8 C 129/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem JUDr. Antonínem Librou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne anonimizováno bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne(anonimizováno, trvale bytem adresa , obec , toho času bytem adresa žalovaného ; zastoupenýanonimizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa žalovaného o výživné manželky a výživné rozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen v době od 25.5.2020 do 7.1.2021 platit žalobkyni výživné manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně, vždy do 5. dne v měsíci, předem splatných do rukou žalobkyně.

II. Dluh na výživné manželky za dobu od 25.5.2020 do 7.1.2021 ve výši 42 660 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Pokud žalobou bylo požadováno po žalovaném placení výživného ve výši 10 000 Kč od 10.9.2018 do 24.5.2020 včetně, žaloba se zamítá.

IV. Pokud žalobou bylo požadováno po žalovaném placení výživného rozvedené manželky, žaloba se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu 25.5.2020 po žalovaném domáhala placení výživného manželky částkou 10 000 Kč měsíčně od 10.9.2018 s tím, že dne 9.9.2018 byla manželem napadena a zraněna tak, že se musela podrobit operaci. Dále uvedla, že účastníci spolu nebydlí, ona se synem bydlí v rodinném domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, žalobkyně je od roku 2020 evidována na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání, v době podání žaloby byl žalovaný příslušníkem Policie ČR s příjmem asi 35 000 Kč měsíčně, potvrdila že žalovaný splácí hypotéku, platí zálohy na elektřinu, plyn a vodu, platí výživné na syna 4 000 Kč měsíčně, později doplnila, že žalovaný začal zasílat pouze 1 000 Kč měsíčně proto si musela vypůjčit 25 000 Kč na krytí potřeb rodiny. Životní úroveň účastníků je rozdílná, proto přistoupila k žalobě. Během řízení došlo k rozvodu manželství účastníků řízení, rozsudek o rozvodu nabyl právní moci 7. ledna 2021, proto žalobkyně se souhlasem soudu rozšířila návrh o požadavek na placení výživného rozvedené manželce ve výši 4 000 Kč měsíčně od 9.2.2021. Za řízení potvrdila, že za podíl na bytové jednotce obdržela 200 000 Kč, ze kterých 130 000 Kč použila na splacení dluhů účastníků a 45 000 Kč použila na chod domácnosti. Uvedla, že žalovaný byl pravomocně odsouzen za ublížení na zdraví žalobkyni, ona je v pracovní neschopnosti, což je její jediný příjem. Žalovaný spolu s odvoláním do nařízeného předběžného opatření učinil vyjádření a uvedl, že z důvodu předejití konfliktům se nezdržuje v místě trvalého bydliště, kterým je rodinný domek v jeho výlučném vlastnictví, který byl i společným bydlištěm účastníků řízení, syna mají účastníci ve střídavé péči (stav v době podání vyjádření), žalobkyni na syna platí 4 000 Kč měsíčně, hradí všechny náklady na provoz domu. Uvedl, že žalobkyně bezdůvodně odmítá práci, kterou by získala životní úroveň jako on, nemá zdravotní omezení, má praxi pomocné účetní. Ke své osobě uvedl, že pracuje jako policista s příjmem 32 000 Kč měsíčně, splácí úvěry účastníků. Během řízení doplnil, že žalobkyně 15.7.2020 prodala svůj podíl na nemovitostech a získala 200 000 Kč. Následně uvedl, že byl během řízení pravomocně odsouzen v trestním řízení, bylo mu uloženo žalované jako poškozené nahradit újmu 28 619 Kč a zdravotní pojišťovně 20 783 Kč, v důsledku odsouzení ztratil zaměstnání policisty. Ze shodného tvrzení účastníků řízení a spisu okresního soudu v [obec] [spisová značka] soud zjistil, že účastníci spolu minimálně od roku 2018 nežijí, nevedou společnou domácnost a jejich manželství bylo rozvedeno, žalobkyně se synem bydlí v rodinném domku, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, který hradí zálohy na elektřinu, plyn a vodu a splácí hypotéku na dům. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7.1.2021 č.j. 3 C 172/2020-32, která nabyl právní moci 7.1.2021 soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno dnem 7.1.2021. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4.2.2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 16.6.2021 soud zjistil, že žalovaný byl uznán viným z napadení žalobkyně, ke kterému došlo 9.9.2018, kterým jí způsobil zranění v obličeji, o kterém se musela podrobit i [anonymizováno], tedy spáchám přečinu ublížení na zdraví a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29.6.2020, č.j. 0 P 189/2018-203, který nabyl právní moci 12.8.2020 soud zjistil, že soudem byla schválena dohoda účastníků, kterou jejich syn [jméno] [celé jméno žalovaného] byl svěřen do střídavé péče rodičů, matce nebylo určeno výživné a otec se zavázal platit na syna výživné 4 000 Kč. S usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6.4.2022, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že podepsaným soudem bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo uloženo žalobkyni nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalovaného] odevzdat do výlučné péče žalovaného otce. Žalobkyni nebylo určeno výživné a počínaje vykonatelností tohoto usnesení (6.4.2022) bylo určeno, že otec není povinen platit na nezletilého dříve určené výživné 4 000 Kč. Ze zpráv úřadu práce soud zjistil, že žalobkyně byla vedena jako uchazečka o zaměstnání opakovaně, a to od 2.5.2003 do 21.9.2003, od 30.10.2007 do 27.8.2008, od 8.12.2009 do 5.11.2013, následovala rodičovská dovolená a následně byla vedena jako uchazečka o zaměstnání úřadem práce od 1.11.2016 do 30.4.2017, od 9.9.2019 do 2.2.2020, od 24.2.2020 do 31.8.2020, od 13.10.2020 do 6.6.2021, kdy byly žalobkyni učiněny nabídky pracovních míst v hotelové škole a [právnická osoba], a.s., kam ale žalobkyně nenastoupila a dne 6.6.2021 nastoupila do firmy [právnická osoba]. Pracovní poměr v této firmě byl ukončen ve zkušební době 23.7.2021. V období od 25.5.2020 (podání žaloby) nebyly žalobkyni vypláceny dávky podpory v nezaměstnanosti. Ze zprávy [právnická osoba], a.s. ze dne 23.8.2021 soud zjistil, že žalobkyně byla v této společnosti zaměstnána od 7.6.2021 do 23.7.2021, v červnu činila její čistá mzda 14 442 Kč a v červenci 2021 8 381 Kč. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době soud zjistil, že firma [právnická osoba] zrušila ve zkušební době pracovní poměr žalované k ní. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně soud zjistil, že od 7.7.2021 byla uznána práce neschopná. Ze zprávy OSSZ Chrudim soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně trvá od 7.7.2021 doposud, od 21.7.2021 jsou žalobkyni vypláceny dávky nemocenského pojištění v průměrné výši 14 196 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 15.7.2020 uzavřené žalobkyní jako prodávající a [jméno] [příjmení] kupujícím soud zjistil, že žalobkyně prodala svůj vlastnický podíl na nemovitostech v [obec] za sjednanou kupní cenu 200 000 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně splatila půjčky [číslo]. Podle zprávy [právnická osoba] ze dne 12.5.2022 došlo ze strany žalobkyně k předčasnému splacení úvěru č. [bankovní účet] mimořádnou splátkou 135 298,06 Kč a dne 2.2.2021 k předčasnému splacení úvěru č. [bankovní účet] mimořádnou splátkou 71 669,88 Kč dne 6.2.2020. Jednalo se o konsolidaci na základě úvěrových smluv [číslo]. Ze zpráv Policie ČR, krajské ředitelství policie, Pardubického kraje soud zjistil, že služební poměr žalovaného k Policii ČR skončil propuštěním ze služebního poměru 16.7.2021 v důsledku odsouzení žalovaného v trestním řízení. Ze zprávy Policie ČR soud zjistil, že žalovaný v období od května 2020 do prosince 2020 měl průměrný čistý měsíční příjem 32 737 Kč a v období od ledna 2021 do července 2021 průměrný čistý měsíční příjem 35 007 Kč. