4 C 118/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , nar. Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 188 556,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 109.679,-- Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.000,-- Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem, v němž rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 78.877,47 Kč s úrokem ve výši 15% ročně z částky 188.426,47 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 188.556,47 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.916,58 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6.922,20 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že dne 5.6.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, . V průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpal žalovaný celkem částku 211.000,-- Kč, uhradil celkem částku 87.321,-- Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnil žalobce úvěr ke dni 10.1.2024. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný na svůj dluh pouze částku 14.000,-- Kč. Žalobce tak požaduje po žalovaném úhradu částky 188.426,47 Kč jako jistiny, nákladů na vymáhání ve výši 130,- Kč, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 14.916,58 Kč, úrok ve výši 19,88 % ročně od 23.4.2024 do zaplacení běžící z jistiny, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 6.922,20 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši ročně od 23.4.2024 do zaplacení běžící ze součtu jistiny a nákladů na vymáhání.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor. V něm uvedl, že několikrát žádal žalobce, aby posečkal se splátkami s tím, že k úhradě dluhu dojde. Bohužel se výrazně zhoršil zdravotní stav žalovaného, je vážně nemocný. Za neetické ze strany žalobce považuje jeho odstoupení od smlouvy. Přitom s žalobcem se jednalo, byla mu situace vysvětlena, žalobce však setrval na odstoupení od smlouvy a požadoval zůstatek dluhu splatit najednou, příp. splátkou 13 tis Kč měsíčně, což je zcela mimo možnosti žalovaného. Žalovaný má další věřitele. Případně lze uvažovat o zahájení insolvenčního řízení, na čemž by tratili všichni věřitelé. Dále žalovaný namítal, že nesedí požadovaná částka. Navrhl, aby soud všechny tyto skutečnosti vzal v úvahu a rozhodl o pokračování ve splácení dluhu.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil svá tvrzení k tomu, jak ověřil úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že vycházel z příjmů žalovaného ze starobního důchodu ve výši 16.313,-- Kč, doloženo oznámením ČSSZ, ohledně výdajů počítal s životním minimem žalovaného 3.910,-- Kč, stávající splátky jiných dluhů ve výši 6.006,-- Kč, splátku 4.384,-- Kč z aktuálně uzavírané smlouvy o úvěru, takto dospěl ke kladnému zůstatku 2.013,-- Kč. Uzavřel, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet. Alternativně posuzoval žalobce příjmy a výdaje celé domácnosti žalovaného – v tomto směru pak vycházel z příjmů žalovaného a dalšího člena domácnosti (16.313,-- Kč + 15.200,-- Kč) a z výdajů představovanými splátkami jiným věřitelům 6.006,-- Kč, normativními náklady na bydlení 8.432,-- Kč, životním minimem členů domácnosti 7.440,-- Kč a výší splátky aktuálního úvěru 4.384,-- Kč. Takto dospěl ke kladnému rozdílu 5.251,-- Kč. Dále žalobce poukazoval na to, že prověřoval žalovaného v dluhových databázích (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Konečně žalobce předložil svůj výklad toho, jak by měla být vykládána směrnice 2008/48/ES ve spojení s rozsudky Soudního dvora Evropské unie a vše zakončil parafrází jednoho českého komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru.Zjištěné skutečnosti4. Žalovaný uzavřel dne 5.6.2022 s žalobcem smlouvu o úvěru, nazvanou , Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , RČ, . Úvěrový rámec činil 200.000,-- Kč, roční úroková sazba 19,88 %, minimální měsíční splátka 4.384,-- Kč.

5. Z historie splátek bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal z úvěru celkem částku 211.000 Kč, za celou dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil 87.321,-- Kč. Po zesplatnění úvěru ještě dalších 14.000,-- Kč.

6. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 10.1.2024 (dopis téhož data).

7. Mezi účastníky proběhla e-mailová korespondence, v jejímž rámci žalovaný žádal o možnost dluh splácet ve splátkách dle smlouvy, vysvětlil svou nelehkou osobní situaci, žalobce setrval na odstoupení od smlouvy o úvěru a povinnosti žalovaného dluh zaplatit s tím, že výše splátek má činit minimálně 13.000,-- Kč. Na sdělení žalovaného, že tak vysoké splátky jsou mimo jeho možnosti a že jinak půjde do insolvence, nijak konkrétně nereagoval.

8. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky (výzva ze dne 14.3.2024).

9. V rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobce pracoval s úvěrovou zprávou, z níž vyplynulo, že v době uzavření smlouvy se žalobcem měl žalovaný tři splátkové úvěry a dvě kreditní karty, celkový dluh ve výši 397.889,-- Kč, měsíční splátka celkem 6.006,-- Kč. Příjem žalovaného činí 16.300,-- Kč – starobní důchod (potvrzeno oznámením ČSSZ a ústřižky poštovních poukázek), příjem ostatních členů domácnosti měl činit 15.200,-- Kč (neověřeno ničím), měsíční výdaje v domácnosti uvedeny 7.300,-- Kč.Posouzení věci10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy).. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost neprověřil dostatečně, nepostupoval s odbornou péčí a nedostál tak svým povinnostem podle zákona. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak absolutní neplatnost uzavřené smlouvy.

12. Konkrétně v daném případě poskytl žalovanému – v té době 67 letému starobnímu důchodci – úvěr ve výši 200 tis Kč. Příjmy žalovaného přitom tvořil pouze starobní důchod ve výši 16.300,-- Kč. Měsíční splátka úvěru měla činit 4.384,-- Kč, a to v situaci, kdy žalovaný měl již splácet 6.006,-- Kč měsíčně za předchozí dluhy (v souhrnné výši skoro 400 tis Kč). Celkové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 10.390,-- Kč. Jenom na splátky dluhů tedy žalovaný musel použít 63,7 % svého příjmu, tedy téměř dvě třetiny. To navíc za situace, kdy jeho příjem je velmi nízký, podprůměrný, takže je jasné, že většina tohoto příjmu padne na holé živobytí. Žalovanému přitom na ono živobytí zbývalo měsíčně pouze 5.910,-- Kč, což je 197,-- Kč denně. Nelze přitom vycházet z toho, že výdaje žalovaného představovaly pouze životní minimum (částka 3.910,-- Kč), neboť životní minimum je ve své podstatě administrativní údaj využitelný při výpočtu sociálních dávek, nejde o reálnou reflexi skutečných životních nákladů. V rámci hodnocení příjmů a výdajů žalovaného potom žalobce pracuje pouze s jediným výdajem, a sice právě s životním minimem, zcela pomíjí náklady na bydlení a další nutné výdaje (např. léky). Žalobce výdaje na bydlení uvažuje jen v rámci příjmů a výdajů celé domácnosti, zde ovšem započítává příjem dalšího člena domácnosti, aniž by tento příjem měl jakkoli ověřen. Navíc pokud uvažuje příjmy celé domácnosti, musí současně počítat i s výdaji celé domácnosti tedy i s výdaji onoho dalšího člena domácnosti, mj. soustředit se na to, jestli tento další člen domácnosti (pravděpodobně manželka) nemá dluhové zatížení. Sečteno a podtrženo žalobce neporovnal skutečné příjmy a výdaje žalovaného, ale pouze výsek jeho výdajů. Již jen porovnání výše příjmu žalovaného a jeho dluhového zatížení měla vést žalobce k tomu, že žalovanému žádný další úvěr neposkytne, natož pak úvěr ve výši 200 tis Kč s měsíční splátkou 4.384,-- Kč. Tento úvěr vůbec neměl být poskytnut. Žalobce tak úvěruschopnost žalovaného ověřil velmi nedbale, porušil přísl. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem je pak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

13. Pokud žalobce argumentuje výkladem příslušné evropské směrnice a rozhodnutími Soudního dvora EU, pak nutno říci, že postupuje velmi nekorektně. Český zákon o spotřebitelském úvěru je nepochybně plně v souladu s touto směrnicí. Ostatně jak jinak si představit ověření úvěruschopnosti než tak, jak to popisuje český zákon – tedy porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr. Není to nic sofistikovaného, jde o zjevnou záležitost. Pokud pak zákon stanoví, že úvěruschopnost se posuzuje porovnáním příjmů a výdajů, pak logicky jde o porovnání příjmů a výdajů konkrétního spotřebitele, tj. toho, s nímž žalobce uzavírá smlouvu. Předpokladem porovnání příjmů a výdajů konkrétního spotřebitele pak je, že poskytovatel úvěru tyto příjmy a výdaje nejprve zjistí, jinak je těžko může porovnat. V tomto směru jsou úplně mimo všechny komentáře a literatura, která tvrdí něco jiného, tedy že by snad mělo stačit ověření prostřednictvím nějakých tabulek nebo statistik. Ostatně někteří autoři komentářů se řídí zásadou, že papír snese všechno, a jsou schopni napsat kdejaký blábol. Je jim přitom úplně jedno, že se ocitají zcela mimo právní úpravu. Rozhodující je však výklad vycházející ze zákona a ten je jasný, stačí si znění zákona přečíst – tedy pro ověření úvěruschopnosti je třeba porovnat příjmy a výdaje konkrétního spotřebitele. Tolik k argumentaci žalobce.

14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud vypořádává vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný od žalobce získal celkem částku 211.000,-- Kč, splatil celkem 101.321,-- Kč, žalovaný tak má povinnost vrátit žalobci částku 109.679,-- Kč. Je však nutno aplikovat ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, což znamená, že spotřebitel je povinen jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na příjmy žalovaného odpovídá jeho možnostem splácení dluhu maximálně částkou 2.000,-- Kč měsíčně (nutno znovu upozornit na to, že žalovaný kromě dluhů vůči žalobci má další dluhy odpovídající měsíční splátce 6.006,-- Kč). Vyšší splátka by nebyla v možnostech žalovaného, již takto bude muset splácet 8.000,-- Kč měsíčně, tedy polovinu svých příjmů. S ohledem na naprosto flagrantní porušení zákona o spotřebitelském úvěru ze strany žalobce při ověřování úvěruschopnosti pak soud přistoupil i k tomu, že nepřiznal žalobci právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny. Vychází zde z úvahy, že do dané situace se žalobce dostal svou vlastní vinou, kdyby postupoval podle zákona, tak by vůbec žalovanému částku 211.000,-- Kč neumožnil čerpat. Pokud jednal tímto hazardérským a zcela nezodpovědným způsobem, pak může být vůbec rád, že mu soud přizná alespoň doplatek jistiny. V úvahu by totiž přicházelo i neposkytnutí soudní ochrany žalobci /§ 8 občanského zákoníku).

15. Soud tedy žalobě co do částky 109.679,-- Kč vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch a neúspěch účastníků je zhruba stejný. Navíc s ohledem na sociální situaci žalovaného a jeho zdravotní stav by bylo na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř. a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat.