12 C 80/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno trvalým pobytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 157 031,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 157 031,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 977,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 600,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, úrok 10,9 % ročně z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 39 158 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu podanou dne 31.1.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalované uloženo zaplatit částku 157 031,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 977,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 600,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, úrok 10,9 % ročně z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 34 305,60 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 25.4.2019 s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , která zanikla fúzí sloučením s , právnická osoba, ., IČ , IČO, ) smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet bance zápůjčku způsobem uvedeným ve smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a produktových podmínkách, a to s úrokem a pojištěním. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet poskytnutou zápůjčku v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 5 121 Kč. První splátka byla splatná dne 25.5.2019. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků zápůjčky, když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy, resp. aktuálního sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, banka ho písemně upozornila, aby tento stav napravil a poskytla mu lhůtu min. 30 dní. Následně banka pohledávku vůči žalovanému s účinností ke dni 9.8.2023 zesplatnila dle ustanovení 7.1 a 2 produktových podmínek a vzniklo jí oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2023, a to s účinností ke dni 11.10.2023, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 169 609,23 Kč bez příslušenství, od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno žalovaným ničeno. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 157 031,05 Kč, smluvního úroku 11 600,95 Kč splatného ke dni 9.8.2023, úroku z prodlení 977,23 Kč splatného ke dni 9.8.2023, zaplacení smluvních úroků ve výši 10,90% ročně z jistiny 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 157 031,05 Kč, od 10.8.2023 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu odeslanou žalovanému doporučeně dne 29.12.2023 dlužná částka nebyla uhrazena.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru, banka schválila žalované úvěr 50 000 Kč, poskytla ho na její účet č. , č. účtu, . Žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-9, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2021 č.j. 12 Co 367/2020-170. Právní předchůdkyně tak zcela dostála povinnosti podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb..“ Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího, a to uvést je pravdivě. Žalovaný do zesplatnění úvěru 9.8.2023 uhradil na předmětnou pohledávku celkem 214 104,36 Kč. Naposledy před zesplatněním žalovaný uhradil dne 16.02.2023 ve výši 1 495,31 Kč, když tato platba byla započtena na úhradu splátky splatné ke dni 25.10.2022. Žalovaný zůstal v prodlení se splátkou splatnou ke dni 25.10.2022, 25.11.2022, 25.12.2022, 25.1.2023, 25.2.2023, 25.3.2023, 25.4.2023, 25.5.2023, 25.6.2023 a 25.7.2023. V období od zesplatnění pohledávky do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na předmětný dluh ještě celkem 12 006,00 Kč. V souladu s čl. 3.1. smlouvy banka provedla dne 20.08.2020 čerpání úvěru ve výši 300 000,00 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, .

3. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb , právnická osoba, . uzavřené mezi , právnická osoba, . jako bankou a žalovaným dne 17.4.2019 bylo zjištěno, že chtěly strany vstoupit do vzájemného smluvního vztahu, kdy by banka poskytovala žalovanému bankovní služby dle její aktuální nabídky, mimo jiné měla banka zřídit a vést žalované účet. Z listiny nazvané – Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce soud zjistil, že , právnická osoba, . přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce 25.4.2019. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaný podal formulářový návrh 25.4.2019 na půjčku, kde požadoval od , právnická osoba, poskytnutí 300 000 Kč, nedílnou součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., produktové obchodní podmínky a sazebník, , právnická osoba, se měla zavázat poskytnout žalovanému půjčku 300 000 Kč s roční úrokovou sazbou 10,90 %, RPSN 11,45 % za celkovou splatnou částku 430 160,33 Kč při 84 měsíčních splátkách po 5 121 Kč. , právnická osoba, měla oprávnění inkasovat měsíční splátky k tíži běžného účtu č. , č. účtu, , po dobu trvání závazků z této smlouvy nebyl žalovaný oprávněn účet zrušit a zavázal se na něm mít zůstatek ve výši umožňující v řádném termínu inkasovat splátky a ostatní dlužné částky. Soudu byly předloženy všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., produktové obchodní podmínky , právnická osoba, . pro půjčky a sazebníky, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Podle nepodepsaných produktových obchodních podmínek , právnická osoba, . pro půjčky byla banka oprávněna v případě prodlení se splácením déle než 30 dnů či prodlení s úhradou jakéhokoli jiného závazku mimo jiné prohlásit půjčku a nesplatné pohledávky za okamžitě splatné a současně požadovat od klienta smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení, odstoupit od smlouvy v případě podstatného porušení smlouvy, přičemž odstoupením se stávají splatnými veškeré pohledávky z půjčky. Soudu byly předloženy nepodepsané všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a sazebník – účty, sazebník – úvěrové produkty, sazebník investičních nástrojů a služeb.

