4 C 12/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů,

I. Ze společného jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně: - pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa] v [část obce], a pozemek parc. [číslo] vše v k.ú. [obec].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 2, 000.000 - Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady státu ve výši 2.800 - Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady státu ve výši 2.800 - Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů. Předmětem vypořádání učinila jedinou položku, a to nemovitosti, konkrétně se jednalo o pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa] v [část obce], a pozemek parc. [číslo] vše v k.ú. [obec]. Žalobkyně navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány do jejího vlastnictví, byla ochotna vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1, 387.000 - Kč. Při stanovení výše vypořádacího podílu vycházela žalobkyně ze znaleckého posudku Ing. [anonymizováno] z listopadu 2019.

2. Žalovaný ve svém vyjádření souhlasil s tím, aby předmětné nemovitosti připadly do výlučného vlastnictví žalobkyně, nesouhlasil však s výší vypořádacího podílu. Podle jeho názoru se znalec dopustil chyby při stanovení obvyklé ceny. Na základě provedeného šetření zrealizovaných prodejů nemovitostí v dané lokalitě dospěl žalovaný k závěru, že vypořádací podíl by měl činit cca 2, 240.000 - Kč.

3. V průběhu řízení pak žalobkyně uplatnila požadavek na tzv. disparitu podílů – v tomto směru tvrdila, že to byla ona, kdo se téměř výlučně staral o čtyři děti účastníků, stejně tak téměř výlučně ona zajišťovala péči o domácnost a dům. Svá tvrzení podrobně rozvedla v podáních ze dne 4.11.2021 a zejména ze dne 20.12.2021 (účastníkům je obsah podání znám, proto ho soud podrobněji nerozvádí). Navrhla, aby podíl na majetku byl stanoven v případě žalovaného maximálně 25 %.

4. Žalovaný k tvrzením žalobkyně uvedl, že společný dům postavil s pomocí svých příbuzných prakticky sám, žalovaný odváděl žalobkyni celou svoji výplatu, o děti se staral. Pro uplatnění disparity podílů neviděl žádný důvod (opět lze odkázat na příslušná podání žalovaného, konkrétně ze dne 10.11.2021 a ze dne 20.12.2021. Skutková zjištění 5. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18.1.2017, č.j. 3 C 246/2016-17 bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 23.4.1977 a pravomocně rozvedeno bylo dne 18.1.2017.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci jsou v režimu SJM vlastníky nemovitostí uvedených v bodu 1 odůvodnění.

7. Z posudku Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že ke dni 15.11.2019 byla obvyklá cena nemovitostí 2, 774.000 - Kč.

8. Z kupní smlouvy ze dne 5.12.2014, kterou došlo k prodeji obdobných nemovitostí, jako jsou nemovitosti účastníků, vyplynulo, že kupní cena činila 3, 700.000 - Kč.

9. Z kupní smlouvy ze dne 13.4.2018, kterou došlo k prodeji obdobných nemovitostí, jako jsou nemovitosti účastníků, vyplynulo, že kupní cena činila 5, 350.000 - Kč.

10. Z posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 30.7.2021 vyplynulo, že aktuální obvyklá cena nemovitostí účastníků dle jejich stavu ke dni 30.4.2021 činí 5, 000.000 - Kč.

11. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] u výslechu vysvětlil, že prvky krátkodobé životnosti (rozvody vody, plynový kotel apod.) nemají vliv na stanovení ceny obvyklé, resp. stav těchto prvků je již zahrnut v celkovém hodnocení stavby, kdy se vychází z toho, že jde o objekt ve zhoršeném stavebně technickém stavu, kde není prováděna pravidelná údržba, konstrukce a vybavení jsou původní. Ocenění zahrady pak vychází z toho, že pozemky v jednotném funkčním celku se oceňují jednou cenou. Rozdíl oproti posudku znalce [příjmení] je dán drastickým nárůstem cen pozemků v poslední době.

12. Z výpovědi synů účastníků, [jméno], [jméno] a [jméno] vyplynulo, že péči o ně a o domácnost zajišťovala prakticky výhradně žalobkyně. Pouze nejstarší syn [jméno] připustil, že občas drobně vypomohl i žalovaný. Jinak se ze všech výpovědí podává, že žalovaný se o děti nestaral a žalobkyni při péči o domácnost nepomáhal. Žalovaný nebyl s rodinou ani na Vánoce, nezajímal se o školu dětí ani o jejich koníčky. Na výlety či dovolené se nejezdilo, případně je zajišťovala žalobkyně. Žalovaný měl hrát automaty, chodit do hospody. Podrobnější informace o hospodaření účastníků s financemi nebyly svědkům známy. Žalovaný umí číst.

