108 C 13/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Uhrynovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 441 227 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá do částky 210 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 231 227 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady ve výši 2 244,70 Kč na účet Okresního soudu v Děčíně.

V. Žalobce je povinen nahradit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady ve výši 2 039,06 Kč na účet Okresního soudu v Děčíně.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 441 227 s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tak, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 231 227 Kč, neboť dne [datum] zavinil dopravní nehodu automobilem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] ve vlastnictví žalobce (nárok 1). Pojišťovnou bylo poníženo pojistné plnění o 189 186 Kč, plus spoluúčast 42 041 Kč. Žalobce dále žalobou uplatňuje částku 210 000 Kč představující ušlý zisk za období od data dopravní nehody do dne, kdy žalobce obdržel kupní cenu za poškozené vozidlo, neboť tím, že neměl vozidlo k dispozici, nemohl žalobce vozidlo pronajímat po dobu 70 dní (tj. za polovinu dnů, kdy mohlo být vozidlo teoreticky pronajato), za každý den požaduje zaplacení částky 3 000 Kč (nárok 2). Předžalobní výzva byla žalobcem žalovanému zaslána na poslední jemu známou adresu, když žalobce nedisponuje prostředky, jak zjistit adresu skutečnou a tento postup navíc koresponduje s judikaturou.

2. Podáním ze dne [datum] žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše 231 227 Kč, tedy nárok 1. Nesouhlasil toliko s úhradou zákonného úroku z prodlení z částky 231 227 Kč, neboť nebyl žalobcem řádně vyzván k úhradě, když zásilka (výzva k úhradě) se žalobci vrátila jako nedoručená, neboť žalovaný se odstěhoval. Žalobce mohl žalovaného kontaktovat telefonicky, tento údaj byl evidován v přestupkovém spise, a stejně tak se mohl žalobce oslovit bratra žalovaného a tento údaj získat od něho. Žalovaný dále navrhl, aby byla žaloba také zamítnuta co do částky 210 000 Kč, jelikož se jedná o nárok nepodložený, spekulativní. Bratr žalovaného, v té době zaměstnanec žalobce, měl souhlas s užíváním vozidla, přímo od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je jediným společníkem žalobce. Bratr žalovaného v den dopravní nehody nemohl řídit vozidlo, proto požádal svého bratra, aby tak učinil. Dále žalovaný uvádí, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škodní události a ušlým ziskem. Vozidlo dlouhodobě sloužilo jako služební vůz bratra žalovaného, ten vozidlo užíval dle ústní dohody s vlastníkem společnosti, p. [příjmení], vozidlo proto nikdy nebylo pronajímáno, a tak nemohlo dojít k ušlému zisku. Vozidlo bylo používáno jako náhradní vozidlo, částka pak byla účtována pojišťovně. Žalovaný dále uvedl, že pokud pojišťovna krátila plnění neoprávněně, musí se žalobce obrátit na uvedenou pojišťovnu.

3. S ohledem na uznání nároku 1, tj. částky 231 277 Kč, bylo ve věci rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání, č.j. 108 C 13/2020-66, když uvedený rozsudek nabyl po podaném odvolání právní moci dne [datum]. Soud se proto nezabýval námitkami žalovaného ohledně vzniklé škody jako takové, když ta byla vyřešena pravomocně, a soustředil se toliko na příslušenství nároku 1 a dále na uplatněný ušlý zisk (nárok 2).

4. Z osvědčení o registraci vozidla, část II. soud zjistil, že uvedené vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] bylo původně ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], dne [datum] se stal vlastníkem žalobce. Ze sdělení [obec] pojišťovny ze dne [datum], č. škodní události [číslo] soud zjistil, že hodnota zbytku vozidla byla stanovena částkou 580 300 Kč. Z dokumentu označeného jako [anonymizováno] o výplatě pojistného plnění ze dne [datum] soud zjistil, že výše pojistného plnění činila 189 186 Kč. Z protokolu o převzetí poškozeného vozidla se zjišťuje, že poškozené vozidlo převzala dle smlouvy [právnická osoba] s.r.o. Doklad o úhradě pak dokládá výpis z účtu. Z rozhodnutí [územní celek], [stát. instituce], odbor [anonymizována tři slova] řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, dne [datum] v [číslo] hod spáchal přestupek dle I. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. (nepřizpůsobení rychlosti jízdy), II. § 125c odst. 1 písm. i) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. (po uvedené nehodě nezastavil a z místa nehody odjel), III. § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. (nedovoleně opustil místo dopravní nehody a neprodleně se sem nevrátil). Po vypracování znaleckého posudku správní orgán uzavřel, že na vozidle byla vyloučena technická závada, jak uvedl žalovaný. Poškozená společnost (žalobce) byla se svým nárokem odkázána na soud, neboť výše škody nebyla spolehlivě zjištěna. [anonymizována dvě slova] evidoval u žalovaného adresu [adresa]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z poštovního podacího archu zaslané žalovanému na adresu [adresa], že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 441 227 Kč, a to do [datum]. Z výpisu z centrální evidence obyvatel ohledně žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v období od [datum] do [datum] pobyt na adrese [adresa]. Z výpisu z OR ohledně společnosti [právnická osoba] se zjišťuje, že jediným jednatelem [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], společníkem pak [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Totožně je tomu u žalobce, jak se zjišťuje z výpisu z OR. Z nájemní smlouvy [číslo] se zjišťuje, že vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] bylo od [datum] do [datum] pronajato za částku 108 900 Kč, když pronajímatelem byla společnost [právnická osoba] K uvedené smlouvě byla vystavena faktura – daňový doklad, kde figuruje [právnická osoba] [obec]. Z nájemní smlouvy [číslo] se zjišťuje, že vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] bylo od [datum] do [datum] pronajato za částku 25 599,92 Kč, když pronajímatelem byla společnost [právnická osoba] Z nájemní smlouvy [číslo] se zjišťuje, že vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] bylo od [datum] do [datum] pronajato za částku 7 260 Kč, když pronajímatelem byla [právnická osoba] [obec]. K uvedené smlouvě byla vystavena faktura – daňový doklad, kde figuruje [právnická osoba] [obec]. Z nájemní smlouvy [číslo] se zjišťuje, že vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo] mělo být od [datum] do [datum] pronajato. Z tabulky pronájmu se zjišťuje cena pronájmu jednotlivých vozidel, uvedené ceny jsou také na fotografiích kancelářských prostor. Soud ve věci vyslechl 3 svědky, když se jednalo o bratra žalovaného, jeho přítelkyni a dále také zaměstnance žalobce. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], bratr žalovaného, byl zaměstnancem [příjmení] [jméno] [obec], pracoval jako obchodní ředitel přímo pro p. [příjmení]. Svědek uvedl, že havarované vozidlo bylo po celou dobu služebním vozidlem, svědek ho užíval, v den dopravní nehody nebyl schopen řídit, proto požádal svého bratra o odvoz. Dále svědek uvedl, že automobil nebyl téměř pronajímán, hlavním cílem společnosti byl jeho prodej, avšak to bylo s ohledem na jeho cenu složité. Mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] fungovala spolupráce, zaměstnanci považovali obě společnosti pouze jako společnosti p. [příjmení], tak k tomu přistupovali. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně bratra žalovaného, soud zjistil, že ta byla také zaměstnancem p. [příjmení], pracovala zde od roku 2015 do 2019. U pronájmu vozidel zaměstnanci neřešili, kdo je vlastníkem, to si řešil p. [příjmení] sám. Svědkyně k pronájmu uvedené AUDI uvedla totéž, co její přítel, tj. že vozidlo se nepronajímalo, bylo užíváno k soukromým účelům, primárně byla snaha vozidlo prodat. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance [právnická osoba] [obec], soud zjistil, že auta kupuje převážně [příjmení] [jméno], následně je prodá žalobci, někdy jde o fakturu, někdy o zápočet. Zisk z pronájmu náleží tomu, kdo automobil pronajímá, tj. kdo pronajímá, také fakturuje. Někdy se jedná o smlouvu, někdy jde o fakturaci ústní, jednou za čas se pak udělá zápočet. Pokud bylo vozidlo mimo provoz, muselo se sehnat jiné, aby byla splněna norma. Společnosti si mezi sebou posílají peníze.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný řídil dne [datum] osobní automobil [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [číslo], když vlastníkem vozidla je žalobce. Žalovaný byl Magistrátem města Kladna uznán vinným, když svým jednáním spáchal přestupky dle zákona o silničním provozu. Žalobce upozornil žalovaného na dluh, když ho vyzval k zaplacení na adrese evidované správním orgánem. Havarované vozidlo bylo před dopravní nehodou pronajímáno, a to [právnická osoba] [obec], přičemž tato společnost účtovala výši nájemného dle subjektu, kterému bylo vozidlo poskytnuto (3 000 Kč/den, 1 322,31 Kč/den).

6. Z hlediska důvodnosti žalovaného nároku 2 tedy soud posuzoval, zda na straně žalobce došlo tím, že neměl vozidlo k dispozici, k ušlému zisku.

