12 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 85 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 180 Kč v měsíčních splátkách po 3 550 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci a to pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 9 252,18 Kč od 31.8.2024 do 31.1.2025, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do 15.10.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a úroku 12 % ročně z částky 85 000 Kč od 16.10.2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 18 775 Kč v měsíčních splátkách po 782 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci a to pod sankcí ztráty výhody splátek.

1. Žalobou soudu doručenou dne 23.1.2026 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému jí zaplatit částku 85 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 252,18 Kč od 31.8.2024 do 31.1.2025, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do 15.10.2025, zákonný úrok z prodlení z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 12 % ročně z částky 85 000 Kč od 16.10.2025 do zaplacení, částku 180 Kč a částku 21 368,50 Kč.na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 7.2025 mezi ní a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, . Banka jako původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 12. 1.2022 smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Ve smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně, uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Původní věřitel předmětný úvěr poskytl, žalovaný však po čerpání debetu měl na účtu evidovány položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala, proto banka v souladu s obchodními podmínkami přistoupila dne 10. 2.2025 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Banka byla při prodlení žalovaného oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 85 000 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku 9 252,18 Kč ( ve výši 21,90 % ročně za období od 31. 8.2024 do 31. 1.2025, konkrétně 31. 8.2024 úrok po splatnosti 08/2024 -1 558,06 Kč, 30. 9.2024 úrok po splatnosti 09/2024 -1 507,80 Kč, 31.10.2024 úrok po splatnosti 10/2024 -1 558,06 Kč, 30.11.2024 úrok po splatnosti 11/2024 -1 507,80 Kč, 31.12.2024 úrok po splatnosti 12/2024 -1 558,06 Kč, 31. 1.2025 úrok po splatnosti 01/2025 -1 562,40 Kč). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 13. 4.2021 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. , hodnota, a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného ceníku, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku přistoupil původní věřitel dne 26. 6.2025 k odstoupení od smlouvy, žalovaný ani poté dluh neuhradil, nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 180 Kč na dvou poplatcích po splatnosti po 90 Kč zaevidovaných 31.12.2024 a 31.1.2025 za využití povoleného debetu v daném měsíci. Přes předžalobní výzvy k úhradě nedošlo.

2. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, který ve lhůtě 30 dnů odůvodnil tím, že mu byl kontokorent poskytnut v internetovém bankovnictví , Anonymizováno, , která nezkoumala jeho příjmy, nemusel je dokládat, banka mu předvyplnila jeho pohyby na účtu jakožto příchozí platby z jiných bankovních účtů žalovaného, které uvedla jako jeho příjmy, nezkoumala jeho výdaje na domácnost a ani se na ně neptala, nebylo předloženo ani daňové přiznání. Příjmy žalovaného od roku 2016 plynou pouze z nákupu a prodeje nemovitostí, nejde o podnikání žalovaného, za zprostředkování nákupu nemovitostí neuváděl žalovaný vyšší příjmy než 85 000 Kč ročně, více než tuto částku žalovaný neměl jako příjem, a to ani z pronájmu. K nesplácení úvěru došlo proto, že dosud nenabyl nemovitost za 300 000 Kč a neprodal jí investorce za 1,35 milionů Kč (z důvodu exekuce majitelky na výživném), a proto neměl na placení svých závazků. Kdyby měl pravidelný příjem 85 000-120 000 Kč měsíčně z podnikání, jak žalovanému předsouvala , Anonymizováno, , byl by schopen své úvěry platit. Také z kupní ceny za polovinu bytového domu v , Anonymizováno, dostal žalovaný pouze 500 000 Kč na místo 1 000 000 Kč, což vedlo k problému se splácením. Proto tedy žalovaný souhlasí se zaplacením jistiny a nákladů řízení při splácení ve 24 měsíčních splátkách.