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 12.4.2022 soud zjistil, že žalovaný je od 17.7.2021 veden jako uchazeč o zaměstnání, byly mu vypláceny do 16.12.2021 dávky příspěvku v nezaměstnanosti, v období od června 2021 do prosince 2021 včetně, a to v červenci 2021 částka 9 714 Kč v srpnu 2021 částka 20 075 Kč, v září 2021 částka 19 517 Kč, v říjnu 2021 částka 18 879 Kč, v listopadu 2021 částka 17 998 Kč a v prosinci 2021 8 770 Kč. Z potvrzení pro Úřad práce ČR vystavené společností [právnická osoba] [IČO] soud zjistil, že žalovaný s touto společností uzavřel dohodu o pracovní činnosti na dobu od 10.1.2022 do 31.12.2022 s výdělkem 8 000 Kč, že se jedná o nekolidující zaměstnání podle § 25, odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný od května 2021 do dubna 2022 splácel hypotéku 7 600 Kč měsíčně, ve stejné době hradil elektřinu, vodu, platil výživné žalobkyni 4 000 Kč měsíčně a v době od května 2021 do října 2021 platil výživné na syna 4 000 Kč, od listopadu 2021 do ledna 2022 na syna platil 1 000 Kč měsíčně a od února 2022 do dubna 2022 částku 2 000 Kč měsíčně. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň pro vyživovací povinnost mezi manžely, jinak platí obecná ustanovení o výživném (§ 697, odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů (§ 760, odst. 1 občanského zákoníku). Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném (§ 760, odst. 3 občanského zákoníku). Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení (§ 922, odst. 1, věta první občanského zákoníku). Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žaloba byla podána u soudu 25.5.2020, že účastníci byli od 20.12.2013 do 7.1.2021 manželé, 9.9.2018 došlo k fyzickému napadení žalobkyně žalovaným, od té doby spolu účastníci nežijí a bydlí zvlášť. V souvislosti s tímto napadením byl žalovaný i odsouzen v trestním řízení a protože pracoval jako policista, přišel i o zaměstnání a to dnem 16.7.2021 a od 17.7.2021 je veden úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání. Jako policista měl v období od května 2020 do prosince 2020 průměrný čistý měsíční příjem 32 737 Kč, od ledna 2021 do července 2021 měl průměrný čistý měsíční příjem 35 007 Kč. V období od července 2021 do prosince 2021 mu byl vyplácen příspěvek v nezaměstnanosti v průměrné výši 19 117 Kč, následně uzavřel dohodu o pracovní činnosti s příjmem 8 000 Kč a nadále je veden úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání. Žalobkyně byla vedena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání od 24.2.2020 do 31.8.2020, 1.9.2020 do 12.10.2020 byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s příjmem za tuto dobu 13 901 Kč, od 13.10.2020 do 6.6.2021 byla vedena úřadem práce jako uchazečka o zaměstnání, od 7.6.2021 do 23.7.2021 byla zaměstnána u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 412 Kč a od 7.7.2021 je v pracovní neschopnosti a výše nemocenských dávek činí 14 196 Kč měsíčně a jsou vypláceny od 21.7.2021. Účastníci mají syna, na kterého žalovaný od května 2021 do října 2021 platil výživné 4 000 Kč měsíčně, od listopadu 2021 do ledna 2022 včetně 1 000 Kč měsíčně a od února 2022 do dubna 2022 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný vlastní rodinný domek, ve kterém ale žije žalobkyně se synem, žalovaný hradí elektřinu, plyn a vodu, což žalobkyně potvrdila, platí i hypotéku 7 600 Kč měsíčně. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně prodala kupní smlouvou ze dne 15.7.2020 podíl na nemovitostech za 200 000 Kč a předčasně uhradila úvěry. Zde soud ale vychází z toho, že vyživovací povinnost je prvořadá. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyně 25.5.2020 podala žalobu, kterou se domáhala placení výživného manželky 10 000 Kč měsíčně od 10.9.2018 a dne 15.2.2020 rozšířila žalobu o placení výživného rozvedené manželky od 9.2.2021 částkou 4 000 Kč. Soud vyšel z důkazů v řízení provedených, rozlišil období podle dopadu na potřeby žalobkyně a schopnosti a možnosti žalovaného platit výživné. Jedná se o období, kdy žalovaný pobíral plat policisty (do 16.7.2021) a období trvání manželství účastníků řízení (do 7.1.2021). Přitom vyšel z ustanovení § 922 občanského zákoníku, podle kterého výživné lze přiznat pouze od zahájení soudního řízení. Z toho důvodu žalobu za dobu od 10.9.2018 do podání žaloby 25.5.2020 zamítnul, pro dobu od 25.5.2020 do rozvodu účastníku 7.1.2021 uložil žalovanému placení výživného placení manželce v požadované výši 10 000 Kč, když vyšel z průměrného čistého výdělku žalovaného 32 737 Kč, skutečnosti že žalobkyně v tomto období byla prakticky bez příjmu, že podle § 697 občanského zákoníku měli mít účastníci jako manžele zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, i při zohlednění výdajů žalovaného uvedených shora, kdy soud přihlédl i k tomu, že splátky hypotéky byly činěny na výlučný nemovitý majetek žalovaného, je soud toho názoru, že pro vyrovnání životní úrovně účastníků řízení je požadovaná částka 10 000 Kč odpovídající. Žalovaný ale v období od 25.5.2020 do 7.1.2021 na výživné manželky plnil 4 000 Kč měsíčně, proto při stanovení výše dluhu na tomto výživném manželky soud vycházel pouze z rozdílu 6 000 Kč měsíčně. Pokud se týká žaloby na placení výživné rozvedené manželky, je soud toho názoru, že tato není důvodná. Soud má za to, že v daném případě není splněna základní podmínka, a to že neschopnost žalobkyně samostatně se živit nemá svůj původ v manželství se žalovaným. K tomuto závěru došel s ohledem na přehled dob registrace žalobkyně jako uchazečky o zaměstnání, žalobkyně ještě před narozením syna byla opakovaně a dlouhodobě vedena jako uchazečka o zaměstnání, po skončení rodičovské dovolené opět následovali opakované a dlouhodobé registrace na úřadu práce. Nabídky pracovních míst žalobkyně zůstaly nevyužity a pokud žalobkyně uzavřela pracovní poměr trval maximálně jeden a půl měsíce. Žalobkyně při jednání argumentovala tím, že má pracovní neschopnost pro psychické problémy, které jsou důsledkem napadení žalovaným. Soud je toho názoru, že tyto důsledky mají příčinu nikoliv v manželství, ale v souvislosti s trestním činem žalovaného pro který byl odsouzen, soud tuto podmínku proto nemá za splněnou. Při řešení výživného rozvedené manželky bral soud do úvahy, že od 17.7.2021 je i žalovaný registrován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, výši jemu vypláceného příspěvku v nezaměstnanosti, i to že od února 2022 má prokázaný příjem pouze 8 000 Kč. Měl povinnost do dubna 2022 na syna platit výživné, od dubna má syna ve výlučné péči na základě předběžného opatření soudu a vyšel i z prokázaného příjmu žalobkyně 14 196 Kč nemocenských dávek. Za těchto okolností je soud toho názoru, že není na místě výživné rozvedené manželky žalobkyni přiznat proto soud v této části žalobu zamítnul. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl jak je shora uvedeno, když to byl žalovaný kdo byl v řízení převážně úspěšný, ale s ohledem na důvody zvláštního zřetele dne, které spočívají ve shora uvedených příjmových a majetkových poměrech žalobkyně, soud žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. nepřiznal, a to ani z části.