14 C 96/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Reiskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 51 519,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 51 519,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 51 519,16 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 519,16 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo tím, že jí uhradila faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, , v rámci nichž uhradila též vyúčtovaný doplatek ceny za spotřebu elektrické energie v pronajatém prostoru za roky 2018 a 2019, ale ve skutečnosti jí za danou spotřebu měla být účtována částka nižší a daný rozdíl, po provedení několika započtení, ke dni podání žaloby činí 51 519,16 Kč. Uvedla, že si na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2014, ve znění dodatku č. , hodnota, této smlouvy ze dne 1. 1. 2015, pronajala od žalované nebytový prostor pro svou podnikatelskou činnost o výměře 194,57 m2 umístěný ve skladovací budově, která je součástí pozemku p. st. , Anonymizováno, zapsaném na LV č. , hodnota, v k. ú. Chrudim (dále též jen „nájemní smlouva“). Žalovaná se zavázala zabezpečit mimo jiné dodávku elektřiny, podle článku III. 4. nájemní smlouvy měla žalovaná spotřebu elektřiny, včetně zaplacených záloh na ni, vyúčtovávat jednou za půl roku. Součástí nájemní smlouvy byl tzv. režim areálu, který žalovaná považovala za jakési obchodní podmínky. Žalobkyně s ním však nebyla seznámena, nikdy jej neschválila, a proto jejich ustanovení nepovažuje za platná, resp. nepovažuje vůči své osobě za účinná ve smyslu § 1753 OZ. Zejména pak jde o článek XIV. režimu areálu, s odkazem na nějž žalovaná účtovala jinou cenu za dodanou elektřinu, než za kterou ji nakoupila (navýšenou o vlastní náklady na distribuci elektřiny nájemcům v rámci areálu), a proto se na úkor žalobkyně v tomto směru bezdůvodně obohatila. Dne 11. 3. 2019 žalovaná vystavila žalobkyni fakturu č. , hodnota, na celkovou částku 207 263,38 Kč, kterou žalobkyně uhradila dne 3. 5. 2019. V rámci ní účtovala za odběr elektřiny v roce 2018 v celkovém množství 36 837 kWh s jednotkovou cenou 4,65 Kč + DPH na 1 kWh, přestože sama nakoupila elektřinu za cenu o 2,16 Kč za 1 kWh nižší, tedy zaplacením celé vyúčtované částky se žalovaná bezdůvodně obohatila o částku 96 277,18 Kč (tj. 36 837 x 2,16 Kč + 21% DPH). Dne 31. 5. 2020 žalovaná vystavila žalobkyni fakturu č. , hodnota, na celkovou částku 246 015,26 Kč, kterou žalobkyně uhradila 14. 9. 2020. V rámci ní účtovala za odběr elektřiny v roce 2019 v celkovém množství 39 479,3 kWh s jednotkovou cenou 5,15 Kč + DPH na 1 kWh, přestože sama nakoupila elektřinu za cenu o 1,82 Kč za 1 kWh nižší, tedy zaplacením celé vyúčtované částky se žalovaná bezdůvodně obohatila o 86 941,31 Kč (tj. 39 479,3 x 1,82 Kč + 21% DPH).

2. Mezi účastníky probíhala u Okresního soudu v Chrudimi již dvě řízení (sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, ), v obou z nich jak soud okresní, tak krajský dospěly k závěru, že tzv. režim areálu nebyl vůči žalobkyni účinný, a tedy že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, pokud účtovala spotřebu elektřiny v souladu s ujednáními v něm obsaženými a žalobkyně tuto cenu zaplatila. Žalovaná vůči žalobkyni zahájila dne , datum, u OS Chrudim soudní řízení (vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), v němž se domáhala zaplacení 182 701 Kč z titulu dluhu na nájemném a souvisejících plněních za srpen až listopad 2020 (celkem 118 203 Kč) a z titulu měsíčních plateb za investice do předmětu nájmu (stavební úpravy) ve výši 64 498 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 5. 2. 2021 započetla vůči v něm specifikovaným pohledávkám žalované mimo jiné svou pohledávku 86 941,31 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého zaplacením faktury č. , hodnota, , po provedení započtení žalobkyni zůstal vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení 26 546,31 Kč. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 žalobkyně započetla vůči této zbývající částce pohledávku žalované ve výši 6 169 Kč, po tomto zápočtu tedy zbyl žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení 20 377,31 Kč. Započtení pohledávky 86 941,31 Kč bylo podáním učiněným 18. 2. 2020 uplatněno jako procesní obrana v řízení sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Řízení bylo pravomocně ukončeno dne , datum, . Žalovaná dále zahájila u OS Chrudim dne , datum, řízení (vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, ), v němž se vůči žalobkyni domáhala zaplacení 66 262 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s platbami, které byla žalobkyně povinna platit na základě nájemní smlouvy. Toto řízení bylo pravomocně skončeno , datum, . Žalobkyně dopisem ze dne 21. 4. 2021 započetla vůči pohledávkám žalované uplatněným u OS Chrudim v řízeních sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za zaplacení faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, v celkové částce 116 654,49 Kč (zbývající část dosud nezaniklého bezdůvodného obohacení za fakturu č. , hodnota, ve výši 20 377,31 Kč + bezdůvodné obohacení 96 277,18 Kč za fakturu č. , hodnota, ). Toto započtení uplatnila dne 29. 4. 2021 jako procesní obranu v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, , ale jen v částce 65 135,33 Kč, která zbývala žalobkyni k zaplacení po zohlednění, že z celkové žalované částky 66 262 Kč je částka 1 126,67 Kč promlčena.

3. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by došlo k promlčení nároku před podáním žaloby v tomto řízení. O vzniku bezdůvodného obohacení, resp. jeho konkrétní výši, se dozvěděla teprve 8. 10. 2021, kdy jí žalovaná po opakovaných žádostech zaslala požadované doklady o vyúčtování spotřeby elektřiny za roky 2018, 2019 a 2020, do té doby žalovaná vyúčtování spotřeby elektřiny neprováděla. Žalovaná sice v dopise ze dne 25. 1. 2021 informovala žalobkyni o jednotkové ceně, za kterou nakupuje elektřinu od svého dodavatele a odůvodňovala navýšení ceny za elektřinu účtované žalobkyni dalšími svými náklady na rozvod elektřiny nájemcům, resp. náklady na provoz elektrického zařízení, žalobkyně však tyto sdělené údaje nepovažovala za dostatečné a ověřené. Teprve z dokladů předložených 8. 10. 2021 bylo možné zkontrolovat předtím sdělené údaje. Žalobkyně považuje pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby za podstatné, že v rozhodné době byla mezi účastníky u OS Chrudim vedena dvě soudní řízení zabývající se totožnou otázkou daného bezdůvodného obohacení a v každém z nich soud posoudil tuto otázku jinak. Žalovaná trvala na svém názoru, že na její straně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, k čemuž se klonil v rámci předběžného právního názoru i soud v řízení sp. zn. , právnická osoba, , zatímco v řízení sp. zn, Anonymizováno, , Anonymizováno, soud od počátku zastával názor, že bezdůvodné obohacení žalované vzniklo. Teprve vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , datum, byla daná právní otázka postavena najisto, tedy bylo potvrzeno, že bezdůvodné obohacení žalované vzniklo. Tímto okamžikem (od 5. 12. 2023) tedy počala dle žalobkyně běžet její subjektivní promlčecí doba k uplatnění bezdůvodného obohacení vůči žalované. Po provedených započteních žalobkyně stále eviduje zbytek bezdůvodného obohacení 51 519,16 Kč, který žalovaná dosud nezaplatila, ani přes předžalobní výzvu ze dne 15. 4. 2024.

4. Žalovaná uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou, neboť jí žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, ale pro případ, že by soud dospěl k závěru o vzniku bezdůvodného obohacení na její straně, vznesla námitku jeho promlčení. Poukázala na to, že v souladu s ujednáními obsaženými v tzv. režimu areálu účtovala žalobkyni (stejně jako všem ostatním nájemcům) za spotřebu elektřiny cenu navýšenou o její nezbytně vynaložené náklady na dodávku elektřiny v rámci areálu. Tzv. režim areálu byl součástí všech uzavíraných nájemních smluv, jen s žalobkyní měla postupně uzavřeno šest nájemních smluv. Nevidí v daném způsobu účtování ceny žádné bezdůvodné obohacení, neboť bylo provedeno v souladu se smluvními ujednáními a oprávněnost takového účtování potvrdil též ve svém stanovisku ze dne 11. 8. 2021 Energetický regulační úřad. Pakliže však v tomto žalobkyně spatřuje bezdůvodné obohacení, pak o jeho vzniku musela vědět již od prvního vyúčtování spotřeby elektřiny za rok 2014 (provedené v roce 2015), neboť účtovala po celou dobu stejným způsobem. Na základě dohody s žalobkyní prováděla vyúčtování spotřeby elektřiny jednou ročně. Vyúčtování spotřeby za roky 2018 a 2019 předložila žalobkyni 1. 10. 2021, kdy žalobkyně požadovala předložení položkového rozpočtu vymezujícího, z čeho všeho se skládá částka účtovaná ve fakturách, které jí byly doručovány průběžně a žalovaná je považovala za vyúčtování spotřeby elektřiny, které byla povinna učinit dle uzavřené nájemní smlouvy. I pokud by měl soud za to, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení z výše uvedených důvodů, namítla jeho zánik provedenými započteními. Žalované mělo vzniknout bezdůvodné obohacení v celkové výši 183 218 Kč + DPH (96 277,18 Kč + 86 241,31 Kč) + DPH. Dopisem ze dne 5. 2. 2021 žalobkyně vůči této své pohledávce započetla pohledávky žalované ve výši 115 832 Kč, dopisem ze dne 8. 3. 2021 započetla pohledávku 6 169 Kč a dopisem ze dne 21. 4. 2021 započetla celkové pohledávky 65 135 Kč, tedy celkem bylo započteno 187 136,33 Kč. Kromě toho žalovaná namítla promlčení nároku na bezdůvodné obohacení uplynutím subjektivní promlčecí doby před podáním žaloby. Nesouhlasí s tím, že by žalobkyně provedla jednostranné započtení až dopisem ze dne 21. 4. 2021. Již v jejím dopise ze dne 5. 2. 2021 žalobkyně provedla započtení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na základě vyúčtování spotřeby elektřiny za rok 2019, došlo tedy k promlčení zde žalované částky ještě před podáním žaloby v tomto řízení.

