13 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 579,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 941,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 18 638,57 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 013,5 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 880 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 30 % ročně z částky 36 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 454,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky 42 579,76 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) dne 25. 1. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 48 % ročně, kdy za každý měsíc, ve kterém žalovaný využil úvěrový rámec hradí právní předchůdkyni minimální splátku zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok. Minimální měsíční splátka je vyčíslena na základě anuitní platby v závislosti na délce splátkového období 24 měsíců. Celkově se žalovaný zavázal uhradit částku 46 358,53 Kč. Žalovaný prostředky řádně a včas nevrátil, kdy uhradil pouze částku 12 058,81 Kč.Právní předchůdkyně, jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru, posoudila před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, žalovaný se zavázal je vrátit s úrokem ve výši 48 % ročně (RPSN 61,13 % ročně), tedy celkem uhradit právní předchůdkyni částku 46 358,53 Kč.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný dne 25. 1. 2023 čerpal peněžní prostředky v částce 36 000 Kč, kdy uhradil celkem částku 12 058,81 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovaným Totéž bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024.

7. Výzvou ze dne 29. 7. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, a to do 13. 8. 2024, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 29. 6. 2022 do 24. 1. 2023 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť žalovaná v žalobě, ani doplnění z 7. 2. 2025 netvrdila, co konkrétně z výpisu z účtu zjistila a s jakými informacemi při poskytnutí úvěru disponovala, tedy žalobkyně netvrdila konkrétní příjmy/výdaje žalovaného, které měla a brala při poskytování úvěru v potaz.

9. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit s úrokem 48 % ročně, celkem tedy vrátit 46 358,53 Kč, přičemž žalovaný čerpal tyto prostředky v plné výši a vrátil pouze částku 12 058,81 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného z výpisu z účtu za období od 29. 6. 2022 do 24. 1. 2023, kdy však netvrdila, k jakým zjištěním dospěla. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhu, vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný nad rámec výše uvedeného neuhradil ničeho.

11. Na základě shora uvedeném závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

14. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z výpisu z účtu žalovaného, kdy však v řízení netvrdila, jaké skutečnosti z předložených výpisů z účtu zjistila, tedy soud nemohl (s ohledem na absenci tvrzení ze strany žalobkyně) tyto výpisy provést k důkazu, neboť není zřejmé, co by jimi mělo být prokázáno, resp. jaké hodnoty z nich žalobkyně zjistila, které mají z výpisů vyplývat. Soud žalobkyni vyzval k doložení toho jak a v jakém rozsahu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy bez dalšího žalobkyně pouze předložila výpisy z účtu, aniž by specifikovala, co tvrdí, že se v nich k úvěruschopnosti nachází. Žalobkyně tedy výzvě soudu řádně nevyhověla, kdy sdělila pouze, že byly zkoumány transakce na účtu žalovaného ve specifikovaném období. Již nesdělila, jakých příjmů a odkud žalovaný dosahoval a jaké měl výdaje (pravidelné a mimořádné). Za dané situace tedy soud uzavírá, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

16. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, ). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

17. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětnou částku 36 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

19. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami a zaplacenými částkami, které představují nezaplacenou jistinu, tedy uhradit částku 23 941,19 Kč.

20. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 454,92 Kč, přičemž tato částka představuje 12,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 579,76 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.