12 C 204/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovaném: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč, kapitalizovaný úrok 1 400 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 900 Kč od 18.3.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývajících žalovaných 7 400 Kč, žalovaného kapitalizovaného úroku, žalovaného úroku a zbývajícího žalovaného úroku z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 2.12.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému uloženo zaplatit částku 15 300 Kč, kapitalizovaný úrok 9 000,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 038,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, úrok z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 23,72% ročně a na náhradu nákladů řízení 8 405,20 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 29.1.2015 s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce, jejíž součásti jsou i smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba], [IČO]). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalovaný by se navíc v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně poukazuje na § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“ vychází se tedy ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok zapůjčené peněžní prostředky 1 400 Kč a odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci klienta poplatek ve výši 348 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.3.2016. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 2 100 Kč, z toho si žalobkyně započetla na úrok 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnosti 217,21 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 482,79 Kč Poslední platba byla uhrazena 23.3.2015. Nejpozději měl podle smlouvy žalovaný zaplatit vše do 10.3.2016, pak již byl v prodlení. Pro neuhrazení v tomto termínu požaduje žalobkyně i úrok 23,72% podle čl. 1 podmínek a k tomu úrok z prodlení. Ke dni postoupení 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 15 300 Kč sestávajících z dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 782,79, dlužného poplatku z za hotovostní inkaso splátek 3 517,21 Kč. Žalobkyně jako právní nástupkyně žalobkyně žaluje o úhradu 15 300 Kč a dále na příslušenství o úhradu 9 000,42 Kč na kapitalizovaném úroku z dlužné jistiny 10 000 Kč při 23,72% úroku od 11.3.2016 do 6.12.2019, na kapitalizovaném úroku z prodlení 3 038,88 Kč z jistiny 10 000 Kč od 18.3.2016 do 6.12.2019 a dále pak úrok 23,72% ročně z jistiny 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, jako zámečník, jeho měsíční příjem činí 24 790 Kč, žije v podnájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Odborným posouzením schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, a má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Přitom názor, že tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku, resp. zápůjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, zastává i Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020.

2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žádal 29.1.2015 o půjčku 10 000 Kč, uváděl, že je OSVČ se mzdou 24 790 Kč, s výdaji 8 000 Kč na nájem, 3 500 Kč na domácnost, 1 350 Kč na splátky, 400 Kč na telefon. Žalovaný žil v podnájmu. Žalovaný předložil jako dokumenty výplatní pásky (jako OSVČ?), pracovní smlouvu nebo živnostenský list, nájemní smlouvu a občanský průkaz.

4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že 29.1.2015 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí 10 000 Kč při pevném úroku 1 400 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání administrativním poplatku 2 000 Kč, při hotovostním inkasu splátek 4 000 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 17 400 Kč, který měl žalovaný splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč splatných vždy, do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy. Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 1 400 Kč v textu podepsané smlouvy je uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách úrok 23,72%, RPSN byla 75,72%.

5. Podle přehledu plateb žalovaný uhradil 5.2.2015 částku 1 600 Kč a 23.3.2015 částku 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 6.12.2019 mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní bylo zjištěno, že byla pohledávka původního věřitele za žalovaným tímto věřitelem postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že doporučeně zaslaným dopisem 7.1.2020 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky 15 300 Kč na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 10.5.2020 byla žalovanému doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 28 689,53 do 14.5.2020 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalovanému bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku).

9. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru 29.1.2015, na jejímž základě bylo tímto subjektem žalovanému poskytnuto 10 000 Kč. Úvěr s poplatky měl být splacen v 58 splátkách po 300 Kč týdně. Ve smlouvě byl uveden pevný úrok 1 400 Kč na dobu trvání splácení, zároveň bylo uvedeno v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách, že je úrok 23,72% ročně, při sjednání administrativního poplatku 2 000 Kč, při hotovostním inkasu splátek 4 000 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 17 400 Kč, RPSN byla 75,72%. Za dočasný úvěr 10 000 Kč měl žalovaný za 58 týdnů uhradit celkem 17 400 Kč, tedy za 58 týdnů o 7 400 Kč více, což ročně činí 6 635 Kč, což odpovídá 66% O nákladnosti úvěru vypovídá i uvedená RPSN. Nezáleží na tom, jak věřitel označí jednotlivé druhy plateb, které vyžaduje za dočasné umožnění dispozice prostředky. Úplatou za poskytnutí peněz jsou i veškeré poplatky, nejen úrok, který právní předchůdce žalobkyně uvedl ve smlouvě. Žalovaný přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy o zápůjčce zaplatil či že by zaplatil více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující existenci žalovaného nároku. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaný uhradil celkem 2 100 Kč. Původní věřitel následně postoupil svou pohledávku vůči žalovanému žalobkyni k 6.12.2019. V době poskytnutí úvěru 2018 se úvěry bank vůči spotřebitelům pohybovaly do 15%. Co se týče přezkumu úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně tvrdila, že ověřila informace od žalovaného, žalovaný tvrdil, že je osobou samostatně výdělečně činnou, ovšem o svém příjmu měl předložit výplatní pásky, což je ve zřejmém rozporu, buď byl žalovaný zaměstnaný a pak mohl předkládat pracovní smlouvu a k ní výplatní pásky, nebo byl osobou samostatně výdělečně činnou a pak měl předložit ke svým příjmům například daňové přiznání nebo výpisy z účtu. Přesto žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce neměl žádný důvod pochybovat o těchto tvrzeních, ostatně by se žalovaná dopustila úvěrového podvodu.

10. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru, nazvaná jako smlouva o půjčce (která od 1.1.2014 neexistuje, jde o právní institut podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), kdy za poskytnutí částky 10 000 Kč se žalovaný zavázal ve splátkách zaplatit celkem 17 400 Kč (včetně dlužné jistiny 10 000 Kč) do 58 týdnů ode dne převzetí jistiny 29.1.2015, tj. do 10.3.2016, kdy měla proběhnout celá úhrada dlužné částky sestávající z jistiny a poplatku. Tehdy zákonný úrok z prodlení činil 8,05% ročně. Žalovaný uhradil celkem 2 100 Kč. Úplata ve výši 66% za poskytnutí 10 000 Kč na omezenou dobu, i když ji právní předchůdce žalobkyně skrývá za pojmy poplatků vedle úroku, představuje nemravný úrok, když v té době se běžně úroky pohybovaly u bank do 15%, u nebankovních poskytovatelů do maximálně 30% ročně. Soud se tedy zabýval otázkou výše sjednané úplaty za poskytnutí úvěru, kdy má za to, že úplata ve výši 66 % za rok je v rozporu s dobrými mravy, neboť výrazně převyšuje úroky obvyklé v místě a v čase. Co se týče úroku 23,72 % ročně, tento byl ve smlouvě uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách a soud k němu proto vůbec nepřihlíží v duchu stávající judikatury. Protože se však v této úplatě nachází i úrok, který je sjednán výslovně a odpovídá běžnému úroku svou výší, soud uhrazených 2 100 Kč započetl na jistinu a žalovanému tak zbývá uhradit 7 900 Kč na jistinu a 1 400 Kč na úroku. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 7 900 Kč, kapitalizovaný úrok 1 400 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 900 Kč od 18.3.2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Co do zbývajících žalovaných částek úroku a úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, viz odůvodnění výše.

11. Pro téměř shodný úspěch účastníků ve věci samé soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.