13 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 25 892 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 892 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody proti žalované ve výši žalované částky, kterou žalovaná způsobila poškozeným na vozidlech [značka automobilu], [registrační značka] a [značka automobilu], [registrační značka], když tuto škodu včetně poplatků za vyřízení uhradila žalobkyně z důvodu uzavřené pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná v době od 28. 10. 2016 23:00 hodin do 29.10.2016 1:00 hod. řídila motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], přičemž při parkování se neřídila se pravidly silničního provozu a plně se nevěnovala řízení svého vozidla, následkem čehož neodhadla boční odstup od zaparkovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a narazila do něj. Jelikož se žalované nepodařilo do mezery mezi zaparkovanými vozidly vjet, rozhodla se mezi zaparkovaná vozidla podélně zacouvat. Při couvání nejprve žalovaná narazila do levé zadní části zaparkovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a posléze najela pravou zadní částí vozidla na chodník s vyvýšeným obrubníkem, kde narazila do podezdívky oplocení domu [adresa]. Po zaparkování žalovaná nezajistila své vozidlo proti pohybu zatažením ruční brzdy, v důsledku čehož se vozidlo rozjelo dopředu a přední částí narazilo do zadní části vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Žalovaná v rozporu s povinnostmi účastníka dopravní nehody stanovené zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění ke dni škodné události, místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu opustila, aniž by splnila povinnosti uložené jí platnými právními předpisy pro případ vzniku škody na majetku třetí osoby, a znemožnila zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, jakož i možnost řádného šetření pojistitele. V souvislosti s popsanou dopravní nehodou vyplatila žalobkyně pojistné plnění v celkové výši 36 392 Kč. Pojistné plnění bylo vyplaceno na základě pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [registrační značka], uzavřené dne [datum] (pojistník [jméno] [příjmení]). Žalovaná dne 19. 7. 2017 uznala svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše 36 392 Kč a dluh se zavázala splatit v měsíčních splátkách. Splátkový kalendář byl uzavřen pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná ze svého dluhu uhradila částku ve výši 10 500 Kč, poslední splátka byla na účet žalobkyně připsána dne 22. 1. 2018. Od tohoto data nesplatila žalovaná ze zbytku svého dluhu ničeho. Žalobkyně dne 12. 3. 2020 uplatnila své právo, když žalovanou informovala, že vzhledem k nesplnění povinnosti platit jednotlivé splátky řádně a včas vzniklo žalobkyni právo na vyrovnání celé pohledávky najednou. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornila na to, že v případě neuhrazení bude dlužnou částku vymáhat soudní cestou. Tato skutková zjištění soud učinil z pojistné smlouvy ze dne 10. 8. 2013 [číslo] detailu relace o dopravní nehodě [anonymizováno] ze dne [datum], ze seznámení s výší pojistného plnění ze dne 14. 12. 2016, 16. 1. 2017, 23. 5. 2017, z faktury [číslo] ze dne 12. 12. 2016, z faktury [číslo] ze dne 12. 12. 2016, [číslo] ze dne 12. 5. 2017, z výpisu z účtu žalobkyně, z uznání dluhu a dohody o splnění dluhu ve splátkách ze dne 19. 7. 2017, e-mailové komunikace ze dne 19. 10. 2018, 27. 8. 2019, 5. 5. 2020 a z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020. Soud věc posoudil po právní stránce takto: <i>Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trvá.</i> <i>Podle § 1931 občanského zákoníku platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud se to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.</i> <i>Podle § 133 o. s. ř. platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.</i> Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná dne 19. 7. 2017 platně uznala svůj dluh vůči žalobkyni z titulu náhrady škody. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V dané věci je tedy na žalované, jakožto dlužníkovi, aby neexistenci ní uznaného dluhu tvrdila a dokázala. Vzhledem k tomu, že toto se žalované v řízení nepodařilo prokázat, přičemž žalovaná neexistenci uznaného dluhu ani netvrdila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 636 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.