8 C 127/2019

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Libry a přísedících Dany Pavlíkové a Aleny Pleskotové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že výpověď, kterou jí dne 29. 4. 2019 dal žalovaný podle § 52 písm. g zákoníku práce je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady tohoto řízení částkou 31.885 Kč do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], [ulice a číslo].

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou u soudu dne 16.5.2019 domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru, kterou jí dal žalovaný dne 29.4.2019, je neplatná. Uvedla, že dne 30.8.2010 se žalovaným uzavřela pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.7.2011 se sjednaným druhem práce výchovně-vzdělávání činnost v [anonymizováno]. Dodatkem ze dne 1.3.2011 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Dne 27.6.2014 byla s účinností od 1.7.2014 jmenována na vedoucí pracovní místo zástupce ředitele školy a dne 4.5.2018 se této funkce vzdala dnem 31.7.2018. Dále uvedla, že při jednání dne 27.8.2018 odmítla nabízené místo pedagogický pracovník v hudebním oboru. Žalovaný dne 29.4.2019 jí dal výpověď z pracovního poměru s tím, že se nedostavovala do zaměstnání. Tuto výpověď žalobkyně považuje za neplatnou, poněvadž nedošlo k naplnění podmínek, stanovených § 73a zákoníku práce. V případě odmítnutí práce jde totiž o překážku práce na straně zaměstnavatele a je dán výpovědní důvod podle § 52, písm. c) zákoníku práce. Žalovaný ale dal žalobkyni výpověď podle § 52, písm. g) zákoníku práce, tedy pro porušení povinností, vztahujících se k vykonávané práci.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobkyně nikdy nebyla jmenována vedoucím zaměstnancem podle § 33, odst. 3 a 4 zákoníku práce a ust. § 73a zákoníku práce na tento případ nedopadá. Žalobkyně soustavně pracovala pro žalovaného jako pedagogický pracovník, a to i po jmenování do funkce zástupce ředitele školy. Od 1.8.2018 přestala bez řádné omluvy docházet do práce. Nástup do zaměstnání odmítla, proto docházelo z její strany k porušování jejích povinností, vyplývajících z pracovního poměru a výpověď z toho důvodu daná byla důvodná.

3. Z pracovní smlouvy, uzavřené účastníky řízení soud zjistil, že touto smlouvou byl založen pracovní poměr žalobkyně k žalovanému dnem 30.8.2010, a to na dobu určitou do 31.7.2011 [město] výkonu práce byl dohodnut [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] podle potřeb školy. Jako druh práce potom byla sjednána výchovně-vzdělávací činnost v [anonymizováno] a žalobkyně byla zařazena jako pedagogický pracovník. Dodatkem [číslo] k této pracovní smlouvě byl pracovní poměr žalobkyně změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou.

4. Z rozhodnutí žalovaného prostřednictvím jeho ředitele Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 27.6.2014 soud zjistil, že žalobkyně byla dnem 1.7.2014 jmenována na vedoucí pracovní místo zástupce ředitele školy, a to s jejím souhlasem.

5. Z dohody o pracovní době a pracovní náplni, uzavřené účastníky řízení dne 30.8.2010 soud zjistil, že žalobkyni byla určena pracovní doba 40 hodin týdně, s vyučovací povinností 23 hodin týdně. Jednalo se o plný úvazek pedagogické činnosti. Byla dohodnuta pracovní náplň žalobkyně jako učitelky ZUŠ a další podrobnosti výkonu její práce.

6. Z přílohy ke jmenování žalobkyně zástupkyní ředitele ze dne 27.6.2014, podepsané žalobkyní a ředitelem žalovaného soud zjistil, že žalobkyni byly určeny obecné povinnosti vedoucích pracovníků, včetně vedení pracovníků k pracovní kázni, jejich řízení a kontrola, seznamování pracovníků s příslušnými předpisy vytvářet příznivé pracovní podmínky, zajišťovat BOZP a plnit další povinnosti z pověření ředitele školy. Dále byly konkrétně vymezeny její organizační a administrativní povinnosti, povinnosti při společenském styku a propagaci, ale i v oblasti ekonomické, mzdové a personální.

7. Ze shodného tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že po jmenování do funkce zástupkyně ředitele školy, žalobkyně z poloviny vykonávala pedagogickou činnost a z poloviny činnosti, vyplývající z její funkce.

8. Z přípisu žalobkyně ze dne 4.5.2018, který byl převzat žalovaným téhož dne soud zjistil, že žalobkyně se dnem 31.7.2018 vzdala funkce zástupkyně ředitele žalované školy.

9. Ze zápisu ze dne 27.8.2018, který je podepsán ředitelem žalovaného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnavatel vyzval žalobkyni k nástupu do zaměstnání dne 30.8.2018. Bylo konstatováno, že pracovní poměr nelze zrušit pro nadbytečnost, poněvadž pracovní místo žalobkyně na pozici pedagogického pracovníka v hudebním oboru se neruší a žalobkyně toto zařazení odmítla a výslovně uvedla, že dne 30.8.2018 do práce nenastoupí.

