13 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 671,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 804 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 867,24 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 22 079,24 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a smluvního úroku z prodlení 14,99 % ročně z částky 22 079,24 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 92,54 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2 061,12 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 179 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26. 6. 2023 smlouva o úvěru, jejíž součástí jsou podmínky smlouvy o nákupu na splátky a ceník žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 22 639 Kč, za účelem koupě sjednaného zboží. Žalovaný vyčerpal úvěr a zavázal se jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, dle splátkového kalendáře. Žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, řádně nesplácel, na výzvy k zaplacení nereagoval, došlo k zesplatnění úvěru ke dne 20. 3. 2024.

2. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.

5. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu bylo zjištěno, že takto žalobkyně vůči žalovanému učinila dopisem z 22. 3. 2024.

6. Z výpisu transakcí z , Anonymizováno, a. s., z 26. 6. 2023 vyplývá, že z účtu žalobkyně odešla částka 22 639 Kč na vrub společnosti , právnická osoba, . (prodejce u kterého žalovaný zakoupil sjednané zboží).

7. Z výzvy k plnění z 6. 11. 2024 se podává, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni.

8. Z poštovního podacího archu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že písemnost – výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 6. 11. 2024.

9. Opakovanou výzvou k úhradě byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem ze 7. 2. 2024.

10. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že mezi prodávajícím , právnická osoba, ., a žalovaným byla tato smlouva uzavřena, kdy cena zboží představovala 22 693 Kč a výše úvěru, který má být čerpán přestavoval 22 639 Kč. Jako den splatnosti měsíční splátky byl stanoven 20. den v měsíci při počtu 36 splátek a měsíční splátky 834,38 Kč.

11. K výzvě soudu týkající se jakým konkrétním způsobem byla u žalovaného zkoumána úvěruschopnost před poskytnutím úvěru bylo ze strany žalobkyně uvedeno, že žalovaný deklaroval své příjmy ve výši 24 000 Kč měsíčně, závazky byly uvedeny ve výši 0 Kč, což bylo zjišťováno a ověřováno v bankovním a nebankovním registru klientských informací, kde byly spočítány na 0 Kč. Bylo ověřeno, že žalovaný nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, centrálním registru exekucí a registru SOLUS a v interních databázích žalobkyně. Žalobkyně došla k závěru, že příjmy žalovaného jsou v dostačující výši, žalovaný na úvěr zaplatil celkem 835 Kč.

12. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

13. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na splátkový prodej na základě smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , když úvěr byl sjednán jako účelový za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, ., kdy žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 22 639 Kč, zavázal se jej zaplatit v pravidelných 36měsíčních splátkách s výší splátky 834,38 Kč, a to vždy do každého 20. dne v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nesplácel, žalobkyně provedla zesplatnění úvěru ke dni 20. 3. 2024. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost tak, že vycházela z údajů od žalovaného, kdy zjistila jeho příjem ve výši 24 000 Kč a finančních závazků ve výši 0 Kč. Použila ověření v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, rejstříku SOLUS. Žalovaný na úvěr zaplatil 835 Kč.

14. Po právní stránce uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 o. z., a dle tohoto zákonného ustanovení, odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Žalovaný ve smluvním vztahu k žalobkyni nevystupoval jako podnikatel, ale jako spotřebitel, a proto se dle § 419 o. z., na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále z. s. ú.).

16. Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru, za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku, je před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnou spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen z výnosu z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka-spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

18. S ohledem na tuto judikaturu, je pak, dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.

19. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z průměrného měsíčního příjmu žalovaného v částce 24 000 Kč, finanční závazky byly uvedeny jako 0 Kč, prováděla náhledy do bankovních, nebankovních registrů, dalších registrů, ale žádným způsobem neověřovala ani nezkoumala výdaje žalovaného, tedy výdajovou stránku věci, před poskytnutím úvěru, což je zásadní a flagrantní porušení zákona o spotřebitelském úvěru, při zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Pokud žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného, tak za období měsíce května 2023 je nutno zmínit, že žalovaný měl v tomto výpise uvedenu odchozí platbu ve prospěch společnosti , Anonymizováno, s. r. o., v částce 1 520 Kč a dále příchozí platbu od tohoto subjektu v částce 4 500 Kč, totéž se opakovalo i v měsíci březnu 2023, jak to vyplývá z výpis z účtu za toto období, kdy žalovanému od stejného subjektu na účet byla připsána částka 1 000 Kč, rovněž tak za období duben 2023, kdy žalovanému byla na účet připsána částka 2 000 Kč od stejného subjektu. Nemůže být tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, pokud jde o finanční závazky žalovaného, které jsou uvedeny jako 0 Kč, když prokazatelně za shora uvedená období žalovaný obdržel od společnosti , Anonymizováno, finanční prostředky ve formě tzv. mikropůjček.

20. Pokud při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, spolehne se jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak, nebo nikoliv řádně neověří, tak nepostupuje úvěrující s potřebnou odbornou péčí (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně jakkoliv skutečnosti uvedené žalovaným ohledně příjmu, závazků a konkrétních výdajů ověřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, soud uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., a proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je na místě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil a je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z., vrátit.

22. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žalobkyni lze pouze přiznat nezaplacenou část jistiny dluhu, kdy žalovaný není povinen žalobkyni hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, nedošlo v této věci mezi stranami k dohodě o splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, jak to má na paměti ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku v prodlení a z tohoto důvodu tak není dosud povinen hradit úrok z prodlení.

24. Soud tedy rozhodl tak, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky 21 804 Kč, jako rozdílu mezi poskytnutým peněžitým plněním a toho, co žalovaný na úvěr dosud zaplatil (22 639 Kč – 835 Kč).

25. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 179 Kč, když tato částka představuje 92 % z jejich celkové výše, na základě rozdílu úspěchu a neúspěchu v řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 908 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč, dle § 14b odst. 5, písm. a), a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.