13 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 502 149,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 240 513,78 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po á 5 000 Kč měsíčně, vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, co částky 261 635,88 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 217,55 Kč od 12. 6. 2024 do 17. 6. 2024 a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 502 149,66 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 502 149,66 Kč s přísl. Uvedla, že dne 9. 12. 2021 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu č. , RČ, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 573 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 103 pravidelných měsíčních splátkách po 12 587 Kč, včetně sjednaného úrokového navýšení 21,54 % ročně. Žalovaná úvěr splatila pouze co do výše 332 486,22 Kč. Úvěr byl proto zesplatněn dne 28. 5. 2024. Celková dlužná částka se skládá z neuhrazeného úvěru ve výši 501 219,66 Kč, nákladů na vymáhání v částce 430 Kč a smluvních pokut v částce 500 Kč.Před uzavřením smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to zkoumáním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Pro předcházení předlužení klienta žalobkyně zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), čímž je zjišťována i schopnost hradit nezbytné životní výdaje. Vyvstanou-li pochybnosti o pravosti tvrzení klienta, přistoupí žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu. Dále žalobkyně využívá úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně prověřila žalovanou lustrací v SULUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna hradit sjednané splátky, kdy zjištěné informace jsou uvedeny v zákaznické kartě.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, kdy uvedla, že nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává. Dle názoru žalované je úvěrová smlouva č. , RČ, ze dne 9. 12. 2021 absolutně neplatná, a to pro hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy, kdy sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí, neboť sankce samotné nejsou součástí podepisované smlouvy, ale jsou až v úvěrových podmínkách smlouvy. Rovněž namítla nesplněním povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, kdy žalobkyně nepostupovala v tomto ohledu řádně a s veškerou péčí. Žalobkyně příjmy a výdaje nikterak blíže nezkoumala, resp. uvedenou výši příjmů a výdajů nikterak neověřila, nezkoumala výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje např. na jídlo, za léky. Žalobkyně si nevyžádala například úplné výpisy z běžného účtu, ze kterých by si ověřila, zda měsíční hospodaření s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření příjmů a výdajů tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby žalovaná na požadovaný úvěr dosáhla. Dále namítla také formálním nedostatky smlouvy, kdy smluvní podmínky nejsou součástí smlouvy. Rovněž rozporovala způsob jejího sjednání, kdy žalobkyní popsaný způsob uzavírání smluv na dálku prostřednictvím webového portálu nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (eIDAS). Žalobkyně dle žalované neprokázala, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření úvěrové smlouvy, a to právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze vložen pouze elektronický kód, nebo vložený obrázek s podpisem, nejedná se o elektronický podpis. Závěrem žalovaná navrhla přiznat žalobkyni dlužnou částku jistiny ve výši 240 513,78 Kč a ve zbytku žalobu zamítnout. Zároveň požádala o možnost plnit dluh ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci provedl dokazování v rámci kterého zjistil následující skutečnosti.

4. Z úvěrové smlouvy č. , RČ, ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnanec společnosti , Anonymizováno, , adresa, , a.s., kdy měla příjem z tohoto zaměstnání ve výši 25 214 Kč měsíčně. Rodinný stav uvedla jako druh/družka, kdy příjmy ostatních členů domácnosti uvedla v částce 30 277 Kč. Bydlení uvedla vlastní dům/byt. Pod uvedenými informacemi je podpis žalované. Rovněž je v citované smlouvě uvedeno, že výše úvěru je sjednána na 573 000 Kč, které se žalovaná zavazuje vrátit v 96 měsíčních splátkách po 12 587 Kč s úrokem ve výši 21,54 % ročně, tedy celkem se zavázala vrátit částku 1 208 352 Kč. Ze smlouvy jsou rovněž zřejmé sankce při prodlení, a to smluvní pokuta v částce 500 Kč, jednorázová smluvní pokuta 10 % při zesplatnění, a to ze splatné jistiny, úroků a úhrady pojištění, max. 0,1 % denně z dlužné částky. Na konci smlouvy je rovněž vlastnoruční podpis žalované. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky , Anonymizováno, .

5. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. , RČ, bylo zjištěno, že žalovaná dne 13. 12. 2021 čerpala úvěr ve výši 573 000 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že celkem uhradila částku 332 486,22 Kč, kdy 24. 12. 2023 proběhla poslední řádná a včasná splátka, následně žalovaná nehradila splátky v řádné výši. Dne 28. 5. 2024 byl celý úvěr zesplatněn.

6. Z výzvy ke splacení dluhu ze dne 28. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 525 738,68 Kč, do 14 dní, totéž potvrzuje podací , tituly před jménem7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 526 330,26 Kč, a to do 6. 6. 2024, pod pohrůžkou podání žaloby. Totéž potvrzuje podací , tituly před jménem8. Z karty klienta (potvrzení o provedení prověření bonity klienta) bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila žalovanou v registrech NRKI, JAP_PUJCKA, MVCR, ISIR, CEE, vše s negativním výsledkem, nebo výsledkem OK.

9. Ze zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla v době prověřování , Anonymizováno, splátkové úvěry, , Anonymizováno, nesplátkový a , Anonymizováno, kreditních karet. Žalovaná tedy měla osobní úvěr s rámcem 100 000 Kč a splátkou 2 374 K4 měsíčně, úvěr s rámcem 261 000 Kč a splátkou 6 328 Kč měsíčně. Zároveň jí byly 3 žádosti o úvěr zamítnuty. Žalovaná dále měla kontokorentní úvěr s rámcem 30 000 Kč – aktivně využívaný, úvěr ze stavebního spoření s rámcem 616 000 Kč a měsíční splátkou 2 432 Kč, kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč již takřka vyčerpaný, úvěr ze stavebního spoření s rámcem 130 000 Kč a měsíční splátkou 900 Kč, úvěr ze stavebního spoření s rámcem 164 000 Kč a splátkou 1 142 Kč měsíčně, kreditní kartu s rámcem 80 000 Kč – přečerpaný, kreditní kartu s rámcem 10 000 Kč s měsíční splátkou 400 Kč – takřka vyčerpaný. Zároveň jí byly dvě žádosti o revolvingové úvěry odmítnuty.

10. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně splňuje zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele prostřednictvím kreditního skóre (credit scoring), které analyzuje příjmy, výdaje a osobní údaje klienta (věk, vzdělání, rodinný stav atd.). Žalobkyně používá statistický model založený na logistické regresi, který vypočítává pravděpodobnost, že klient bude schopen splácet úvěr. Pro každou produktovou linii je použit odlišný model a stanoven minimální požadovaný kreditní skóre, pod jehož hodnotou je žádost zamítnuta. V rámci kontroly bonity je vyhodnocována schopnost klienta splácet úvěr ve vztahu k jeho životním nákladům a dalším závazkům. Dále se ověřují údaje z externích registrů (SOLUS, NRKI) a mohou být požadovány dodatečné dokumenty (např. potvrzení o příjmu). Výsledkem je limit pro maximální měsíční splátku (MLS), který bere v úvahu jak příjmy, tak výdaje a situaci celé domácnosti. Žalobkyně tak využívá statistický model pro hodnocení příjmů i výdajů, což je dle ní považováno za spolehlivější než klasické dokládání příjmu. Tento model umožňuje lépe predikovat schopnost klienta splácet úvěr na základě empirických a statistických dat, což je efektivnější než jednoduché potvrzení příjmu od zaměstnavatele. Žalobkyně se snaží minimalizovat riziko poskytnutí úvěru osobám, které by ho nemohly splácet, a tím chrání i své vlastní podnikatelské zájmy. Tento proces je podpořen analýzou z externích databází a odborným know-how poskytovatele. Pokud žalobkyně nemá důvodné pochybnosti o pravdivosti informací od klienta, je postup považován za řádný.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

12. Z výpisu z účtu žalované za listopad 2021 bylo zjištěno, že za dané období jsou její celkové příjmy 176 250,77 Kč a celkové výdaje 181 826,95 Kč. Dále bylo zjištěno, že příjmy jsou tvořeny zejména čerpáním úvěrů a ve výdajích jsou jak trvalé příkazy na splátky úvěrů, tak poplatky např. společenství vlastníků. Jediný příjem (mimo úvěry a převody od žalobkyně samé) je dán od , Anonymizováno, , adresa, ve výši 25 214 Kč. Mimo jiné je v příjmech i poskytnutí půjčky , Anonymizováno, od žalobkyně.

13. Z měnové statistiky bylo zjištěno, že výše úrokové sazby pro spotřebitelské úvěry byla v roce 2021 v rozmezí 7,45 % až 7,91 %.

14. Z podání žalované bylo zjištěno, že tato má dluhy ve výši skoro 400 000 Kč, které splácí nebo má v plánu splácet částkou celkem 18 809 Kč. V rámci vyjádření žalované ze dne 15. 10. 2024 tato uvedla, že má příjem cca 50 000 Kč měsíčně, kdy částku 15 000 Kč měsíčně vydá na bydlení, 8 000 Kč na leasing na automobil. Má jednu vyživovací povinnost, s manželem nebydlí.

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 573 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v 96 měsíčních splátkách po 12 587 Kč, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši a žalobkyni vrátila částku ve výši 332 486,22 Kč. Smlouva je ručně podepsána žalovanou. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla ze žalovanou uvedených příjmů a výdajů, které ověřila z výpisu z běžného účtu za jeden měsíc, na němž jsou patrné příchozí platby ve výši 176 250,77 Kč a odchozí ve výši 181 826,95 Kč, případně z výše životního minima, přičemž dále zohlednila výši splátek, čímž stanovila limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). Na základě tohoto výpočtu byl žalované úvěr schválen, a to navíc po předchozím nahlédnutí do externích registrů jako je SOLUS a NRKI, ze kterých je patrné, že žalovaná měla v době prověřování , Anonymizováno, splátkové úvěry, , Anonymizováno, nesplátkový a , Anonymizováno, kreditních karet. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dluhu a následně ji vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

18. Uzavřená smlouva č. , RČ, jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. (ostatně i v úvěrových kartách je poskytnutý úvěr označen za spotřebitelský), proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

20. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

21. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

22. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

23. V dané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 502 149,66 Kč, kterou jí žalovaná dluží na základě úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako dlužníkem, přičemž žalobkyně tvrdila, že žalovaná tento úvěr čerpala, ale nesplnila své závazky, a to ani po opakovaných výzvách. Provedeným dokazováním byla prokázána existence úvěrové smlouvy, v rámci které žalovaná skutečně čerpala finanční prostředky ve výši 573 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná nehradila dlužnou částku v dohodnutých lhůtách. Žalovaná nepopírala, že čerpala úvěr, nicméně bránila se tím, že úvěrová smlouva je neplatná z důvodu jejího neúplného obsahu a porušení zákonných požadavků, především co se týče posouzení její úvěruschopnosti a informování o rizicích spojených s úvěrem a rovněž proto, že smlouva obsahovala nejasné a neurčité údaje, které mohly mít vliv na její rozhodování při uzavírání smlouvy.

24. Soud se zaměřil na otázku platnosti úvěrové smlouvy a jejího souladu s platnými právními předpisy. Poskytovatel úvěru je dle z. s. ú. povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neprovedla dostatečné šetření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr své příjmy, které žalobkyně ověřila pouze z jednoho měsíčního výpisu z účtu, což nemohlo dát žalobkyni dostatečný vhled do situace žalované a stability jejího příjmu. Stabilitu příjmu by mohla žalobkyně posoudit pouze pokud by si od žalované vyžádala další podklady, např další výpisy z účtu za více měsíců, výplatní pásky, nebo pracovní smlouvu. Toto však žalobkyně neučinila, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je uvedená smlouva už jen z tohoto důvodu neplatná. Co se týče prověření výdajů žalované, zde má soud rovněž pochybnosti o reálném prověření výdajů žalované, kdy je z výpisu patrné, že žalovaná, nečerpala-li by úvěry, skončila by na konci měsíce v záporném zůstatku. Soud tedy uzavírá, že námitka žalované o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy je relevantní a přiléhavá. Co se týče ostatních námitek žalované, těmto soud nemohl přisvědčit, neboť jak z dokazování vyplynulo, výše úroku nebyla stanovena v nemravné výši, kdy se jednalo o trojnásobek průměrné výše úroků, a rovněž co se týče uzavření smlouvy, konkrétně namítané absence uznávaného podpisu, má soud za to, že smlouva byla žalovanou podepsána, tudíž je podpis na smlouvě validní. Soud rovněž neshledal hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy, kdy sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru, nebudí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí, kdy sankce jsou uvedeny i v úvěrové smlouvě samé, nadto nijak rozsáhlé, tudíž při dostatečné pozornosti by si jich žalovaná musela býti vědoma, i s ohledem na výši úvěrované částky.

25. Jelikož v řízení nebylo nikterak prokázáno, že by žalobkyně skutečnosti uvedené žalovanou ohledně jejích příjmů či výdajů ověřila a na tyto se (i s ohledem na výši částky) důsledněji a detailněji zaměřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uzavírá soud, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku právní předchůdkyně vyplatila žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

27. Jelikož žalovaná doplnila svá tvrzení ohledně svých majetkových poměrů, seznal soud, že je v možnostech žalované s ohledem na její další dluhy a životní náklady, a rovněž s přihlédnutím k její snaze své dluhy splácet, vrátit žalobkyni celkový dluh (rozdíl mezi poskytnutou peněžní částkou 570 000 Kč a zaplacenou částkou 332 486,22 Kč) ve výši 240 513,78 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod sankcí jejich ztráty. Takto bude celý dluh splacen v 48 měsících, což výrazně nekrátí zájem žalobkyně.

28. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť převážně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly, resp. žádné nežádala.