4 C 13/2019

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr Markem Horáčkem ve věci žalobců: ; a) titul celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně , obec b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně , obec c) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně , obec : ; zastoupených titul titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti; žalované:; celé jméno žalované , narozená dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně , obec ; zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o určení hranice mezi pozemky,

I. Určuje se, že hranice mezi pozemky p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] na straně jedné a pozemky p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] na straně druhé, vše v k.ú. [obec], je vymezena geometrickým plánem [číslo] – [číslo] vyhotoveným společností [právnická osoba] a ověřeným [titul]. [jméno] [příjmení] dne 7.8.2018, jenž je nedílnou součástí rozsudku.

II. Žalovaná je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 64.376 - Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali určení hranice mezi pozemky st. [číslo] [parcelní číslo] na jedné straně a pozemky st. [číslo] [parcelní číslo] na straně druhé, vše v k.ú. [obec] (dále již nebude u těchto pozemků uváděn název katastrálního území, vždy jde o k.ú. [obec]. [příjmení] navrhli určit podle předloženého geometrického plánu [číslo] který vyhotovila obchodní společnost [právnická osoba] ze dne 7.8.2018. V žalobě uvedli, že žalovaná je vlastníkem pozemku st. č. 49, jehož součástí je stavba pro bydlení [adresa] v [obec], a dále je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], vše v k.ú. [anonymizováno]. Žalovaná v létě 2017 provedla bez příslušného oprávnění změnu své stavby formou nástavby o další nadzemní podlaží. [stát. instituce] jako stavební úřad vyzval žalovanou k bezodkladnému zastavení prací a zahájil řízení o odstranění stavby. Následně k žádosti žalované dodatečně povolil dokončení stavby. V rámci stavebního řízení žalovaná dne 5.10.2017 podala stížnost, v níž namítla, že žalobci vybudovali bez příslušného oprávnění stavbu (dřevostavbu) sloužící zčásti jako garáž a zčásti k ustájení zvířat a pro chovatelství, přičemž tato stavba se částečně nachází i na jejím pozemku – st. parcela [anonymizováno]. Žalobci požádali o dodatečné povolení stavby, žalovaná s tím nesouhlasila. Namítla, že stavba žalobců byla vědomě postavena i na jejím pozemku st. [anonymizováno] v těsné blízkosti její stavby, stavba žalobců znemožňuje údržbu stavby žalované a má na ni negativní vliv. Žalovaná se stavbou žalobců nesouhlasila, byla postavena bez jejího vědomí. Žalobci nato konstatovali, že sama žalovaná provedla bez příslušného oprávnění změnu stavby (nástavbu) rodinného domu. Podle aktuálního zaměření stavby s vytyčením vlastnické hranice stavba žalované přesahuje minimálně z jedné třetiny společnou hranici mezi pozemky účastníků. Dále žalobci zdůraznili, že až do doby provedení změny stavby rodinného domu [adresa] byli v dobré víře, že se tato stavba nachází na hranicích mezi pozemky a že pozemek za stavbou je jejich vlastnictvím. Městský úřad Skuteč žalobcům dodatečně povolil dřevostavbu, proti tomuto rozhodnutí se žalovaná odvolala. Žalobci k jejímu odvolání zdůraznili, že dřevostavbu vybudovali v roce 2006 s tím, že na jejím místě dříve stála desítky let předchozí dřevostavba pro chovatelství. Po celou dobu trvání dřevostaveb žalovaná jejich existenci neřešila, stavby jí nevadily. Vybudování dřevostavby začala žalovaná zpochybňovat teprve v souvislosti se stavebním řízením. Žalobci mají za to, že jde o zneužití práva. Žalobci konstatovali, že více jak 10 let byli přesvědčeni, že vlastnickou hranici mezi pozemky tvoří obvodová zeď stavby žalované. Pozemek za její stavbou žalobci užívali v celém rozsahu, zatímco žalovaná jej vůbec neužívala. Krajský úřad Pardubického kraje jako odvolací správní orgán zrušil rozhodnutí [stát. instituce], vrátil mu věc k novému projednání. Podle odvolacího orgánu není stavební úřad oprávněn učinit si úsudek o námitce občanskoprávní povahy, týká-li se rozsahu vlastnických práv. Stavební úřad se tak nemohl zabývat spornou hranicí mezi pozemky, ale měl vyzvat žalovanou, aby ve stanovené lhůtě předložila důkaz o tom, že stavba je skutečně na jejím pozemku, resp. měl vyzvat žalobce, aby doložili, že u soudu podali určovací žalobu ve věci vydržení části pozemku st. p. [anonymizováno]. Žalobci si nechali zpracovat geometrický plán č. 166-1179/2018 vymezující průběh hranice pozemků. Ze situačního výkresu, který byl podkladem pro zpracování geometrického plánu, vyplývá, že hranice mezi pozemky v katastru neodpovídá skutečnosti. Předmětná stavba žalované zčásti zasahuje na pozemky žalobců (st. parcelu [číslo] parcelu [číslo]), žalobci naproti tomu užívají dlouhodobě část pozemku st. parcely [číslo] to zejména tím, že zde mají od roku 2006 dřevěnou stavbu pro parkování osobního vozidla a pro chovatelství (chov králíků). Žalovaná učinila námitku proti této dřevostavbě až v podání ze dne 5.10.2018. Na stejném místě měli žalobci dřevostavbu i před rokem 2006, ani proti této dřevostavbě neměli právní předchůdci žalované námitky. Podle § 50 odst. 1 katastrálního zákona je přílohou žádosti vlastníka o změnu údajů o geometrickém a polohovém určení buď listina dokládající shodu vlastníků na průběh hranice pozemků, nebo rozhodnutí soudu o určení hranice pozemků. Žalovaná odmítla podepsat souhlasné prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemku. Proto se žalobci domáhají vydání rozhodnutí soudu o určení hranice výše uvedených pozemků. Žalobkyně b) nabyla podíl ½ na st. parcele [číslo] parcele [číslo] kupní smlouvou ze dne 21.1.1971, a to společně se svým manželem [jméno] [celé jméno žalobce], jenž zemřel 14.1.2009 Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne 22.1.1971 pod č. reg. [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalobce a) nabyl podíl ½ na těchto pozemcích darovací smlouvou ze dne 10.6.1993 s právními účinky vkladu ke dni 10.6.1993. Žalobkyně c) nabyla podíl ½ na parcele č. 737 darovací smlouvou ze dne 24.9.2012 s právními účinky vkladu ke dni 18.10.2012, dárci byli žalobci a) a b). Je tedy zřejmé, že žalobci a), b) mají více jak 10 let spoluvlastnické podíly na uvedených pozemcích. Až do podzimu 2017 užívali pozemek žalované v dobré víře, že její stavba tvoří hranici mezi pozemky účastníků řízení. Žalobci tak byli oprávněnými držiteli vy smyslu ust. § 130 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), vydrželi proto vlastnické právo k části pozemku žalované, který je za její stavbou. Žalobkyně c) nabyla spoluvlastnický podíl až dne 18.10.2012. Do běhu desetileté vydržecí doby se započetla i doba, po kterou měli věc v oprávněné držbě její právní předchůdci, tedy žalobci a), b). K vydržení vlastnického práva tak došlo i u žalobkyně c). Obdobně žalovaná vydržela části pozemku žalobců, na kterých stojí její stavba a které jsou za plotem oddělujícím pozemky za stavbami účastníků řízení. Naléhavý právní zájem žalobců je dán snahou o dosažení shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, neboť rozhodnutí soudu je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí.

2. Žalovaná ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že důvodem podání žaloby je pouze ta skutečnost, že podle stávajícího historicky neměnného rozměření, žalobci postavili z části na jejím pozemku st. č. 49 stavbu pro chovatelství a garáže, čímž vystavěli vědomě na cizím pozemku nepovolenou stavbu. Až v rámci řízení o dodatečném povolení stavby žalobci zjistili, že pokud nebude vyřešena záležitost stavby na cizím pozemku, nemohou být s legalizací stavby úspěšní. Nyní se žalobci snaží účelově dovodit, že část pozemku žalované v pásu podle zdi jejích staveb vydrželi, když tento pás užívali po dobu delší než vydržecí a současně měli být v dobré víře, že právě ohledně této části pozemku žalované jsou jeho vlastníky. K vydržení této části pozemku žalobci však podle žalované nedošlo. [obec] pozemků byla patrná z katastrální mapy i ze zakreslení hranic pozemků. Žalobci nikdy neměli žádný relevantní titul na získání vlastnického práva k uvedenému pásu pozemků. Nikdy tak nemohli mít dojem, že jim vlastnické právo svědčí. Žalovaná i příslušníci její rodiny všechny žalobce i jejich právní předchůdce často upozorňovali, že uvedený pás je vlastnictvím žalované (resp. jejích právních předchůdců). Dělo se tak zejména v souvislosti se stížnostmi, že dešťová voda ze střechy staveb žalované stéká (bez regulace okapem) po celé délce právě na uvedený pás pozemku. K tomu uvedený pás pozemku slouží a tímto jej žalovaná využívá. Žalobci a jejich právní předchůdci byli upozorňováni, že jim vlastnické právo k pásu nesvědčí a že žalovaná a příslušníci její rodiny tento pás využívají svodem dešťové vody a přesahem střechy staveb, které vedou po celé dotčené hranici pozemku. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1577/2018, podle něhož platí, že lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku za situace, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Je třeba posoudit, zda nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. V daném případě se žalobci nikdy nemýlili v tom, kudy vlastnická hranice pozemků probíhá. V dalším pak žalovaná zdůraznila, že oprávněnost držby se posuzuje podle existence dobré víry, ovšem dobré víry posuzované objektivně nikoli pouze subjektivně. Držitel tedy drží věci v omylu, že mu patří, jde ale o omyl omluvitelný. Při tomto posouzení je třeba brát vždy v úvahu, zda držitel neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. V daném případě nebyl splněn ani předpokládat oprávněné držby. Žalobci i jejich právní předchůdci si byli vždy vědomi, že pás pozemku, u něhož tvrdí vydržení, nebyl jejich, nemohli tedy být v jakémkoli omylu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobci reagovali na vyjádření žalované s tím, že až v roce 2017 v souvislosti s řízením o dodatečném povolení její stavby (změna stavby formou nástavby) žalovaná vznesla námitku, že dřevostavba žalobců zasahuje do jejího pozemku. Tato dřevostavba byla vybudována v roce 2006 a na jejím místě desítky let předtím stála předchozí dřevostavba, toto však žalované a jejím právním předchůdcům nevadilo. Dále žalobci upozornili na to, že pokud by hranice pozemků byla vždy jednoznačně patrná z katastrální mapy i ze zakreslení pozemků, pak by to znamenalo, že stavba pro bydlení [adresa] byla z části zcela vědomě umístěna na pozemek žalobců. Absurdní je i tvrzení žalované, že pás pozemku za svou stavbou využívá ke svodu dešťové vody ze střechy své stavby. Tento pás není přitom nijak oddělen od pozemku žalobců, dešťová voda se rozlévá i po sousedním pozemku žalobců. Žalobci dále popřeli tvrzení žalované, že byli žalobkyní a jejími rodinnými příslušníky často upozorňováni, že pás pozemku je ve vlastnictví žalované. Pozemek za její stavbou užívali odnepaměti žalobci či jejich právní předchůdci v celém rozsahu, žalovaná ani její právní předchůdci tuto část pozemku nikdy neužívali.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobce a) je spoluvlastníkem o velikosti podílu ¾ st. parcely [anonymizováno], žalobkyně b) je spoluvlastníkem této parcely o velikosti podílu ¼. Dále bylo zjištěno, že žalobci a) a c) jsou každý spoluvlastníkem o velikosti podílu ½ pozemku [číslo].

