8 C 247/2018

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeného z předsedy JUDr. Antonína Libry a přísedících PhDr. Jolany Matějkové a Dany Velínské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem obec u obec a číslo , PSČ , obec u obec , zastoupený: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa , obec u obec , zastoupený: JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátem se sídlem v  anonymizováno 181, za vedlejší účasti: právnická osoba , se sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 1.923.287 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně za dobu od 10. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce jako zaměstnanec žalovaného se svou žalobou podanou u podepsaného soudu 12. 10. 2018 domáhal po žalovaném družstvu náhrady škody, která mu vznikla pracovním úrazem, který utrpěl při dopravní nehodě, ke které došlo 11. 12. 2015, a to v rozsahu náhrady bolestného, ztíženého společenského uplatnění a ztráty na výdělku během pracovní neschopnosti a po jejím skončení. Uvedl, že bolestné bylo ohodnoceno 935 body po 250 Kč za bod a stížené společenské uplatnění 2 600 body po 250 Kč za bod. Z těchto důvodů tak uplatnil náhradu škody ve výši 883.750 Kč. Jako náhradu za ztrátu na výdělku potom požadoval při vyčíslení k datu 31. 3. 2018 jednak náhradu za dobu jeho pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrnou mzdou před úrazem a vyplacenými nemocenskými dávkami a za dobu po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi jeho průměrnou mzdou před úrazem a výší přiznaného invalidního důchodu. Celkově tak požadoval náhradu škody ve výši 1.923.287 Kč s tím, že jeho pracovní neschopnost trvala od 11. 12. 2015 do 24. 12. 2016 a od 25. 12. 2016 mu byl přiznán plný invalidní důchod ve výši 13.672 Kč. K dopravní nehodě uvedl, že 11. 12. 2015 byl žalovaným vyslán na pracovní cestu, řídil služební vozidlo žalovaného [příjmení] [jméno], [registrační značka], na silnici [spisová značka] mezi obcemi [obec] a [obec] došlo k dopravní nehodě, při které utrpěl vážná zranění, pro která byl v pracovní neschopnosti a později uznán invalidním III. stupně. O zavinění dopravní nehody nebylo nikdy pravomocně rozhodnuto, když Městský úřad Vysoké Mýto věc odložil s odůvodněním, že odpovědnost za spáchání přestupku zanikla dnem 11. 12. 2016.

2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, že žalovaný nemůže být odpovědný za vznik škody žalobce vzhledem k tomu, že dopravní nehoda, při které žalobce utrpěl úraz, nastala výlučně v důsledku zavinění žalobce, který při řízení vozidla žalovaného na pracovní cestě nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu komunikace a povětrnostním podmínkám, v době nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem. Tato zjištění učinil ze šetření policie, dále žalovaný uvedl, že žalobce si další zranění způsobil tím, že automobil opustil a zřítil se ze skály. Odkázal na ustanovení § 270 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem, když se prokáže, že zaměstnanec porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práce (dále jen BOZP), ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich dodržování bylo soustavně kontrolováno a vyžadováno.

3. Do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného vstoupila [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), která také navrhla zamítnutí žaloby, protože žalobce podle jejího názoru porušil ustanovení § 4 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, když nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu komunikace a povětrnostním podmínkám. Uvedl, že pravidla silničního provozu byly pro žalobce závazným předpisem BOZP, které byl povinen dodržovat. K tomuto závěru vedlejší účastník došel po hodnocení spisu Městského úřadu Vysoké Mýto, sp. zn. MUVM/02655/2016. Porušení pravidel silničního provozu bylo jedinou příčinou vzniku škody žalobce, proto je dán liberační důvod podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a žalovaný je povinnosti k náhradě škody žalobci zproštěn.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného od [datum] se sjednaným druhem výkonu práce jako vedoucí dílen, opravář s řízením motorového vozidla.

5. Ze záznamu o úrazu soud zjistil, že žalobce na pracovní cestě konané za účelem nákupu náhradních dílů utrpěl úraz, v důsledku čehož byl od 11. 12. 2015 v pracovní neschopnosti, k úrazu došlo 11. 12. 2015 v 7:30 hodin, zdrojem úrazu byl dopravní prostředek, žalobce měl zraněná záda včetně páteře a jako příčina úrazu bylo uvedeno nepředvídatelné riziko nebo selhání lidského činitele, byla provedena kontrola přítomnosti alkoholu u žalobce s negativním výsledkem a jednalo se o dopravní nehodu.