5. Nájemní smlouvou uzavřenou 1. 1. 2014 žalovaná, jako pronajímatelka, přenechala panu Vítu Habalovi, IČO: 87998793, k užívání nebytový prostor umístěný v pravé části opravárenské a skladové budovy o výměře 194,57 m2, nájemce se za to zavázal platit sjednané měsíční nájemné. Podle článku III. této smlouvy se pronajímatel zavázal zabezpečit nájemci mimo jiné dodávku elektrické energie s tím, že nájemce na její spotřebu bude platit měsíční zálohy 8 500 Kč + DPH a pronajímatel provede vyúčtování zálohových plateb jednou za půl roku. V článku VI. 13 smlouvy se nájemce zavázal dodržovat směrnici pronajímatele „Režim areálu , právnická osoba, “, která je nedílnou součástí této smlouvy jako příloha č. , hodnota, . Podle článku XII. 4. režimu areálu dodává pronajímatel nájemcům elektrickou energii ze své vlastní trafostanice, kam je přiváděna z nákupů pronajímatele od obchodníka a distributora z veřejné sítě, přes vnitřní elektrické soustavy v areálu, napojeného na trafostanici. Do ceny dodané elektrické energie se započítává: aktuální cena nakupované elektrické energie, včetně nákladů na přenos a distribuci účtovaných jejím dodavatelem, a dále se připočítává daňový odpis trafostanice, revize trafostanice a elektrické soustavy areálu, ceny údržby a oprav těchto technických zařízení, pojištění trafostanice, odborný dozor na provoz trafostanice, včetně úprav a seřízení, mzdové náklady na obsluhu nepřetržitého provozu trafostanice. Tyto náklady jsou proměnlivé, kalkulují se dle skutečnosti za rok a neobsahují položku zisku.

6. Dodatkem č. , hodnota, nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2015 vstoupila na stranu nájemce místo dosavadního nájemce společnost , právnická osoba, (žalobkyně) s tím, že ostatní ujednání nájemní smlouvy zůstala nezměněna.

7. Fakturou č. , hodnota, ze dne 11. 3. 2019 žalovaná vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektrické energie za leden – prosinec 2018 v množství 25 436 kWh + 11 401 kWh, tedy celkem , hodnota, kWh cenou 143 115,65 Kč a 64 147,73 Kč (tedy účtováno s jednotkovou cenou 4,65 Kč/kWh bez DPH). Po zohlednění zaplacených záloh ve výši 123 420 Kč byl vyúčtován nedoplatek ceny 83 843 Kč (včetně DPH), jehož splatnost byla stanovena 25. 3. 2019.

8. Fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2020 žalovaná vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektrické energie za leden – prosinec 2019 v množství 28 461 kWh + 11 018,3 kWh, tedy celkem , hodnota, kWh cenou 146 574,15 Kč a 56 744,25 Kč (tedy účtováno s jednotkovou cenou 5,15 Kč/kWh bez DPH). Po zohlednění zaplacených záloh ve výši 102 000 Kč byl vyúčtován nedoplatek ceny 116 426 Kč (včetně DPH), jehož splatnost byla stanovena 14. 6. 2020.

9. Dopisem ze dne 25. 1. 2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že kromě ceny, za kterou nakupuje žalovaná elektřinu od obchodníka, jsou součástí ceny, kterou jí účtuje za spotřebu elektřiny, další náklady v tomto dopise specifikované. Za rok 2019 pronajímatel odebral od dodavatele elektrické energie celkově 121 197 kWh a za tuto spotřebu uhradil 403 415,02 Kč + DPH. Cena za 1 kWh byla 3,524 Kč + DPH. Za rok 2019 pronajímatel promítl do ceny elektřiny účtované nájemcům další náklady zde přesně specifikované a vyčíslené, celkově šlo o náklady 220 700 Kč. Tyto položky s vyčíslením režijních nákladů k zajištění dodávek elektrického proudu prokazují rozdíl mezi nakupovanou cenou elektrického proudu a vyúčtováním jeho spotřeby nájemci. Z vyčíslení je zřejmé, že pronajímatel vyčíslil jen reálně nezbytně nutné náklady na dodávku elektrického proudu do předmětu nájmu v objektu bez jakékoliv snahy o dosažení zisku.

10. Dopisem ze dne 5. 2. 2021, doručeným do datové schránky žalované téhož dne, žalobkyně oznámila žalované, že „vyúčtování“ spotřeby elektřiny obsažené v dopise ze dne 25. 1. 2021 nepovažuje za řádné, a proto opakovaně žalovanou vyzvala k předložení řádného vyúčtování záloh na dodávku elektřiny za období od roku 2018 do skončení nájmu (1. 2. 2021). Zrekapitulovala, že žalovaná v roce 2019 nakupovala od svého dodavatele elektřinu za cenu 3,33 Kč + DPH/kWh, ale ve faktuře č. , hodnota, účtovala žalobkyni cenu 5,15 Kč + DPH/kWh, tedy o 1,82 Kč + DPH za 1 kWh vyšší. Při roční spotřebě elektřiny 39 479,3 kWh žalovaná neoprávněně vyúčtovala částku 86 941,31 Kč včetně DPH a jejím zaplacením ze strany žalobkyně se bezdůvodně obohatila. Uvedla, že částku 86 941,31 Kč započítává na zbylý dluh na nájemném a poplatcích za služby za 11/2020 ve výši 2 479 Kč, dlužné nájemné s poplatky za služby za 12/2020 a 1/2021 ve výši 2 x 28 958 Kč.

11. Dopisem ze dne 8. 3. 2021, doručeným do datové schránky žalované téhož dne, žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k předložení řádných vyúčtování spotřeby elektřiny za roky 2018, 2019 a 2020. Zároveň uvedla, že trvá na provedeném započtení z 5. 2. 2021 a na svou pohledávku ve výši 26 546,31 Kč, která jí po dříve provedeném započtení zbyla, započítává pohledávku žalované ve výši 6 169 Kč vyúčtovanou jí fakturou č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2021.

12. Dopisem ze dne 21. 4. 2021, doručeným do datové schránky žalované téhož dne, žalobkyně uvedla, že po zápočtech provedených dopisy ze dne 5. 2. 2021 a 8. 3. 2021 eviduje zbytek pohledávky za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého zaplacením faktury č. , hodnota, ve výši 20 377,31 Kč. Poukázala na to, že v dopise ze dne 5. 3. 2021 žalovaná uvedla, že v roce 2018 hradila svému dodavateli za elektřinu 2,49 Kč + DPH za 1 kWh, ale žalobkyni ve faktuře č. , hodnota, účtovala jednotkovou cenu 4,65 Kč + DPH/kWh, tedy o 2,16 Kč + DPH za 1 kWh vyšší. Při spotřebě 36 837 kWh se žalovaná bezdůvodně obohatila zaplacením dané faktury v plné výši o částku 96 277,18 Kč včetně DPH. Celkem tak žalobkyně eviduje pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalované 116 564,49 Kč. Žalobkyně proto započítává část této pohledávky 65 135,33 Kč na pohledávky uplatněné žalovanou v soudním řízení sp. zn, právnická osoba, . Vyzvala žalovanou k zaplacení zbývající části dané pohledávky 51 519,16 Kč do 7 dnů od doručení tohoto dopisu.

13. Z obálky datové zprávy zaslané žalovanou tehdejšímu zástupci žalobkyně plyne, že dne 1. 10. 2021 bylo žalobkyni doručeno vyúčtování spotřeby elektřiny za rok 2018, 2019 a 2020.

14. Z informací o výsledku šetření Energetického regulačního úřadu ze dne 11. 8. 2021 plyne, že daný úřad nezjistil, že by při výpočtu výsledné platby elektřiny jednotlivým subjektům bylo postupováno v rozporu s energetickým zákonem. Do kompetencí ERÚ nespadá stanovení položek, které za služby související s provozem elektrických zařízení sloužících k poskytování elektřiny dalším subjektům v rámci odběrného místa zákazník může účtovat, toto je záležitostí dohody v rámci soukromoprávního smluvního vztahu.

15. Žalobou podanou u OS Chrudim dne 14. 12. 2020 se společnost , Anonymizováno, a , právnická osoba, domáhala vůči , právnická osoba, zaplacení částky 182 701 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených plateb za investice do předmětu nájmu ve výši 64 498 Kč a nezaplaceného nájemné a poplatků za služby spojené s nájmem za období 8/2020 – 11/2020 ve výši 118 203 Kč. , právnická osoba, ve vyjádření učiněného do daného řízení 18. 2. 2021 uplatnila jako procesní obranu započtení, a to mimo jiné své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení 86 941,31 Kč za zaplacení faktury č. , hodnota, , a to vůči konkrétním v řízení uplatněným pohledávkám , Anonymizováno, a , právnická osoba, – zbývající pohledávce 2 479 Kč za dluh na nájemném a službách za 11/2020, a dále vůči pohledávkám, které nejsou předmětem daného řízení – konkrétně pohledávky za dlužné nájemné a služby za 12/2020 a 1/2021 ve výši 2 x 28 958 Kč.

16. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , Okresní soud v Chrudimi v daném řízení žalobu zcela zamítl. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, . Oba soudy dospěly k závěru, že ustanovení tzv. režimu areálu nebyla vůči nájemkyni , právnická osoba, účinná, neboť nebylo prokázáno, že by je výslovně přijala. Jde o ujednání překvapivá, neboť daný dokument řeší provozně režimové otázky a ujednání o způsobu účtování ceny za elektřinu v nich nájemkyně nemohla očekávat. Samotná smluvní ujednání vzbuzují dojem, že upravují výši plateb spojených se službami, tedy i dodávkou elektřiny, komplexně. Druhá smluvní strana pak může jen stěží předpokládat, že v režimu areálu je ustanovení, které podstatným způsobem zvyšuje cenu elektřiny. Za rok 2019 tedy vzniklo tamní žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 86 941,31 Kč, jestliže tamní žalovaná uhradila fakturovanou cenu, která byla při účtované spotřebě 39 479,3 kWh o 1,82 Kč/kWh navýšena o další náklady žalované (body 51 a 52 odůvodnění rozsudku okresního soudu, body 40 – 43 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Soudní řízení sp. zn. , Anonymizováno, bylo pravomocně ukončeno dne 11. 1. 2024.

17. Žalobou podanou u OS Chrudim dne 23. 2. 2021 se společnost , Anonymizováno, a , právnická osoba, domáhala vůči , právnická osoba, zaplacení částky 66 262 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s platbami nájemného a poplatků za služby spojené s nájmem v období let 2018, 2019 a 2020, přesně specifikováno v příloze žaloby. , právnická osoba, ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021 vznesla námitku promlčení části žalované pohledávky 1 126,67 Kč a dále uplatnila jako procesní obranu započtení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za zaplacení faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, , jejichž výše po provedených započteních ze dne 5. 2. 2021 a 8. 3. 2021 činí celkem 116 654,49 Kč, avšak pouze do zbývající žalované nepromlčené částky 65 135,33 Kč. Okresní soud při jednání dne 26. 10. 2021 sdělil svůj předběžný názor, podle něhož lze uzavřít, že režim areálu byl součástí smluvního vztahu a pak pro soudní řízení je předmětem dokazování, zda účtované částky za dodávku elektrické energie odpovídají tomuto smluvnímu režimu, nebo nikoliv. Tento názor soud potvrdil též v rámci jednání dne 25. 1. 2022, kdy uvedl, že má za prokázáno, že tzv. režim areálu byl součástí smluvních ujednání mezi pronajímatelkou a nájemci. U tohoto názoru setrval též při jednání dne 17. 6. 2022. U jednání dne 5. 4. 2024 soud účastníkům sdělil, že s ohledem na pravomocný rozsudek odvolacího soudu vydaný v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , proti kterému nebylo podáno dovolání, respektuje závěry uvedené v tomto rozhodnutí, které považují ujednání obsažené v tzv. režimu areálu za překvapivé pro žalovanou a úhrada vyúčtování elektřiny byla hodnocena jako bezdůvodné obohacení.

18. Rozsudkem ze dne , právnická osoba, , Okresní soud v Chrudimi zamítl žalobu o zaplacení částky 66 262 Kč, tento rozsudek nebyl ve výroku týkajícího se věci samé napaden odvoláním, tedy v tomto výroku nabyl rozsudek právní moci 22. 5. 2024. Soud uzavřel, že žaloba sice byla podána důvodně a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 66 262 Kč žalobkyni vznikl, avšak v části 1 126,67 Kč byla důvodně uplatněna námitka promlčení nároku a ve zbývající částce žalovaná platně vůči žalovaným pohledávkám započetla své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého zaplacením faktur za vyúčtovanou spotřebu elektřiny v letech 2018 a 2019. Soud odkázal na dříve vydaný rozsudek okresního soudu sp. zn. , Anonymizováno, a jej přezkoumávající rozsudek krajského soudu, v nichž soudy dospěly k závěru, že úprava vyúčtování elektřiny obsažená v tzv. režimu areálu byla pro nájemkyni ujednáním překvapivým, a tedy vůči ní neúčinným, a s ohledem na zásady legitimního očekávání účastníků řízení a právní jistoty se s tímto právním názorem ztotožnil.

19. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zbývajícího bezdůvodného obohacení za zaplacené faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, ve výši 51 519,16 Kč nejpozději do 3 dnů od doručení výzvy s tím, že v opačném případě bude částka vymáhána soudně.

20. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by byla určující pro vydání rozhodnutí v této věci.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobkyně měla na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2014, ve znění dodatku č. , hodnota, této smlouvy ze dne 1. 1. 2015, pronajaty od žalované nebytové prostory pro svou podnikatelskou činnost. Podle článku III. této smlouvy se žalovaná zavázala zabezpečit mimo jiné dodávku elektrické energie s tím, že žalobkyně na její spotřebu bude platit měsíční zálohy 8 500 Kč + DPH a žalovaná provede vyúčtování spotřeby a záloh jednou za půl roku. V článku VI. 13 smlouvy se žalobkyně zavázala dodržovat směrnici pronajímatele „, právnická osoba, , která je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č. , hodnota, . Článek XII. 4. režimu areálu upravoval vyúčtování ceny za spotřebu elektřiny, a podle tohoto ujednání do výsledné ceny dodané elektrické energie má být započítán (kromě nákupní ceny elektřiny od dodavatele elektřiny) podíl na dalších nákladech pronajímatele souvisejících s distribucí elektřiny nájemci, přesně vymezených v tomto ustanovení. Fakturou č. , hodnota, ze dne 11. 3. 2019 žalovaná vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektrické energie za rok 2018 v množství 36 837 kWh jednotkovou cenou 4,65 Kč/kWh bez DPH. Po zohlednění zaplacených záloh 123 420 Kč byl vyúčtován nedoplatek ceny 83 843 Kč (včetně DPH), který žalobkyně zaplatila dne 3. 5. 2019. Fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2020 žalovaná vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektrické energie za rok 2019 v množství 39 479,3 kWh s jednotkovou cenou 5,15 Kč/kWh bez DPH. Po zohlednění zaplacených záloh ve výši 102 000 Kč byl vyúčtován nedoplatek ceny 116 426 Kč (včetně DPH), který žalobkyně zaplatila 14. 9. 2020. Žalovaná nepředkládala žalobkyni vyúčtování spotřeby elektřiny, když zasílala pouze faktury obsahující celkové množství spotřebované elektřiny, jednotkovou cenu, za kterou byla cena účtována a rozdíl mezi zaplacenými zálohami a cenou za celkovou spotřebu. O tom, že součástí ceny elektřiny účtované žalobkyni jsou i další položky, nikoliv jen cena, za kterou elektřinu od dodavatele nakupovala žalovaná, byla žalobkyně poprvé informována dopisem žalované ze dne 25. 1. 2021. V něm žalovaná tyto další složky výsledné ceny elektřiny popsala a informovala žalobkyni též o jednotkové ceně, za kterou nakupovala elektřinu od svého dodavatele v roce 2019. Jednotkovou cenu, za kterou žalovaná nakupovala elektřinu od svého dodavatele v roce 2018, pak sdělila žalobkyni teprve v dopise ze dne 5. 3. 2021, jak žalobkyně sama potvrzuje ve svém dopise ze dne 21. 4. 2021. Řádné vyúčtování spotřeby elektřiny za roky 2018 a 2019 (včetně rozpisu a vyčíslení dalších položek, které započítala při stanovení účtované ceny za elektřinu) pak žalovaná doručila žalobkyni po jejích opakovaných žádostech teprve 1. 10. 2021 do datové schránky jejího tehdejšího zástupce. Energetický regulační úřad ve vyjádření ze dne 11. 8. 2021 po přezkoumání způsobu účtování cen za spotřebu elektřiny žalovanou uvedl, že neshledal porušení energetického zákona, zároveň však poukázal na to, že jde o záležitost případných smluvních ujednání mezi dotčenými osobami, které není oprávněn posuzovat.