10. Z přípisu žalovaného ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vyzýval k nástupu do práce a upozornil ji na možnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Doporučenou zásilku ale žalovaná nepřevzala.

11. Z přípisu žalovaného ze dne 11. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vyzýval k nástupu do práce a upozornil ji na ukončení pracovního poměru. Doporučenou zásilku ale žalovaná nepřevzala.

12. Z přípisu žalovaného ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vyzýval k nástupu do práce a upozornil ji na ukončení pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Podle záznamu o doručování z 8. 4. 2019 žalovaná odmítla osobně doručovanou písemnost převzít.

13. Z přípisu žalovaného ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vyzýval k nástupu do práce a upozornil ji na ukončení pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Podle záznamu o doručování z 15. 4. 2019 žalovaná odmítla osobně doručovanou písemnost převzít.

14. Z výpovědi ze dne 29.4.2019, dané žalovaným žalobkyni soud zjistil, že uvedeného dne dal žalovaný žalobkyni výpověď pro porušení povinností z pracovně právních předpisů, vztahujících se k vykonávané práci, konkrétně pro neomluvenou nepřítomnost v zaměstnání a výpověď tak byla dána podle § 52, písm. g) zákoníku práce a pracovní poměr žalobkyně měl skončit 30.6.2019.

15. Ze záznamu o doručování písemnosti ze dne 29.4.2019 soud zjistil, že ředitel žalovaného se svědkyní [jméno] [příjmení] se pokusili doručit výpověď z pracovního poměru žalobkyni, danou podle § 52, písm. g) zákoníku práce v místě tehdejšího pracoviště žalobkyně v [anonymizováno] škole a [anonymizováno] škole [obec]. Žalobkyně ale písemnost odmítla převzít.

16. Ze shodného tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že žalobkyně od 27.8.2018 do práce nechodila a odmítla do práce nastoupit.

17. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce).

18. Odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem, následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance, pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci, odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52, písm. c) zákoníku práce (§ 73a, odst. 1, odst. 2 zákoníku práce).

19. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla od roku 2010 zaměstnankyní žalovaného se sjednaným druhem výkonu práce výchovně-vzdělávací činnost v ZUŠ, rozvíjení schopností a dovedností žáků v oblasti umění a byla zařazena jako pedagogický pracovník. Dnem 1.7.2014 byla jmenována tehdejším ředitelem žalovaného do funkce zástupkyně ředitele školy. Došlo k dohodě účastníků i o rozsahu pracovní náplně, která obsahovala i řídící činnost. Žalobkyně se dne 4.5.2018 v souvislosti se jmenováním nového ředitele vzdala funkce zástupkyně ředitele školy dnem 31.7.2018.

20. Ve věci už podepsaný soud rozhodoval, k žalobě žalobkyně určil, že výpověď, která jí byla dána žalovaným dne 29. 4. 2019 podle § 52 písm. g) zákoníku práce je neplatná s tím, že pozici žalobkyně jako zástupkyně ředitele základní umělecké školy (dále jen ZUŠ) posoudil jako pozici vedoucího zaměstnance a vzdáním se této funkce žalobkyní vznikla žalovanému povinnost nabídnout žalobkyni odpovídající pracovní zařazení podle § 73a zákoníku práce. Žalobkyně nabízenou práci pedagogického pracovníka odmítla, proto vznikl výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Vzdáním se pracovního místa zástupkyně ředitele vznikla na straně žalovaného fikce překážky v práci a žalobkyně neměla povinnost dostavovat se do práce, nemohla se tedy dopustit porušení pracovním kázně a výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce tak byla nedůvodná a soud ji určil neplatnou.

21. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

22. K dovolání žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu zrušen Nejvyšším soudem ČR a věc odvolacímu soudu byla vrácena k dalšímu řízení, ve kterém má být na jisto postaveno, zda zástupce ředitele [anonymizováno] v daném případě je vedoucím organizačního útvaru této školy a jeho pracovní poměr může být založen jmenováním ve smyslu § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce a tedy na něj dopadá i ustanovení § 73a zákoníku práce.

23. Následně odvolací soud rozsudek soudu prvoinstančního zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, uložil mu dát poučení žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v otázce, zda její pracovní pozice mohla být založena jmenováním.

