4 C 78/2026

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného

I. Žalovaná je povinna zaplatit na výživu žalobce částku 8.600,-- Kč měsíčně, splatnou vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci.Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27.10.2022, č.j. 0 P 82/2018-205.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované placení výživného ve výši dalších 1.400,-- Kč měsíčně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované, své matce, zvýšení výživného na částku 10.000,-- Kč měsíčně od měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Uvedl, že od doby posledního rozhodnutí o výživném došlo na jeho straně ke změně poměrů, je mu 18 let, má potřeby dospělého člověka, absolvoval autoškolu, připravuje se na budoucí vysokoškolské studium, s tím jsou spojeny značné výdaje. Ve volném čase se věnuje hře na klavír, boxu, chodí do posilovny, snaží se žít zdravě, zvýšené výdaje představují doplňky stravy. Otec žalobce má příjmy z pronájmu nemovitostí, v roce 2025 tyto příjmy činí 615.000,-- Kč ročně, má však i značné výdaje spojené s náklady na údržbu nemovitostí. Otec je jedním z jednatelů a zaměstnancem začínající společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zde má zatím nižší pravidelný příjem 18 tis Kč měsíčně, společnost je na počátku svého rozvoje. Otec zajišťuje žalobci veškeré jeho potřeby včetně potřeby bydlení. Žalovaná má příjem ze zaměstnání a rovněž z pronájmu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že návrh považuje za částečně důvodný. Souhlasila s tím, že došlo ke zvýšení potřeb žalobce. Za přiměřené výživné zejména s ohledem na svoje možnosti považovala částku 8.600,-- Kč. Uvedla, že je v současné době zatížena výdaji souvisejícími s péčí o otce, který nemá žádný příjem. Náklady se pohybují v částce 8 až 10 tis Kč. Dále žalovaná splácí hypotéku přes 11 tis Kč měsíčně a na dojíždění do zaměstnání vydá asi 1.500,-- Kč měsíčně. Dále podotkla, že žalovaný by si mohl opatřit určité příjmy formou brigád, a upozornila též na skutečnost, že žalovaný, byť ona by o to zájem měla, se s ní nestýká.

3. U jednání potom žalobce doplnil, že studuje gymnázium, je ve třetím ročníku, příští rok bude maturovat, hodlá pokračovat ve studiu na vysoké škole, konkrétně chce studovat právnickou fakultu. Příjem z brigád nemá. Před podáním žaloby žalovanou nijak nekontaktoval.

4. Žalovaná u jednání doplnila, že dalším výdajem je výdaj za energie, což je asi tři tisíce Kč měsíčně. Pronajímá byt, výše čistého příjmu z nájmu je 71.746,-- Kč za rok, stejně jako při posledním rozhodnutí. V bytě bydlí rodina se třemi dětmi, nájem nezvyšovala jednak proto, že jde o byt ve starším domě, jednak nájemci jsou spolehliví a vyšší nájemné by neunesli, žalovaná je přitom ráda, že má v bytě spolehlivé nájemce. Žalovaná žije s partnerem v domě, každý má spoluvlastnický podíl ½, na tento dům je hypotéka, kterou společně splácí. Pak má žalovaná ve spoluvlastnictví s bratrem dům, v něm žije její otec. O otce se stará především žalovaná, mj. třikrát týdně ho vozí na dialýzu, bratr to dělat nemůže, bydlí daleko a musí chodit do práce.

5. Naposledy bylo o výživném žalobce rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27.10.2022, č.j. 0 P 82/2018-205. Jednalo se o dohodu rodičů žalobce, která byla schválena soudem. Podle ní se žalovaná zavázala platit na výživu žalobce částku 7.000,-- Kč měsíčně počínaje 1.11.2022. V době tohoto rozhodnutí žalobce chodil do 9. třídy základní školy, příjem žalované ze zaměstnání činil 34.394,-- Kč čistého měsíčně, z pronájmu 71.746,-- Kč ročně. Příjem z pronájmu byl zjištěn z daňového přiznání za rok 2020 – částka 71.746,-- Kč představovala dílčí základ daně z příjmů podle § 9 zákona o daních z příjmů.

6. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období od ledna do dubna 2026 včetně činil 33.782,-- Kč. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, .

7. Relevantní ustanovení zákona jsou následující:Podle § 911 občanského zákoníku platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

8. Existence vyživovací povinnosti žalované k žalobci je nepochybná. Žalobce je v době rozhodování soudu studentem střední školy, soustavně se tedy připravuje na budoucí povolání, není tudíž schopen sám se živit. Základ nároku tak dán je, šlo o jeho konkrétní výši.