6. Z protokolu policie o nehodě v silničním provozu z 11. 12. 2015 soud zjistil, že 11. 12. 2015 v pátek v 6:50 hodin na silnici II. třídy 357 v jejím 24,028 km v katastru obce Nové Hrady, v pravotočivé zatáčce za obcí [obec] směrem na [obec] došlo k dopravní nehodě [značka automobilu], [registrační značka] řízeného žalobcem, který byl držitelem odpovídajícího řidičského průkazu a tento řidič je podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. B), § 6 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, policie jako důvod nehody označila nepřizpůsobení rychlosti jízdy schopnostem řidičem, vlastnostem vozidla a povaze komunikace, když při projíždění pravotočivé zatáčky auto vyjelo vlevo do protisměru, kde čelně narazilo do vzrostlého stromu. V době příjezdu policie na místo se na místě nehody řidič nenacházel, musela být provedena pátrací akce, na místě nebylo možné alkohol vyloučit, po nalezení řidiče byl nařízen odběr žilní krve a v nemocnici zjištěn negativní výsledek. Nebyla zjištěna technická závada vozidla, při pátrání po řidiči byli nasazeni psovodi se služebními psy, komunikace byla mokrá, přehlednost dobrá, provoz takřka nulový, okolní teplota -2°C. Vozidlo mělo poškozenou celou přední část, byla poškozena palubní deska a airbag řidiče, který byl aktivován, řidič nebyl připoután bezpečnostním pásem, který byl nalezen zaseklý a natažený v základní poloze, byl zařazen třetí rychlostní stupeň.

7. Z velkého technického průkazu soud zjistil, že vozidlo Volkswagen [anonymizováno], [registrační značka], bylo vedeno ve vlastnictví [obec], zemědělského družstva se sídlem v [obec]. Mělo provedeno technickou prohlídku [datum].

8. Z oznámení přestupku policií Městskému úřadu ve Vysokém Mýtě soud zjistil, že policie ohlásila podezření na přestupek žalobce proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu s tím, že žalobce je podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a), 4 písm. b), § 6 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb.

9. Z usnesení Městského úřadu ve Vysokém Mýtě, odbor dopravy a silničního hospodářství, č.j. [spisová značka] ze dne 27. 12. 2016 soud zjistil, že tento správní orgán odložil věc přestupku žalobce, který měl porušit ustanovení § 4 písm. a), 4 písm. b), § 6 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. K odložení věci došlo v důsledku zániku odpovědnosti za spáchání přestupku uplynutím doby.

10. Z evidenčního listu zdravotních prohlídek soud zjistil, že [datum] se žalobce jako řidič z povolání a zaměstnanec žalovaného podrobil lékařské prohlídce.

11. Ze zprávy Městského úřadu v Chrudimi soud zjistil, že žalobce neměl záznam o přestupcích.

12. Ze záznamu účastníků pravidelného školení řidičů ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl jako řidič účasten pravidelného proškolování řidičů ve školicím středisku řidičů.

13. Ze zprávy Správy a údržby silnic Pardubického kraje ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že zimní údržba komunikace II. třídy číslo 357 na jejím 24,028 km mezi obcemi [obec] – [obec] se uskutečnila [datum] s výjezdem v 8:15 a návratem v 10:35 hodin, dále s výjezdem 23:20 hodin s návratem 11. 12. 2015, 1:35 hodin. Jednalo se o chemický posyp se skrápěním solankou.

14. Ze znaleckého posudku soudního znalce doc. Ing. [jméno] [celé jméno znalce], Ph.D. ze dne 13. 12. 2022 zapsaného ve znaleckém deníku tohoto znalce pod pořadovým [číslo] ([anonymizováno]) - [číslo] soud zjistil, že jako příčinu dopravní nehody žalobce, ke které došlo 11. 12. 2015 znalec zjistil skutečnost, že se řidič v místě dopravní nehody dopravoval s vozidlem, které řídil po oblouku o větším poloměru, než je oblouk odpovídající poloměru pravotočivé zatáčky ve směru pohybu vozidla, došlo k vyjetí vozidla vlevo mimo komunikaci, kde vozidlo narazilo do kmene stromu, jednalo se o čelní střet, při vyjetí vozidla mimo komunikaci nebylo vozidlo brzděno, nepohybovalo se ve smyku, bylo stabilní a řiditelné. Rychlost vozidla při střetu byla asi [číslo] km v hodině, rychlost jízdy nelze považovat za technickou příčinu dopravní nehody. Pokud by se řidič pohyboval zjištěnou rychlostí obloukem o poloměru 57,5 metru, který odpovídá poloměru zatáčky, bylo v jeho technických možnostech daným místem bezpečně projet. Při střetu nebyl ze strany řidiče užit bezpečnostní pás. Důvody daného způsobu pohybu nebyly technického rázu. Mohlo se jednat například o ovlivnění únavou, když sám řidič vypověděl, že před nehodou byl unavený, nevyspalý. Jiné okolnosti, které mohly mít vliv na posouzení dané věci, znalec nezjistil.

15. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 269 odst. 1 zákoníku práce).

16. Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (§ 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce).

17. Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí, ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace i povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu (§ 4 písm. a zákona číslo 361/2000 Sb.). Řidič je mimo jiné povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla (§ 5 odst. 1 písm. b), písm. c) zákona číslo 361/2000 Sb.).

18. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobce byl k datu [datum] zaměstnancem žalovaného, toho dne jel na pracovní cestu za účelem nákupu náhradních dílů, sám řídil služební vozidlo žalovaného, při jízdě došlo mezi obcemi [obec] – [obec] k dopravní nehodě, když auto řízení žalobcem v pravotočivé zatáčce vyjelo ze silnice a narazilo do vzrostlého stromu. Soud při svém zjištění vycházel z Protokolu policie o nehodě v silničním provozu a ze znaleckého posudku soudního znalce. Policie už při prvotním šetření uzavřela, že nehoda byla způsobena tím, že řidič havarovaného vozidla nepřizpůsobil jízdu svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povaze komunikace. Policie dále uvedla, že po příjezdu hlídky na místo dopravní nehody nebyl řidič u vozidla, proběhla i pátrací akce po řidiči, byl nařízen odběr krve, ale alkohol nebyl zjištěn, policie ohledala bezpečnostní pásy havarovaného auta, zjistila, že řidič nebyl připoután, technická závada na vozidle nebyla zjištěna. Policie ohlásila podezření na spáchání přestupku z porušení § 4 písm. a), písm. b), § 6 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. Věc byla ve správním řízení odložena pro zánik odpovědnosti za spáchání přestupku uplynutím času. Znaleckým posudkem soudního znalce doc. Ing. [jméno] [celé jméno znalce], Ph.D. bylo potvrzeno, že příčinou dopravní nehody byl způsob jízdy žalobce, který řídil vozidlo po oblouku o větším poloměru, než je oblouk odpovídající poloměru pravotočivé zatáčky ve směru pohybu vozidla, došlo k vyjetí vozidla vlevo mimo komunikaci, kde vozidlo narazilo do kmene stromu, jednalo se o čelní střet, při vyjetí vozidla mimo komunikaci nebylo vozidlo brzděno, nepohybovalo se ve smyku, bylo stabilní a řiditelné. Rychlost vozidla při střetu byla asi 51-55 km v hodině, rychlost jízdy nelze považovat za technickou příčinu dopravní nehody. Pokud by se řidič pohyboval zjištěnou rychlostí obloukem o poloměru 57,5 metru, který odpovídá poloměru zatáčky, bylo v jeho technických možnostech daným místem bezpečně projet. Při střetu nebyl ze strany řidiče užit bezpečnostní pás. Důvody daného způsobu pohybu nebyly technického rázu. Mohlo se jednat například o ovlivnění únavou, když sám řidič vypověděl, že před nehodou byl unavený, nevyspalý. Jiné okolnosti, které mohly mít vliv na posouzení dané věci, znalec nezjistil.

19. Soud tak má za prokázané, že žalobce zavinil dopravní nehodu, při které utrpěl zranění, v důsledku nichž mu vznikly žalobou tvrzené škody. Dopravní nehoda byla způsobena v důsledku porušení pravidel provozu žalobcem, která v daném případě představovala předpisy BOZP, kterými se žalobce měl povinnost řídit. Bylo navíc prokázáno, že v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. žalobce nepřizpůsobil rychlost jízdy k jeho schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, nevěnoval se plně řízení vozidla, jak ukládá § 5 odst. 1 písm. b) zákona číslo 361/2000 Sb. a v důsledku toho vyjel ze silnice, aniž by brzdil nebo dostal smyk a následně narazil do stromu. Takto má soud liberační důvod žalovaného upravený § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce za prokázaný. Na okraj soud poznamenává, že policie při šetření dopravní nehody ohledala i bezpečnostní pásy havarovaného auta a zjistila, že řidič, tedy žalobce, nebyl s největší pravděpodobností připoután, za těchto okolností, kdy byl prokázán liberační důvod svědčící žalovanému, soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

20. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, bylo by na místě mu přiznat i právo na náhradu nákladů řízení, soud je ale toho názoru, že u něj jako invalidního důchodce s výší invalidního důchodu [částka] (od [datum]) jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby soud žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovaného. Přitom soud postupoval podle § 150 o.s.ř.

21. Soud je i toho názoru, že u žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř., proto žalobce ani nezavázal k náhradě nákladů řízení, které za řízení platil stát, to ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř.