13 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 40 959,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 7 112,8 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 976,52 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 275,02 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 5 114,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 26,16 % ročně z částky 5 114,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, co do částky 10 896,18 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 203,23 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 11 539,02 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 18,23 % ročně z částky 11 539,02 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, co do částky 7 578,2 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 825,65 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 259,32 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 4 324,2 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 29,7 % ročně z částky 4 324,2 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou celkem tři úvěrové smlouvy specifikované níže, kdy žalovaná úvěry čerpala, ale částky řádně a včas nevrátila.Právní předchůdkyně dne 19. 5. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 78týdenních splátkách po á 175 Kč, s poplatkem v částce 7 583 Kč, splatných do 16. 11. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 1 425 Kč. Dále dne 26. 4. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 45týdenních splátkách po á 601 Kč, s poplatkem v částce 12 015 Kč, splatných do 7. 3. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 5 203 Kč. Konečně dne 11. 2. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 52týdenních splátkách po á 294 Kč, s poplatkem v částce 8 251 Kč, splatných do 10. 2. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 6 000 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznických kartách.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 294 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 251 Kč a další příslušenství.

5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 601 Kč v 45týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 12 015 Kč a další příslušenství.

6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 175 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 7 583 Kč a další příslušenství.

7. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala částku ve výši 6 000 Kč dne 19. 5. 2022; částku ve výši 7 000 Kč dne 11. 2. 2022 a částku ve výši 15 000 Kč dne 26. 4. 2022. Dále je z těchto patrné, že žalovaná uhradila celkem na úvěr č. , hodnota, částku 6 000 Kč, na úvěr č. , hodnota, částku 5 203 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 1 425 Kč.

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 8 000 Kč, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti.

9. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 6 500 Kč, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti. Nejsou zde uvedeny žádné interní splátky.

10. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 300 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 8 000 Kč, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti. Nejsou zde uvedeny žádné interní splátky.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovanou.

12. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.

13. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 294 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 251 Kč. Dále se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 601 Kč v 45týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 12 015 Kč. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 175 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 7 583 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, její čistý příjem představuje cca 10 000 Kč a výdaje 8 000 Kč resp. 6 500 Kč. Žalovanou sdělené údaje byly ověřeny, co do příjmu, dvěma výpisy z účtu. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na úvěr č. , hodnota, částku 6 000 Kč, na úvěr č. , hodnota, částku 5 203 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 1 425 Kč. Nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

18. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

19. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem z výpisu z účtu, ale výdaje žalované nikterak neověřovala. Tento závěr soud učinil vzhledem k tomu, že žalovaná je svobodná na mateřské dovolené, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti a její měsíční výdaje mezi únorem a dubnem 2022 (měsíce ve kterých si brala první dva úvěry) klesla z 8 000 Kč na 6 500 Kč. Navíc v zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné interní splátky, přestože žalobkyně touto žalobou uplatňuje 3 úvěry od stejné předchůdkyně. Za daných okolností, kdy se soudu jeví částka 8 000 Kč, resp. 6 500 Kč na měsíční výdaje včetně nájmu, energií a s ohledem na , Anonymizováno, vyživovací povinnosti jako nereálně nízká. Proto soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně a úplně jak zákon vyžaduje.

20. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované neověřila dostatečným a prokazatelným způsobem co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětné částky 7 000 Kč, resp. 15 000 Kč, resp. 6 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

22. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

24. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, proto stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

25. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (7 000 Kč; 15 000 Kč a 6 000 Kč) a zaplacenými částkami (6 000 Kč; 5 203 Kč a 1 425 Kč) ve výši 1 000 Kč; 9 797 Kč a 4 575 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. O tomto soud rozhodl výroky I., III. a V.

26. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul, a to výroky II., IV. a VI.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnější žalované náhradu nákladů, neboť byla v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly.