4 C 275/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Marka Horáčka a přísedících Aleny Pleskotové a Dany Pavlíkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí datované dnem 25.6.2021 ze strany žalovaného podle § 52 písm. g) zákoníku práce je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19.023 - Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, pracovní poměr žalobkyně byl rozvázán výpovědí ze dne 25.6.2021. V žalobě uvedla, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 1.1.2003 na základě pracovní smlouvy z téhož dne. Na základě této pracovní smlouvy s účinností od 3.9.2007 vykonávala žalobkyně pro žalovaného druh práce – vedoucí kuchařka. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 25.2.2021 s účinností od 1.3.2021 vykonávala žalobkyně druh práce – samostatná kuchařka. Žalovaný předal dne 25.6.2021 žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce datovanou týmž dnem. Důvodem výpovědi mělo být soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, přičemž ve výpovědi je vymezeno pět případů takového méně závažného porušení, a to v časovém rozmezí od 16.3.2021 do 14.5.2021. Žalobkyně považuje výpověď za neplatnou, neboť se nedopustila soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, předpoklady pro výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce nejsou naplněny. Žalobkyně dopisem ze dne 1.7.2021 namítla neplatnost výpovědi a současně sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby ji nadále zaměstnával, a to i po ukončení výpovědní doby.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, setrval na tom, že výpověď je platná a že postupoval podle zákoníku práce. K jednotlivým důvodům ve výpovědi pak uvedl: 1) dne 16.3.2021 – žalobkyně si odnesla nomovací sešity, jde o dokumentaci potřebnou k provozu školní kuchyně, odnášení dokumentů je zakázáno vnitřním předpisem č. 442/11/2005, a to v bodě 7. Žalovaný vytkl žalobkyni toto chování v dopise ze dne 24.3.2021, vyzval ji k vrácení dokumentů, následně byl žalobkyni zaslán další vytýkací dopis dne 12.4.2021, 2) dne 19.4.2021 žalobkyně odmítla podepsat odpovědnost na pracovišti a současně měla hrubě napadnout profesně a lidsky vedoucí kuchařku paní [příjmení], 3) dne 20.4.2021 měla žalobkyně neomluvenou absenci na pracovišti v době od 6.00 hod do 8.30 hod, při vyzvednutí propustky sdělila žalobkyně, že důvodem absence je návštěva lékaře, na odevzdané propustce však takové potvrzení není; absence žalobkyně nespadá pod překážky v práci ve smyslu nař. vl. č. 590/2006 Sb. Žalobkyně porušila svoji povinnost podle § 81 odst. 3 zákoníku práce, tj. být na pracovišti na začátku směny a odcházet až po jejím skončení; žalovaný vytkl žalobkyni toto jednání dopisem ze dne 21.4.2021 včetně upozornění na možnost ukončení pracovního poměru, 4) dne 3.5.2021 – žalobkyně v tento dne neoprávněně v pracovní době zasáhla do soukromí spolupracovníků tím, že bez jejich vědomí pořizovala zvukový záznam, čímž došlo k zásahu do jejich osobnostních práv podle § 86 zákoníku práce; toto jednán bylo žalobkyni vytknuto dopisem ze dne 5.5.2021 a rovněž v něm byla poučena o možnosti ukončení pracovního poměru výpovědí, 5) dne 14.5.2021 žalobkyně odmítla podepsat nařízení vedoucí školní jídelny týkající se osobních věcí, občanského oděvu a obuvi v šatně. V souhrnu pak žalovaný má za to, že žalobkyně se dopustila soustavného méně závažného porušení svých pracovních povinností, v posledních šesti měsících byla upozorněna na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Výpověď je proto důvodná. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně u jednání důvody vymezené ve výpovědi odmítla, konkrétně pak k jednotlivým důvodům uvedla: 1) Normovací sešity byly sešity, kam si žalobkyně psala poznámky ještě v době, kdy byla vedoucí kuchařkou, příslušné záznamy byly a jsou uloženy v počítači, nová vedoucí tedy poznámky žalobkyně vůbec nepotřebovala, 2) zaměstnanci nelze přikazovat, že má podepsat určitý dokument, který ho zavazuje k povinnostem, 3) žalobkyně informovala svoji vedoucí, že nebude na pracovišti v době od 6.00 hod do 8.30 hod, vedoucí jí to povolila, na důvod se neptala; oním důvodem bylo podání vysvětlení na Městském úřadě v Chrudimi v souvislosti s šetřením ve věci stížnosti žalobkyně na postup ředitele žalovaného a dalších zaměstnanců vůči její osobě; šetření se účastnili i další zaměstnanci školy, vedoucí tak o existenci důvodu absence musela vědět 4) žalobkyně si záznam pořizovala za účelem opatření důkazu o nezákonném jednání vůči ní ze strany ostatních zaměstnanců, v takovém případě občanský zákoník pořízení záznamu umožňuje; navíc pořízení záznamu nijak nesouvisí s výkonem pracovních povinností žalobkyně, 5) stejně jako ad 2). Zjištěné skutečnosti 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva. Následně s účinností od 1.3.2021 došlo ke změně pracovní smlouvy spočívající ve změně druhu práce – z pozice vedoucí kuchařka přešla žalobkyně na pozici samostatná kuchařka.

