111 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 597,65 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 597,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 597,65 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 1 597,65 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce hradil za žalovaného náklady na odběr biologického materiálu, v souladu s § 21 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, za odběr krve a laboratorní toxikologické vyšetření. Za tímto účelem byl vozem žalobce dopraven do Krajské zdravotní a.s., nemocnice o. z., anonymizováno nemocnice anonymizováno, obec. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl v rámci silniční kontroly převezen do Krajské zdravotní a.s., nemocnice o. z., anonymizováno nemocnice anonymizováno, obec, k odběru biologického materiálu zjišťujícímu obsah jiných návykových látek v krvi než alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla a že provedeným vyšetřením byla prokázána přítomnost anonymizováno v krvi žalovaného. Soud dále zjistil, že žalobce uhradil za provedení toxikologického vyšetření, vyúčtovaných 1 558,65 Kč na faktuře číslo číslo. Fakturu číslo ve výši 58,65 Kč včetně DPH žalobce uhradil bankovním převodem dne 24. 2. 2021 a fakturu číslo ve výši 1 500 Kč včetně DPH žalobce uhradil bankovním převodem dne 30. 3. 2021 Náklady žalobce na dopravu žalovaného na místo odběru biologického materiálu činily dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., částku 39 Kč. Veškeré náklady vyúčtoval žalobce žalovanému ve faktuře číslo kterou mu zaslal dne 24. 8. 2021 a jejíž splatnost byla stanovena na den 13. 8. 2021. Žalovaný však přesto dluh neuhradil, i když byl dopisem vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 21, § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet číslo variabilní symbol.