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo dále zjištěno, že žalovaná je vlastníkem st. parcely [anonymizováno], jejíž součástí je stavba bydlení [adresa], a parcely [číslo].

7. Na základě kupní smlouvy ze dne 21.1.1971 se vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ st. parcely [anonymizováno] a parcely [číslo] stali manželé [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně b) a [jméno] [celé jméno žalobce] Smlouva byla Státním notářstvím v [obec] registrována dne 22.1.1971.

8. Na základě darovací smlouvy ze dne 10.6.1993 se žalobce a) stal vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ st. parcely [anonymizováno] a parcely [anonymizováno].

9. Na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18.6.2009, č.j. 26 D 70/2009-77 se žalobce a) stal vlastníkem dalšího spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na pozemcích st. [anonymizováno] a [parcelní číslo].

10. Na základě darovací smlouvy ze dne 24.9.2012 se žalobkyně c) stala vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ pozemku [parcelní číslo]. 11. [stát. instituce] jako stavební úřad dodatečně povolil dne 24.4.2018 žalované jako stavebníku stavbu označenou jako„ rekonstrukce střech zemědělské usedlosti“. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.5.2018.

12. Podáním ze dne 5.10.2017 žalovaná podala [stát. instituce], stavebnímu úřadu žádost o prověření staveb, u nichž nebyla účastníkem stavebního povolení a s nimiž nevydala souhlas, mj. mezi těmito stavbami byla i nově postavená stavba sloužící z části jako garáž, z části k ustájení zvířat a pro chovatelství, tyto stavby se nacházejí na st. p. [anonymizováno], [parcelní číslo] a na pozemku žalované st. p. [anonymizováno].

