119 C 33/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 575 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do části nároku na zaplacení částky 1 575 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 575 Kč od 22.5.2020 do 8.7.2021 v částce 177,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.8.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 575 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na úhradu nákladů vynaložených žalobcem na vyšetření zjišťujícím obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení u žalovaného, a to dne 9.3.2020, když k odběru biologického materiálu a vyšetření byl žalovaný vyzván stát. instituce v rámci silniční kontroly. Vyšetřeními pak byla prokázána přítomnost anonymizováno v krvi žalovaného. Za odběr biologického materiálu vyúčtovalo zdravotnické zařízení (anonymizována tři slova, nemocnice, anonymizováno) žalobci celkovou částku 1 575,50 Kč, která se skládá z částky 1 500 Kč za rozbor a 57,50 Kč za odběr krve. Dále žalobce vynaložil náklady na dopravu v částce 17 Kč Tyto náklady v celkové částce 1 575 Kč vyúčtoval žalobce žalovanému v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 65/2017 Sb. prostřednictvím faktury číslo se splatností dne 21.5.2020. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.

2. Ještě před zahájením jednání vzal žalobce prostřednictvím podání ze dne 14.7.2021 co do jistiny nároku v částce 1 575 Kč žalobu zpět, když uvedl, že žalovaný dne 8.7.2021 tuto částku žalobci zaplatil.

3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení v souladu se shora citovaným ustanovením procesního řádu ve výroku I. rozsudku částečně zastavil.

4. Žalobce se nadále na žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 575 Kč od 22.5.2020 do 8.7.2021 v částce 177,95 Kč.

5. Vzhledem k postoji účastníků soud ve věci rozhodnul dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

6. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 22.5.2020 (tj. den následující po splatnosti faktury) v prodlení s úhradou shora uvedené faktury. Pokud tedy žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne 22.5.2020 do 8.7.2021 (tj. do zaplacení), je tento požadavek oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobce důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto soud žalobě co do jejího zbytku vyhověl.

8. Žalobce měl v řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. plný procesní úspěch, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby).

9. Přestože je soud ze strany žalobce informován o tom, že žalovaný již předem uhradil žalobkyni část nákladů řízení v rozsahu částky 600 Kč (jak uvedl žalobce v podání ze dne 14.7.2021), nemůže soud tuto skutečnost při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit tak, že by snad přiznal žalobci nárok na nižší náhradu, a to právě o již uhrazenou částku. Pokud totiž žalovaný předem žalobci poskytl plnění na úhradu nákladů řízení, aniž dosud soud při skončení soudního řízení o tomto nároku a jeho výši rozhodnul, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je jeho příjemce povinen vydat (srov. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

10. Nárok na náhradu nákladů řízení totiž vzniká žalobci až okamžikem právní moci rozhodnutí soudu o takové náhradě. Soud proto přiznává žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč a je věcí samotných účastníků, aby po právní moci výroku soudu o náhradě nákladů řízení vypořádali již předem uhrazené platby takovým způsobem, aby na straně žádného z účastníků nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Proti výroku I. rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Proti výrokům II. až IV. rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená, splněna řádně a včas, lze se splnění domáhat návrhem na výkon soudního rozhodnutí