22. Dopisem ze dne 5. 2. 2021 (doručeným žalované tentýž den) žalobkyně oznámila, že započítává svou pohledávku za žalovanou ve výši 86 941,31 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého zaplacením faktury č. , hodnota, vůči zde specifikovaným pohledávkám žalované v celkové výši 60 395 Kč. Dopisem ze dne 8. 3. 2021, doručeným do datové schránky žalované téhož dne, žalobkyně na tutéž svou pohledávku ve zbývající výši 26 546,31 Kč započetla blíže konkretizovanou pohledávku žalované 6 169 Kč. Dopisem ze dne 21. 4. 2021, doručeným do datové schránky žalované téhož dne, pak žalobkyně oznámila žalované, že kromě výše uvedené pohledávky, nyní ve zbývající výši 20 377,31 Kč, eviduje vůči ní též pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované zaplacením faktury č. , hodnota, , po jejímž úplném zaplacení žalobkyní vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve výši 96 277,18 Kč včetně DPH. Celkem tak žalobkyně eviduje pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalované 116 564,49 Kč. Žalobkyně proto započetla část této pohledávky 65 135,33 Kč na pohledávky uplatněné žalovanou v soudním řízení sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, . Zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení zbývající části dané pohledávky 51 519,16 Kč do 7 dnů od doručení tohoto dopisu. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána též předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2024, dosud ji však nezaplatila.

23. Žalovaná podala u Okresního soudu v Chrudimi dne 14. 12. 2020 žalobu, jíž se vůči žalobkyni domáhala zaplacení částky 182 701 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených plateb za investice do předmětu nájmu ve výši 64 498 Kč a nezaplaceného nájemné a poplatků za služby spojené s nájmem za období 8/2020 – 11/2020 ve výši 118 203 Kč. Žalobkyně dne 18. 2. 2021 uplatnila v rámci tohoto řízení jako procesní obranu několik započtení, mimo jiné započtení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované zaplacením faktury č. , hodnota, , do tohoto řízení však pouze v rozsahu žalované pohledávky 2 479 Kč, jinak se toto započtení týkalo pohledávek neuplatněných v daném řízení. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, Okresní soud v Chrudimi žalobu zcela zamítl, dané rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, , rozhodnutí nabyla právní moci 11. 1. 2024. Oba soudy dospěly k závěru, že tzv. režim areálu nebyl vůči nájemkyni , právnická osoba, účinný, neboť nebylo prokázáno, že by jej daná nájemkyně přijala a jde o ujednání překvapivá, neboť daný dokument řeší provozně režimové otázky a ujednání o způsobu účtování ceny za elektřinu v nich nájemkyně nemohla očekávat, když ujednání v nájemní smlouvě budí dojem, že tuto záležitost upravuje komplexně. Žalobou podanou u OS Chrudim dne 23. 2. 2021 se žalovaná domáhala vůči žalobkyni zaplacení 66 262 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s platbami nájemného a poplatků za služby spojené s nájmem v období let 2018, 2019 a 2020. Podáním ze dne 29. 4. 2021 žalobkyně jako procesní obranu uplatnila započtení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za zaplacení faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, , avšak pouze co do nepromlčené částky 65 135,33 Kč. Okresní soud v Chrudimi tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne , datum, č. j. , právnická osoba, , který ve výroku o věci samé nabyl právní moci 22. 5. 2024, neboť tento výrok nebyl napaden odvoláním. Důvodem zamítnutí žaloby byl zánik žalovaných pohledávek uplatněným započtením. Soud se ztotožnil se závěrem, podle něhož ujednání tzv. režimu areálu ohledně způsobu vyúčtování ceny za spotřebovanou elektřinu nebyla vůči žalobkyni účinná, neboť šlo o ujednání překvapivé.

24. Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).

25. Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření (§ 1753 o. z.).

26. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o. z.).

27. Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.).

28. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odstavec 1). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odstavec 2).

29. Uplatní-li věřitel u orgánu veřejné moci vzájemné právo a vztahují-li se obě práva k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě, přestává běžet promlčecí lhůta dnem, kdy bylo zahájeno řízení ohledně toho práva, proti němuž vzájemné právo směřuje. V ostatních případech přestává promlčecí lhůta běžet dnem, kdy bylo vzájemné právo uplatněno (§ 649 o. z.).

30. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle výše uvedených zákonných ustanovení a dospěl k těmto závěrům: uzavřená nájemní smlouva upravuje způsob vyúčtování spotřeby elektřiny v článku III., v němž byla ujednána povinnost žalobkyně platit zálohy na elektřinu a též povinnost žalované provést jednou za půl roku vyúčtování spotřeby a zaplacených záloh (následně dohodnuto vyúčtování s roční frekvencí). S ohledem na obsah daného ujednání (které je v nájemních vztazích standardní) žalobkyně mohla dle názoru soudu nabýt dojem, že takto je tato záležitost upravena komplexně. Ujednání článku XII. 4. režimu areálu, které dále navyšuje účtovanou cenu za elektřinu nad rámec ceny za spotřebované množství o podíl na nákladech žalované na distribuci elektřiny v rámci provozního areálu, tak lze považovat za ujednání pro žalobkyni překvapivé, a tudíž vůči ní neúčinné ve smyslu § 1753 o. z., neboť jej výslovně nepřijala. Částky, které žalobkyně žalované zaplatila nad rámec ceny zaplacené žalovanou za odebranou elektřinu jejímu dodavateli, pak je plněním bez právního důvodu, tedy bezdůvodným obohacením žalované podle § 2993 o. z. O této otázce bylo navíc soudy rozhodováno již ve dvou předchozích řízeních (sp. zn. , Anonymizováno, a sp. zn. , právnická osoba, ), legitimní očekávání žalobkyně (obou účastníků), že tato právní otázka bude i v tomto řízení posouzena shodným způsobem, je tak zcela namístě, když nenastala žádná změna skutkové situace. Jestliže žalobkyni byla ve faktuře č. , hodnota, za spotřebu elektřiny v roce 2018 účtována cena 4,65 Kč/kWh bez DPH, ačkoliv nákupní cena elektřiny v daném roce od dodavatele žalované byla 2,49 Kč + DPH za 1 kWh, účtovala žalovaná neoprávněně cenu o 2,16 Kč + DPH za 1 kWh vyšší. Při roční spotřebě žalobkyně 36 837 kWh se žalovaná bezdůvodně obohatila o částku 96 277,18 Kč včetně DPH, a to dne 3. 5. 2019, kdy žalobkyně vyúčtovanou částku zaplatila v plné výši. Účtovala-li žalovaná žalobkyni následně ve faktuře č. , hodnota, za spotřebu elektřiny v roce 2019 cenu 5,15 Kč/kWh bez DPH, ačkoliv nákupní cena elektřiny v daném roce od dodavatele žalované byla 3,33 Kč + DPH za 1 kWh, účtovala žalovaná neoprávněně cenu o 1,82 Kč + DPH za 1 kWh vyšší. Při roční spotřebě žalobkyně 39 479,3 kWh se žalovaná bezdůvodně obohatila o částku 86 941,31 Kč včetně DPH, a to dne 14. 9. 2020, kdy žalobkyně vyúčtovanou částku zaplatila v plné výši.

31. Celková výše bezdůvodného obohacení žalované vzniklého zaplacením faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, činila 183 218,49 Kč (96 277,18 Kč + 86 941,31 Kč). Dopisem ze dne 5. 2. 2021 žalobkyně započetla vůči těmto svým pohledávkám pohledávky žalované v celkové výši 60 395 Kč, další započtení, které bylo v tomto dopise též obsaženo, se týkalo jiných pohledávek účastníků. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 započetla pohledávku žalované ve výši 6 169 Kč a dopisem ze dne 21. 4. 2021 započetla pohledávky žalované v celkové výši 65 135,33 Kč. Celková výše započtených pohledávek žalované tak činí 131 699,33 Kč, zbývající část pohledávky žalobkyně po provedených započteních činí 51 519,16 Kč, což odpovídá částce žalované v tomto řízení.

32. S ohledem na existenci pohledávky žalobkyně se soud zabýval důvodností vznesené námitky jejího promlčení. Objektivní promlčecí lhůta na vydání bezdůvodného obohacení v tomto případě činí 10 let, neboť z žádné okolnosti neplyne dle názoru soudu úmysl žalované bezdůvodné obohacení získat. Žalovaná byla po celou dobu přesvědčena o oprávněnosti a správnosti způsobu účtování ceny za elektřinu, vycházejíc z obsahu nájemní smlouvy a v ní obsažených obchodních podmínek. Fakturu č. , hodnota, žalobkyně zaplatila 3. 5. 2019, fakturu č. , hodnota, zaplatila dne 14. 9. 2020. Objektivní promlčecí doba tedy před podáním žaloby v této věci neuplynula.