13. Podáním ze dne 27.6.2018 žalovaná podala Městskému úřadu ve Skutči námitku s tím, že nesouhlasí s dodatečným povolením stavby„ dřevostavba pro parkovací stání a chovatelství, neboť je částečně postavena i na jejím pozemku.

14. Žalobci na výše uvedenou námitku reagovali svým podáním ze dne 9.7.2018, kde namítli, že sporná část pozemku jimi byla vydržena.

15. Městský úřad ve Skutči, stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 9.8.2018 vydal povolení na stavbu nazvanou„ dřevostavba pro parkovací stání a chovatelství na pozemku st. [parcelní číslo], parc. [číslo] v [katastrální uzemí] rodinného domu [adresa], [územní celek]“.

16. Žalovaná podala proti výše uvedenému rozhodnutí odvolání. Odůvodnila ho tím, že povolená stavba se nachází částečně i na jejím pozemku s tím, že hranice st. p. [anonymizováno] není shodná s vnějšími líci obvodových zdí stávajících budov a staveb, které jsou na několika místech zalomené.

17. Žalobci se k tomuto odvolání vyjádřili tak, že se jedná o zneužití práva. Žalovaná měla sama bez povolení stavebního úřadu provést značnou změnu stavby a tím zasáhnout do práv žalobců. Až nyní zpochybňuje dřevostavbu, kterou žalobci na místě postavili v roce 2006, když předtím na jejím místě desítky let stála předchozí stavba pro chovatelství. Po celou dobu trvání dřevostaveb jejich existence žalované nevadila. Vybudování současné dřevostavby začala zpochybňovat teprve v souvislosti se stavebním řízením o odstranění změny její stavby a poté o její dodatečné povolení.

18. Krajský úřad Pardubického kraje, odbor majetkový, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu jako odvolací orgán rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Důvodem zrušení byla skutečnost, že stavební úřad není oprávněn posuzovat soukromoprávní vztahy – v daném případě otázku vlastnictví sporné části pozemku, resp. sporné hranice. Podle odvolacího správního orgánu měl stavební úřad vyzvat odvolatelku, aby předložila důkaz o tom, že stavba je skutečně na jejím pozemku, resp. měl vyzvat stavebníky, aby ve stanovené lhůtě předložily důkaz o tom, že u příslušného soudu byla podána určovací žaloba ve věci vydržení části pozemku st. [parcelní číslo]. Podle odvolacího správního orgánu bylo vhodné současně s výzvou i řízení přerušit.

19. Soud provedl místní ohledání za účasti znalce z oboru geodezie [titul]. Kubáata. Znalec na místě vysvětlil, že při vypracování geometrického plánu vycházel ze situačního nákresu (ve spise založeno v PO žalobce) – černá čára (přímá linie) představuje hranici mezi pozemky účastníků, jak je zakreslena v katastru, červená čára (zalomená linie) pak kopíruje zdivo staveb, jde tedy o průnik zdiva s terénem. Od bodu č. 17 pak kopíruje sávající oplocení. V samotném geometrickém plánu je pak hranice – černá čára – totožná s onou červenou linií ze situačního nákresu. Jedná se tedy o linii, která kopíruje zdivo staveb. Znalec dále uvedl, že bod č. 1 v geometrickém plánu byl změřen již v roce 1966 a byl obnoven stejně jako nynější bod č.

1. V současné době je zpracována digitalizovaná katastrální mapa, body vymezující hranici mezi pozemky účastníků jsou body s kódem kvality 8, tj. s mezní odchylkou 2,82 m. Znamená to, že kdyby bod byl středem kruhu o poloměřu 2,82 m, pak příslušný bod může ležet kdekoliv uvnitř kruhu. Tzv. pruh nejistoty, v němž mohou body ležet, je vyznačen na digitalizované mapě modrou čarou (ve spise založeno na č.l. 60).

20. Během místního ohledání soud též přímo pozoroval situaci na místě. Je zřejmé, že stávající dřevostavba žalobců přiléhá až těsně ke stavbě žalované (viz foto na č.l. 69 až 71). Podle znalce [titul]. [příjmení] hranice dle katastru prochází dřevostavbou cca 53 cm směrem doleva od rohu stavby. Na základě vydržení, kterým argumentují žalobci, by jim měl připadnout i malý díl pozemku nacházející se pod dřevostavbou.

21. Podle žalovanou předloženého situačního výkresu (ve spise na č.l. 55) se má stavba žalované nacházet na jejím pozemku a nemá zasahovat do pozemku žalobců.