3. K výzvě soudu podle § 118a občanského soudního řádu žalobkyně doplnila, že v projednávané věci žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným, zejména příjmů a výdajů, které ověřovala v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v relevantních databázích Ministerstva vnitra České republiky, kdy na základě takto zjištěných skutečností dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, přičemž v době poskytnutí úvěru neexistovaly důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti. V žádosti uvedl žalovaný svůj průměrný měsíční příjem 96 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně vycházel z minimálního měsíčního příjmu žalovaného pro jím požadovanou nabídku 91 501 Kč, dále vycházel ze žalovaným uvedených průměrných měsíčních nákladů 7 500 Kč, pravidelné měsíční splátky 42 400 Kč, kdy celková výše kreditních karet a kontokorentů žalovaného činila 140 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, vedeného u právního předchůdce žalobkyně následně tato částka je v průměru žalovanému připisována na tento běžný účet. Žalobkyně se odkazovala na rozhodnutím Vrchního soudu v Praze 104 VSPH 506/2020-63 a usnesením Nejvyššího soudu 33 ICdo 27/2021-82. Právní předchůdce žalobkyně postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat, hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, postupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předžalobní výzvu odeslala obyčejně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K odůvodnění odporu žalovaným žalobkyně uvedla, že pokud žalovaný nyní tvrdí, že nedosahoval uvedeného příjmu a že jeho příjmy byly pouze příležitostné či minimální, jedná se o tvrzení, které je v přímém rozporu s údaji, jež sám uvedl při žádosti o úvěr. Žalovaný byl v žádosti povinen uvádět pravdivé a úplné informace o své finanční situaci. Právní předchůdce žalobkyně není povinen nahrazovat aktivitu žadatele ani domýšlet, že jím uvedené údaje nejsou pravdivé, pokud jsou současně podpořeny reálnými pohyby na účtu. Případné neuskutečnění obchodních záměrů žalovaného či neobdržení očekávaných finančních prostředků nemůže jít k tíži žalobce. Jedná se o podnikatelské či investiční riziko žalovaného, které nemá vliv na jeho povinnost řádně a včas plnit závazky z uzavřeného úvěrového vztahu. Žalovanému bylo poskytnuto 85 000 Kč, žalovaný uhradil dohromady pouze 1 956,54 Kč.

4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 13.4.2021 soud zjistil, že se žalovaný s , právnická osoba, . dohodl na tom, že pro něj bude veden běžný účet č. , č. účtu, a přímé bankovnictví, služby přímého bankovnictví měly být poskytovány prostřednictvím různých komunikačních prostředků blíže specifikovaných v podmínkách přímého bankovnictví. Měsíční výpisy z účtu měly být zasílány internetovým bankovnictvím, dohodnuto bylo používání mobilního elektronického klíče k telefonnímu číslu. Součástí ujednání byly i produktové podmínky služeb přímého bankovnictví. Předloženy byly produktové podmínky k vedení účtů a vkladů, všeobecné obchodní podmínky, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby.

5. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu, se kterým , právnická osoba, . souhlasila, bylo zjištěno, že žalovaný 12.1.2022 požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši povoleného debetu 85 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 21,9 % ročně a poplatky za využití povoleného debetu v daném měsíci 90 Kč, za upomínku 500 Kč, za poskytnutí možnosti čerpat včetně obnovení 200 Kč, RPSN byla 25,96 %. Žalovaný byl povinen nejpozději v poslední den roční lhůty pro čerpání úvěru zajistit, že zůstatek požadovaný v článku VII., bod 1, zůstane na běžném účtu alespoň do dne následujícího po dni úplného splacení povoleného debetu, jinak nedojde ke splacení a následující den je celý zůstatek nepovoleným záporným zůstatkem, banka pak mohla odepřít další čerpání úvěru a odstoupit od smlouvy pro její porušení. Byl předložen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru s týmiž údaji jako úvěrová smlouvy, akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu podepsaná žalobkyní pro žalovaného ze dne 12.1.2022.