5. Žalovaný zaslal žalobkyni následující vytýkací dopisy – 1) ze dne 12.4.2021 týkající se nevrácení dokumentů školy, které žalobkyně odnesla ze školy, 2) ze dne 20.4.2021 – nepodepsání odpovědnosti na pracovišti se současným profesním a lidským napadením vedoucí kuchařky paní [příjmení], neomluvená absence na pracovišti dne 20.4.2021 v době od 6.00 do 8.30 hod, součástí dopisuje je i upozornění na možnost ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, 3) ze dne 5.5.2021 – zásah do soukromí spolupracovníků tím, že si žalobkyně bez jejich vědomí pořizovala zvukový záznam s opětovným poučením na možnost dát výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

6. Z listiny označené jako„ nařízení vedoucí školní jídelny“ bylo zjištěn obsah pokynu vedoucí, podle něhož osobní věci, občanský oděv a obuv se má odkládat pouze v šatně nebo ve vyčleněném prostoru. Ze záznamu ze dne 17.5.2021 pak bylo zjištěno, že žalobkyní a paní [příjmení] měly odmítnout podepsat výše uvedené nařízení vedoucí školní jídelny.

7. Podle vnitřního předpisu žalovaného č.j. 442/11/2005 ve znění poslední novelizace pod č.j. 3166/14.1.2021, konkrétně čl. II odst. 8 zaměstnanec nesmí bez souhlasu přímého nadřízeného z pracoviště odnášet dokumenty související s chodem pracoviště. O tom, které dokumenty to jsou, rozhoduje vždy vedoucí zaměstnanec.

8. Žalovaný dal žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, důvody jsou vymezeny pěti dílčími skutky, které podle žalovaného představují soustavné méně závažné porušení pracovních povinností žalobkyně, jmenovitě jsou důvody vymezeny následovně: 1) 3. května 2021 – k porušení mělo dojít tím, že žalobkyně zasáhla do soukromí spolupracovníků tím, že bez jejich vědomí pořizovala zvukový záznam, 2) 16. března 2021 – žalobkyně měla odnést z pracoviště dokumentaci potřebnou k výkonu práce – normovací sešity, když takové jednání je výslovně zakázáno ve vnitřním předpisu č. 442/11/2005; v normách HACCAP je dále výslovně konstatováno, že k zajištění chodu provozovny je bezpodmínečně nutný normovací sešit, který je fyzicky k dispozici na provozovně a je výhradním majetkem školní jídelny (zřizovatele) nikoli jednotlivce či zaměstnance, 3) 19. dubna 2021 – žalobkyně měla odmítnout podepsat odpovědnost na pracovišti a současně měla před svědky hrubě napadnout profesně a lidsky vedoucí kuchařku paní [příjmení]. [příjmení], 4) 20. dubna 2021 – žalobkyně neměla být od 6.00 – 8.30 hod přítomna na pracovišti; při vyzvedávání propustky uvedla vedoucí ŠJ paní [příjmení] jako důvod návštěvu lékaře, na odevzdané propustce není uvedené žádný z okruhů a rozsahů jiných důležitých osobních překážek v práci podle nařízení vlády č. 590/2006 Sb. – na opuštění pracoviště tak žalobkyně neměla mít nárok; 5) 14, května 2021 – k porušení mělo dojít tím, že žalobkyně odmítla podepsat nařízení vedoucí školní jídelny týkající se odkládání osobních věcí, občanského oděvu a obuvi pouze v šatně nebo vyčleněném prostoru. Výpověď byla doručena žalobkyni dne 25.6.2021.