13. Z výpovědi [jméno] [příjmení], sestry žalobkyně, vyplynulo, že starost o děti a domácnost byla na žalobkyni. Potvrdila, že žalobkyni půjčovala peníze, hlavně jí ale vypomáhala materiálně. Hlavní problémy se žalovaným začaly v devadesátých letech, chodil do hospody, býval napitý.

14. Z výpovědi [jméno] [příjmení], matky žalovaného, vyplynulo, že na stavbě domu účastníků se podíleli příslušníci obou rodin účastníků, stavěl ho hlavně žalovaný. O hospodaření účastníků mnoho informací nemá, uvedla jen, že byla svědkem toho, jak si žalobkyně lepila výplatní pásky žalovaného, aby nad tím měla kontrolu. Žalovaný má ukončenou zvláštní školu, uměl se jen podepsat, neumí číst a psát, musí dělat těžkou a špinavou práci. Neuměl vyřizovat záležitosti na úřadech.

15. Z výpovědi [jméno] [příjmení], sestry žalovaného, vyplynulo, že finance byly pod kontrolou žalobkyně, peníze dávali účastníci dohromady. O děti a domácnost se měli starat společně, žalovaný chodil do práce, žalobkyně se starala o děti a domácnost. Žalovaný nebyl schopen nic zařizovat na úřadech, neumí část a psát. V domě účastníků měl vyčleněnou jednu místnost, byl pod psychickým nátlakem, nakonec odtud odešel.

16. Z výpovědi [jméno] [příjmení], synovce účastníků, vyplynulo, že okolo roku 2010 žalovaného zaměstnal, pracoval u něj do konce roku 2013. Během té doby u něj nebylo zjištěno požití alkoholu. V této době měl žalovaný u svědka bydlení, z domu účastníků odešel psychicky zhroucený s tím, že už se to nedá vydržet. V té době svědek zařizoval žalovanému i úřední záležitosti, žalovaný platil složenky – SIPO, vodu, popelnice.

17. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že řadu plateb týkajících se společné domácnosti – splátky úvěru, pojištění, daň z nemovitostí, SIPO, platby za elektřinu, poplatky za rozhlas a televizi platila žalobkyně.

18. Z listin předložených žalovaným bylo zjištěno, že některé platby, konkrétně za komunální odpad v roce 2013 a 2014, za elektřinu, rozhlas a televizi v roce 2010 a 2011 platil žalovaný. Posouzení věci 19. Mezi účastníky nebyl sporný rozsah společného majetku určený k vypořádání – jednalo se o nemovitosti vymezené v bodu 1 odůvodnění. Nebylo sporné ani to, že by tento majetek měl připadnout žalobkyni a žalobkyně by byla zavázána vyplatit žalovanému vypořádací podíl. Sporným byla výše tohoto vypořádacího podílu. Ta se primárně odvíjela od výše ceny nemovitostí. S ohledem na rozpory účastníků v této otázce a vzhledem k tomu, že předložený posudek Ing. [anonymizováno] byl již zastaralý, ustanovil soud znalce ke zjištění aktuální obvyklé ceny nemovitostí. Nutno v této souvislosti uvést, že s ohledem na nejnovější judikaturu (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1208/2019) je třeba pracovat s aktuální cenou nemovitosti, přičemž se vychází i z aktuálního stavu nemovitosti (nikoli tedy ze stavu nemovitosti ke dni zániku společného jmění, jak platilo dříve). Posudek tedy byl zadán v souladu s touto nejnovější judikaturou. Pokud pak měla žalobkyně určité výhrady k provedenému ocenění, tak ty byly vyvráceny výslechem znalce. Znalec vysvětlil, že prvky krátkodobé životnosti nemají na obvyklou cenu zásadní vliv, resp. skutečnost, že celý dům představuje objekt ve zhoršeném stavebním stavu, na němž není prováděna pravidelná údržba a konstrukce a vybavení jsou původní, je v rámci ocenění již zohledněna. Soud proto vycházel z toho, že cena předmětných nemovitostí činí 5, 000.000 - Kč.

20. Nakonec hlavní spornou otázkou se stala problematika nerovnosti podílů, tzv. disparity podílů. Podle § 742 odst. občanského zákoníku pokud se manželé nebo bývalí manželé nedohodnou jinak, použijí se pro vypořádání mj. následující pravidla: podle písm. a) mají být podíly obou manželů na vypořádávaném jmění stejné; podle písm. e) se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost; podle písm. f) se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle právní úpravy tedy zásadně platí, že podíly obou manželů na vypořádávaném majetku jsou stejné, každý má jednu polovinu, nicméně toto pravidlo neplatí bezvýjimečně. Existují-li patřičné předpoklady, je možné se od pravidla rovnosti podílů odchýlit. V poměrech souzené věci žalobkyně navrhla, aby soud přihlédl k okolnostem podle § 742 odst. 1 písm. e) a f), které svědčí ve prospěch žalobkyně. Žalovaný toto odmítl, podle jeho názoru by mělo být uplatněno zákonné pravidlo rovných podílů, nejsou dány důvody pro odchýlení se od tohoto pravidla.

