4 C 244/2023

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavbě č.e. , Anonymizováno, v části obce , adresa, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k.ú. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se ruší.II. Podílové spoluvlastnictví žalobce a prvé žalované k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v ú. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se ruší.III. Stavba č.e. , Anonymizováno, v části obce , adresa, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a pozemek parc č. st. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.IV. Žalobce je povinen zaplatit prvé žalované vypořádací podíl ve výši 733.333,-- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému vypořádací podíl ve výši 633.333,-- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VII. Žalobce je povinen nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Chrudimi číslo 19-1220531/0710 pod variabilním symbolem číslo 0411024423 náklady státu ve výši 6.256,-- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.VIII. Prvá žalovaná je povinna nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Chrudimi číslo 19-1220531/0710 pod variabilním symbolem číslo 0411024423 náklady státu ve výši 6.256,-- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IX. Druhý žalovaný je povinen nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Chrudimi číslo 19-1220531/0710 pod variabilním symbolem číslo 0411024423 náklady státu ve výši 6.256,-- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě č. e. v části obce , adresa, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (dále jen chata) a k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (dále jen pozemek, případně pro chatu a pozemek dále souhrnné označení nemovitosti). V žalobě uvedl, že účastníci jsou spoluvlastníci každý o velikosti podílu 1/3 chaty a žalobce a prvá žalovaná jsou rovno dílnými spoluvlastníky pozemku. V žalobě uvedl, že žalovaní obě nemovitosti neužívají, nepodílí se na jejich správě, nenesou odpovídající část nákladů na jejich údržbu a opravy, tento stav trvá přes třicet let v případě prvé žalované a více jak čtyřicet let v případě druhého žalovaného, který žije v , Anonymizováno, . Účastníci jsou sourozenci, nicméně vztahy mezi nimi jsou špatné. Žalobce nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví, účastníci nejsou schopni se dohodnout ani na běžné správě. K mimosoudnímu vypořádání se nepodařilo dospět. Reálné dělení nemovitostí není možné. Žalobce má o obě nemovitosti zájem, užíval je a užívá, vykonává běžnou správu, v minulosti prováděl běžnou údržbu a opravy, hodlá tak činit i nadále. Naproti tomu žalovaní o nemovitosti zájem nemají. Žalobce současně disponuje dostatečnými prostředky k vyplacení náhrady oběma žalovaným. Navrhl proto zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem a jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí náhradu odpovídající podílům obou žalovaných.

2. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu a uvedl, že chatu využívá od roku 1962. věnuje se běžné údržbě nemovitostí, seká trávník, stříhá živý plot. Každé dva roky natírá zábradlí a okenice. Od roku 1975 zahájil stavební práce v okolí chaty, konkrétně se jedná o budování opěrných zdí, výstavbu sklípku pod terasou, různé terénní úpravy. Zajišťuje veškerou výsadbu zeleně, keřů a stromů, nechává provádět pravidelné revize komínů, hradí pojištění nemovitostí. Během doby užívání žalobce provedl některé investice do nemovitostí, a to vybudování stropů v ložnicích, otlučení a aplikace nové omítky, vyvrtání studny, instalace vodovodních rozvodů, výměna střešní krytiny, střešní vazby a zateplení střechy, výměna podhledů, výměna okapů, oprava fasády a nový nátěr, výměna dlažby, keramických obkladů, zabudování digestoře v kuchyni, výměna elektrického topení za krbová kamna s výměníkem, odstranění nefunkčního krbu, srovnání terénu za chatou, pokládka nové venkovní dlažby. Na těchto investicích se žalovaní nepodíleli. Žalobce je nevyrozumíval o potřebě údržby a provedení investic, neboť v roce 2013 obdržel od žalované dopis, v němž mu sdělila, že nemá zájem nemovitosti užívat a že veškeré náklady s údržbou a opravami půjdou výhradně za žalobcem. Žalobce tak dospěl k závěru, že nemá smysl se se žalovanými dohadovat s ohledem na tento dopis a na skutečnost, že žalovaný žije v zahraničí. Žalovaní ani nikdy neprojevili zájem podílet se na placení daně z nemovitostí. Tuto daň platil výhradně žalobce. Žalobce popřel, že by žalovaným bránil v užívání chaty, Po celou dobu klíče od chaty mají. Žalovaní nežádali žalobce o svolení k užívání nemovitostí. Možnost navštívit chatu žalovaní měli kdykoli, avšak nevyužili ji. Žalobce nereagoval na dopis žalované ze dne 28.8.2023, protože vždy přístup měla a žalobce jí v užívání nemovitosti nikdy nebránil. V minulosti byli žalovaní ochotni převést své podíly na dceru žalobce, k převodu nedošlo proto, že se nedohodli na ceně (dcera žalobce byla ochotna vyplatit 1,25 mil Kč, žalovaní požadovali celkem 1,6 mil Kč). Žalovaným svědčí pro přikázání pouze hledisko velikosti podílů na chatě, žalobci naproti tomu svědčí to, že nemovitosti užíval a staral se o ně. Toto hledisko by mělo převážit.

3. Prvá žalovaná potvrdila existenci spoluvlastnictví. Ve svém vyjádření uvedla, že nemovitosti představují rodinné dědictví. Vztahy mezi žalobcem na jedné straně a žalovanými na druhé straně jsou dlouhodobě špatné, k nedobrým vztahům přispěly zejména neshody týkající se hospodaření s majetkem, který rodina dostala po roce 1989 v restituci. Žalobce se nepěkně choval i k matce účastníků, o kterou se dlouhodobě starala prvá žalovaná. Žalobce se choval vůči ostatním spoluvlastníkům arogantně, znemožňoval jim užívání nemovitostí, vyměňoval vložky zámků. Prvá žalovaná se musela starat o nemocnou matku, potom i o manžela, neměla síly na spory s žalobcem. Nesouhlasila však s tvrzením žalobce, že žalovaní nemají o nemovitosti zájem. Dále uvedla, že její dceru kontaktovala dcera žalobce se zájmem o odkoupení podílů žalovaných, prvá žalovaná nechala zpracovat posudek ke zjištění hodnoty nemovitostí, za těchto podmínek neměla dcera žalobce o odkoupení zájem. Pokud jde o procesní stanovisko v aktuálním sporu, má žalovaná za to, že žalobce nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení žalovaných, naopak oni je mají, navrhla proto, aby spoluvlastnictví bylo zrušeno a nemovitosti přikázány do spoluvlastnictví žalovaných.

4. U jednání soudu prvá žalovaná uvedla, že chatu získali účastníci jako sourozenci po smrti otce v roce 1978, matka se vzdala svého podílu v jejich prospěch. Zpřístupnění nemovitosti se společně s druhým žalovaným aktivně nedomáhali, protože to pak tak nějak vzdali. Od roku 1992 do současnosti na chatě nebyli.

5. Druhý žalovaný ve svém vyjádření odkázal na vyjádření prvé žalované, s nímž se ztotožnil. Potvrdil nedobré vztahy mezi žalobcem na jedné straně a žalovanými na straně druhé. Uvedl, že žalobce ostatním spoluvlastníkům bránil v užívání nemovitostí, užíval je výlučně sám. Nikdy neinformoval žalované o potřebě nějakých investic. Výlučné užívání žalobce je tak ze strany žalovaných nedobrovolné, v minulosti se tomuto jednání nesnažili bránit jen s ohledem na svou osobní situaci a ve snaze nevyostřovat konflikty za života matky účastníků. O nemovitosti má druhý žalovaný zájem, žádá o jejich přikázání do spoluvlastnictví žalovaných s tím, že je budou užívat jak žalovaní, tak jejich rodinní příslušníci. K vyplacení žalobce disponuje dostatečnou částkou.

