125 C 22/2020
č. j. 125 C 22/2020-38
V PLATNOSTIOkresní soud v Děčíně rozhodl ve prospěch žalobkyně o výši náhrady nákladů spojených s převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Soud uznal povinnost žalovaného k úhradě částky vyplývající z nákladů na dopravu, které vznikly v souladu s § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Soud rozhodl o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně dle § 1970 občanského zákoníku. Náklady řízení byly přiznány žalobkyni ve výši stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti.
Plný text
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce. Žalobkyně se žalobou podanou soudu datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka, které představují úhradu za vynaložené náklady na dopravu žalovaného do protialkoholní záchranné stanice, neboť po provedení nezbytného anonymizováno vyšetření a po zjištění, že žalovaný není ohrožen na životě selháním základních životních funkcí, nýbrž je pod vlivem alkoholu, byl v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, převezen k ošetření a pobytu do protialkoholní záchytné stanice. Žalovaný vzniklé náklady spočívající v uvedeném převozu žalobkyni dobrovolně neuhradil. Soud skutkový stav tvrzený žalobkyní zjistil z úředního záznamu Policie ČR ze dne datum rozhodnutí, vedeném pod číslo jednací číslo a ze záznamu z protialkoholní záchytné stanice ze dne datum. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Povinnost k plnění byla stanovena s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1) o.s.ř., neboť soud neshledal okolnosti podmiňující stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.