované: 7246. Soudu byla předložena upomínka sepsaná 11.8.2024 žalobkyní pro žalovanou ohledně okamžité úhrady 5 508 Kč, nebyla doložena dokladem o odeslání upomínky, další upomínky byly z 19.9.2024, 22.8.2024, 10.9.2024. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno doporučeným dopisem zaslaným 23.5.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě 20 314 Kč do tří dnů a nákladů právního zastoupení 1 121 Kč s tím, že při neuhrazení bude postupováno soudní cestou včetně exekucí. Soudu byl předložen dílčí výpis z účtu č. , č. účtu, , podle kterého byla částka 1 Kč zaplacena , Jméno žalované, dne 7.7.2024 z účtu č. , č. účtu, a na tento účet byla poukázána dne 8.7.2024 částka 10 000 Kč.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená ( § 1970 obč. zák.). Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda (§ 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud podle § 2051 občanského zákoníku na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu (§ 547 občanského zákoníku). Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (§ 513 občanského zákoníku).

6. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 8.7.2024 na její účet, žalovaná z této částky ničeho nevrátila. V době tvrzeného uzavření smlouvy byla žalovaná omezena ve svém jednání rozhodnutím Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12.1.2024, č.j. 0 Nc 1282/2023-23, kdy tímto bylo svěřeno , jméno FO, , aby za , Jméno žalované, prováděl uzavírání smluv, jejichž obsahem je získávání či investování finančních prostředků a zjišťování plnění z již uzavřených smluv, jejichž předmětem je finanční plnění. U předložené smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, že by ji žalovaná signovala a ani to, že by byl text takto uzavřené smlouvy nezměnitelný po tomto podpisu. Žalobkyně nenavrhovala důkazy k prokázání tvrzení, že zkoumala úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr v situaci, kdy nebyly zjištěny pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Žalobkyně prokázala, že žalované doručeným dopisem zaslaným 23.5.2025 zaslala výzvu k zaplacení 20 314 Kč do tří dnů, třetím pracovním dnem po odeslání je den 28.5.2025, třídenní lhůta k plnění pak skončila pro žalovanou 2.6.2025.

7. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2390 a násl. , § 2991 a násl. , § 1968 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že je třeba prokázané poskytnutí částky celkem 10 000 Kč žalobkyní žalované posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření tvrzeného konkrétního obsahu smlouvy o úvěru, soud se neztotožňuje s právním závěrem žalobkyně, že zaslání vygenerovaného kódu na telefonní číslo , tel. číslo, na webové stránky žalobkyně a jeho použití opět na webových stránkách představuje prostý elektronický podpis smlouvy, takový náhled je velmi zjednodušující a neodpovídá právní úpravě. To, že smlouva není uzavřena písemně, sice samo o sobě nezpůsobuje neplatnost uzavřené smlouvy, ale zvyšuje to náročnost prokazování tvrzení o existenci konkrétního závazku ze strany žalované vůči žalobkyni, kdy břemeno tvrzení a břemeno důkazní leží na žalobkyni. Protože bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč a žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by z této částky žalobkyni cokoli vrátila na její výzvu, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 10 000 Kč a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky 10 000 Kč od 3.6.2025 ve výši 12% ročně, kdy vycházel předžalobní výzvy, podle níž měla žalovaná vrátit 10 000 Kč do 2.6.2025. Ve zbývající části soud výrokem II. žalobu zamítl.

8. Pouze nad rámec tohoto právního posouzení soud uvádí, že i pro případ, že by se žalobkyni podařilo prokázat uzavření předložené smlouvy o úvěru se žalovanou, což se jí nepodařilo, zkoumal by soud skutečnost, zda byl úvěr poskytnut za situace, kdy žalobkyně poskytla úvěr v situaci, kdy nebyly žádné důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované, případně by zkoumal i soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy taková smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neboť za zápůjčku ve výši 10 000 Kč by měla žalovaná za 30 dní zápůjčky zaplatit poplatek 4 200 Kč, o nemravnosti takového závazku svědčí i výše RPSN 740%. Lze jen těžko předpokládat ve smyslu § 576 občanského zákoníku, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, tj. bez neplatných úroků (rozuměj poplatku), lze si jen těžko představit, že by měla žalobkyně zájem uzavřít smlouvu o zápůjčce bez tohoto poplatku. Ze všech těchto důvodů by bylo postupováno aplikací bezdůvodného obohacení na daný případ i v situaci, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy.

9. Pro téměř totožný úspěch účastníků soud nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.