12 C 213/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 802 Kč s příslušenstvím

I. Co do žalované částky 276,85 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč ve lhůtě do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do zbývajících žalovaných 16 025,15 Kč, žalovaných úroků a žalovaných úroků z prodlení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 26.8.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému uloženo zaplatit částku 19 802 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 378,98 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 105,55 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75%, kapitalizovaný úrok ve výši 714,46 Kč, úrok 8 % ročně z částky 7 841,84 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 2 615 Kč. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , byla dne 6.3.2023 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy také předpis splátek jako příloha č.

1. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne 6.5.2024 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 609 Kč, dále se zavázal zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru při jeho sjednávání i v době trvání smluvního vztahu. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku 22 302 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 6.5.2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31.10.2023 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 7 841,84 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 263,71 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 360 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 947,88 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 388,57 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 6.5.2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 841,84 Kč od 7.5.2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, který je sjednán v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru 7 841,84 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 263,71 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty s účinností ke dni 25.3.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Kromě výše specifikovaných částek požaduje žalobkyně smluvní pokutu 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20.2.2025 ve výši 1 378,98 Kč, úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru 7 841,84 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 880,40 Kč a z úroku 263,71 Kč (celkem z částky 8 105,55 Kč) od 21.2.2025 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu žalovanému odeslanou doporučeně dne 17.7.2025 dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do 276,85 Kč na smluvní pokutě, soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku) a nadále rozhodoval o požadované částce 19 525,15 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení 1 378,98 Kč, kapitalizovaném úroku 714,46 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 8 105,55 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku 8,00 % ročně z částky 7 841,84 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Žalobkyně doplnila svá tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti, kdy uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 6.3.2023 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 21.1.2019 zaměstnán s příjmy celkem 20 849 Kč a měsíčními výdaji 15 278 Kč, že bydlí u rodičů, je ženatý a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdce žalobkyně shledal, že schopnost žalovaného splácet úvěr 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 593 Kč je dostatečná. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020- 97, kdy pro posouzení úvěruschopnosti stačilo, že listiny k posouzení úvěruschopnosti měl věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a dále na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2021 č.j. 12 Co 367/2020-170. Smluvní pokuta k 20.2.2025 činí 5 723,15 Kč při denní výši 0,1% z dlužné částky za období od 7.7.2023.

4. Ze žádosti o úvěr datované 6.3.2023 bylo zjištěno, že v ní žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 21.1.2019 na dobu určitou do 31.12.2023 s příjmem 20 849 Kč, za bydlení a energie platil žalovaný 2 000 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a osobní náklady 8 510 Kč měsíčně, na srážky ze mzdy a výživné 3 175 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček 1 593 Kč, žalovaný dle žádosti bydlel u rodičů, byl ženatý, nežije ve společné domácnosti s další osobou, nemá vyživovací povinnosti, má základní vzdělání, žádal o 12 000 Kč na 14 měsíců při splátkách 1 593 Kč. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný v období listopadu 2022 až ledna 2023 z příjmu probíhaly srážky na deset exekucí žalovaného měsíčně, v lednu 2023 bylo vyplaceno 23 692 Kč po sražení 5 306 Kč, v prosinci 2022 byla čistá mzda 17 072 Kč, srážky byly cca 2 130 Kč, tyto nebyly v čisté mzdě uvedeny, v listopadu 2022 bylo na čisté mzdě uvedeno 16 478 Kč, srážky mzdy byly vyčísleny na 2 050 Kč, které nebyly v čisté mzdě uvedeny. Příjem žalovaného byl prokázán podle výplatních pásek od listopadu 2022 do ledna 2023, z tohoto příjmu byly prováděny srážky na deset exekucí a další srážky byly dvakrát pro , právnická osoba, , adresa, a na náhradu nákladů zaměstnavatele. Podle dodatku pracovní smlouvy byl žalovaný zaměstnán od 21.1.2019 do 31.12.2023.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 6.3.2023 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvu o poskytnutí 12 000 Kč při pevném úroku 609 Kč na dobu trvání splácení, při částce za poskytnutí úvěru 5 8800 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru 1 653 Kč a inkasu plateb hotovosti 2 160 Kč, tj. celkem 10 302 Kč, kdy měl žalovaný uhradit dohromady 22 302 Kč, který měl žalovaný splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, splatných vždy do měsíce od podpisu smlouvy u první splátky a do měsíce od poslední splátky u všech dalších. Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 609 Kč v textu podepsané smlouvy je uveden i úrok 8% ročně po celou dobu trvání smlouvy, RPSN byla 272,44 %. Vzájemný vztah úroků ve smlouvě řešen není. Žalovaný potvrdil podpisem převzetí částky 12 000 Kč od věřitele. Ve smlouvě je uvedena povinnost žalovaného zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušené dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž je smluvní pokuta splatná v den následující po dni prodlení, za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Podle smlouvy úrokem z prodlení měla být úročena jak jistina spotřebitelského úvěru, tak narostlý, splatný a nezaplacený úrok. V jedné blíže neoznačené listině jsou uvedeny platby v hotovosti 1 600 Kč dne 7.3.2023, 1 600 Kč dne 19.4.2023, 1 600 Kč dne 26.5.2023, 1 600 Kč dne 13.7.2023, 1 600 Kč dne 21.9.2023 a 500 Kč dne 31.10.2023, tj. celkem 8 500 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že je v něm s datem 2.4.2025 žalovaný informován o postoupení pohledávky v celkové výši 23 895.44 Kč na žalobkyni. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 12.3.2025, jíž byla převedena i žalovaná pohledávka vůči žalovanému, a potvrzení o zaplacení kupní ceny..

7. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 17.7.2025 byla žalovanému doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 22 639,79 Kč do 1.8.2025 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalovanému bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku).

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný uzavřel , právnická osoba, . smlouvu o úvěru dne 6.3.2023, na jejímž základě bylo tímto subjektem žalovanému poskytnuto 12 000 Kč v hotovosti. Úvěr s poplatky měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaný měl zaplatit poplatky celkem 10 302 Kč, což představuje 74% ročně, ačkoli je ve smlouvě uveden pevný úrok 609 Kč a zároveň je ve smlouvě uvedeno, že jde o 8 % ročně pevných po celou dobu sjednaného trvání smlouvy, pevný úrok 609 Kč ale představuje cca 4,35% roční úrok, oba vyčíslené úroky jsou tak ve zjevném rozporu, přičemž soud za skutečný úrok ve skryté formě považuje právě celkový poplatek 74 %. RPSN byla u smlouvy 272,44 %, což vypovídá o reálném úroku jakožto úhradě za dočasné poskytnutí peněz. Nezáleží na tom, jak věřitel označí jednotlivé druhy plateb, které vyžaduje za dočasné umožnění dispozice prostředky. Úplatou za poskytnutí peněz jsou i veškeré poplatky, nejen úrok, který právní předchůdce žalobkyně výslovně uvedl ve smlouvě. Žalovaný přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy zaplatil či že by zaplatil více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující existenci žalovaného nároku. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaný uhradil celkem 8 500 Kč na smlouvu. Původní věřitel následně postoupil své pohledávky včetně pohledávky vůči žalovanému žalobkyni k 12.3.2025. V době poskytnutí úvěru v březnu 2023 se úvěry bank vůči spotřebitelům poskytovaly s úrokem 9,45 % ročně (sazby ARAD). Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně získal a ověřil informace od žalovaného a neměl žádný důvod pochybovat o těchto tvrzeních žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má pracovní poměr od 21.1.2019 do 31.12.2023 s příjmem 20 849 Kč, za bydlení v nájmu a energie sám platí 2 000 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a osobní náklady 8 510 Kč měsíčně, na srážky ze mzdy a výživné 3 175 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček 1 593Kč, je ženatý, nežije ve společné domácnosti s další osobou, nemá vyživovací povinnosti, má základní vzdělání. Příjem žalovaného byl prokázán podle výplatních pásek od listopadu 2022 do ledna 2023, z tohoto příjmu byly prováděny srážky na deset exekucí a další srážky byly dvakrát pro , právnická osoba, , adresa, a na náhradu nákladů zaměstnavatele a žalovaný byl zaměstnán pouze na dobu určitou do 31.12.2023.

11. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a podle §§ 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru, kdy za poskytnutí 12 000 Kč se žalovaný zavázal ve splátkách zaplatit do 14 měsíců ode dne převzetí jistiny úplaty ve výši 74% z poskytnutých peněz na omezenou dobu, i když ji právní předchůdce žalobkyně skrývá za pojmy poplatků vedle úroku, představuje nemravný úrok, když v té době se běžně úroky pohybovaly u bank na úrovni pod 10 %. Sjednaná úplata ve výši 74 % za rok je v rozporu s dobrými mravy, neboť výrazně převyšuje úroky obvyklé v místě a v čase. Žalovaný uhradil celkem 8 500 Kč na smlouvu. Úroky sjednané formou několika platebních povinností soud uvažoval vcelku a jako takové je shledal v rozporu s dobrými mravy, přičemž má soud za to, že kdyby na ně takto nahlížel právní předchůdce žalobkyně jako věřitel, neměl by zájem právní jednání provést i bez této neplatné části. Soud se zabýval i postupem právního předchůdce žalobkyně, zda byl v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména §§ 86, 87. Zde soud shledal, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena, ovšem závěry věřitele o úvěruschopnosti žalovaného neodpovídaly zjištěním, minimálně bylo třeba prověřit úvěruschopnost více s ohledem na provedená zjištění. Například ohledně bydlení se vycházelo z nákladů bydlení 2 000 Kč měsíčně, u žalovaného probíhalo aktuálně deset exekucí a další troje srážky pro , Anonymizováno, , adresa, a zaměstnavatele. Právní předchůdce žalovaného nijak neprověřoval, jestli žalovaný čerpal nějaké úvěry, ač viděl množství exekucí prováděných z příjmu žalovaného, k dispozici měl i pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou do 31.12.2023 u žalovaného. Obranné tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného prokazuje skutečnost, že zaplatil pět splátek, nestačí. Soud z obou uvedených důvodů, tedy nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti a poskytnutí úvěru při zjištěních, která nutně vyvolávají pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, a dále i pro nemravnost úroků, bez nichž by zajisté původní věřitel nepřenechal jistinu žalovanému, soud dospěl k závěru, že je třeba smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou, kdy je nutno právní vztah mezi účastníky posuzovat jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně jako prvního nástupce původního věřitele. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl 12 000 Kč, žalovaný vrátil částku 8 500 Kč, rozdíl představuje 3 500 Kč, které soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni k úhradě a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne právní moci rozsudku, kdy tuto lhůtu soud považuje za přiměřenou uvedené částce. Co do zbývajících žalovaných částek, žalovaných úroků a zbývajících žalovaných úroků z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. Pro naprosto většinový úspěch žalovaného soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný zůstal procesně pasivní a náklady mu nevznikly.