6. V průběhu řízení prvá žalovaná učinila nabídku na smírné vyřešení věci, podle níž by si žalobce mohl odkoupit podíly žalovaných za cenu 700.000,-- Kč pro každého z nich. Nabídka byla časově omezena do 30.4.2025. Žalobce tuto nabídku nepřijal. Po uplynutí lhůty k přijetí pak procesní stanovisko žalovaných zůstalo takové, že oba chtějí přikázat nemovitosti do svého spoluvlastnictví s tím, že by vyplatili náhradu žalobci.Zjištěné skutečnosti7. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že spoluvlastnický podíl každého z účastníků na chatě činí 1/3, spoluvlastnický podíl žalobce a prvé žalované na pozemku činí 1/2.

8. Mezi účastníky proběhla předsoudní korespondence. Žalobce navrhoval zrušit spoluvlastnictví a nemovitosti přikázat do jeho vlastnictví s vyplacením vypořádacího podílu 500.000,-- Kč. Prvá žalovaná v dopise ze dne 28.8.2023 vyslovila souhlas se zrušením spoluvlastnictví za podmínky, že s tím bude souhlasit i druhý žalovaný. Pokud žalobce trvá na výši vypořádacího podílu 500.000,-- Kč, pak navrhuje, že jeho podíl za tuto cenu převezme ona. Případně pro účely mimosoudního vyrovnání navrhla přenechání svého podílu za cenu zjištěnou znaleckým posudkem. Do doby než bude spoluvlastnictví vypořádáno, požádala žalovaná o poskytnutí klíčů a umožnění užívání nemovitostí ve střídavém režimu.

9. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, ze dne 7.8.2025 vyplynulo, že obvyklá cena stavby činí 1.900.000,-- Kč, obvyklá cena pozemku činí 200.000,-- Kč. Chata je udržovaná, v dobrém stavu, bez zjevných závad.

10. Soud ve věci vyslechl jako svědky manželku a dceru žalobce, dále vyslechl dceru a syna prvé žalované. Z jejich výpovědí shodně vyplynulo, že na chatu jezdili žalobce s rodinou a prvá žalovaná s rodinou až do revoluce. Jezdila tam i matka účastníků. Problémy ve vztazích mezi účastníky nastaly po revoluci v době, kdy rodině byl v restituci vrácen majetek. Neshody ohledně hospodaření s tímto majetkem se pak přenesly i na chatu. Prvá žalovaná s rodinou tam pak přestali jezdit. Všichni slyšení svědci pak potvrdili zájem na chatu jezdit, děti žalobce a prvé žalované se vyjádřili v tom směru, že by rádi chatu užívali i se svými dětmi. Z výpovědí rovněž vyplynulo, že posledních minimálně 20 let, spíše více na chatu jezdil pouze žalobce se svou rodinou.

11. Z provedeného dokazování naopak nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by žalobce bránil žalovaným v užívání chaty. Zde se výpovědí svědků rozcházejí – dcera a manželka žalobce vypověděly v tom směru, že žalovaní klíče měli a v užívání chaty jim nikdo nebránil, naproti tomu dcera a syn žalované uváděli, že chata byla uzamčena, došlo k výměně zámku a oni klíče neměli k dispozici. Několikrát klíče a zpřístupnění chaty požadovali, posléze však pro hrubé chování ze strany žalobce od tohoto záměru upustili. Vzhledem na posouzení věci soudem (viz odůvodnění níže) tuto otázku soud nepovažoval za významnou pro rozhodnutí ve věci.

12. Z jednotlivých faktur předložených žalobcem provedených k důkazu u jednání dne 8.9.2025 vyplynulo, že žalobce hradil různý materiál v období let 2014 až 2022. Řada těchto faktur je vystavena na jméno žalobce, u těch není pochyb, že je hradil. U některých jméno odběratele není uvedeno, je zde uvedeno pouze „drobný prodej“, s ohledem na skutečnost, že jimi žalobce disponuje, lze dovozovat, že je hradil rovněž žalobce. Jedná se většinou spíše o menší částky. Některé faktury jsou pak vystaveny na třetí osoby, u nich je úhrada ze strany žalobce pochybná.