5. Z výzvy , právnická osoba, . jakožto právního nástupce , právnická osoba, ., z podacího archu a z detailní informace k zásilce bylo zjištěno, že byl doporučeným dopisem zaslaným 9.8.2023 žalovaný na adresu sídla podnikání vyzýván, aby okamžitě zaplatil dlužnou částku 180 118,23 Kč, kdy byl pro porušování smlouvy zesplatněn dluh, jinak bude vymáhána pohledávka soudní cestou.

6. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, žalovaného bylo zjištěno, že 25.4.2019 bylo žalovanému vyplaceno 300 000 Kč z titulu půjčky, 2.5.2019 bylo obratem vyčerpáno 290 00Kč, následně na účet přicházely platby odpovídající obvykle výši splátky, pobíhaly z něj splátky po 5 121 Kč, kdy 25.1.2020 bylo uhrazeno jen 4 029,81 Kč, 25.2.2020 jen 3 907,57 Kč, 25.9.2020 jen 3 482,16 Kč a 29.9.2020 dalších 1 638,84 Kč, 25.5.2021 jen 3 512,53 Kč a 28.5.2021 dalších 1 608,47 Kč, v říjnu 2021 splátka neproběhla, ač na účtu prostředky byly, z účtu neprobíhaly splátky, začaly probíhat až od ledna 2021, pak splátky neprobíhaly, ač tam prostředky na účtu byly, od května 2022 splátky probíhaly, dílčí splátka proběhla ze zůstatku 25.11.2022, 25.12.2022, od listopadu 2022 byl účet pod stejným číslem veden u , právnická osoba, ., tedy s kódem banky 5500, na účet přestaly přicházet platby, adresa žalovaného na výpisech se změnila z , adresa, na , Anonymizováno, , začaly být účtovány sankce pro neplacení, první úhrada ve prospěch účtu přišla až 6.2.2023, nevyrovnala však všechny splatné částky, další úhrada 6 Kč přišla až 25.7.2023, pak 19.9.2023, ani zde k vyrovnání dlužných částek nedošlo.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila 4.10.2023 při zaplacení úhrady 11.10.2023 žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným ve výši 180 118,23 Kč. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku bylo zjištěno, že byl žalovaný doporučeným dopisem zaslaným 29.12.2023 vyzván, aby uhradil celkem 1895 651,69 Kč nejpozději do 13.1.2024 s tím, že jinak bude dluh vymáhán soudní cestou.

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, žije v pronájmu o dvou osobách v domácnosti, má jedno vyživované dítě, trvalé bydliště v , Anonymizováno, , , jméno FO, 676, korespondenční adresu , adresa, , žalovaný uváděl, že je podnikatel s příjmem 60 000 Kč, bez splátek úvěrů, výdaje na živobytí 5 000 Kč, další výdaje 0 Kč, započteny byly výdaje na domácnost 7 280 Kč a na životní náklady 5 280 Kč. Soudu byla předložena listina nazvaná manuální vstup konsolidovaného balcklistu sestavená na jméno žalovaného, kde je uvedeno políčko komentář: BRKI (OK), subjekt je v pořádku, nebyla nalezena negativní informace.

9. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

10. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný 25.4.2019uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto celkem 300 000 Kč, které měly být splaceny v 84 splátkách po 5 121 Kč měsíčně, celkem bylo splatno 430 160,33 Kč, sjednaná úroková sazba byla 10,9%, RPSN 11,45%. Žalovaný se nejprve dostával do krátkodobých prodlení, od říjnové splátky v roce 2022 jeho prodlení se splátkami do července 2023 prodlení se splátkami trvala. Právní nástupce původního věřitele , právnická osoba, . , právnická osoba, . doporučeným dopisem zaslaným 9.8.2023 od smlouvy odstoupil z důvodu prodlení žalovaného a vyzval ho k okamžité úhradě dlužné částky částku 180 118,23 Kč, kdy byl pro porušování smlouvy zesplatněn dluh, jinak bude vymáhána pohledávka soudní cestou. Následně původní věřitel postoupil svou pohledávku vůči žalovanému žalobkyni k říjnu 2023. Žalovaný do zesplatnění úvěru 9.8.2023 uhradil na předmětnou pohledávku celkem 214 104,36 Kč, od zesplatnění pohledávky do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na předmětný dluh ještě celkem 12 006 Kč, celkem 226 110,36 Kč. Žalovaný přes výzvu s poučením soudu netvrdil a ani neprokazoval, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně nebo že by byly dány důvody vylučující uplatnění žalované pohledávky. Prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem nebylo prokazováno vyjma nepodepsané žádosti a negativního výpisu z registru BRKI.

11. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle ustanovení § 2390 a násl., § 1968 a násl., § 2048 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně v celém rozsahu. Žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy úvěr čerpal, ale v rozporu se smlouvou nesplácel, dostal se do prodlení, až byl úvěr prohlášen původním věřitelem (právním předchůdcem žalobkyně) za splatný k 9.8.2023 a žalovaný je tak povinen uhradit svůj celý splatný závazek včetně již splatného smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný přes výzvu soudu s poučením o následcích nečinnosti nereagoval a netvrdil a ani neprokazoval, že by žalovanou částku s příslušenstvím uhradil či že by byly dány okolnosti vylučující existenci tohoto nároku. Naopak žalovaná existenci svého nároku prokázala. Soud se zabýval i přezkumem úvěruschopnosti žalovaného, soud má za to, že toto zkoumání nebylo prokázáno jako řádné, ovšem v době sjednání zápůjčky nebylo možno počítat s tím, že je právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru ve svém § 86 a § 87 v rozporu s unijní úpravou a že se tudíž dovozuje absolutní neplatnost úvěrového vztahu nikoli pouze relativní. Teprve rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) tak, že vnitrostátní soudy musí při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. respektovat unijní právo, zejména pak výkladem zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Proto podle SDEU musí vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Jakkoli nelze popřít, že žalobkyně je bankou a profesionálkou v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, přesto na ni dle soudu nelze klást nepřiměřené nároky v tom smyslu, že by měla anticipovat výklad zákona jdoucí prakticky proti jeho výslovnému znění. Je tedy zřejmé, že přinejmenším do 5.3.2020 mohla být žalobkyně oprávněně přesvědčena, že na smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky dne 25.4.2019 je nutno pohlížet jako na smlouvu platnou, neboť žalovaný se její neplatnosti před 5.3.2020 nedovolal (srov. § 586 odst. 1 a 2 o. z.), a že žalovaný má plnit své závazky podle smlouvy. Protože žalobkyně svá tvrzení prokázala, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 157 031,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 977,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 600,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, úrok 10,9 % ročně z částky 157 031,05 Kč od 10.8.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (§ 160 občanského soudního řádu).

12. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 3,5 hlavního úkonu právní pomoci po 7 420 Kč, 4 x režijní paušál 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek, zaplaceného soudního poplatku 6 282 Kč. Za doplnění žaloby nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, protože nejde o účelné náklady, kdy žaloba měla být podána jako perfektní včetně důkazů a nedostatky nelze přičítat žalované. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k výzvě soudu podle § 118a) o.s.ř., neboť byla žalobkyni zaslána pro imperfekci žaloby, což nelze klást k tíži žalovaného jako účelně vynaložený náklad, o půl úkonu byla ponížena odměna za předžalobní výzvu. Náhradu nákladů řízení 39 158 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě.