3 C 97/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec - část obce , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno , sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec , o 48 100 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 100 Kč od 13.3.2018 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Co do zbytku, tj. aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci dalších 36 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 8,5 % ročně z částky 36 700 Kč od 13.3.2018 do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 12 532,07 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 30 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, částku 300 Kč, kapitalizované úroky ve výši 116,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 39,05 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z částky 231,01 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 231,01 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou k soudu dne 18.11.2020 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 48 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 441,25 Kč, kapitalizovaného úroku 12 532,07 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky 30 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 30 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 23.1.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 30 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 52 200 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 týdenních splátkách po 900 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 4 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. Dále domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,05 Kč, kapitalizovaného úroku 116,14 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 231,01 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 231,01 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 16.9.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 34 800 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 34 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce.

2. Žalovaný jako účastník řízení při jednání dne 8.6.2022 se vyjádřil tak, že uzavřel obě smlouvy o půjčce, v té době pracoval, vydělával kolem 10 000 – 12 000 Kč měsíčně. Krom toho měl invalidní důchod asi 6 000 Kč. Žádné jiné příjmy neměl, sociální dávky nepobíral. Žádné doklady o příjmech od něj nikdo nepožadoval. Žalovaná půjčku splácel, pak se ale zhoršil jeho zdravotní stav, nemohl pracovat, měl jen invalidní důchod, to se stalo v průběhu roku 2016 -2017. 10.12.2021 má již invalidní důchod 3.stupně pobírá 14 181 Kč, jiné příjmy nemá, bydlí v nájemním bytě.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.1.2017 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 30 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, když současně potvrdil, že z toho 16 962 se započítává na úhradu předchozí půjčky. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 52 200 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 900 Kč.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 16.9.2016 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 34 800 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 600 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.11.2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce, žalovaný byl informován přípisem.

6. Soud považuje uzavřené smlouvu za právní úkony lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 30 000 Kč mělo být za 58 týdnů zaplaceno o 22 200 Kč více než zapůjčených 30 000 Kč, což představuje roční úrok 66,5 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. U půjčky poskytnuté ve výši 20 000 Kč mělo být za 58 týdnů zaplaceno o 14 800 Kč více než zapůjčených 20 000 Kč, což představuje roční úrok 66,5 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet půjčku. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným z obou neplatných smluv potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce.

7. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaný dne 23.1.2017 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 30 000 Kč a dne 16.9.2016 20 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 4 680 Kč. Žalovaná má povinnost zaplatit žalobci částku, kterou převzala, sníženou o částku, kterou již zaplatila, jestliže převzala 14 000 Kč a zaplatila 4 400 Kč a 34 500 Kč, celkem 38 900 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 100 Kč (50 000-38 900). Do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku byla žaloba zamítnuta. S ohledem na nepříznivou sociální situaci žalovaného mu soud k úhradě dluhu povolil splátky.

8. S ohledem na částečnou úspěšnost, soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.