21. Soud dává za pravdu žalovanému, že žalobkyně uplatnila disparitu podílů až v průběhu řízení, evidentně pod dojmem závěrů znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že cena nemovitostí je výrazně vyšší, než s kterou počítala. Vzhledem k tomu, že od počátku řízení bylo mezi účastníky nesporné, že nemovitosti budou přikázány žalobkyni a že ona bude vyplácet žalovanému vypořádací podíl, je zřejmé, že pro žalobkyni je výhodné, aby cena nemovitostí byla co nejnižší, naopak pro žalovaného je výhodné, aby byla co nejvyšší, neboť právě od ceny nemovitostí se odvíjí výše vypořádacího podílu. Karty tak byly rozdány jasně. Z tohoto úhlu pohledu by se tedy mohlo zdát, že uplatnění disparity žalobkyní až v průběhu řízení je účelovým jednáním, které je motivováno snahou za každou cenu snížit výši vypořádacího podílu. Na druhou stranu tvrzení žalobkyně nelze ignorovat a ani samotná skutečnost, že žalobkyně disparitu uplatnila až po seznámení se s posudkem, neznamená, že důvody pro disparitu zde objektivně neexistovaly od počátku, žalobkyně však z nějakého důvodu tuto disparitu uplatňovat nechtěla (takovým důvodem může být např. obtížná prokazatelnost takových tvrzení spojená často s velmi nepříjemným dokazováním, které jde do niterných rodinných záležitostí). Koneckonců bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení odůvodňující disparitu prokázala, jedině v takovém případě by se soud odchýlil od rovnosti podílů.

22. Po provedeném dokazování pak soud uzavírá, že skutečnosti odůvodňující nerovnost podílů účastníků dány jsou, nicméně není na místě stanovit podíly v tak nerovnoměrné výši, jak navrhla žalobkyně. Soud má za to, že odpovídající poměr podílů na vypořádávaném majetku činí 60 % ku 40 % ve prospěch žalobkyně. Disparita je pak odůvodněna tím, že žalobkyně se v mnohem výraznější míře než žalovaný starala o rodinu, zejména pečovala o čtyři děti účastníků a o rodinnou domácnost (§ 742 odst. 1 písm. e). Naproti tomu má soud za to, že důvod podle § 742 odst. 1 písm. f) dán není.

23. Výše uvedený závěr soud učinil zejména na základě výpovědí synů účastníků. Nutno říci, že právě synové účastníků jsou ti, kteří tvořili součást rodinné domácnosti účastníků, oni v ní žili a vyrůstali, jsou proto nejlépe schopni popsat, jakým způsobem rodina fungovala a kdo se jak o rodinu staral. Všichni jsou dnes již zletilí a jejich výpověď byla spontánní, soud jejich výpovědi věří. Obsahově se jejich výpovědi shodují, přitom ale nejde o shodu doslovnou, která by působila spíše podezřele jako naučená výpověď. Každý z nich vypovídal poněkud odlišně, kladl důraz na jiné detaily, ve svém souhrnu však šlo o popis téhož. Je zcela zřejmé, že péči o děti a to vlastně výhradně zajišťovala žalobkyně. Nejde přitom o to, že by se jednalo o naplnění klasického českého rodinného modelu 80. a 90. let minulého století - muž se stará hlavně o zajištění finančních prostředků, žena se stará o děti a o domácnost, ale v daném případě prakticky veškerá starost o děti včetně školy, koníčků, zábavy, oslav apod. ležela na žalobkyni. Ostatně ani onen vzpomínaný model české rodiny nevypadal tak, že muž se pouze staral o peníze a žena pouze pečovala o děti a o domácnost, ve skutečnosti se, alespoň v normálně fungujících rodinách, vždy jednalo o role do určité míry smíšené – i muži se věnují dětem a rodině, zatímco i žena vydělává peníze. Nicméně v daném případě má soud za prokázané, že žalovaný se o děti a o domácnost staral minimálně. Nutno je přitom do úvahy vzít, že účastníci měli čtyři děti, což v případě, že se o ně stará prakticky pouze jeden z rodičů, představuje velkou zátěž. Nelze ani akceptovat to, že žalovaný pro svůj handicap spočívající v nedostatečných intelektuálních schopnostech ani nebyl schopen se dětem v dostatečné míře věnovat (např. v souvislosti se školou a učením). I člověk, který má problémy se čtením a psaním, se může dětem věnovat, trávit s nimi čas, jet s nimi na výlet, na kolo, vzít je na ryby, povídat si s nimi apod. Z výpovědí synů účastníků je zřejmé, že nic z toho žalovaný nedělal. Stejně tak je zřejmé, že žalovaný ani netrávil s rodinou např. Vánoce – v této souvislosti si těžko představit, alespoň z hlediska malých dětí, důležitější čas, než je štědrovečerní večeře a rozdávání dárků. Lze proto shrnout, že má-li soud přihlédnout k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, pak zásluha žalobkyně je nesrovnatelně větší než žalovaného. Tím soud nechce říct, že žalovaný se o rodinu nestaral vůbec – minimálně část jím vydělaných peněz nepochybně byla pro rodinu použita, ostatně žalobkyně po dobu rodičovské dovolené mohla mít jen omezené příjmy – nicméně jeho starost o rodinu lze označit jako nedostatečnou. Proto je odůvodněno přistoupit k disparitě podílů.