9. Žalobkyně sdělila žalovanému, že výpověď považuje za neplatnou s tím, že nejsou naplněny předpoklady soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Dále sdělila, že trvá na tom, aby jí žalovaný dále zaměstnával, a to i po ukončení výpovědní doby.

10. Z propustky vystavené žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla přítomna na pracovišti dne 20.4.2021, datum odchodu a příchodu není vyznačeno, na propustce se nachází razítko Městského úřadu v Chrudimi, odboru školství, kultury, sportu a památkové péče.

11. Ze záznamu podepsaného několika zaměstnanci žalovaného vyplynulo, že dne 19.4.2021 měla žalobkyně odmítnout podepsat„ odpovědnost na pracovišti“ s tím, že se jí to nelíbí a že si musí dokument prostudovat a poradit se. Pak měla vytýkat paní [příjmení], že díky žalobkyni má certifikát kuchařky a že je to její zásluha, že je druhá kuchařka. Dále žalobkyně uvedla, že kvůli paní [příjmení] jí byl snížen plat a přišla tak o peníze.

12. V záznamu podepsaném zaměstnankyněmi kuchyně, jmenovitě paní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] je popsáno, jakým způsobem došlo k nahrávání jejich hovorů v průběhu přestávky na oběd ze strany žalobkyně.

13. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně pracovala pro žalovaného na pozici nejprve vedoucí kuchařka, následně po jejím odvolání z této funkce a změně pracovní smlouvy na pozici samostatná kuchařka. Žalovaný dal žalobkyni dne 25.6.2021 výpověď pro soustavné méně závažné porušování povinností podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Toto porušení mělo spočívat v pěti vymezených jednáních v období od 16.3.2021 do 14.5.2021. Výpověď byla žalobkyni doručena dne 25.6.2021.

14. Soud neprovedl další důkazy, tedy důkazy navržené žalovaným, jde o výslechy svědků [jméno] [příjmení] – vedoucí školní jídelny, [jméno] [příjmení] – hospodářky školy a [jméno] [příjmení] – samostatné kuchařky. Důvodem je nadbytečnost těchto důkazů. Soud totiž na základě právního posouzení (viz níže) dospěl k názoru, který činí další dokazování zbytečným. Výslechy svědků by měly místo, pokud by soud potřeboval pro své rozhodnutí podrobně prokazovat obsah jednotlivých dílčích skutků, které výpověď žalobkyni vytýká. To však nebylo potřebné. Právní posouzení 15. V daném případě byla žalobkyni dána výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Takovou výpověď je pak podle příslušného ustanovení možné dát tehdy, jestliže byl zaměstnanec v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Současně podle § 58 odst. 1 zákoníku práce platí pro takovou výpověď časové omezení dvou měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu k výpovědi dověděl.

16. Žalovaný jako zaměstnavatel žalobkyně ve výpovědi skutkově vymezil pět dílčích pochybení žalobkyně, kdy každé jednotlivé pochybení má představovat méně závažné porušení povinnosti, k těmto pochybením došlo v rozmezí od poloviny března do poloviny května 2021, tedy dvou měsíců, k poslednímu z nich došlo 14. května 2021. S ohledem na počet těchto pochybení se pak má jednat o soustavné porušování povinností zaměstnance.

17. Z judikatury (např. rozsudek Rc 52/1994) vyplývá, že je třeba minimálně tří porušení pracovních povinností zaměstnance, aby byl naplněn znak soustavnosti. Mezi jednotlivými porušeními pak má být dána přiměřená časová souvislost. Ta by v dané věci nepochybně dána byla. Žalobkyně zpochybnila všechna vytýkaná porušení. Soud se tak v prvé řadě zaměřil na přezkoumání podstaty jednotlivých žalovaným uplatněných důvodů výpovědi, tedy na přezkoumání toho, zda se vůbec jedná o taková porušení, která by mohla mít kvalitu požadovanou zákonem (tj. zda skutečně jde o méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci).

18. V případě dílčích porušení ze dne 14.5.2021 a ze dne 3.5.2021 pak soud dospěl k závěru, že se nejedná o zákonem kvalifikované porušení pracovní povinnosti, pro které by mohla být dána výpověď z pracovního poměru. Zde je třeba zdůraznit, že soud posuzuje to vytýkané porušení, které je obsaženo ve výpovědi. Jinými slovy soud přezkoumává pouze ty důvody, které zaměstnavatel jako výpovědní důvod uplatnil. Je totiž povinností zaměstnavatele, aby zcela konkrétně skutkově vymezil, v čem vytýkané porušení pracovní povinnosti spočívá.

19. Podle žalovaného se žalobkyně dne 14.5.2021 měla dopustit porušení pracovních povinností tím, že odmítla podepsat nařízení vedoucí školní jídelny týkající se odkládání osobních věcí. Takové jednání žalobkyně však nemůže být porušením jejích pracovních povinností. Žalobkyně se jako zaměstnanec nepochybně musí řídit pokyny svého vedoucího (§ 301 písm. a) zákoníku práce), nicméně rozhodně nemá povinnost podepsat nařízení, které vedoucí vydá. Žalovaný přitom nedává žalobkyni výpověď proto, že by se neřídila nařízením vedoucí školní jídelny, ale pro to, že pouze odmítla toto nařízení podepsat. To, že žalobkyně odmítla příslušný„ papír“ podepsat, nemá žádný vliv na její povinnosti se vydaným nařízení řídit. Žalobkyně tak jistě je povinna si svoje osobní věci odkládat v šatně, není však povinna podepsat jakýsi tiskopis vydaný její nadřízenou, kde se tato povinnost stanoví. Vytýkané jednání tedy žádným porušením pracovních povinností není.

20. Podle žalovaného měla žalobkyně dne 3.5.2021 nahrávat na svůj mobilní telefon své spolupracovníky, a to bez jejich vědomí. Jak vyplývá i z písemného záznamu, který žalovaný předložil, stalo se tak během přestávky na oběd. Žalovaný v tomto jednání spatřuje porušení § 86 občanského zákoníku a současně porušení pracovních povinností žalobkyně. Soud tento názor nesdílí. Stranou nechává, zda žalobkyně jednala v rozporu či v souladu s občanským zákoníkem, neboť k tomu by bylo třeba vést další dokazování, pro posouzení projednávané věci však tato otázka není podstatná. Pro úplnost lze jen konstatovat, že žalobkyně namítala, že se jednalo o dovolené jednání, neboť si tako pořizovala důkaz o protiprávním jednání vůči její osobě. Soud však zujímalo to, zda toto jednání žalobkyně lze kvalifikovat jako porušení pracovních povinností. Dospěl přitom k závěru, že nikoli. I kdyby totiž jednání žalobkyně bylo možné posoudit jako jednání v rozporu s občanským zákoníkem, nejednalo by se o takové porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů, které by se vztahovalo k žalobkyni vykonávané práci. Maximálně by se mohlo jednat o zásah do osobnostních práv spolupracovníků žalobkyně, který však nesouvisí s vykonávanou prací.

21. Vzhledem k tomu, že vytýkaná porušení pracovních povinností žalobkyně, kterých se měla dopustit dne 3.5.2021 a dne 14.5.2021, nepředstavují porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a vzhledem k tomu, že žalovaný dal žalobkyni výpověď až 25.6.2021, je výpověď neplatná minimálně pro opožděnost. Nebyla totiž dodržena dvouměsíční lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce. To vyplývá ze skutečnosti, že k poslednímu potenciálně relevantnímu vytýkanému porušení pracovních povinností mělo dojít dne 20.4.2021 – výpověď daná 25.6.2021 je tedy opožděná. Stranou přitom soud ponechává, zda jednání žalobkyně ze dne 20.4.2021 je skutečně porušením pracovních povinností zaměstnance, žalobkyně to zpochybnila a pro řešení této otázky by muselo být provedeno další dokazování, nicméně s ohledem na zřejmou opožděnost výpovědi by toto dokazování bylo nadbytečné.

22. Jen pro úplnost je třeba dodat, že i vytýkané porušení povinnosti ze dne 19.4.2021 zjevně nepředstavuje porušení povinností, pro které by bylo možné dát zaměstnanci výpověď. Jde opět o jednání, která spočívá v tom, že žalobkyně odmítla podepsat dokument zaměstnavatele, v tomto případě„ odpovědnost na pracovišti“. Odmítnutí podpisu pokynu či jiného dokumentu však nemůže být porušením povinnosti zaměstnance. V souhrnu jde již o třetí vytýkané porušení, které je zjevně nedůvodné. Pak ovšem zbývají ve výpovědi již pouze další dvě tvrzená porušení (ze dne 16.3 a ze dne 20.4.2021), což nestačí pro naplnění skutkové podstaty soustavného méně závažného porušení povinností jako výpovědního důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Jinými slovy i kdyby ona zbylá dvě vytýkaná porušení byla důvodná (což žalobkyně popírala), nestačilo by to k naplnění výpovědního důvodu. Proto také nemělo smysl jejich oprávněnost zkoumat, neboť pro rozhodnutí věci to nemělo význam.

23. Shrne-li soud svoje závěry, pak má za to, že výpověď je neplatná. Především proto, že nebyla dodržena lhůta dvou měsíců podle § 58 odst. 1 zákoníku práce – od posledního hypotetického porušení pracovních povinností žalobkyně (údajná neomluvená absence dne 20.4.2021) uplynuly více jak dva měsíce, přičemž o tomto důvodu výpovědi se žalovaný dověděl tentýž den, tj. 20.4.2021. Výpověď byla dána až 25.6.2021. Dále proto, že nebyl naplněn znak soustavnosti, tedy nedošlo alespoň ke třem méně závažným porušením pracovních povinností žalobkyně. Žalobě proto bylo vyhověno.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 - Kč, odměna advokáta za poskytnuté právní služby – za jeden úkon náleží podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb. odměna ve výši 2.500 - Kč, poskytnuty byly 4 úkony právní služby – příprava a převzetí věci, podání žaloby, porada s klientem před soudním jednáním, účast u jednání soudu, celkem odměna 10.000 - Kč. Režijní paušál činí 4 x 300 - Kč, náhrada za ztrátu času 6 x 100 - Kč, náhrada cestovních výdajů dle vyhl. 511/ 2021 – délka cesty ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k soudu do [obec] a zpět 264 km, amortizace vozidla 4,70 Kč/km, spotřeba 10,5 l benzínu /100 km dle technického průkazu, benzín 37,10 Kč, celkem tedy cestovní výdaje činí 2.269 - Kč, všechny položky kromě soudního poplatku je pak třeba navýšit o 21 % DPH v částce 2.954 - Kč. Celkem náklady řízení činí 19.023 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

25. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.