22. Soud ve věci k návrhu žalované vyslechl svědky, jejichž výpovědí žalovaná hodlala prokazovat, že žalobci byli v minulosti opakovaně upozorňováni na to, že hranice mezi pozemky není totožná se zdmi domu žalované. Svědek [jméno] [příjmení], otec žalované, v této souvislosti uvedl, že na místě žil od roku 1960. Na tehdejším MNV mu sdělili, že hranice vede jako přímka, a to metr od kraje přední budovy a metr od kraje zadní budovy. Žalobci a jeho právním předchůdcům se občas mělo připomínat, že metr za barákem jim nepatří.

23. Obdobně vypovídala i [jméno] [příjmení], matka žalované, rovněž hovořila o tom, že metr od rohu domu je ještě jejich pozemek a hranice jde rovně, příslušný pás pozemku jí měl ukazovat její dědeček s tím, že okapová voda jde na jejich pozemek. Pozemek si neoplocovali, neboť to nemělo žádný význam, pozemek se pro svou malou velikost stejně nedá obhospodařovat. Manžel svědkyně říkal sousedce, že jde o jejich pozemek, a to v souvislosti s neshodami mezi sousedy. U baráku prý býval sloupek, ten měli sousedi zbourat, děda byl proti tomu. [ulice] brána byla postavena ještě otcem žalobce, je to více jak 10 let. Dřevostavba žalobců stojí na místě dlouho, možná 15 let. Před ní na tom místě žádná stavba nebyla. 24. [jméno] [příjmení], bratr žalované, hovořil ve své svědecké výpovědi o tom, že hranice mezi pozemky je historiky daná, aby tam bylo místo na průchod a kvůli vodě, hranice je zhruba 1 až 1,5 metru za zdí. [obec] jde rovně. Neshody s [anonymizováno] byly, matka žalobce hranici ignorovala a pozemek užívala.

25. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru geodézie, který by vypracoval soudem zadaný znalec [příjmení] je to, že soud považuje geometrický plán vypracovaný znalcem [titul]. [příjmení] za správný, zpracovávat další znalecký posudek z téhož oboru s týmž zadáním by bylo nadbytečné. V podrobnostech pak viz odůvodnění níže.

26. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k následujícím závěrům.

27. Předně má soud za to, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení hranice. Ve své podstatě jde o určovací žalobu podle § 80 o.s.ř., nejedná se o žalobu na stanovení hranice ve smyslu ust. § 1028 občanského zákoníku. V daném případě totiž jde o určení sporné hranice, nikoli ovšem hranice neznatelné nebo pochybné. Argumentace žalobců je pak založena na tvrzení, že určitou část pozemků st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo], jejichž vlastníkem je žalovaná, vydrželi a naopak část pozemků st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobců vydržela žalovaná. Soud pak má na základě posouzení toho, zda k vydržení došlo, určit, kudy hranice mezi zmíněnými pozemky vede. Bez tohoto určení katastrální úřad příslušný zápis do katastru nemovitostí neprovede, neboť shoda mezi účastníky není možná. Žalobcům proto nezbylo nic jiného než se obrátit na soud.

28. Námitky žalované proti žalobcem formulovanému žalobnímu petitu soud nesdílí. Skutečně jde o vymezení hranice mezi dvěma pozemky různých vlastníků, na tom ale soud neshledává nic závadného. Nelze rozhodně říci, že znalec [titul]. [příjmení] posunul původní hranici těchto pozemků oproti tomu, jak byla vyznačena v katastru, cca o jeden metr v neprospěch pozemku žalované. Znalec jako geodet totiž pouze zaměřil hranici mezi pozemky, přičemž za hranici vzal průnik zdiva s terénem, hranice tedy je nově určena podél zdí domu žalované. Tímto stanovením hranice nedošlo k posunutí pozemku pouze v neprospěch žalované, hranice se na některých místech naopak posunula v neprospěch žalobců, tedy ve prospěch žalované. Podle stávajícího zákresu v katastru nemovitostí totiž část stavby žalované stojí na pozemku žalobců.

29. Stejně tak nemá význam řešit, jak by se měla měnit hranice pozemku žalované s ostatními sousedy na protilehlých okrajích jejího pozemku. V tomto sporu nejde o komplexní uspořádání pozemků v dané lokalitě, ale pouze o vymezení hranice mezi pozemky účastníků, konkrétně mezi st. parcelou [anonymizováno] a parcelou [číslo] na jedné straně a st. parcelou [anonymizováno] a parcelou [číslo] na druhé straně.

