3 C 36/2019

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalované , část obce zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované , část obce zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci <b>I. Žalovaná je povinna vydat žalobci:</b> <b>-) vedlejší stavbu, a to dřevěnou stavbu samostatně stojící, jednostranně obitou kostru z lešeňových trubek s pultovým dřevěným trámkovým krovem, s krytinou z lepenky na bednění, bez klempířiny, bez oken, s okapem, s venkovními nátěry černé barvy, se svlakovými dveřmi, bez elektroinstalací a podlah o rozměrech 5,9 m x 2,47 m x 2,05m,</b> <b>-) vedlejší stavbu, a to jednopodlažní dřevěnou stavbu samostatně stojící, jednostranně obitou kostru z lešeňových trubek s pultovým trámkovým krovem, s krytinou z původně lepenky na bednění, nyní z kurtových pásů na</b> <b>bednění, s okapem, s venkovními nátěry černé barvy, se svlakovými dveřmi, bez elektroinstalací o rozměrech 3,4 m x 2,47 m x 2,05m,</b> <b>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 20 381,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.</b> 1. Žalobou podanou k soudu dne 4.2.2019 domáhal žalobce proti žalované vydání vedlejší stavby – dřevěné stavby samostatně stojící, jednostranné kostry z lešeňových trubek s pultovým dřevěným trámkovým krovem s krytinou z lepenky na bednění, bez klempířiny, bez oken, s okapem, s venkovními nátěry černé barvy, s svlakovými dveřmi, bez elektroinstalací a podlah o rozměrech 5,9 m x2,47 m x2,05 m. Dále vedlejší stavby – jednopodlažní dřevěné stavby samostatně stojící, jednostranně obité kostry z lešeňových trubek s pultovým trámkovým krovem s krytinou původně z lepenky na bednění, nyní z kurtových pásů na bednění, s okapem, s venkovními nátěry černé barvy, se svlakovými dveřmi, bez elektroinstalace o rozměrech 3,4m x2,47m x 2,05m. Dále 200 kusů betonových dlaždic o rozměrech 35 cm x 35 cm x 6 cm. Dále 20 kusů betonových dlaždic o rozměrech 50 cm x 50 cm x 6 cm. Pro případ, že by věci žalovaná neměla, žalobce žádal in eventum, aby byla uznána povinnou zaplatit žalobci hodnotu věcí určenou odborným vyjádřením či znaleckým posudkem. K odůvodnění uvedl, že žalobce je vlastníkem uvedených věcí, které přenechal k dočasnému užívání žalované, ta je s pomocí žalobce a [jméno] [příjmení] umístila na svém pozemku par. [číslo] v k.ú. [část obce] na hranici s pozemky parc. [číslo] (vlastníci [jméno] [jméno] [příjmení]) a [anonymizováno] (vlastník žalobce). Žalobce žalovanou vyzval k vrácení věcí, ale bezvýsledně.

2. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 1.3.2019 ve lhůtě 30 dnů, což neučinila. Až vyjádřením ze dne 8.5.2019 žádala zamítnutí žaloby. K odůvodnění uvedla, že žalobce nikdy neuzavřel se žalovanou, a to ani v ústní formě, žádnou smlouvu o výpůjčce, ani jiný smluvní typ předpokládající vrácení věcí. Žalobce movité věci přenechal žalované nikoliv s úmyslem, že by mu je měla vrátit, jednalo se o darování, případně o pouhou společenskou úsluhu, která je v malých obcích jako [část obce] zcela běžná. Žalobce měl v úmyslu uvedené věci zlikvidovat, žalovaná je přijala, protože neměla kam uskladňovat movité věci.

3. Dále se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 10.6.2019 tak, že žalovaná rozporuje vlastnické právo žalobce ke dřevníkům a vznáší námitku nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce. Dřevníky, které jsou předmětem sporu, jí žalobce daroval, nejednalo se o výpůjčku. Žalovaná sporovala cenu bud. Sporovala vlastnické právo žalobce k dlaždicím. Dále uvedla, že byla celou dobu od darování dřevníků a dlaždic v r. 2013 v dobré víře, že tyto movité věci drží oprávněně, tzn., že je pravým a poctivým držitelem těchto movitých věcí, neboť žalobce jí tyto věci nepředával s tím, že je v budoucnu bude chtít vrátit. Navrácení věcí žalobce požadoval až na podzim r. 2018.

