13 C 111/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 40 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a částky 5 705 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 469 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne 16. 11. 2023 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou v postavení vydlužitele a žalobkyní v postavení zapůjčitele na základě které byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, splácení části úvěru v celkové výši 35 000 Kč. Žalované byl úvěr schválen po řádném posouzení úvěruschopnosti (úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě dat získaných prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, , výpisu z bankovního účtu. Byly zjištěny příjmy žalované ve výši 18 949 Kč a výdaje ve výši 8 000 Kč. Další informace byly ověřovány v bankovních a nebankovních registrech a dalších. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, ke dni splatnosti a zbytek celkové částky zaplatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila, došlo dne 17. 2. 2024 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byla poskytnuta finanční částka ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou, a to dne 16. 11. 2023.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 2. 2024 vyplývá, že vůči žalované takto bylo postupováno z důvodu opakovaných porušení smluvních podmínek, když dne 17. 2. 2024 došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni.

6. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že tato byla, dle podacího archu , právnická osoba, ., dne 25. 6. 2024 žalované zaslána a zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni.

7. Z potvrzení o provedené platbě z 16. 11. 2023 vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, ., odeslána částka 35 000 Kč.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované, vedeného u , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s., soud zjistil, že za období 10/2023, na č. účtu , č. účtu, , přicházely žalované platby od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . – 2x částka 2 000 Kč, dále z jiné banky , právnická osoba, , částka 8 000 Kč, opět , Anonymizováno, , právnická osoba, ., částka 8 000 Kč, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o., částka 1 500 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu ve věci samé.

10. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v částce 35 000 Kč, a to na základě uzavření smlouvy ze dne 16. 11. 2023, kdy žalovaná se zavázala splatit úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách a zbytek ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho na úvěru neuhradila, došlo k jeho zesplatnění ke dni 17. 2. 2024 a žalobkyně se z tohoto důvodu domáhá zaplacení soudně. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně ji zkoumala na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatic z bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a dále z výpisu z účtu žalované.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:

12. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel, dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

15. Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je, dle § 2, odst. 1, z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku), před uzavřením povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy.

16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

17. S ohledem na tuto judikaturu, je pak, dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

18. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z aplikace , Anonymizováno, , dále z bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a z výpisu z účtu žalované za měsíc 10/2023. Byly zjištěny příjmy žalované ve výši 18 949 Kč a výdaje 8 000 Kč. Žalobkyně žádným způsobem částku výdajů nespecifikovala, jak k těmto došla, přestože byla soudem vyzvána, aby doložila, v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně tyto informace byly ověřovány. Z výpisu z účtu žalované vyplývá její příjem v částce 18 318 Kč od subjektu , jméno FO, , jméno FO, a. s., když, pokud jde o další příjmy, tak se jedná o příjmy od nebankovních subjektů, tzv. mikropůjčky od , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o. – v částce 2x 2 000 Kč, jednou částka 8 000 Kč, dále příchozí platba ve výši 8 000 Kč od , právnická osoba, a , Anonymizováno, kredit částka ve výši 1 500 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, ty nebyly žádným konkrétním způsobem žalující stranou verifikovány, navíc soud konstatuje, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč, a to dne 16. 5. 2023 společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s., tedy několik měsíců před poskytnutím předmětného úvěru, kdy splátka měsíční formou inkasa představovala 15 600 Kč. Tuto skutečnost soud zjistil z vnitřního informačního systému soudu , Anonymizováno, a tato skutečnost se žádným způsobem nepromítla do posuzování úvěruschopnosti žalované.

19. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně rezignovala na elementární ověření výdajů žalované.

20. Soudní praxe je ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

21. Jelikož žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované, porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je pak na místě uzavřít, že předmětnou částku 35 000 Kč, vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., obsahuje zvláštní úpravu, kdy se ustanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, dle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některých ze smluvních stran soud. Podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu v daném případě částku 35 000 Kč, neboť na jistinu žalovaná ničeho nezaplatila a žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde o povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti, době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právní jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku není tak žalovaná v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

23. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu v částce 35 000 Kč.

24. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 469 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 629 Kč a z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč, dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 3 a § 11 odst. 1, písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 7. 2013, tří režijních paušálů po á 100 Kč, dle § 14b odst. 5, písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty 21 %.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.