11 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 479,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 479,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 800 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 4 479,09 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 17. 5. 2016 smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, se sídlem adresa) žalovanému poskytl částku 1 800 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč do 16. 6. 2016 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021, s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu 1 800 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 679,09 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) žalovanému poskytl částku 1 800 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Součástí smlouvy o úvěru je i ustanovení o jednorázové smluvní pokutě ve výši 3 000 Kč, která se stala splatnou dne 17. 6. 2016 a na tuto žalovaný uhradil částku 320,91 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 5. 2016 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 1 800 Kč, který měl vrátit do 16. 6. 2016. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně požadované smluvní pokuty, neboť neshledal, že by tato nebyla sjednána v rozporu s právními předpisy, když je součástí úvěrové smlouvy a žalovaný si tak její výše musela být plně vědoma. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 479,09 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.