9. Při rozhodování o rozsahu vyživovací povinnosti soud poměřuje na jedné straně potřeby oprávněného (v tomto případě žalobce) a možnosti a schopnosti povinného (v tomto případě žalované). Soud nepochybuje o tom, že potřeby žalobce by mohly odůvodnit přiznání celé požadované částky, nicméně limitem pro výši výživného jsou v souzené věci možnosti a schopnosti žalované. Od doby posledního rozhodnutí o výživném, tj. od října 2022, se jistě zvýšily potřeby žalovaného, tehdy to byl ještě žák základní školy, nyní jde o studenta střední školy. Oproti tomu příjmové poměry žalované se nijak nezměnily – příjem zůstal v podstatě stejný, a to jak ze zaměstnání, tak z pronájmu. Skutečnost, že žalovaná pronajímá byt za částku o něco nižší, než je cena obvyklá, nelze mechanicky hodnotit tak, že se vzdává bezdůvodně vyššího příjmu. Žalovaná racionálně vysvětlila, proč nájemné nezvýšila – jde o starší dům, současné nájemce považuje za spolehlivé, vyšší nájemné by nebyli schopni platit. Soud toto vysvětlení akceptuje. Navíc kategorie obvyklého nájemného je do značné míry kategorií teoretickou, nikde není psáno, že pronajímatel musí vždy dosahovat obvyklého výnosu. Záleží vždy na poloze a stavu pronajímané nemovitosti a rovněž na poptávce v daném místě. Důležitou kategorií v tomto směru je i spolehlivost nájemců. Lze z pohledu pronajímatele pochopit přístup, že raději pronajímá byt spolehlivým nájemcům, kteří pravidelně platí, nepoškozují byt a nevyvolávají konflikty s ostatními lidmi v domě, za nižší nájemné, než že se bude snažit získat na nájemném co nejvíce, ovšem s tím rizikem, že se mu tam budou nájemci střídat a někteří z nich třeba ani za určitý čas nájemné nezaplatí nebo mu byt zdemolují. Spolehlivost nájemce je z pohledu pronajímatele často důležitější kritérium než výše případného zisku z nájemného.

10. Na straně žalované je potom třeba zohlednit i její výdaje. Sama žalovaná musí z něčeho žít, platit náklady na bydlení a na uspokojování dalších základních životních potřeb. To, že hradí hypotéku, nelze jí klást k tíži. Pokud by nehradila hypotéku, náklady na bydlení by měla stejně, a to i v případě vlastního bytu (fond oprav, pojištění, nutné výdaje), v případě nájmu by pak náklady byly ještě vyšší. Rozhodně potom nelze k věci přistupovat tak, že povinný má platit výživné v takovém rozsahu, že se jeho životní úroveň dostane pod úroveň vyživované osoby. Zásada stejné životní úrovně rodičů a dětí platí pro obě strany. Není možné, aby se rodič plněním vyživovací povinnosti dostal do horší ekonomické situace než vyživované dítě. Pokud má žalovaná standardní výdaje dospělého člověka a k tomu ještě přispívá na živobytí svému otci, pak nelze mít na výši výživného přemrštěné nároky. Obecně se v soudní praxi vychází z toho, že výživné by nemělo přesahovat čtvrtinu příjmů povinné osoby. Nejde samozřejmě o žádný rigidní příkaz, vždy záleží na okolnostech konkrétního případu, nicméně v posuzované věci lze z této praxe docela dobře vycházet. Příjmy žalované se blíží částce 40 tis Kč, jedna čtvrtina by tedy činila požadovaných 10 tis Kč. Nicméně v případě žalobce lze s vysokou mírou pravděpodobnosti počítat s tím, že bude ve studiu pokračovat, a to na vysoké škole. Potřeby vysokoškoláka potom lze obecně považovat za vyšší než potřeby středoškoláka. Z pohledu soudu je proto třeba nechat určitou rezervu pro případné zvýšení vyživovací povinnosti žalované v budoucnu – poté, co se žalovaný stane studentem vysoké školy. Proto je na místě stanovit výši výživného uměřeně, nejít až na úplný strop, výživné do určité míry zvýšit, ale ponechat rezervu na očekávatelné zvýšení potřeb žalobce v souvislosti s vysokoškolským studiem.

11. Za tohoto stavu se výživné ve výši 8.600,-- Kč jeví jako adekvátní. Je to navýšení o 1.600,-- Kč oproti době před necelými čtyřmi lety, což by nárůst potřeb žalobce mělo kompenzovat. Je třeba vzít v úvahu i to, že vůči žalobci si vyživovací povinnost plní i jeho otec. A ten ji neplní pouze zajištěním bydlení, ale rovněž finančně. Žalobce jako osmnáctiletý student střední školy tak v součtu částky 8.600,-- Kč jako výživného od matky a očekávatelného finančního plnění od otce bude mít k dispozici dostatečnou sumu peněz, aby saturoval svoje potřeby. Nutno zdůraznit i to, že žalobci rozhodně nic nebrání, aby si případně svoji životní úroveň vylepšil příjmem z nějaké brigády, ostatně mezi studenty jde o zcela běžnou záležitost.

12. Z výše uvedených důvodů proto soud vyhověl žalobě zvýšením výživného o částku 1.600,-- Kč měsíčně, ve zbytku žalobu zamítl. Počátek placení zvýšeného výživného byl stanoven v souladu s petitem žaloby. Dlužné výživné tedy nevzniklo. Do výroku I bylo promítnuto i to, že nynější rozhodnutí představuje změnu rozhodnutí předešlého.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch a neúspěch účastníků je zhruba stejný.