111 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 863,95 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 863,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 863,95 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 1 863,95 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce hradil za žalovaného náklady na odběr biologického materiálu, v souladu s § 15 odst. 15 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, za odběr [anonymizováno] a laboratorní [anonymizováno] vyšetření. Za tímto účelem byl vozem žalobce dopraven do Krajské [anonymizováno] a.s., [nemocnice] o. z., [anonymizováno] [nemocnice] [anonymizováno], [obec]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl v rámci silniční kontroly převezen do Krajské [anonymizováno] a.s., [nemocnice] o. z., [anonymizováno] [nemocnice] [anonymizováno], [obec], k odběru biologického materiálu zjišťujícímu obsah jiných návykových látek v [anonymizováno] než [anonymizováno] v souvislosti s řízením motorového vozidla a že provedeným vyšetřením byla prokázána přítomnost návykové látky v [anonymizováno] žalovaného. Soud dále zjistil, že žalobce uhradil za provedení toxikologického vyšetření, vyúčtovaných 1836,95 Kč na faktuře [číslo] [číslo]. Fakturu [číslo] ve výši 336,95 Kč včetně DPH žalobce uhradil bankovním převodem dne 8. 6. 2020 a fakturu [číslo] ve výši 1 500 Kč včetně DPH žalobce uhradil bankovním převodem dne 23. 6. 2020 Náklady žalobce na dopravu žalovaného na místo odběru biologického materiálu činily dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., 27 Kč. Veškeré náklady vyúčtoval žalobce žalovanému ve faktuře [číslo] kterou mu zaslal dne 18. 8. 2020 a jejíž splatnost byla stanovena na den 8. 9. 2020. Žalovaný však přesto dluh neuhradil, i když byl dopisem vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 21, § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.