30. Na samotném geometrickém plánu soud neshledává nic problematického. Znalec vysvětlil, že výchozí bod č. 1 byl na místě zaměřen již v roce 1966 a nyní při zpracování geometrického plánu tak došlo pouze k jeho obnovení. Námitka žalované, že tento výchozí bod měl být posunut cca o 1 m nalevo, tak byla vyvrácena. Příslušná mezní odchylka, tedy jednotlivé body hranice s kódem kvality 8, pak má význam v tom směru, že znalcem vyhotovený geometrický plán a podle něj stanovená hranice tuto odchylku respektuje. Znalec si pak nevybral, kudy povede hranici, svévolně, ale podle průniku zdí s terénem. Vypracovaný geometrický plán je pak pouze podkladem pro katastr, jak hranici případně zakreslit. Ovšem definitivní odpověď na to, zda hranice skutečně probíhá tak, jak geometrický plán znázorňuje, dá až soud. A jeho úkolem bylo posoudit, zda skutečně došlo k vydržení pozemků oběma stranami, a to podle průniku zdí domu žalované s terénem, tedy laicky řečeno až po zeď domu žalované. Při kladné odpovědi pak bylo namístě žalobě vyhovět, při odpovědi záporné bylo namístě ji zamítnout. Geometrický plán je tedy pouhou technickou pomůckou. Jinými slovy kterýkoli jiný znalec geodet, který by na místo přišel, provedl měření podle průniku zdí s terénem a vypracoval geometrický plán, by došel ke stejnému výsledku. Nemělo proto smysl zadávat vypracování geometrického plánu jinému znalci. 31. [příjmení] otázkou celého sporu tak není geometrický plán, ale posouzení toho, zda žalobci (potažmo žalovaná), resp. jejich právní předchůdci skutečně vydrželi příslušné části pozemku, tedy v případě žalobců pozemek až ke zdi domu žalované, v případě žalované veškeré části pozemku, které se nacházejí pod její stavbou.

32. Pokud jde o vydržení, tak s ohledem na nabývací tituly žalobců, resp. jejich právních předchůdců je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen občanský zákoník), neboť k vydržení by došlo ještě za účinnosti tohoto zákona a před nabytím účinnosti současné právní úpravy (zákona č. 89/2012 Sb.), tj. před 1.1.2014. Podle ust. § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle ust. § 130 odst. 1 občanského zákoníku potom je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

33. Předpokladem vydržení vlastnického práva k pozemku (nemovitosti) je tedy splnění dvou podmínek: 1) oprávněná držba pozemku osobou, která tvrdí, že právo vydržela, 2) uplynutí desetileté vydržecí doby, po kterou má tato osoba pozemek v držbě.

34. Držba je faktickým stavem, nikoli stavem právním. Projevuje se fyzickým ovládáním věci a dále tím, že držitel nakládá s věcí, jako by mu patřila. V případě pozemků se fyzické ovládání a nakládání s věcí jako vlastní projevuje typicky užíváním pozemku. Jak konkrétně toto užívání jako projev držby vypadá, je věcí konkrétních okolností, zejména toho, o jaký pozemek a v jaké lokalitě se jedná. V souzené věci se jedná o pozemky stavební – zastavěná plocha a nádvoří a o zahrady. Jde o bezprostředně sousedící nemovitosti. Stavební pozemek žalobců i jejich zahrada je oplocena, přičemž plot jde až na zeď domu žalované. Dům žalované tak vlastně tvoří fyzickou hranici mezi nemovitostmi žalobců a žalované. Už tato samotná skutečnost, tedy zaplocení celého pozemku včetně těch částí, které si nárokuje žalovaná jako svoje vlastnictví, svědčí o tom, že to byli právě žalobci či jejich právní předchůdci, kdo celý pozemek včetně sporných částí, které mají vlastnicky náležet žalované, dlouhodobě užívají. Tento závěr pak umocňuje skutečnost, že i na spornou část pozemku zasahuje dřevostavba žalobců, která rovněž na místě stojí velmi dlouho (i dle výpovědi [jméno] [příjmení] aspoň 15 let). Za tohoto stavu lze mít za to, že žalobci či jejich právní předchůdci vykonávali držbu předmětných pozemků, tedy včetně sporné části pozemků st. 49 a 736, které se dle katastru nacházejí za domem žalované.