6. Žalovaný podepsal prohlášení, že není politicky exponovanou osobou a kontaktní údaje, které uvedl dne 17.3.2023 ke své osobě. Podle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 211 580 Kč, kdy neměl záznam v insolvenčním rejstříku, v neplatných dokladech MV, nebyl na interním blacklistu, neměl dluh po splatnosti v registru Solus, neměl negativní záznam v registrech BRKI/NRKI, byly zohledňovány příjmy žalovaného, jeho pravidelné výdaje na úvěry, na domácnost, na pokrytí potřeb dětí, životní minimum, na bydlení, kdy se srovnávaly žalovaným uváděné výdaje a statistická data a vycházelo se z těch vyšších. Dne 3.9.2025 , právnická osoba, . pro žalobkyni sepsala prohlášení k protokolu k posouzení úvěruschopnosti, kde popisovala výpočet ze dne 12.1.2022, kdy mimo jiné žalovaný deklaroval příjem 96 000 Kč, splátky 47 300 Kč, interní splátky 12 066 Kč, externí splátky 39 859 Kč, limity všech interních úvěrů žalovaného byly 819 291 Kč, jeho příjem 211 580 Kč, zpětně dopočtený příjem 276 820 Kč.

7. Z dopisu a z informace pošty bylo zjištěno, že doporučeným dopisem dodaným žalovanému 27.2.2025, , právnická osoba, . vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši celkem 94 432,18 Kč s tím, že jinak bude pohledávka soudně vymáhána.

8. Z dopisu a z informace pošty bylo zjištěno, že doporučeným dopisem dodaným žalovanému 17.7.2025, , právnická osoba, . oznamovala žalovanému odstoupení od smlouvy pro vznik nepovoleného záporného zůstatku ke dni 13.7.2025, který nebyl uhrazen, a vyzývala k zaplacení.

9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 15.2.2024 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/19, potvrzení úplaty bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila žalobkyni tři pohledávky za žalovaným, kdy mezi nimi jsou i ty žalované dvě. Z oznámení a z informací pošty bylo zjištěno, že doporučenými dopisy dodanými 9.9.2025 bylo , právnická osoba, . oznamováno žalovanému postoupení předmětných žalovaných pohledávek.

10. Z předžalobních výzev bylo zjištěno, že v nich žalobkyně dne 12.9.2025 vyzývá žalovaného k zaplacení 110 810 Kč a 1 995 Kč do sedmi dní od odeslání výzvy. Jako doklad o odeslání výzvy předložil zástupce žalobkyně svůj seznam o odeslání obyčejných psaní dne 15.9.2025.

11. Z mimořádného výpisu z účtu bylo zjištěno, že od 19.4.2021 na účet žalovaného č. , č. účtu, přicházely z jeho účtu u , právnická osoba, peníze, které on obratem přeposílal na svůj účet č. , č. účtu, , případně přišly peníze z druhého účtu a obratem byly na tento druhý účet u , Anonymizováno, přeposlány zpět. K 21.10.2021 čerpal žalovaný spotřebitelský úvěr od , Anonymizováno, 800 000 Kč, z toho obratem žalovaný 21.10.2021 splatil úvěr 339 152,50 Kč, další část pak poukázal opět na svůj druhý účet u této banky, tímto způsobem probíhaly obousměrné transakce mezi oběma účty, žádný příjem z vnějšího prostředí, který by byl identifikovatelný jako příjem například ze mzdy, od třetích osob apod. se ve výpisu nenachází. K 13. či 14. dni v měsíci se pravidelně připisovala z druhého účtu částka kolem 12 000 Kč, žádná jiná vyšší částka nikoli. Kde byl se měly nacházet příjmy v řádu tvrzení žalobkyně, soud nedohledal. Podle výpisu žalovaný dočasně vždy uhradil 85 000 Kč na účet, pak jej téměř záhy znovu čerpal, poslední úhrady proběhly s téměř bezprostředním znovučerpáním 19.12.2023, 3.7.2024, a 7.2.2025, kdy tato poslední úhrada je poslední položkou tohoto výpisu.

