12 C 68/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného o zaplacení 1 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 105,02 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 15.4.2021 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým má být žalovanému uloženo zaplatit jí 1 485 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 105,02 Kč a na nákladech řízení jí má být přiznáno 1 126 Kč za právní zastoupení. Žalobkyně tvrdila, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Tím mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve stanovené výši, této povinnosti v období od února 2020 do prosince 2020, tj. celkem za 11 měsíců nedostál a součet nezaplacených poplatků po 135 Kč měsíčně tak za uvedené období představuje 1 485 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil, přestože se žalovaný s výzvou seznámil, či se objektivně s výzvou seznámit mohl. K dnešnímu dni je žalovaný v prodlení s placením splatné pohledávky a z jeho chování nevyplývá, že by měl v úmyslu svůj dluh uhradit. Žalobkyně je oprávněna na základě předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15.4.2021.

2. Proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný 5.5.2021 odpor s tím, že si není vědom, že by mu byla doručena písemná výzva, jak žalobkyně uvádí v žalobním návrhu, přičemž v takovém případě, pokud žalovanému nebyla výzva doručena, nebyly splněny podmínky pro zařazení žalovaného do evidence poplatníků. Žalovaný při jednání doplnil, že žalobkyně měla doručovat žalovanému výlučně do datové schránky, kterou má jako fyzická osoba zřízenu, protože však nedošlo k doručení výzvy do datové schránky, tak nemohla nastat fikce doručení výzvy, kdy se žalovaný opírá o judikát Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3As 26/2016 ze dne 30.11.2016, přičemž žalobce je orgánem veřejné moci.

3. Žalobkyně měla za to, že po ní nelze požadovat, aby doručovala pouze cestou datových schránek za situace, kdy má adresát datovou schránku, žalobkyně odkazovala na nález Ústavního soudu II. ÚS 405/14, podle nějž není žalobkyně k tomuto povinna, konkrétně jde o článek IV. odst. 14, kde je uvedeno výslovně, že žalobkyně sice plní některé veřejnoprávní povinnosti, ovšem nejde u ní o výkon veřejné moci. Přestože tedy žalobkyně nerozporuje tvrzení žalovaného, že byl k okamžiku doručování výzvy držitelem datové schránky, není dán důvod pro zamítnutí žaloby z důvodu nedoručení výzvy do datové schránky žalovaného.

4. Žalovaný měl za to, že v průběhu řízení nebyla mimo jiné prokázána skutečnost, že by žalobkyně doručila žalovanému řádně výzvu k přihlášení poplatníka, což je podmínkou, aby se v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, mohla osoba stát poplatníkem televizního poplatku. Doručení nebylo prokázáno zejména z toho důvodu, že nebylo doručováno do datové schránky žalovaného, kterou měl v dané době již zřízenou, což je v takovém případě jediný přípustný prostředek doručování. Nad rámec výše uvedeného žalovaný uvádí, že nebylo prokázáno ani doručení poštou, když nebylo dostatečným způsobem doloženo, že by žalovanému výzva byla poštou doručena a že se s ní mohl seznámit. Z výše uvedených důvodu se tedy žalovaný nikdy nestal poplatníkem televizního poplatku a vymáhaný nárok je tak v plném rozsahu nedůvodný a má být zamítnut.

5. V potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků České pošty, s. p. je uvedeno, že žalovaný přihlásil televizní přijímač tiskopisem přihláška televizního poplatníka v měsíci srpnu 2019. Z výzvy žalobkyně vůči žalovanému z 21.5.2019 a z dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně po konstatování, že je žalovaný odběratelem elektřiny a není plátcem televizních poplatků, vyzývá žalovaného, aby do 30 dnů podal přihlášku k úhradě televizních poplatků, pokud ji má v domácnosti, případně čestně prohlásil, že platí poplatek jinde nebo že televizní přijímač nevlastní či neužívá, jinak bude žalovaný po uplynutí lhůty považován za poplatníka a zařazen do evidence osob povinných hradit televizní poplatky. Doporučeným dopisem prostřednictvím České pošty, a.s. byla zásilka doručována na adresu žalovaného 23.5.2019, 4.6.2019 byla vhozena po uplynutí úložní doby s nevyzvednutím do domovní schránky. Ministerstvo vnitra ČR potvrdilo, že žalovaný má zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba od 11.1.2018. Žalovaný prokazoval, že je žalobkyně v systému datových schránek evidována jako orgán veřejné moci. Dle centrální evidence obyvatel má žalovaný hlášen od roku 2014 trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného].

6. Z výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně ve výzvě z 28.8.2019 vyzývá žalovaného k úhradě 135 Kč měsíčně od září 2019 s tím, že byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku. Z upomínky sepsané 15.1.2021 a z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že byl 18.1.2021 žalovaný upomínán o zaplacení 1 485 Kč do 15 dnů od doručení upomínky, poučení o případném soudním vymáhání obsaženo není. Z výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení bylo zjištěno, že žalovaný je v prodlení postupně s jednotlivými úhradami částky 135 Kč měsíčně postupně po jednotlivých měsících vždy od 16. dne daného měsíce únor 2020 až prosinec 2020 a to v období od 16.2.2020 do 15.14.2021, celkem byl kapitalizovaný úrok z prodlení k 15.10.2021 vypočten na 105,02 Kč. Z přehledu předpisů a plateb vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalobce předepisuje poplatky žalovanému od září 2019 po 135 Kč měsíčně. Z výzvy a z dodejky bylo zjištěno, že 2.6.2020 žalovaný převzal na adrese [adresa žalovaného], výzvu žalobce k zaplacení televizních poplatků v celkové výši 786,67 Kč do 10 dnů. Z výzvy a z dodejky bylo zjištěno, že 24.3.2020 žalovaný převzal na adrese [adresa žalovaného], výzvu žalobce k zaplacení televizních poplatků v celkové výši 786,67 Kč do 15 dnů. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že k 30.8.2016 obdržela žalobkyně od [právnická osoba] seznam zákazníků společnosti [právnická osoba], v němž byl uveden i žalovaný pod adresou [adresa žalovaného].

7. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč (§ 6 zákona). Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] po jeho písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, přičemž součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě (§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb.). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku).

8. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se, ačkoli se stal odběratelem elektrické energie na adrese [adresa žalovaného], nepřihlásil jako poplatník do evidence poplatníků televizních poplatků. Proto mu žalobkyně zaslala výzvu, aby se do 30 dnů od doručení výzvy do této evidence přihlásil nebo aby prokázal, že platí poplatky na jiné adrese, pod jiným jménem nebo je v domácnosti platí jiná osoba anebo aby zaslal vyplněné čestné prohlášení o tom, že nemá v domácnosti televizi, jinak bude po uplynutí lhůty 30 dnů zařazen do evidence osob s povinností televizní poplatky hradit. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným dopisem prostřednictvím České pošty, a.s. 23.5.2019, 4.6.2019 byla pro nevyzvednutí si zásilky vhozena po uplynutí úložní doby do domovní schránky. Dle centrální evidence obyvatel má žalovaný hlášen od roku 2014 trvalý pobyt na shora uvedené adrese. Žalovaný má zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba od 11.1.2018. K měsíci srpnu 2019 byl žalovaný zaveden do evidence poplatníků televizních poplatků. Od září 2019 jsou žalovanému předepisovány televizní poplatky po 135 Kč měsíčně. Následně byl žalovaný opakovaně upomínán o zaplacení neuhrazených televizních poplatků. Žádná z výzev neobsahovala upozornění na soudní vymáhání televizních poplatků při jejich nezaplacení žalovaným.

9. Soud přezkoumal tento skutkový stav podle §§ 2,6,8 zákona č. 248/2005 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně v celém rozsahu. Žalovaný namítal, že mu nebyla výzva doručena a nebyly tak splněny podmínky pro zařazení žalovaného do evidence poplatníků. Podle něj měla žalobkyně doručovat žalovanému výlučně do datové schránky, kterou má jako fyzická osoba zřízenu, protože však nedošlo k doručení výzvy do datové schránky, nemohla nastat fikce doručení výzvy, což žalovaný opírá o judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 26/2016 ze dne 30.11.2016, přičemž žalobkyně je orgánem veřejné moci. Předmětný judikát však podle soudu není přiléhavý na tento případ. V judikovaném případě bylo tímto způsobem zpochybňováno doručení rozhodnutí správního orgánu, konkrétně jednoho krajského úřadu, kdy správní orgán doručuje písemnost podle správního řádu (§ 19) do datové schránky a doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je vázáno na překážku v doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Podle § 1 odst. 1 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) správní řád upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"). Obdobnou právní úpravu obsahuje i § 45 občanského soudního řádu a rovněž trestní řád (§ 62). Žalovaný argumentoval, že je žalobkyně v systému datových schránek evidována jako orgán veřejné moci, což prokazoval obsahem webových stránek k datovým schránkám. Žalobkyně naopak odkazovala na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 405/14, konkrétně článek IV. odst. 14, kde je výslovně uvedeno, že žalobkyně sice plní některé veřejnoprávní povinnosti, ovšem nejde u ní o výkon veřejné moci. Plnění veřejnoprávní funkce [anonymizována dvě slova], jako institucí veřejného práva ze zákona na státu a jeho rozpočtu nezávislou, není výkonem veřejné moci. Soud má za to, že žalobkyně nedisponuje postavením správního orgánu, není orgánem vykonávajícím státní správu a ani samosprávu, nevydává žádná rozhodnutí a není pro ni tedy závazný správní řád (pochopitelně ani občanský soudní řád a ani trestní řád), které předepisují primárně doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datových schránek. Naopak je to občanský zákoník, který ve svém § 573 stanoví fikci doručení u doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb u hmotněprávních úkonů, a k takovému doručení výzvy v daném případě došlo. Následně došlo i k upomínání žalobkyní o placení poplatků, kdy žalovaný některé z upomínek na své adrese i osobně převzal, ostatně tvrzení, že by se žalovaný na adrese nezdržoval, nebylo ani činěno. Splatnost televizních poplatků vyplývá přímo ze zákona č. 348/2005 Sb.. Protože tedy bylo v daném případě prokázáno, že byl žalovaný odběratelem elektrické energie, kterému byla doručena výzva s 30denní lhůtou podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., ve které žalovaný nereagoval a byl následně zaveden do evidence televizních poplatků jako poplatník v srpnu 2019, kdy v předmětném období od února 2020 do prosince 2020 neuhradil 11krát 135 Kč na televizních poplatcích splatných vždy k 15. dni v daném měsíci, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 105,02 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (§ 160 občanského soudního řádu).

10. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci by jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, ovšem žádná z výzev žalobkyně nesplňovala podmínky ustanovení § 142a občanského soudního řádu, neupozorňovala žalovaného na to, že v případě nezaplacení bude nárok uplatněn u soudu nebo o vymáhání. Proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.