4. Usnesením ze dne 25.2.2022 bylo řízení zastaveno v části, pokud se týká vydání 163 kusů betonových dlaždic o rozměrech 35x35x6 cm a soud dal souhlas k rozšíření žaloby o vydání 3 betonových dlaždic o rozměrech 50x50x6 cm.

5. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] ze dne 22.4.1997 [číslo] [rok] bylo zjištěno, že znalec na základě objednávky [titul] [celé jméno žalobce] provedl ocenění vedlejších staveb, a to dřevník II částkou 18 810 Kč, dřevník III částkou11 080 Kč.

6. Z darovací smlouvy uzavřené mezi dárci [titul] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalobcem jako obdarovaným ze dne 2.10.1997 bylo zjištěno, že předmětem daru je dům [anonymizováno] na st.p. [číslo] st.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] [číslo] p.p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu v Chrudimi pro k.ú. [část obce], [územní celek].

7. Z darovací smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako dárkyní a žalobcem jako obdarovaným dne 3.11.2009 bylo zjištěno, že předmětem daru je ½ budovy [anonymizováno], pozemku [číslo] poz. [číslo] v k.ú. [část obce].

8. Z výzvy ze dne 15.8.2018 žalobce adresované žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k vydání věcí, které jsou předmětem žaloby.

9. Na místním ohledání dne 20.9.2019 soud provedl nafocení dostupných bud i dlaždic.

10. Žalobce jako účastník řízení při jednání dne 9.5.2019 uvedl, že se stal vlastníkem věcí, jejichž vydání nyní žádá, na základě darovací smlouvy písemné, součástí smlouvy jsou i nemovitosti, a to od jeho rodičů v letech 1997 -1998. Kolny jsou věci movité, nejsou spojeny pevným základem s pozemkem. Darovací smlouva se týkala domu [adresa] v k.ú. [obec], [územní celek], tam byly i dlaždice, stála na nich ta bouda, žalobce rodičům vrátil dar zpět v r .2002 - 2003, pak mu ten dar matka vrátila, resp. otec zemřel v r. 2009, bratři se vzdali dědictví a zároveň matka darovala podíl žalobci. Nyní je výlučným vlastníkem žalobce. Věci, které jsou předmětem žaloby, byly součástí nemovitosti žalobce, nyní jsou u žalované. Dlaždice převezl žalobce ze svého pozemku, kolny se převezly nakladačem. Poslední boudu převážel [jméno] [příjmení] 3.10.2013 se souhlasem žalobce. Účastníci neměli uzavřenu žádnou písemnou smlouvu, na základě které to převáželi. Dohodli se, že si žalovaná v těch kolnách uskladní svoje věci a až dům dostaví, že kolny vrátí. Účastníci žili v družském vztahu, ale nebydleli spolu, žalobce za žalovanou docházel. Vztah trval do r. 2010 2016. Výslovná doba, po kterou bude žalovaná boudy užívat, dohodnuta nebyla. Dohodli se, že je bude mít, dokud je bude potřebovat. Žalobce žalované nikdy neříkal, že jí ty boudy a ty dlaždice dává jako dárek. Účastníci si navzájem žádné dárky nedávali. Dávali si jen dovolené, resp. to bylo jednostranné, dával je jen žalobce, že vše platil. Někdy v r. 2018 žalobce žalované řekl, že by si ty boudy a ty dlaždice vzal zpět. Psal jí asi 3x, ona odpověděla, že nic nevydá. Pozemky účastníků spolu sousedí. Žalobce dával na žalovanou na policii oznámení o vydání dvou bud, protože mu je nechtěla dát. Žalobce k žalované ty boudy dával, protože ho o to požádala. Žalovaná měla minimálně 1,5 roku v prostorách žalobce i v jeho domě nábytek a věci. Ona prodala nemovitosti a stavěla novou, musela uskladnit materiál, všechno se skladovalo u žalobce. Předtím žalobce boudy používal, měl v nich věci, není pravda, že je chtěl vyhodit. Se [příjmení], vnukem žalované, byl žalobce 1x pro dlaždice o rozměrech 30 x 30 cm u jednoho hotelu v [část obce], kde část dlaždic likvidovali, tak jich asi 20 kusů dovezli. Jinak jsou to stejné dlaždice, kterých koupil žalobce asi 50 tun z autobusového nádraží v [obec], 222 dlaždic daroval panu [příjmení], asi 1 000 dlaždic dal panu [příjmení] v [část obce] do stodoly. Dlaždice pod boudou dělal sám žalobce a je jich asi 7 tun, jsou ručně dělané z betonu, jsou o rozměrech 35 x 35 cm, tloušťky kolem 7 cm. Vydání těchto dlaždic žádá. Ještě je tam pár dlaždic 50 x 50 cm, které rovněž vyráběl žalobce.

11. Žalovaná jako účastnice řízení při jednání dne 9.5.2019 uvedla, že měli se žalobcem vztah od dubna 2010 do r. 2016, sousedy jsou od r. 2013 [obec] specifikované v žalobě jsou na pozemku žalované. Těch 20 dlaždic 50 x50 cm tam také je, těch malých 35 x 35 cm neví, kolik tam je. Žalovaná předpokládá, že když ty věci dostala, je jejich vlastníkem ona. Žalobce chtěl boudy zlikvidovat, tak je dal žalované, ona na to má svědky. Dlaždice tam dával dobrovolně. Ohledně specifikovaných věcí řekl, ať si je žalovaná vezme, žalovaná si nevzpomíná, že by říkal, že je to dárek. Ohledně těch kůlen a dlaždic si nedohodli nic. Pokud měli vztah, žalovaná od žalobce dostávala jako dárek k narozeninám a svátku kytky, ona jemu dávala čokoládu, dovolené platil pro oba. Účastníci spolu nebydleli, žalovaná k žalobci chodila, dělala mu hospodyni, vnímala to jako dar jemu. Věci začal chtít až vloni, žalovaná to odmítla, v kolnách má uskladněny věci. Dlaždice jsou pod základem boudy a dále je z nich chodníček. Pan [obec] je kamarád žalované, příbuzný žalobce, pomáhal žalované stavět. Nabídl jí, že když bude spor o boudy, že půjde svědčit, byl u toho, když žalobce chtěl boudy zlikvidovat a říkal, že je dá žalované, žalovaná u toho nebyla, pan [příjmení] řekl žalobci, ať dá boudy žalované. U žádného jednání mezi žalobcem a žalovanou pan [příjmení] nebyl.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] při jednání dne 27.5.2021 bylo zjištěno, že boudy stály na pozemku žalobce, byly jeho. Bylo tam tolik dlaždic, že je měli i mezi záhonky. Nyní jsou boudy, které byly dříve na pozemku žalobce, na pozemku žalované, svědek neví, jak se tam dostaly, nebyl u toho. [příjmení] [příjmení] svědkovi v minulosti pomohla, vracel jim to prací, např. na skleníku. Žalobce ty boudy nesnášel, hyzdily jeho pozemek, svědek si myslí, že je tam postavil ještě otec žalobce. Žalobce svědkovi řekl, že žalované ty boudy dá, že mu ty boudy překážejí, to bylo, když stavěli domek. Žalobce se těch bud, které vypadají jako kurníky, chtěl zbavit, nabídl je žalované. Účastníci se měli rádi, žalobce je žalované rád dal. Svědek na pozemku žalované dva roky nebyl, nevzpomíná si, zda tam byly nějaké dlaždice. Když se v [obec] rušilo autobusové nádraží, dlaždice se dovážely na pozemek žalobce. Svědek byl přítomen, když žalobce nabídl žalované boudy a ona to přijala.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] při jednání dne 27.5.2021 bylo zjištěno, že svědek převážel dvě dřevěné kolny od žalobce k žalované s bagrem. Byl u toho žalobce, jestli u toho byla žalovaná, si svědek nepamatuje, je to 7-8 let. O převoz bud jej požádal žalobce.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] při jednání dne 27.5.2021 bylo zjištěno, že svědek je vnuk žalované, osobně nikdy nebyl přítomen jednání mezi žalobcem a žalovanou, které by se týkalo dvou dřevěných bud, neví, jestli bych u nějakého jednání mezi nimi, které by se týkalo dlaždic. Žalovaná má na svém pozemku dvě dřevěné boudy, ty byly v r. 2012 nebo 2013 transportovány bagrem z pozemku žalobce. Dlaždice jsou u žalované jako chodníček před boudou, může jich být 20.30 40. Jedna z těch bud žalobci vadila, chtěl se jí zbavit nebo ji dát žalované, právní důvod přemístění bud ale svědek nevnímal.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] při jednání dne 27.5.2021 bylo zjištěno, že svědek byl u toho, když se boudy stěhovaly, svědek a žalobce připravili terén, kam ty boudy měly přijít. Žalobce se žalovanou se před svědkem o těch boudách nebavili. Žalobce chtěl ty boudy zlikvidovat, překážely mu, mluvil o tom, že jestli je žalovaná chce, že jí je dá. Žalovaná říkala, že než by je zlikvidoval, že si je vezme. O dlaždicích svědek nic neví. Svědek zná oba účastníky od dětství, se žalobcem se asi 8 let spolu nebaví, měli více neshod.

16. Z výpovědi svědka [titul] [celé jméno žalobce] při jednání dne 23.3.2023 bylo zjištěno, že svědek je bratr žalobce. Žalobce je vlastníkem dvou kůlen, svědek se dokonce podílel na jejich zbudování na pozemku žalobce. Tyto kůlny se nyní nacházejí na pozemku žalované, jejich přesun se děl etapově. Žalobce na svém pozemku budoval nějaká zařízení, ty kolny mu překážely, tak je dočasně přesunul na pozemek žalované, svědek u přesunu nebyl. Svědek nebyl ani u toho, že by se žalobce se žalovanou o kolnách bavili. Svědek ví i o přesunu dlaždic na pozemek žalované, u žádného jednání účastníků ohledně dlaždic ale nebyl.

17. Ze zprávy realitní kanceláře [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 31.8.2022 bylo zjištěno, že přibližná cena dřevěných kůlen je minimální, a to kolna větších rozměrů orientačně 3 000 Kč, menších 1 600 Kč.

18. Ze zprávy realitní kanceláře [spisová značka] [obec] ze dne 9.9.2022 bylo zjištěno, že celková cena kůlen by byla celkem 9 000 Kč.

19. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 4.10.2022 bylo zjištěno, že cena použitých betonových dlaždic obou rozměrů by činila 6 Kč za kus včetně DPH.

20. Žalobce v závěrečném návrhu žádal vyhovění žalobě s tím, že žalovaná neprokázala, že by na ni žalobce převedl vlastnické právo k věcem, které jsou předmětem sporu. Žalovaná sama ani darování netvrdila, uvedla, že nepamatuje, že by žalobce říkal, že je to dárek. Svědecké výpovědi svědků, kteří tvrdili, že se jednalo o dar, jsou nevěrohodné. Žalobce žalovanou vyzval k vydání věcí a ona je poté již užívala neoprávněně.

21. Žalovaná žádala v závěrečném návrhu zamítnutí žaloby s odůvodněním, že prokázala, že je vlastníkem sporných věcí, nabyla je od žalobce darováním.

22. Po částečném zastavení řízení a rozšíření žaloby zůstalo předmětem tohoto řízení vydání dvou kůlen specifikovaných pod bodem I výroku tohoto rozhodnutí a vydání celkem 60 kusů betonových dlaždic, a o 37 kusů o rozměrech 35x35x6 cm a 23 kusů o rozměrech 50x50x6 cm. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázány tyto skutečnosti: Movité věci, které jsou předmětem tohoto sporu, byly původně ve výlučném vlastnictví žalobce, tuto skutečnost žalovaná ani nezpochybňovala, lze ji tedy považovat mezi účastníky za nespornou. Stejně tak bylo mezi účastníky nesporné, že movité věci, které jsou předmětem sporu, se nacházejí na pozemcích náležejících žalované a jsou v jejím držení. Soud má za prokázáno, že k transportu předmětných věcí z pozemku žalobce na pozemek žalované došlo v průběhu roku 2013, tuto skutečnost potvrdili oba účastníci ve svých výpovědích, vyplývá i z výpovědí slyšených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Od transportu věcí v r. 2013 do doby rozhodování soudu v této věci, se předmětné movité věci nachází na pozemku žalované, v jejím držení a užívání. Mezi účastníky je nesporné, že neuzavřeli žádnou písemnou dohodu, z níž by bylo možno dovodit právní důvod přesunu předmětných movitých věcí. Žalobce v žalobě tvrdil, že předmětné věci přenechal žalované k dočasnému užívání, ve své účastnické výpovědi uvedl, že si účastníci dohodli, že si žalovaná v kolnách uskladní svoje věci a až dostaví dům, tak kolny vrátí, výslovná doba, po kterou bude žalovaná kolny užívat, dohodnuta nebyla, dohodli, že, že je bude mít, dokud je bude potřebovat. Žalobce uvedl, že nikdy žalované neřekl, že by jí kolny a dlaždice daroval. Žalovaná se vyjádřila tak, že účastníci ani ústně neuzavřeli smlouvu o výpůjčce a ani žádnou jinou smlouvu, která by předpokládala vrácení věcí. Žalobce žalované věci přenechal nikoliv s úmyslem, že by je měla vrátit, jednalo se o darování, popřípadě o pouhou společenskou úsluhu, žalovaná věci přijala, protože neměla kde uskladňovat věci. Uvedla, že věci držela po celou dobu v dobré víře, že je drží oprávněně, cítila se pravým a poctivým držitelem těchto věcí. Ve své účastnické výpovědi uvedla, že předpokládá, že když ty věci dostala, že je jejich vlastnicí ona. Uvedla, že ohledně předmětných věcí žalobce řekl, ať si je žalovaná vezme, žalovaná si nevzpomíná, zda říkal, že se jedná o dárek, ohledně kolen a dlaždic si nedohodli nic. Pan [obec] nabídl žalované, že pokud bude spor o boudy, že půjde svědčit, že byl u toho, když žalobce chtěl boudy zlikvidovat a říkal, že je dá žalované, pan [příjmení] řekl žalobci, ať dá boudy žalované, u toho ale žalovaná nebyla. Pan [obec] nebyl u žádného jednání mezi žalobcem a žalovanou. Pokud se týká slyšených svědků, svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení] [jméno] [příjmení], že nebyli přítomni žádného jednání mezi žalobcem a žalovanou, které by se týkalo předmětných věcí, svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] pomáhali s převozem předmětných věcí. Podle svědka [příjmení] jedna z bud žalobci vadila a chtěl ji dát žalované, ale právní důvod svědek nevnímal. Dle svědka [příjmení] chtěl žalobce boudy zlikvidovat a mluvil o tom, že je žalované dá. Jediný ze svědků, který tvrdil, že byl u toho, když žalobce nabídl žalované boudy a ona je přijala, byl svědek [příjmení]. Tento svědek ale dle tvrzení žalované nebyl u žádného jednání mezi ní a žalobcem. Při hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků má soud za to, že nelze mít za to, že by výpověď kteréhokoli ze svědků byl vědomě nepravdivá, je ale zřejmé, že všichni svědci jsou v nějakém blízkém buď příbuzenském, přátelském nebo blízkém sousedském vztahu k žalobci i k žalované, popřípadě k nim oběma. Do interpretace toho, čeho byli přítomni, vnášejí své názory, své pocity, jak vztah mezi účastníky vnímali a jak si sami jejich jednání vykládali, např. předpoklad, že když žalobci nějaká věc vadila nebo se mu nelíbila, že ji žalované výslovně daroval. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že lze mít za prokázáno jen to, že věci, které jsou předmětem sporu, byly ve vlastnictví žalobce, že v roce 2013 byly se souhlasem žalobce i žalované přemístěny na pozemek žalované, kde jsou od té doby v držení a užívání žalované. Soud nemá za prokázáno, že byl došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce ani že by došlo k výslovnému darování sporných věcí žalobcem žalované.

23. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotí takto:

24. Dle § 555 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

25. Dle § 556 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

26. Dle § 2193 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

27. Dle § 2055 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

28. Dle § 2189 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

29. Dle § 1089 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

30. Dle § 1090, odst.1 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

31. Dle § 1091, odst. 1 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky.

32. Dle § 1095 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

33. Vzhledem k tomu, že účastníci neuzavřeli písemnou smlouvu, bylo předmětem dokazování zjištění, co ohledně věcí, jež jsou předmětem sporu, si dohodli ústně či nějak konkludentně. S odstupem času lze jen těžko předpokládat, že by účastníci přesně specifikovali obsah svých ústních ujednání a že by si to vybavovali i svědci. Dle názoru soudu ani výkladem jejich jednání nebyl zjištěn jejich úmysl, tj. úmysl žalobce a úmysl žalované v době, kdy došlo k přesunu věcí z držení žalobce do držení žalované. S ohledem na prokázaným skutečnostem připadá v úvahu, že by se mohlo jednat buď o výpůjčku nebo o výprosu. U obou těchto právních institutů platí, že je přenechána věc jinému k užívání a toto užívání je bezplatné. U obou rovněž platí, že se jedná o reálné smlouvy, neboť obě jsou uzavřeny až okamžikem předání věci. Rozdíl mezi oběma právními tituly spočívá v tom, že u výpůjčky se doba trvání vztahu sjednává a u výprosy nikoli. Žalobce sice tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o výpůjčce, ale ani v žalobě ani ve své účastnické výpovědi neuvedl, na jakou dobu měly být věci vypůjčeny, tj. uvedl, že to výslovně nebylo ujednáno, popř. mělo být vrácení věci nějak neurčitě vázáno na dostavbu domu žalované. Soud má za to, že z prokázaných skutečností je zřejmé, že v daném případě se jedná o výprosu, že tedy konkrétní doby užívání věcí nebyla ujednána. V tom případě může žalobce dle § 2190, odst. 1 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. po žalované požadovat vrácení věcí podle libosti. Soud proto žalobě vyhověl. Pokud se týká obou kůlen, zde bylo určení věcí zcela jednoznačné. Pokud se týká dlaždic, ty byly vymezeny materiálem, ze kterého byly vyrobeny, a rozměry. Dle názoru soudu se ale jedná o věci určené druhově, nelze zcela přesně odlišit v případě většího počtu dlaždic, které se na pozemku žalované nacházejí, které patří žalobci a které mohla mít žalovaná z jiných zdrojů, soud proto v případě dlaždic rozhodl o finanční náhradě, a to 6 Kč za každou z dlaždic, při určení ceny s použitím § 136 občanského soudního řádu vycházel ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec], která se nejvíce blíží reálné ceně, když určuje cenu dlaždic použitých. Pokud žalovaná tvrdila, že se stala vlastnicí věcí, jež jsou předmětem sporu, na základě darovací smlouvy, popř. společenské úsluhy, spočívalo břemeno důkazní na ní. Po zhodnocení jednotlivých důkazů i v jejich souvislostech, dospěl soud k závěru, že se žalované nepodařilo prokázat, že by jí žalobce předmětné věci daroval. Tuto skutečnost potvrzoval jen svědek [příjmení], ohledně kterého ale sama žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že u žádného jednání mezi účastníky nebyl. Už skutečnost, že za těchto okolností dle tvrzení žalované tento svědek sám nabízel žalované, že pokud bude spor o boudy, že půjde svědčit, že žalobce říkal, že dá boudy žalované, vzbuzuje určité pochybnosti. Rovněž tak společenská úsluha v tomto sporu nepřipadá v úvahu, ta se týká běžné sousedské či přátelské výpomoci, u které vůle obou stran nesměřuje ke vzniku smlouvy, společenská úsluha se týká drobných záležitostí jako např. pozvání na oběd, odnos nákupní tašky, nabídnutá cigareta, výměna píchlé pneumatiky apod. Společenská úsluha není darováním, je-li z chování zřejmé, že se strany nechtějí vázat. Vzhledem k tomu, že žalovaná tvrdila, že věci držela od r. 2013 v dobré víře, že je drží oprávněně, tj. že je pravým a poctivým držitelem, zabýval se soud otázkou, zda vlastnického práva nenabyla vydržením. Jestliže věci převzala v r. 2013 a k jejich vydání byla žalobcem vyzvána v r. 2018, nepřipadá v úvahu mimořádné vydržení dle § 1095 občanského zákoníku, kdy by žalovaná nemusela prokazovat právní důvod, na kterém svou držbu zakládala. Je pak nutno aplikovat ust. § 1090, odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Žalobkyně věci držela po dobu přesahující tři roky, ale neprokázala, že by byla v dobré víře, že jí tyto věci náleží ani právní důvod, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva. Žalobě bylo proto vyhověno tak, jak je uvedeno v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud částečně dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu, tj. dle rozsahu, v jaké bylo žalobě vyhověno, a dále dle § 146, odst. 2 věta první občanského soudního řádu, tj. v rozsahu zpětvzetí žaloby, kde řízení bylo zastaveno zaviněním žalobce. Soud vycházel z ceny kůlen 9 000 Kč, všech původně žalovaných dlaždic 1 320 Kč, celkem by tak činila hodnota předmětu sporu 10 320 Kč. Část, do které bylo řízení zastaveno, představuje hodnotu 978 Kč, tj. 8% (neúspěch), rozdíl oproti 92 % hodnoty, do které žalobce byl úspěšný, činí 84 %. Soud proto žalobci přiznal 84 % nákladů řízení. Celé náklady tvoří 10 úkonů právní pomoci dle vyhl.č.177/1996 Sb. po 1 540 Kč, 10 krát 300 Kč paušálních náhrad, 21 % DPH, celkem 24 264 Kč, z toho 84 % činí 20 381, 76 Kč.