24. Soud doplnil důkazy, provedl znovu důkazy pracovní smlouvou, jejím dodatkem, kterým se pracovní poměr žalobkyně změnil na dobu neurčitou, listinou, kterou ji ředitel [anonymizováno] jmenoval zástupkyní ředitele školy a přílohou této listiny, kterou byly vymezeny povinnosti žalobkyně jako zástupkyně ředitele, přípisem žalobkyně ze dne 4. 5. 2018, kterým se funkce zástupkyně ředitele [anonymizováno] vzdala, zápisem ze dne 27. 8. 2018, kde byla žalobkyně upozorněna na to, že místo pedagogického pracovního v hudebním oboru se neruší (jak shora uvedeno toto zařazení představovalo poloviční pracovní náplň žalobkyně), ze zápisu ze dne 27. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila zaměstnavateli, že 30. 8. 2018 do práce nenastoupí. Byly provedeny důkazy upozorněními žalovaného na povinnost žalobkyně dostavovat se do práce (ze dne 4. 9. 2018, 11. 9. 2018, 8. 4. 2019 a 15. 4. 2019), výpovědí z pracovního poměru ze dne 29. 4. 2019 organizačním řádem žalované i grafem její organizační struktury. Soud znovu vyslechl ředitele školy Ing. [příjmení], který žalobkyni do funkce jmenoval, současného ředitele i účetní [anonymizováno]. Právě svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že organizace žalované školy nikdy nebyla rozdělena na organizační útvary, pracovníci školy přímo podléhali řediteli, popsala konkrétní činnosti ředitele a uvedla, že organizační schéma, podle kterého řediteli podléhala pouze jeho zástupkyně a technicko-ekonomický útvar sestávající z účetní, školníka a uklízečky, vidí poprvé a zcela vyloučila možnost, že by v takovéto podobě žalovaná škola v době, kdy žalobkyně vykonávala funkci zástupkyně ředitele existovala. Soud veškeré shora uvedené důkazy hodnotil každý zvlášť i ve vzájemných souvislostech, vyšel i z ustanovení školského zákona číslo 561/2004 Sb., konkrétně ustanovení jeho § 131 a § 166, podle kterých pouze ředitel školy je jmenován zakladatelem jako statutární orgán školy, zákonem jsou vymezeny jeho základní úkoly týkající se financování školy, jejího rozpočtu, úkolů ve mzdové sféře a organizačních opatření. Podle zákona číslo 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících je to ředitel školy, který stanoví rozsah hodin přímé pedagogické činnosti pedagogickým pracovníkům a to i rozsah týdenních úvazků, organizuje vzdělávání pedagogických pracovníků a určuje i dobu volna pro vzdělávání, rozhoduje o udělení výjimek z kvalifikačních předpokladů pedagogických pracovníků. Podle listiny, kterou byly vymezeny povinnosti žalobkyně jako zástupkyně ředitele školy právě většina povinností ředitele školy byla uložena žalobkyni jako zástupkyni ředitele. Soud je toho názoru, že tak byla pravomocemi žalobkyně pokryta doba, kdy měla ředitele zastupovat, jednalo se tedy o pověření k zastupování v době nepřítomnosti ředitele. Předmětné povinnosti ředitele a jeho pravomoci vyplývají přímo ze zákona. Podle názoru soudu lze splnění dílčích povinností delegovat, ale odpovědnost ředitele zůstává zachována. Také v listině, která vymezovala povinnosti žalobkyně jako zástupkyně ředitele [anonymizováno] je hovořeno pouze o pedagogickém sboru jako jediném organizačním útvaru, jiný útvar zmiňován ani není. Podle předložené struktury školy by na ředitele zbylo pouze řízení své zástupkyně, účetní, uklízečky a školníka. Soud je toho názoru, že takový výklad uvedené listiny, která vymezuje povinnosti zástupkyně ředitele je nevěrohodný. Důležitost ředitele školy je dána ustanovením uvedených zákonů i skutečností, že právě ředitel školy musí být jmenován zakladatelem. Jeho úkoly a odpovědnost jsou způsobem tvrzeným žalující stranou nepřenositelné. Jeho zástupce je mu ku pomoci, případně jej dočasně zastupuje. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně řídila nějaký zvláštní útvar školy, respektive že by takový útvar vůbec byl u žalované školy zřízen. Žalobkyně tak nemohla být v pozici vedoucího zaměstnance ve smyslu § 33 zákoníku práce, proto ani § 73 zákoníku práce není na její vzdání se této pozice možno aplikovat. Z toho důvodu soud změnil své původní stanovisko a žalobu zamítnul, když došel k závěru, že podmínky pro výpověď podle § 52 písm. g) v případě žalobkyně považuje za splněné. Bylo prokázáno, že po řadu měsíců žalobkyně do práce nechodila, práci nevykonávala přes opakované výzvy zaměstnavatele, výpověď jí byla řádně doručena ve smyslu § 334 odst. 3 zákoníku práce, když žalobkyně převzetí předmětné výpovědi odmítla. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak shora uvedeno.

25. Pro plný úspěch žalovaného ve věci mu soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši nákladů za zastoupení ve věci advokátem za původní prvoinstanční řízení, odvolací řízení, dovolací řízení a obnovené prvoinstanční řízení, to podle advokátního tarifu za 11 hlavních úkonů právní pomoci po 2.500 Kč, 11 x režijních paušálů 300 Kč, cestovné za cestu právní zástupkyně žalovaného k odvolacímu soudu za cestu [obec] – [obec] a zpět, náhradu za ztrátu času za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč s tím, že v případě dvou hlavních úkonů právní pomoci poskytnutých [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která je plátkyní DPH, byla přiznána i náhrada tohoto DPH za dva úkony. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.