24. Pokud jde o výpovědi dalších svědků, pak soud bere v úvahu především to, že tito svědci nežili s účastníky v jedné domácnosti, jejich znalost poměrů v rodině tak nutně je pouze povrchní, případně pouze zprostředkovaná. Jejich výpovědi proto nemají potřebnou vypovídací hodnotu. Podcenit pochopitelně nelze ani to, že se jednalo o nejbližší příbuzné, kteří zákonitě budou mít tendenci stranit (třeba i nevědomě) svému příbuznému.

25. Naopak má soud za to, že žalobkyni nenáleží větší zásluha o nabytí a udržení majetkových hodnot, které patří do společného jmění (§ 742 odst. 1 písm. f). Zde je třeba mít na paměti, že předmětem vypořádání jsou vlastně jen nemovitosti účastníků. Z dokazování je přitom zřejmé, že tyto nemovitosti byly pořízeny společně, dům stavěl žalovaný (myšleno provádění fyzických prací) za pomoci příslušníků své rodiny i rodiny žalobkyně. Zásluha obou manželů na pořízení domu je tak v zásadě stejná.

26. Stanovení konkrétní výše podílů na majetku v případě jejich nerovnosti je pak vždy úvahou soudu. Soud výše vyložil, že žalobkyni lze přiznat výrazně vyšší zásluhu na péči o rodinu. Na druhou stranu zásluha na pořízení společných nemovitostí je stejná. Žalovaný se také, zejména zpočátku podílel na financování potřeb rodiny. Nelze proto stanovit podíly výrazně disproporčně, jak navrhuje žalobkyně – poměr 75 ku 25. Soud je toho názoru, že disparita musí být mnohem mírnější, jako optimální se mu jeví poměr 60 ku 40 ve prospěch žalobkyně.

27. Soud tedy přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, současně jí stanovil povinnost vyplatit žalovanému vypořádací podíl. Cena nemovitostí činí 5, 000.000 - Kč, podíly účastníků byly stanoveny v poměru 60 ku 40 ve prospěch žalobkyně, znamená to tedy, že žalobkyně je povinna vyplatit žalovanému 40 % ceny nemovitostí, tj. částku 2, 000.000 - Kč. Lhůta k vyplacení vypořádacího podílu byla stanovena s ohledem na možnosti žalobkyně zajistit si financování prostřednictvím úvěru, žalovaný k této lhůtě neměl připomínky.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků nebyla přiznána jejich náhrada. Takové rozhodnutí považuje soud za spravedlivé. Vychází jednak z povahy řízení o vypořádání společného jmění, kdy obě strany mají fakticky postavení žalobce i žalovaného (vypořádáván je jejich společný majetek a je obtížné hovořit o úspěchu ve věci). Dále vychází z toho, že žalobkyni sice byl přiznán vyšší podíl než zákonný, tj. vyšší než 50 %, na druhou stranu žalobkyně požadovala pro sebe podíl mnohem výraznější – 75 %, její úspěch v tomto směru tedy byl pouze částečný. Naproti tomu je třeba vidět i to, že cenu nemovitostí byla mnohem realističtěji odhadnuta žalovaným, žalobkyně při stanovení vypořádacího podílu v žalobě vycházela z výrazně nerealistických čísel. Rozhodujícím argumentem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran je ale skutečnost, že řízení o vypořádání společného jmění manželů neumožňuje dost dobře stanovit, který z účastníků má úspěch ve věci.

29. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., každý z účastníků má povinnost nahradit státu polovinu vyplaceného znalečného za zpracování znaleckého posudku. Znalečné činilo 5.600 - Kč, každý z účastníků tak musí uhradit polovinu této částky, tj. 2.800 - Kč.