11 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 379 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 379 Kč s odůvodněním, že žalovaný byl dne 2. 8. 2020 dopraven služebním vozidlem Policie České republiky do protialkoholní záchytné stanice poté, co odmítl vyšetření alkotestem na přítomnost alkoholu. K přepravě na trase [obec] – [obec] – [obec] (celkem 60 km) bylo užito služební vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], přičemž náklady na přepravu byly vyčísleny na 379 Kč. Žalovaný uvedenou částku ani přes opakované výzvy neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. [Anonymizovaný odstavec.] Podle ust. § 24 odst. 1 ve spojení s § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, vyšetření biologického materiálu hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Žalovanému tak vznikla s odkazem na shora citované zákonné ustanovení povinnost uhradit žalobci náklady vynaložené žalobcem, a to náklady za dopravu do shora uvedeného zdravotnického zařízení. S ohledem na to, že žalovaný tak dosud neučinil, vzniklo žalobci vedle práva na zaplacení peněžité částky též právo na úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 8,5 % ročně). Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.