3 C 59/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , obec část obce , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , obec a číslo , o určení neexistence zástavního práva, <b>I. Žaloba, aby bylo určeno, že nemovitost: st.p. [číslo] součástí je stavba: [adresa], rod.dům, stavba stojí na pozemku st.p. [číslo] dále p.p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, [katastrální uzemí], [územní celek], není zatížena zástavním právem zapsaným na základě řízení [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, [katastrální uzemí], [územní celek], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení 22 434 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.</b> 1. Žalobou podanou k soudu dne 22.2.2022 domáhala se žalobkyně proti žalovanému určení neexistence zástavního práva váznoucího na nemovitosti, st. p. [číslo] jejíž součástí je stavba [anonymizováno], rod dům, dále p.p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek]. K odůvodnění uvedla, že mezi právním předchůdcem žalovaného společností [anonymizována dvě slova] [IČO], [obec], a právními předchůdci žalobkyně manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] měla být dne 12.5.2009 uzavřena smlouva o půjčce [anonymizováno] [číslo], dle které měl údajně právní předchůdce žalovaného půjčit právním předchůdcům žalobkyně 80 000 Kč, téhož dne jako údajně uzavřená smlouva o půjčce byla uzavřena zástavní smlouva o zřízení zástavního práva [anonymizováno] [číslo] sloužící k zajištění uvedené půjčky. Žalovaná návrhem na nařízení soudního prodeje zástavy se domáhá 175 900 Kč s přísl. a současně smluvní pokuty 189 972 Kč s přísl., to znamená, že by žalobkyně mala zaplatit více než čtyř a půl násobek údajně poskytnuté jistiny. Dle žalobkyně podmínky sjednané ve smlouvě o půjčce jsou ve zjevném nepoměru v neprospěch spotřebitele, právní předchůdce žalovaného se zásadně odchýlil od předpisů na ochranu spotřebitele a ustálené judikatury Nejvyššího soudu, smluvní podmínky odporují dobrým mravům a zákonu takovým způsobem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, vhledem k tomu pohledávky uplatňované žalovaným nevznikly a nevniklo ani zajištění zástavním právem. Žalobkyně zároveň namítla neplatnost smlouvy o půjčce z důvodu neprověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný dne 23.3.2020 podal k soudu návrh na nařízení soudního prodeje zástavy. Usnesením č.j. 5 C 1/2020-86 ze dne 21.5.202 byl nařízen prodej zástavy. Žalovaný dosud nepodal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí.

2. Žalobkyně žalobní tvrzení doplnila podáním ze dne 16.3.2023 tak, že s ohledem na ust. § 3028, odst.3 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. se právní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona řídí dosavadní právní úpravou, tj. z.č. 40/1964 Sb. ve znění účinné, ke dni 12.5.2009, ale poukázala na § 3030 nového občanského zákoníku, tj. nutnost užití části první hlavy I. nového občanského zákoníku. Poukázala na výši úroků, kterou považuje za nepřiměřenou a lichvářskou. Dále namítala, že zajištění závazku zástavním právem svědčí jen ve prospěch dobytnosti pohledávky, nikoliv schopnosti splácet závazek. Dle žalobkyně měl věřitel zajištěn úrok 30, 875 Kč měsíčně, když vycházela z toho, že k zesplatnění dluhu došlo 4 měsíce po poskytnutí půjčky, dle žalobkyně měl dlužník finanční obnos reálně k dispozici tyto 4 měsíce. Dle žalobkyně byla výše úroků sjednána tak, že podstatně přesahovala obvyklou úrokovou míru, zatímco banky poskytovaly úvěry nejvýše za 5,55 % ročně, právní předchůdce žalovaného fakticky poskytl úvěr za 30,875 % měsíčně, tedy se 75 násobným navýšením. Žalobkyně považuje půjčku za absolutně neplatnou.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 12.7.2022 tak, že právní předchůdce žalovaného [anonymizována tři slova] uzavřel s manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] smlouvu o půjčce na částku 80 000 Kč a dále zástavní smlouvu o zřízení zástavního práva. Tvrzení žalobkyně o neplatnosti smlouvy a půjčce a smlouvy o zřízení zástavního práva pro rozpor s dobrými mravy, z důvodu porušení povinností při uzavírání smlouvy při prověřování schopnosti dlužníků splácet půjčku jsou neurčitá a nejsou doložena. V minulosti manželé [příjmení] převedli zástavu do vlastnictví žalobkyně. Splatnost celé půjčky nastala dne 12.9.2009. Původní věřitel podal dne 5.5.2010 proti dlužníkům rozhodčí žalobu, pravomocně ke dni 5.1.2013 byl vydán rozhodčí nález, který byl vykonatelný dnem 8.1.2013 Smlouva o postoupení pohledávek na nynějšího věřitele (žalovaného) byla uzavřena dne 14.10.2011, spolu s pohledávkou přešlo na žalovaného i zástavní právo. Žalovaný přihlásil pohledávku za [jméno] [příjmení] do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec], pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], kdy pohledávka byla posouzena jako důvodná. Žalovaný uplatnil pohledávku i za dlužnicí [jméno] [příjmení] žalobou na zaplacení 365 872 Kč s přísl., žalobě bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 pod č.j. 16 C 403/2020-88 ze dne 27.4.2021 vyhověno. Žalobkyně nebyla účastnicí smlouvy o půjčce ani smlouvy zástavní, nabyla nemovitost zatíženou zástavním právem 1.9.2009, když zástavní právo bylo v té době na LV již zapsáno a tedy zveřejněno. Ujednání o výši odměny a o výši smluvních pokut v uzavřené smlouvě není v rozporu s dobrými mravy, v době uzavření smlouvy o půjčce platné zákony ani judikatura exaktně neupravovala povinnost prověřovat schopnost klienta splácet úvěr. Žalovaný poukázal na to, že zajištění závazku formou zástavního práva je silnou a reálnou skutečností, která vypovídá o finanční síle a stabilitě příjemce., na straně dlužníka vystupovaly dva subjekty, povinnost splátek byla rozložena. Splátka ve výši 1 490 Kč nikterak neohrožovala běžný život dlužníka.

4. Žalovaný doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 6.10.2023 tak, že právním předchůdcem žalovaného uzavřené smlouvy nevybočují a nepřekračují zákonné limity základních zásad namítaných žalobkyní. Schopnost dlužníka splácet úvěr byla dostatečně ověřena, existovalo dostatečné zajištění půjčky formou nemovitého majetku. Právní předchůdce žalovaného si nechal zpracovat rozbor rizika, k tomu žalovaný navrhoval výslech svědka, na straně dlužníka vystupovaly dva subjekty, splátky byly rozloženy mezi tři osoby společně a nerozdílně, výše splátky 1 490 Kč měsíčně nikterak neohrožovala běžný život dlužníka, byla to částka nižší, než byla dlužníkovi zabavována v rámci výkonu rozhodnutí v exekuci. Úrok sjednaný smlouvou není neúměrně vysoký, lichevní, nevybočuje z konstantní judikatury. Smluvní pokuta 3 % měsíčně není nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí t. p. [číslo] jejíž součástí je stavba [anonymizováno], rod dům, dále p.p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], na základě smlouvy kupní ze dne 1.9.2009. Na nemovitostech vázne zástavní právo k zajištění pohledávky č. [anonymizováno] [číslo] ve výši 80 000 Kč s přísl. ve prospěch žalobce, zřízené smlouvou ze dne 12.9.2009. Dále na nemovitosti vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] [obec] na základě smlouvy ze dne 6.5.2019 pro pohledávku ve výši 400 000 Kč, úrok ve výši 391 784 Kč případnou další pohledávku ze zákonného úroku.

6. Ze smlouvy o půjčce č. [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12.5.2009 mezi dlužníky, manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] a věřitelem [anonymizována tři slova] na částku 80 000 Kč, která byla vyplacena dlužníkům v hotovosti v den podpisu smlouvy. Dlužníci se zavázali splácet půjčku po 1 490 Kč měsíčně, po dobu 120 měsíců. Byla dohodnuta smluvní pokuta 3% měsíčně za každý započatý měsíc prodlení.

7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5.12.2009 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi zástavci manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] ve prospěch zástavního věřitele [anonymizována tři slova] nemovitostem - p. [číslo] jejíž součástí je stavba [anonymizováno], rod dům, dále p.p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek].

8. Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi č.j. 5 C 1/2020-86 ze dne 21.5.2021 bylo zjištěno, že soud nařídil k uspokojení pohledávky zástavního věřitele (žalovaného) prodej zástavy.

9. Z kupní smlouvy ze dne 1.9.2009 bylo zjištěno, že manželé [příjmení] prodali p. [číslo] jejíž součástí je stavba [anonymizováno], rod dům, dále p.p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], žalobkyni za 750 000 Kč.

10. Ze seznamu přihlášených pohledávek v ins. Řízení vedeném u Krajského sudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] dlužníka [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že byla uplatněna pohledávka z půjčky č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 12.5.2009 uzavřené s původním věřitelem [anonymizována tři slova] s přísl. Dle podání ins. správce ze dne 7.8.2020 bylo popření pohledávky vzato zpět.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [anonymizována tři slova] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem dne 14.10.2011 bylo zjištěno, že byla postoupena pohledávka za manžely [příjmení] ze smlouvy [číslo] včetně jejího zajištění.

12. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázány tyto skutečnosti: Dne 12.5.2009 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem [anonymizována dvě slova] a manžely [příjmení] na částku 80 000 Kč, kterou se dlužníci zavázali splácet po 1 490 Kč měsíčně po dobu 120 měsíců, pro případ prodlení byla dohodnuta smluvní pokuta 3% měsíčně z dlužné částky. (smlouva o půjčce ze dne 12.5.2009 č. [anonymizováno] [číslo]). Téhož dne byla mezi dlužníky a věřitelem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, které jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku, když tyto byly v době uzavření smlouvy ve společném jmění manželů [příjmení] (smlouva o zřízení zástavního práva č. [anonymizováno] [číslo], výpis z katastru nemovitostí). Manželé [příjmení] nemovitost specifikovanou ve výroku tohoto rozhodnutí prodali žalobkyni za kupní cenu 750 000 Kč, která jim byla vyplacena (kuní smlouva ze dne 1.9.2009). Společnost [anonymizována dvě slova] postoupila své pohledávky za manžely [příjmení] včetně jejich zajištění ze smlouvy o půjčce ze dne 12.5.2009 na žalobce (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14.10.2011). Žalobce podal k soudu návrh na prodej zástavy – nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku a jeho návrhu bylo vyhověno (usnesení Okresního soudu v Chrudimi č.j. 5 C 1/2020-86 ze dne 21.5.2021).

13. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotil takto:

14. Dle § 3028 odst. 1-3 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Dle § 3030 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

16. Dle § 6 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

17. Dle § 7 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

18. Dle § 8 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

19. Dle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni 12.5.2009 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

20. Dle § 658, odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni 12.5.2009 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

21. Dle § 552 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni 12.5.2009 pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka zástavou věci nebo práva je upraveno v části o věcných právech.

22. Dle § 3, odst.1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni 12.5.2009 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

23. Žalobkyně opírala svůj žalobní návrh o tvrzení, že smlouva o půjčce a současně s ní uzavřená smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem k zajištění nároku věřitele z uvedené půjčky jsou právními úkony absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. Otázku platnosti těchto smluv soud řešil jako otázku předběžnou. Oba právní úkony, tedy obě smlouvy uzavřené mezi věřitelem [anonymizována dvě slova] a manžely [příjmení] byly uzavřeny dne 12.5.2009, s ohledem na ust. § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud věc posuzoval dle právní úpravy účinné ke dni uzavření smluv, tj. dle přísl. ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Smlouva o půjčce se řídí ust. § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a smlouva zástavní ust. § 552 téhož zákona. Žalobkyně především tvrdila, že smlouva o půjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to jako smlouva lichevní, když dospěla k závěru, že smluvní úrok činil 30,875 % měsíčně. Tuto právní konstrukci soud nesdílí, je třeba vycházet ze znění smlouvy o půjčce, zde je uvedeno, že dlužníci se zavazují dluh splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1 490 Kč, to znamená, že za 120 měsíců měli zaplatit 178 800 Kč, tj. od 98 800 Kč než půjčených 80 000 Kč, to odpovídá ročnímu úroku 12,35 %. Takovýto úrok nelze považovat za lichevní. Žalobkyně při svých výpočtech vychází z toho, že půjčka byla zesplatněna 4 měsíce po jejím poskytnutí, z toho dovozuje, že dlužník měl celou půjčenou sumu k dispozici jen 4 měsíce. Především k zesplatnění došlo pro neplacení splátek ze strany dlužníků, to nemůže jít k tíži věřitele, došlo k tomu v souladu se smlouvou, a tedy platně. Z toho, že dluh byl zesplatněn, nelze dospět k tomu, že by zesplatněním se doslala půjčená částka z dispozice dlužníků, (dokonce snad do dispozice věřitele) naopak zjevně ji mají doposud, když dosud, tj. ani po 14 letech, dluh nevrátili. Stejně tak smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 3% měsíčně (což odpovídá 0,1 % denně) nepřekračuje hranici, pro kterou by ji bylo možno považovat za neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Dále žalobkyně namítala, že smlouva o půjčce je neplatná, neboť věřitel – právní předchůdce žalovaného dostatečným způsobem nezkoumal schopnost dlužníků splácet úvěr. Předně je třeba zdůraznit, že povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr pod sankcí neplatnosti smlouvy byla nastolena až zákonem o spotřebním úvěru č. 145/2020 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.2011, tedy více než dva roky po uzavření smlouvy o půjčce. V době uzavírání smlouvy o půjčce byla tato problematika upravena zákonem č.321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ten stanovil požadavky na smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejichž nesplnění má za následek neplatnost smlouvy, v § 4, ověření schopnosti splácet úvěr s nich stanoveno není. I kdyby toho nebylo, žalobkyně skutkově ani netvrdila, ani nedoložila, že by dlužníci zjevně nebyli schopni splácet úvěr 1 490 Kč měsíčně. Zástavní právo na nemovitostech váznoucí bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí a žalobkyně si tedy musela být vědoma toho, že kupuje nemovitost zatíženou zástavním právem. Musela tedy vědět, nebo alespoň při zachování běžné opatrnosti, kterou lze při koupi nemovitosti předpokládat, mohla vědět, že to jsou právě prodávající (zástavní dlužníci), kdo porušují smluvní ujednání se zástavním věřitelem a bez jeho souhlasu a vědomí převádějí nemovitost na jiného majitele, dokonce jen tři měsíce po uzavření zástavní smlouvy, tedy chovají se v rozporu s dobrými mravy. Soud dospěl k závěru, že nelze pochybovat o platnosti smlouvy o půjčce i smlouvy zástavní (obou z 12.5.2009), a žalobu proto zamítl.

24. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, dle § 142, odst.1 občanského soudního řádu má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, a to odměny za právní zastoupení dle vyhl.č.177/1996 Sb. za 5 úkonů po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 12.7.2022 a ze dne 6.10.2023, účast právního zástupce při jednání dne 15.2.2023 a 12.10.2023), 5krát 300 Kč paušál, cestovné právního zástupce k jednání [obec] - [obec] a zpět, dvě cesty, celkem 4 234 Kč, ztráta času 1 200 Kč, celkem činí náklady 22 434 Kč.