35. Pro posouzení toho, zda držba vykonávaná žalobci a jejich právními předchůdci je či není oprávněná, je rozhodující kritérium dobré víry. [obec] víra je kategorií objektivní, pro její naplnění tedy nestačí pouze subjektivní přesvědčení držitele, že je v dobré víře, ale musí se jednat o přesvědčení ze zřetelem ke všem okolnostem. Zjednodušeně řečeno takový držitel musí mít dostatečný důvod, který jeho přesvědčení zakládá. Někdy se v této souvislosti hovoří i tom, že takový držitel je v omluvitelném omylu. V souzené věci má soud za to, že žalobci a jejich právní předchůdci byli objektivně v dobré víře, že jejich stavební pozemek a zahrada sahají až ke zdi domu žalované. Celý tento prostor dlouhodobě užívali, měli ho oplocený, postavili na něm dřevostavbu. Takto se chová pouze ten, kdo jedná v přesvědčení, že mu pozemek náleží.

36. Žalovaná dobrou víru žalobců, resp. jejich právní předchůdců zpochybňovala tvrzením, že byli v minulosti opakovaně upozorňováni jejími příbuznými na skutečnost, že za její stavbou je pás pozemku, který žalobcům nepatří. K prokázání tohoto svého tvrzení navrhla výpovědi svědků, které soud provedl. Výpovědi svědků skutečně korespondovaly s tvrzeními žalované, soud jim však neuvěřil. Předně je třeba říci, že všichni slyšení svědci byli nejbližší příbuzní žalované. To pochopitelně neznamená, že by bylo možné jejich svědectví apriori odmítnout, ale vede to soud k velké obezřetnosti při hodnocení jejich výpovědí. Rozhodující pro hodnocení soudu je však skutečnost, že výpovědi svědků se dostávají do střetu s očekávatelnou realitou, s pravidelných chodem věcí, se zdravým rozumem. Pokud by to skutečně bylo tak, že by příbuzní žalované řadu let a opakovaně upozorňovali žalobce či jejich předchůdce na to, že za jejich domem je ještě poměrně rozsáhlý pás pozemku, které žalobcům nepatří, přičemž k tomuto upozorňování by docházelo v souvislosti se sousedskými spory, pak si jen těžko lze představit, že by příbuzní žalované nechali jen tak bez náležité odezvy projít výstavbu plotu i dřevostavby žalobců, které přitom jednoznačně zasahují do vlastnictví žalované (či jejich předchůdců). Těžko si představit, že první objektivně existující doklad o tom, že žalovaná (či někdo z jejích příbuzných) zpochybnili dobrou víru žalobců se objeví až v roce 2017 (podání žalované ze dne 5.10.2017 adresované [stát. instituce]). S ohledem na konfliktnost vztahů mezi příbuzenstvem žalobců a žalovaných, která byla potvrzena výpovědí slyšených svědků (viz např. výpověď bratra žalované o tom, že jeho rodiče byli sousedy šikanováni), by k nějakým oficiálním protestům došlo jistě mnohem dříve.

37. Pochybnosti vzbuzují svědectví i v souvislosti s šířkou údajného pásu. Svědky udávaná šíře – metr od kraje přední budovy, metr od kraje zadní budovy a mezi těmito body přímka, příp. 1 až 1,5 metru od zdí – výrazně přesahuje i tu linii, která je aktuálně zaznamenána v katastru nemovitostí. Jak uvedl znalec, současná hranice prochází dřevostavbou žalobců asi 53 cm směrem doleva od rohu dřevěné stavby. Pokud by měla platit hranice udávaná svědky, pak by značná část dřevostavby žalobců musela být za touto hranicí. A vzhledem k tomu, že i svědci (jmenovitě [jméno] [příjmení]) potvrdili, že tato stavba se zda nachází řadu let, znamenalo by to, že se žalovaná a její příbuzní řadu let v klidu smířili s tím, že jim sousedé postavili stavbu na jejich pozemku. Tomu soud nemohl uvěřit.