33. V projednávané věci byl spor zejména o to, kdy začala žalobkyni běžet subjektivní tříletá promlčecí doba k uplatnění pohledávky požadované v tomto řízení. Soud má za to, že tato lhůta v případě žalobkyně začala běžet okamžikem, kdy se žalobkyně dozvěděla jednak o tom, že jí účtované ceny za spotřebu elektřiny neodpovídají cenám, které žalovaná hradí svému dodavateli elektřiny, ale že jsou navýšeny o další částky, a jednak o tom, jaké byly jednotkové ceny, za které žalovaná v rozhodném roce nakupovala elektřinu od svého dodavatele. Vědomost o těchto okolnostech totiž žalobkyni postačovala pro to, aby mohla (vědoma si množství spotřebované elektřiny v tom kterém roce) vyčíslit výši bezdůvodného obohacení, které na straně žalované podle jejího názoru vzniklo a tento nárok vůči žalované uplatnit. A přesně to žalobkyně též učinila, a to nikoliv až po obdržení vyúčtování spotřeby dne 1. 10. 2021. Z provedeného dokazování plyne, že dopisem ze dne 25. 1. 2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že kromě ceny, za kterou nakupuje elektřinu od obchodníka, jsou součástí ceny, kterou jí účtuje, další náklady v tomto dopise specifikované a zároveň sdělila jednotkovou cenu, za kterou elektřinu od dodavatele nakupovala v roce 2019. Žalobkyně již dne 5. 2. 2021 provedla první započtení této své pohledávky 86 941,31 Kč vůči konkrétním pohledávkám žalované. Jednotkovou cenu, za kterou nakupovala elektřinu od svého dodavatele v roce 2018, pak žalovaná žalobkyni sdělila v dopise ze dne 5. 3. 2021, jak plyne z obsahu dopisu ze dne 21. 4. 2021, v němž žalobkyně přistoupila k dalšímu započtení vůči své takto zjištěné pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Je tedy zřejmé, že rozsah zjištěných okolností žalobkyně považovala za dostatečný k tomu, aby tyto své pohledávky vůči žalované uplatnila a způsobila i jejich částečný zánik provedenými započteními. Soud proto má za to, že subjektivní promlčecí doba k uplatnění bezdůvodného obohacení ve výši 86 941,31 Kč z titulu zaplacení faktury č. , hodnota, počala běžet dnem 25. 1. 2021 a k uplatnění bezdůvodného obohacení ve výši 96 277,18 Kč z titulu zaplacení faktury č. , hodnota, počala běžet dnem 5. 3. 2021. Byla-li žaloba v projednávané věci podána u soudu dne 21. 4. 2024, byla podána po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby. Soud se neztotožnil s výkladem žalobkyně, která považuje za počátek běhu subjektivní promlčecí doby okamžik vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tj. den , datum, , když žalobkyní citovanou judikaturu nepovažuje za odpovídající skutkovému stavu, který byl v této věci. Mezi účastníky sice probíhala v dané době dvě soudní řízení přistupující odlišným způsobem ke sporné otázce, zda nějaké bezdůvodné obohacení žalované vůbec vzniklo, nicméně podstatnou skutkovou odlišnost oproti citovanému rozhodnutí spatřuje soud zejména v tom, že ve zde projednávané věci žalobkyně nejen že zastávala názor, že zde bezdůvodné obohacení na straně žalované je, ale zároveň sama provedla několik započtení těchto svých pohledávek vůči pohledávkám žalované a dokonce žalovanou již v dopise ze dne 21. 4. 2021 vyzývala též k zaplacení totožné (přesně vyčíslené) částky, jíž se domáhá v tomto řízení. Tedy nemůže na jedné straně tvrdit, že nevěděla o přesné výši vzniklého bezdůvodného obohacení žalované tak, aby jej mohla uplatnit (tedy aby začala běžet subjektivní promlčecí doba), a na druhé straně tvrdit, že tato její (totožná) pohledávka v téže době částečně zanikla započtením, které sama učinila. Jde vždy o totožnou pohledávku, byť zanikala částečně v důsledku několika započtení. Kromě toho, v době vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (5. 12. 2023) promlčecí doba ještě stále běžela, žalobkyně tedy mohla danou pohledávku uplatnit vůči žalované žalobou až po tomto datu, pokud čekala na definitivní posouzení sporné právní otázky odvolacím soudem. Soud má rovněž za to, že podle § 649 o. z. uplatněním pohledávky v soudním řízení (k němuž došlo 18. 2. 2021 v případě řízení sp. zn. , datum, v případě řízení sp. , právnická osoba, promlčecí doba do doby jeho skončení neběží jen v rozsahu, v jakém je daná pohledávka v řízení uplatněna, nikoliv i nad tento rámec. V projednávané věci však pohledávky žalobkyně v rozsahu, v jakém jsou uplatněny v tomto řízení, v předchozích soudních řízeních uplatněny nebyly, když v citovaných řízeních byly uplatněny jen jako procesní obrana (tj. jen v rozsahu 2 479 Kč v případě řízení sp. zn, Anonymizováno, a v rozsahu 65 135,33 Kč v případě řízení sp. zn. , právnická osoba, a v daném rozsahu zanikly.

34. S ohledem na všechny výše uvedené dílčí závěry soud má za to, že žalovaná vznesla důvodně námitku promlčení zde uplatněných pohledávek žalobkyně, neboť subjektivní promlčecí doba žalobkyni uplynula před podáním žaloby v této věci. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla v tomto řízení procesně úspěšná, se tohoto práva vzdala.