12. Podle výpisu z povoleného debetu žalovaný 85 000 Kč čerpal 7.2.2025 (což je uvedeno i v mimořádném výpisu z účtu, který je uveden v bodě 11. odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobkyně předložila i listinu nazvanou výpis z osobního účtu pod rodným číslem žalovaného, kdy je popsán vývoj zůstatku úvěru od 5.7.2024 do 7.2.2025, k 7.2.2025 došlo k převodu nesplacené jistiny úvěru ve výši 85 000 Kč.

13. Žalobkyně předložila pro soud nepřezkoumatelnou sjetinu údajů patrně k běžnému účtu č. , č. účtu, od 5.7.2024 do 6.8.2025.

14. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Podle § 122 odst. 4, 5 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Odstavec 4 se použije obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu.

15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, . uzavřel 13.4.2021 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kdy se banka zavázala vést mu běžný účet č. , č. účtu, , a to včetně internetového bankovnictví, kdy na jejím základě byla dne 12.1.2022 uzavřena smlouva o povoleném debetu na tomto běžném účtu do výše 85 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr za situace, kdy v žádosti uvedl žalovaný svůj průměrný měsíční příjem 96 000 Kč a právní předchůdce žalobkyně vycházel z minimálního měsíčního příjmu žalovaného pro jím požadovanou nabídku 91 501 Kč, dále vycházel ze žalovaným uvedených průměrných měsíčních nákladů 7 500 Kč, pravidelné měsíční splátky 42 400 Kč, kdy celková výše kreditních karet a kontokorentů žalovaného činila 140 000 Kč. Přičemž se žalobkyně odkazovala na výpis žalovaného z běžného účtu č. , hodnota, vedeného u právního předchůdce žalobkyně. Podle CBCB zprávy žalovaný splácel 47 269 Kč měsíčně, kdy na žádosti uváděl 47 300 Kč, kdy interní splátky měl 12 066 Kč, externí splávky 39 859 Kč, a jeho příjem byl 211 580 Kč, kdy zpětně byl dopočten příjem 276 820 Kč, tato tvrzení žalobkyně prokazovala prohlášením svého právního předchůdce ze dne 3.9.2025 , právnická osoba, ., kde popisovala výpočet ze dne 12.1.2022, kdy mimo jiné žalovaný deklaroval příjem 96 000 Kč, splátky 47 300 Kč, interní splátky 12 066 Kč, externí splátky 39 859 Kč, limity všech interních úvěrů žalovaného byly 819 291 Kč, jeho příjem 211 580 Kč, zpětně dopočtený příjem 276 820 Kč (bod 6 odůvodnění rozsudku). Žádost ani zprávy však soud k dispozici neměl. Jediným listinným důkazem, který však soud obsahově mohl přezkoumat byl mimořádný výpis z účtu (bod 11. odůvodnění rozsudku), ze kterého se ale žádná taková informace o vysokých příjmech žalovaného nepodává. V uvedeném výpise jsou evidentní pouze převodu mezi účty žalovaného a čerpání vysokého spotřebitelského úvěru. Že by měl žalovaný příjem přes 90 000 Kč měsíčně, to se z výpisu nepodává. Nelze totiž pouze sečíst příchozí platby a uzavřít, že jde o příjmy žalovaného, zvlášť v situaci, kdy jde o výměnu prostředků mezi jednotlivými účty žalovaného. Soud má za to, že bylo třeba s ohledem na charakter příchozích plateb zkoumat i zdroj příjmů žalovaného. Že nebyly zkoumány výdaje žalovaného, to je rovněž zcela evidentní. Co se týče žalované částky 180 Kč jako poplatku na osobním účtu, tato částka byla ověřena ve výpisu z účtu a žalovaný ji stejně jako jistinu úvěru 85 000 Kč uznal. Zároveň žádal o umožnění splátek včetně nákladů řízení ve 24 měsíčních splátkách. Původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni. Přes předžalobní výzvu k úhradě žalovaným nedošlo.

17. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle ustanovení § 2395 a násl., § 1968 a násl., občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž ve světle níže popsané judikatury včetně evropské právní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a přesto spotřebitelský úvěr poskytl. Pokud by totiž zkoumal úvěruschopnost řádně, musel by již jen z obsahu výpisu z účtu dojít k pochybnostem o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, které by si nutně vyžádaly důkladnější přezkum zdrojů příjmu žalovaného. Dle jazykového výkladu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022, by bylo možno uzavřít, že touto úpravou byly dosavadní závěry o absolutní neplatnosti smlouvy změněny ve prospěch neplatnosti relativní (viz druhá věta § 87 odst. 1). K tomu je ale třeba uvést, že již Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, výslovně vyžaduje, aby orgán zkoumající nepřiměřenost podmínek ve spotřebitelských smlouvách měl právo k těmto nepřiměřenostem přihlížet ex officio. Směrnice zároveň zavazuje členské státy, aby poskytly spotřebitelům ochranu před nepřiměřenými smluvními podmínkami v rozsahu požadovaném Směrnicí. Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS 1/10 Ústavní soud uvedl, že „považuje za potřebné zdůraznit, že věcně plně sdílí názory navrhovatele, který koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Aby bylo těchto ústavních předpokladů dosaženo, je nezbytné porušení zákonných pravidel, obsažených v ustanoveních § 55 a § 56 občanského zákoníku k vyvážení uvedené faktické nerovnosti, spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat“. Nelze rovněž přehlédnout, že poté zákonodárce sám změnil ustanovení § 55 a § 56 tehdy platného obč. zák. v intencích komunitárního práva. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1125/2021 Nejvyšší soud upozornil, že k nutnosti posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se Soudní dvůr Evropské unie vyjádřil opakovaně [viz např. rozsudky ze dne 27.6.2000, , jméno FO, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, (C-240/98 až C-244/98), ze dne 4.6.2009, , Anonymizováno, GSM (C -243/08), ze dne 4.6.2015, , Anonymizováno, (C-497/13) a ze dne 13.9.2018, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (C-176/17)]. V této souvislosti lze dle Nejvyššího soudu zmínit taktéž rozsudek ze dne 21.11.2002, Cofidis (C-473/00), v němž Soudní dvůr Evropské unie označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla a je vždy absolutní (nikoli jen relativní) neplatnost smlouvy. Protože nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena a úvěr byl poskytnut, aniž by byly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je nutno na smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V daném případě žalovaný žádal zaplacení jistinu úvěru 85 000 Kč a částky 180 Kč z osobního účtu ve 24 měsíčních splátkách, soud má za to, že vzhledem k poměrům žalovaného při jeho podnikání a výši žalované částky lze jeho návrhu vyhovět. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 85 180 Kč, jakožto součet 85 000 Kč a 180 Kč, v měsíčních splátkách po 3 550 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci a to pod sankcí ztráty výhody splátek. Co so žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 9 252,18 Kč od 31.8.2024 do 31.1.2025, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do 15.10.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 85 000 Kč od 17.7.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a úroku 12 % ročně z částky 85 000 Kč od 16.10.2025 do zaplacení byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Soud připomíná, že tomu, že umožnil splácení žalovanému, odpovídá ochrana žalobkyně spočívající v sankci ztráty výhody splátek, kdy v případě nezaplacení kterékoli ze splátek se žalobkyně může domáhat po žalovaném ve lhůtě splatnosti nezaplacené splátky úhrady celého zbývajícího dluhu najednou, a to již přímo výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Je tedy na žalovaném, aby splátky dodržoval.

18. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši a odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 2,5 hlavního úkonu právní pomoci po 4 540 Kč, 3 x režijní paušál 450 Kč, 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek a zaplaceného soudního poplatku 3 408 Kč. Náklady nebyly přiznány za doplnění žaloby, kdy žaloba měla být podána jako perfektní a nelze nutnost doplnění žaloby klást k tíži žalovaného. Náhradu nákladů řízení 18 775 Kč soud stanovil žalovanému zaplatit v měsíčních splátkách po 782 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, rovněž pod sankcí ztráty výhody splátek.