119 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 624,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 624,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 624,50 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 624,50 Kč z titulu nároku na úhradu nákladů vynaložených žalobcem na vyšetření zjišťujícím obsah [anonymizováno] nebo jiných [anonymizována dvě slova] včetně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] k jeho stanovení u žalovaného, a to dne [datum], když k odběru [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] byl žalovaný vyzván [stát. instituce] v souvislosti s řízením [anonymizována dvě slova]. Vyšetřeními pak byla prokázána přítomnost [anonymizováno] v [anonymizováno] [role v řízení]. Za [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyúčtovalo [anonymizováno] zařízení ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) žalobci celkovou částku 1 557,50 Kč, která se skládá z částky 1 500 Kč za laboratorní vyšetření a 57,50 Kč za [anonymizována dvě slova]. Dále žalobce vynaložil náklady na dopravu v částce 67 Kč Tyto náklady v celkové částce 1 624,50 Kč vyúčtoval žalobce žalovanému v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 65/2017 Sb. prostřednictvím faktury [číslo] se splatností dne 30.4.2021. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně účastníci projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě žalobcem předložených listin pak soud dospěl k závěru, že žalobcem uváděné skutečnosti jsou podloženy listinnými důkazy (žádost o vyšetření osoby ve [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], výsledkový list – [anonymizována dvě slova], daňové doklady [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výpis z účtu žalobce, vyúčtování nákladů na dopravu) a má tedy za prokázané, že v souvislosti s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum] byl žalovaný vyzván [stát. instituce] k tomu, aby se podrobil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a vyšetření za účelem zjištění přítomnosti [anonymizováno] nebo jiných [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] žalovaného. Provedeným vyšetřením byla zjištěna přítomnost [anonymizováno] v [anonymizováno] [role v řízení] v množství [anonymizováno] ng/ml. Za [anonymizováno] a následná [anonymizována dvě slova] vyúčtovalo výše uvedené zdravotnické zařízení v žalobě uvedenou částku v celkové výši 1 557,50 Kč, která byla ze strany žalobce uhrazena. Dále žalobce doložil doklady o uskutečnění dopravy žalovaného a výši nákladů na dopravu v částce 67 Kč. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na odborné [anonymizována dvě slova] hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 2 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Dle odst. 3 náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 4 pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Dle odst. 5 toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za prokázané, že nárok žalobce je oprávněný, když žalovaný neprokázal, že by do současné doby dluh byť zčásti uhradil. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároků v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne po datu splatnosti daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobce požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 8,25 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh.