13 C 104/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 136,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 499,94 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 7 451,64 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 5 939,39 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12, % a částky 184,78 Kč, se zamítá.

III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla povinna zaplatit žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 10. 2. 2025 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 28 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách s první splátkou dne 12. 3. 2025. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 5 500 Kč, a to dne 10. 2. 2025 v částce 2 000 Kč a 10. 2. 2025 v částce 3 000 Kč na její bankovní účet č. č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neplnila, čímž se dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 5 499,94 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 012,19 Kč a poplatek za službu “Anonymizováno“ 330 Kč. Dále žalobkyně po žalované žádá uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, a to od 13. 3. 2025 do 11. 6. 2025.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovanou a z výpisu z bankovního účtu žalované, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč, dále žalobkyně ověřila, že žalovaná není evidována v centrální evidenci exekucí, v registru insolvenčního rejstříku, v registru neplatných dokladů MV ČR, dále nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

3. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

4. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že písemností ze dne 8. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby, dle potvrzení o podání doporučené zásilky, byla písemnost žalované zaslána dne 10. 10. 2025.

7. Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalované č. č. účtu, a to dne 10. 2. 2025.

8. Na základě občanského průkazu byla žalovaná ztotožněna.

9. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru Anonymizováno půjčka č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla mezi stranami uzavřena dne 10. 2. 2025 a na jejímž základě se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne spotřebitelský úvěr, až do výše 28 300 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách.

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo soudem zjištěno, že v domácnosti, kde žalovaná pobývá jsou celkem hodnota osoby, z toho s příjmem Anonymizováno osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 500 Kč, na bydlení 19 750 Kč, další nezbytné výdaje představují 4 000 Kč a ostatní zbytné výdaje představují 12 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu je 22 000 Kč a rezerva pro výdaje činí 600 Kč.

11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované dne 10. 2. 2025 byla zaslána na její účet částka 2 500 Kč a téhož dne částka 3 000 Kč.

12. Na výzvu soudu, stran doložení jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru a jako konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány žalobkyně žádným způsobem nereagovala.

13. Ze zprávy Anonymizováno se podává, že účet č. č. účtu je účtem žalované a na tento účet byly připsány platby ve výši 2 500 Kč a 3 000 Kč, a to dne 10. 2. 2025.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k názoru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu a jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 28 300 Kč, přičemž žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 5 500 Kč, kdy se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisu z účtu žalované za období jednoho měsíce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, dalších veřejně přístupných databází. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila.

15. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztahy rovněž dle zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

16. Dle § 86 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěru poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při poskytování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú., zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích, o způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, že smlouva dle § 87 odst. 1 z. s. ú., neplatná k čemuž soud přihlédne i bez návrhu.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z., musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, dle § 2991, odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Měsíční příjmy žalované byly 22 000 Kč, měsíční výdaje za bydlení činily 19 750 Kč, za půjčky 500 Kč, další nezbytné výdaje 4 000 Kč, což překračuje příjem žalované. Tyto skutečnosti hovoří o tom, že žalovaná je pravděpodobně předlužena, neboť tím, že žalobkyně nezjišťovala, kdo konkrétně s žalovanou v domácnosti žije, jaký je jeho příjem, včetně ověření, dostala se žalovaná do situace, kdy byly zjištěny příjmy žalované, které byly nižší než výdaje. S tímto rozporem žalobkyně žádným způsobem dále nepracovala, v čemž soud shledává absenci odborné péče řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost, důkladně neposoudila úvěruschopnost žalované, na výzvu soudu stran této otázky žádným způsobem nereagovala, tedy aby tvrdila a doložila skutečnosti týkající se řádného posouzení úvěruschopnosti. Z tohoto důvodu je potřeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.

19. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu řízení, neboť by dle poměru úspěchu a neúspěchu měla žalovaná nárok na 16,28 % z celkových nákladů řízení, ale žádné náklady jí prokazatelně nevznikly.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.