38. Pokud jde o tvrzení žalované, že pozemky za zdí své stavby užívá léta přesahem střech, resp. pro svod dešťové vody, pak nutno poznamenat, že střecha objektu je nová a to, co měl soud možnost pozorovat při místním ohledání, není ten stav, který tu po léta existoval. To, že jde o novou střechu, je zřejmé z místního ohledání (viz též fotodokumentace založená ve spise), ostatně je zřejmé, že žalovaná provedla rozsáhlou nástavbu. To ostatně bylo i předmětem stavebního řízení a stálo na počátku sporu účastníků. Především ale přesah střech sám o sobě nemůže zpochybnit dobrou víru žalobců. To samé pak platí o svodu dešťové vody. Svádět dešťovou vodu lze i na cizí pozemek, to rozhodně nijak nenarušuje dobrou víru žalobců (např. nový občanský zákoník výslovně počítá se služebností okapu – viz § 1270). Nakonec bývá zcela běžné, že hranice pozemků mezi sousedy jsou tvořeny mj. zdmi budov, obzvláště za předpokladu, že se jedná o zdi bez oken, tedy např. u budov, jež neslouží k obytným účelům. O takový případ jde i ve sporu účastníků. [obec] pozemku v zástavbě vycházejí z určité logiky a jsou v terénu různě vyznačovány – nejčastěji ploty, zídkami, náspy, zkrátka nějakým dobře seznatelným způsobem. Nový občanský zákoník v této souvislosti používá pojem rozhrada. Takovou rozhradou může být i zeď sousedního stavení. Je pak logické, že vlastník pozemku za takovou zdí se domnívá, že jeho pozemek sahá až k této zdi. Pokud takto drží pozemek až ke zdi sousedního stavení a je v dobré víře, pak po uplynutí desetileté doby se stává na základě vydržení vlastníkem i té části, která ve skutečnosti jeho vlastnictvím nebyla (držitel však byl v omluvitelném omylu, že mu i tato část pozemku patří). V souzené věci je zřejmé, že rozsah pozemků žalované, které žalobci vydrželi, je v poměru k výměře jejich pozemků velmi malý, nebylo zde tedy nic, co by v tomto směru zpochybňovalo jejich dobrou víru. Konečně pokud jde o titul uchopení držby, pak tímto titulem jsou nabývací tituly žalobců (žalobci vycházeli z toho, že se stávají vlastníky celého pozemku až ke zdi stavby žalované). K vydržení došlo nejpozději v roce 2003 (uplynutí desetileté doby od okamžiku, kdy se polovičním spoluvlastníkem stal žalobce a), jeho rodiče byli polovičními spoluvlastníky již od roku 1971). S ohledem na to, že do vydržecí doby se počítá i doba právních předchůdců, však k vydržení pravděpodobně došlo mnohem dříve. Pro účely tohoto řízení to však není rozhodující, proto přesnou dobu, kdy k vydržení došlo, soud neurčoval.

39. Obdobně jako v případě žalobců lze argumentovat i v případě té části pozemků, které vydržela žalovaná. Její držba je dána tím, že příslušné části pozemku žalobců byly zastavěny její stavbou. Proti této skutečnosti žalobci či jejich předchůdci rovněž nic nenamítali řadu let. Žalovaná tak byla v dobré víře, že jí tento pozemek patří, byla jeho oprávněným držitelem. Po uplynutí desetileté vydržecí doby se tak stala jeho vlastníkem. Rovněž v jejím případě lze započítat do vydržecí doby dobu držby jejích právních předchůdců.

40. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě vyhověl. Součástí rozsudku je i příslušný geometrický plán, na nějž rozsudek odkazuje.

41. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci byli v řízení úspěšní, mají proto právo na jejich náhradu po žalované. Pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud podmínky neshledal. Žalovaná jistě nezavinila stav zápisů v katastru, nicméně sporu bylo možné se vyhnout, pokud by žalovaná přistoupila na souhlasné prohlášení, které jí bylo k podpisu předloženo. Případně bylo možné po zahájení řízení reagovat vstřícně a požadavek žalobců akceptovat. Nicméně žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Její procesní postoj k žalobě tak byl odmítavý a do konce řízení se nezměnil. Civilní sporné řízení je ovládáno zásadou úspěchu ve věci. S ohledem na postoj žalované pak nelze dospět k jinému závěru, než že byla neúspěšná. Musí proto druhé úspěšné straně uhradit náklady řízení. Náklady pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 - Kč, odměna advokáta za právní služby – podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb. činí za jeden úkon odměna 7.440 - Kč (odměna 3.100 - Kč snížená o 80 % x 3 za zastupování tří žalobců), poskytnuto byly následující úkony právní služby - příprava a převzetí, podání žaloby, replika k vyjádření žalované, účast u jednání soudu dne 29.4.2019, místní ohledání dne 11.6.2019, jednání dne 23.9.2019, jednání dne 7.9.2020 a závěrečný návrh ze dne 30.10.2020, celkem tedy 8 úkonů, tj. odměna celkem 59.520 - Kč, 8 x 300 - Kč režijní paušál, náhrada cestovních výdajů z cestu k místnímu ohledání z [obec] do [obec] v celkové délce 44 km ve výši 256 - Kč (amortizace 4,10 Kč/km, spotřeba benzínu 5,2 l /100 km, cena benzínu 33,10 Kč za litr, vše dle vyhl. 333/2018 Sb.), náhrada za promeškaný čas touto cestou 2 x 100 - Kč (dvě půlhodiny), celkem náhrada nákladů řízení činí 64.376 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobců. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.