7. Žalobce byl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučen, že je povinen tvrdit a prokázat, že přímo na straně žalobce došlo ke škodě - ušlému zisku. Žalobce uvedl, že žalobce a [právnická osoba] [obec] mají shodného jednatele a společníka, nicméně se jedná o dvě samostatné a na sobě nezávislé společnosti. [příjmení] [jméno] [obec] je autorizovaným prodejcem a servisem, což umožňuje žalobci koupi vozidel za výhodnější cenu, když jako protiplnění žalobce poskytuje některá vozidla [právnická osoba] k užívání.

8. K přímému dotazu soudu žalobce uvedl, že žádná písemná (nájemní ani jiná) smlouva mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] neexistovala, a to především s ohledem na vlastnickou strukturu obou těchto společností. Ani nebyla stanovena žádná přímá odměna. Jak vyplynulo z provedeného dokazování (především z nájemních smluv a následných faktur), pronajímatelem a tedy osobou, která inkasovala částky za pronájem vozidla [anonymizována dvě slova], byla [právnická osoba] [obec]. Žalobce tvrdil, že částky jsou mezi společnostmi následně započteny, nebo vyfakturovány. Žalobce byl ve smyslu § 118a o.s.ř. znovu poučen, že je povinen prokázat ušlý zisk přímo na straně žalobce, když k tomuto doposud nedošlo. Na uvedené označil žalobce výslech svědka [příjmení], zaměstnance žalobce, když ten pouze obecně zmínil, že dochází k nějakým zápočtům, fakturám a dalším tokům. Návrh na výslech p. [příjmení], faktického vlastníka společnosti, byl následně odvolán. Žádné další důkazy žalobce neoznačil a nenavrhl.

9. Pokud jde o otázku škody a ušlého zisku, soud vycházel především z občanského zákoníku.

10. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

11. Podle § 135 o.s.ř. platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustálené judikatury platí, že za škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlým ziskem je pak újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde k rozmnožení majetkových hodnot, ačkoliv se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 platí, že ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, platí obecně pro určení výše ušlého zisku.

15. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že ušlý zisk je třeba chápat v širším kontextu a lze proto žalobě vyhovět. Soud vycházel z ustálené judikatury a při respektování litery zákona lze shrnout, že se žalobci nepodařilo prokázat, že na straně poškozeného (žalobce) došlo k ušlému zisku. S ohledem na uvedené byla žaloba zamítnuta, když se žalobci ani přes zákonné poučení nepodařilo prokázat, že došlo k ušlému zisku přímo na straně žalobce, nikoliv na straně [právnická osoba] [obec], která uvedené vozidlo po celou dobu pronajímala (viz. faktury). Nedostatek aktivní legitimace proto vedl k zamítnutí žaloby co do částky 210 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.).

16. Ohledně příslušenství a splatnosti nároku 1 lze uvést následující. Žalovaný si byl vědom skutečnosti, že způsobil dopravní nehodu, měl to tedy být právě on, kde k celé záležitosti přistoupí zodpovědně a poskytne součinnost. Pokud je v rozhodnutí o spáchání přestupku ze dne [datum] uvedena adresa žalovaného [ulice a číslo], [obec], nelze vytýkat žalobci, že několik týdnů poté ([datum]), zaslal upomínku právě na uvedenou adresu, a to obzvlášť za situace, kdy žalobce jako subjekt soukromého práva nemá přístup do jednotlivých evidencí (na rozdíl od soudu). Žalobce v tomto případě postupoval v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ČR, I.ÚS 3228/15. Soud nesouhlasí s námitkou žalovaného, že žalobce měl kontakt na bratra žalovaného a mohl získat adresu a další kontakt od něho. Zcela nelogicky by tak aktivita byla přesunuta na osobu, která neporušila své povinnosti, tj. žalobce. Měl to být naopak žalovaný, kdo se bude zajímat o splnění svých povinností. S ohledem na výše uvedené proto soud zavázal žalovaného k úhradě příslušenství – zákonného úroku z prodlení z částky 231 227 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.).

17. Pokud jde o lhůtu k plnění, zde vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1, část před středníkem, o.s.ř., protože pro jiný výrok nebyly dány důvody.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť rozdíl v úspěchu je zcela nepatrný. Žalobce se domáhal zaplacení 441 227 Kč s příslušenstvím, když co do částky 231 227 Kč s příslušenstvím byl úspěšný, do částky 210 000 Kč s příslušenstvím pak neúspěšný nebyl. S ohledem na uvedený nepatrný úspěch (a způsob výpočtu úspěchu a neúspěchu) soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů řízení vůči státu (výrok IV., V.) rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení placené státem činí svědečné (tvořené cestovným k jednání) vyplacené J. Zajíčkovi ve výši 4 283,76 Kč, přičemž neúspěch žalovaného činí 52,40 %, čemuž odpovídá částka 2 244,70 Kč, neúspěch žalobce pak činí 47,60 %, čemuž odpovídá částka 2 039,06 Kč.