13. Ze smlouvy o dílo uzavřené s žalobcem jako objednatelem a společností , právnická osoba, jako zhotovitelem ze dne 3.2.2014 vyplynulo, že žalobce objednal zhotovení hydrogeologického vrtu v lokalitě , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.č. , hodnota, k.ú. , adresa, . Cena díla činila dle smlouvy 39.500,-- Kč, vyfakturováno bylo 47.795,-- Kč (viz faktura ze dne 18.2.2014).

14. Z faktury společnosti , právnická osoba, ze dne 10.3.2022 vyplynulo, že na adresu , adresa, byla dodána krbová kamna, cena zakázky 38.440,-- Kč.

15. Z faktury , jméno FO, , kominictví ze dne 12.4.2022 bylo zjištěno, že žalobci vystavil za opravu komína na adrese , adresa, částku 18.000,-- Kč.

16. Z výpovědi dcery žalobce, dcery a syna prvé žalované, jakož i z printscreenu SMS zpráv vyplynulo, že v průběhu května a června 2023 se jednalo o dohodě, podle níž by žalovaní prodali své spoluvlastnické podíly na nemovitostech dceři žalobce. Komunikace byla vedena mezi dcerou žalobce a dcerou prvé žalované. K dohodě nakonec nedošlo, neboť žalovaní požadovali za svůj podíl každý 800 tis Kč, tedy 1,6 mil Kč, dcera žalobce byla ochotna zaplatit pouze 1,25 mil Kč.

17. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 18.9.2025 vyplynulo, že na účtu č. , č. účtu, na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, je k datu 18.9.2025 zůstatek 1,400.083,98 Kč. Z čestných prohlášení žalobce a jeho manželky pak vyplynulo, že jsou připraveni tyto prostředky nacházející se v jejich společném jmění použít na vyplacení podílů žalovaných.

18. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 12.5.2025 vyplynulo, že na účtu č. , č. účtu, na jméno prvé žalované je ke dni 12.5.2025 zůstatek ve výši 1,223.592,96 Kč. Z čestného prohlášení prvé žalované potom vyplynulo, že je schopna žalobci uhradit vypořádací podíl ve výši 0,5 až 1 mil Kč. Totéž čestné prohlášení pak učinil i druhý žalovaný.

19. Skutkový závěr je tedy takový, že účastníci jsou spoluvlastníci chaty, velikost podílu každého z nich je 1/3, žalobce a prvá žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku, velikost podílu každého z nich je ½. Od roku 1992 chatu výlučně užívá žalobce, ten také zajišťuje údržbu, opravy a investice. Do počátku devadesátých let chatu navštěvovali žalobce s rodinou i prvá žalovaná s rodinou, Citový vztah k chatě měli všichni zúčastnění, tj. účastníci i jejich děti. Žalovaní byli ochotni v roce 2023 své spoluvlastnické podíly prodat dceři žalobce za částku 1,6 mil Kč, ona byla ochotna vyplatit pouze 1,25 mil Kč, k dohodě proto nedošlo. Jak žalobce, tak žalovaní mají k dispozici finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu pro druhou stranu sporu. Aktuální cena chaty činí 1,9 mil Kč, pozemku 200 tis Kč.Posouzení věci20. Relevantní právní úprava je následující. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nemůže být nikdo nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1143 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

21. V daném případě reálné dělení nemovitostí nepřicházelo v úvahu. Chatu není možné s ohledem na její stavební charakter rozdělit tak, aby vznikly dvě nebo dokonce tři samostatné stavby.

22. V úvahu tak připadá druhý ze způsobů vypořádání, tj. přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků, příp. více spoluvlastníkům s povinností k vyplacení náhrady. V daném případě stáli proti sobě na jedné straně žalobce, na druhé straně oba žalovaní jednající ve shodě. Obě strany sporu měly zájem o přikázání nemovitosti do svého vlastnictví, resp. spoluvlastnictví. Obě strany sporu prokázaly, že disponují dostatečnými finančními prostředky k vyplacení protistrany. Bylo tedy na úvaze soudu, které ze stran sporu nemovitosti přikáže. Občanský zákoník pro takový případ nevymezuje žádná kritéria, kterými by se soud měl řídit. Předchozí občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., stanovil kritéria dvě, a sice velikost podílů a účelné využití věci, přičemž k těmto dvěma kritériím byl soud povinen přihlédnout vždy, nicméně mohl přihlížet i k jiným hlediskům v zákoně neupraveným. Žádná hierarchie kritérií, tedy že by jedno bylo důležitější než jiné, dána nebyla. Totéž platí i pro současnou právní úpravu, která se ostatně od předchozí nijak zásadně neliší. To, které kritérium či kritéria pro přikázání věci budou významná, záleží vždy na okolnostech konkrétního případu.

23. Významným kritériem nesporně je velikost podílů jednotlivých spoluvlastníků. Toto hledisko svědčí ve prospěch žalovaných – na chatě činí jejich spoluvlastnický podíl 2/3, žalobce disponuje pouze 1/3. Pozemek, na němž chata stojí, pak mají ve spoluvlastnictví pouze žalobce a prvá žalovaná, každý má podíl ½. Chata je však podstatně hodnotnější z obou nemovitostí (viz znalecký posudek), proto jsou rozhodující podíly na ní. Lze uzavřít, že hledisko velikosti podílů svědčí pro přikázání nemovitostí žalovaným (jednalo by se o přikázání chaty do podílového spoluvlastnictví žalovaných s tím, že by každý měl nadále podíl ½ a o přikázání pozemku do výlučného vlastnictví prvé žalované).

24. Velikost podílů je sice hlediskem významným, nikoli však automaticky nejdůležitějším. Rozhodně nelze tvrdit, že nemovitost jako celek nemůže být přikázána menšinovému spoluvlastníku. Platí opak. Přitom nejde o to, že by soud nahrazoval standardní socioekonomické vztahy, jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na základě právní úpravy v občanském zákoníku. Lze souhlasit s žalovanými, že zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je svým způsobem vyvlastnění – ve smyslu nuceného zbavení vlastnického práva. Je však současně třeba zdůraznit, že tuto možnost má soud právě na základě zákona v situaci, kdy dohoda mezi spoluvlastníky není možná. Soud jako státní orgán tak do hry vstupuje teprve tehdy, když se spoluvlastníci nedokážou dohodnout. Při svém rozhodování pak nemůže postupovat svévolně, ale v mantinelech právní úpravy, která stanoví závazný způsob vypořádání a předpoklady pro každý z těchto způsobů. Krajním řešením (posledním ze způsobů vypořádání) pak je nařízení dražby s rozdělením výtěžku. To v daném případě nepřipadá v úvahu, neboť jsou splněny předpoklady pro v pořadí druhý způsob vypořádání – přikázání věci s povinností k náhradě. Právě povinnost vyplatit náhradu je kompenzací za odnímané vlastnické právo. Pokud pak jde o kategorii veřejného zájmu, jak byla zmíněna v závěrečném návrhu žalovaných s odkazem na předpoklady vyvlastnění, pak nutno dodat, že veřejný zájem v soukromoprávních vztazích nemá místa, resp. je dán již tím, že sám zákon upravuje možnost soudního zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

25. V souzené věci považuje soud za zcela zásadní skutečnost, že žalobce užívá nemovitosti výlučně od roku 1992, tj. 33 let. A co je ještě důležitější je to, že žalobce (společně se svými rodinnými příslušníky) tyto nemovitosti nejen užívá, ale také se o ně po celou tuto dobu výlučně stará – provádí údržbu, opravy a rovněž některé investice. Žalobce tedy na jedné straně využívá svých práv vlastníka, na druhé straně si plní i své vlastnické povinnosti. Naproti tomu žalovaní nemovitosti 33 let neužívají a zároveň se o ně nestarají – neprovádí údržbu a nutné opravy, ale ani např. neplatí daň z nemovitostí. Lidsky je to pochopitelné, žalovaní nemovitosti nijak nevyužívají (na rozdíl od žalobce), tak se o ně také nestarají. Nerealizují svá vlastnická práva, ale také neplní své vlastnické povinnosti. Pak je ovšem otázkou proč by soud, když tento stav trvá již 33 let, měl právě žalovaným ony nemovitosti přikazovat do vlastnictví (resp. spoluvlastnictví).

26. Žalovaní tvrdili, že nemovitosti neužívali proto, že jim v tom bylo bráněno, žalobce měl nemovitosti znepřístupnit tím, že vyměnil zámky a jim neposkytl klíče. Nutno říci, že toto tvrzení nebylo prokázáno, neboť tvrzení stran sporu jsou ve vzájemném příkrém rozporu a slyšení svědci vypovídali podle toho, která ze stran sporu je navrhla. Pokud by tato skutečnost měla být zásadní, pak by soud žalované ještě vyzval podle § 118a o.s.ř. k nutnosti navržení dalších důkazů, nicméně soud tak nepostupoval proto, že uvedenou skutečnost nepovažuje za rozhodující. I kdyby to totiž bylo tak, jak tvrdí žalovaní, tedy že jim žalobce bránil v užívání nemovitosti, pak ze skutečnosti, že žalovaní se s touto situací smířili po dobu 33 let, lze dovodit, že ve skutečnosti tento stav akceptovali. Soud tím nechce říct, že by žalobce měl mít prospěch z případného protiprávního chování, ale chce tím říct, že každý má dbát o svá práva. Jestliže se oba spoluvlastníci, nota bene většinoví spoluvlastníci po dobu 33 let smíří s tím, že menšinový spoluvlastník jim neumožňuje předmět spoluvlastnictví užívat, pak to nemůže znamenat nic jiného, než že jim o jejich práva tolik nejde. Přitom žalovaní měli spoustu možností, jak případně donutit žalobce, aby jejich práva respektoval – rozhodnutím na základě principu většiny hlasů (tj. i bez soudu), případně soudním sporem. Takovým soudním sporem rozhodně nemuselo být jen zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale např. spor o společné užívání věci (kde by se mohl stanovit režim užívání chaty při zachování spoluvlastnictví všech účastníků), spor o zpřístupnění chaty, event. vyklizení žalobce jako menšinového spoluvlastníka apod. Jestliže nic z toho neučinili po dobu 33 let, pak to soud považuje za projev jistého nezájmu o nemovitosti (i kdyby na počátku bylo protiprávní jednání žalobce spočívající ve výměně zámků a neumožnění přístupu žalovaným). O určitém nezájmu ze strany žalovaných svědčí i to, že neprojevili žádný zájem o údržbu nemovitosti. Nelze se přitom hájit tím, že je žalobce o ničem neinformoval, provádět nutnou údržbu je povinností každého vlastníka (viz ústavní postulát „vlastnictví zavazuje“ v čl. 11 Listiny). Žalovaní tedy měli být v tomto směru aktivní a sami se zajímat o stav nemovitosti. Jak soud uvedl výše, postoj žalovaných do určité míry chápe, oni nemovitost neužívali, tak ani necítili potřebu se o ni starat. Co však soud už moc nechápe je to, proč za daného stavu, který trvá 33 let, tak vehementně usilují o získání nemovitosti do svého vlastnictví.

27. Je třeba říci, že žalobce prokázal, že se o nemovitosti po celou dobu staral. Plyne to již ze samotného hodnocení stavu nemovitosti v posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kde hovoří o tom, že nemovitost je udržovaná, v dobrém stavu bez zjevných závad. Tak by tomu nemohlo být, kdyby se o nemovitost nikdo 33 let nestaral. Navíc žalobce v řízení prokázal, že na nemovitosti prováděl i některé investice či větší opravy – krbová kamna, vodní vrt, oprava komínu. Doloženo to bylo listinami na jméno žalobce včetně uvedením místa, kde k plnění v podobě příslušných prací došlo. Není přitom podstatné, že některé důkazy byly zjevně nezpůsobilé prokázat tvrzení žalobce (zde má soud na mysli zejména faktury vystavené na jména třetích osob), ale jde o to, že z řady předložených faktur jasně plyne, že to byl právě žalobce, kdo údržbu a opravy prováděl. Soud přitom tyto skutečnosti nezkoumal proto, že by mu šlo o zjištění výše investic, nýbrž pro to, aby objasnil skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí o tom, komu z účastníků nemovitosti přikázat. Závěr je pak jasný – byl to žalobce, kdo nemovitosti udržoval, příp. do nich investoval. V tomto směru pak není podstatné, jestli o tom informoval žalované či jestli s tím vyslovili souhlas, jde o to, že žalobce se o nemovitosti staral.

28. Pro soud je právě ta skutečnost, že to byl žalobce, kdo se v posledních 33 letech o nemovitosti staral a kdo je výlučně užíval, rozhodujícím hlediskem pro rozhodnutí, komu je přikázat. A to hlediskem, které má větší význam než velikost podílů. Současně soud přihlíží též k tomu, že žalovaní byli evidentně v minulosti ochotni své spoluvlastnické podíly prodat, a to jak dceři žalobce (v červnu 2023), tak i žalobci (v dubnu 2025). Dohoda vždy ztroskotala na výši vypořádacího podílu. Nicméně i z toho plyne, že zájem žalovaných o předmětné nemovitosti není natolik intenzivní jako u žalobce. Po 33 letech to je vcelku pochopitelný stav.

29. Uvedeným soud nijak nesnižuje nebo nezlehčuje citový vztah žalovaných k nemovitostem. Rozumí a věří tomu, že nejen žalobce, ale i žalovaní mají k nemovitostem vazbu spojenou se vzpomínkami na dětství a rodiče. Nicméně soud je přesvědčen o tom, že tato vazba je u žalobce, díky posledním 33 letům, přeci jen silnější.

30. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že je na místě vyhovět návrhu žalobce, zrušit spoluvlastnictví účastníků a přikázat nemovitosti jemu. S tím je potom spojena povinnost vyplatit žalovaným náhradu odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu, tj. cenu dle znaleckého posudku. Prvá žalovaná má takto nárok na 1/3 z částky 1,9 mil Kč (chata) a ½ z částky 200 tis Kč (pozemek), tedy na částku 733.333,-- Kč, druhý žalovaný má nárok na 1/3 z částky 1,9 mil Kč (chata), tedy na částku 633.333,-- Kč. Lhůta k plnění pak byla stanovena relativně krátká, neboť žalobce potřebnou částkou disponuje.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v daném případě nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízení, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu. Soud tak není vázán petitem žaloby, rozhodnutí vychází ze zákonné úpravy pořadí způsobů vypořádání, navíc v daném případě rozhodnutí, které ze stran nemovitosti přikázat, záleželo na úvaze soudu. Nebylo by proto spravedlivé, aby žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení. Stejně tak nebylo možné přiznat náhradu nákladů řízení žalovaným, přestože jejich nabídka na odkoupení podílů z dubna 2025 se v podstatě shodovala s později pořízeným znaleckým posudkem.

32. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., náklady státu jsou představovány znalečným za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a svědečným, které soud přiznal svědku , jméno FO, . Jde celkem o částku 18.769,-- Kč. Každý z účastníků má povinnost nahradit státu třetinu této částky, tj. částku 6.256,-- Kč.