13 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 671,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 10 671,84 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 454 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 800 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 60 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 18,47 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 421,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 70 671,84 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 10. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný nevrátil ničeho.Právní předchůdkyně žalobkyně, posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, kdy vyšla ze sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného vedeném u , právnická osoba, č. , č. účtu, , a to za měsíc 8/2022 a za období od 30. 3. 2022 do 20. 10. 2022. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdkyně žalobkyně získala úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečně dlouhé období.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.

4. Z fotografické dokumentace soud zjistil, že žalovaný zaslal právní předchůdkyni pro ověření své totožnosti fotografii svého občanského průkazu č. , hodnota, spolu se svou podobiznou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, za žalovaným, a to ke dni 27. 9. 2023.

6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázala je vrátit formou měsíčních splátek dle rozpisu plateb s příslušenstvím – úrokem ve výši 54 % ročně.

7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, což stvrzuje podací lístek.

8. Z rozpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 21. 10. 2022 úvěrovou částku ve výši 20 000 Kč a dne 31. 10. 2022 úvěrovou částku ve výši 40 000 Kč. Dne 23. 2. 2023 došlo k zesplatnění celé uvěrové částky. Žalovaný neuhradil ničeho.

9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek nejpozději do 1. 3. 2024, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku.

10. Z listin, které žalobkyně předložila k výzvě soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti soud žádné skutkové zjištění nečinil, neboť není zřejmé, o jaký účet se jedná, o čí účet se jedná, tudíž není zřejmá relevance v rámci řízení. Tvrzení žalobkyně, že se jedná o účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . nelze z předložených listin ověřit či zjistit, kdy je otázkou, zdali se opravdu jedná o výpisy z účtu, či výpisy z účtu žalovaného, jak tvrdí žalobkyně.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 60 000 Kč, ale žalobkyni ničeho nevrátil. Následně byl úvěr zesplatněn. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., k čemuž však žádné listiny (z nichž by toto tvrzení vyplývalo) nedoložila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby do 1. 3. 2024.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť příjmy ani výdaje žalovaného neověřila řádným a dostatečným způsobem.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nikterak neověřila, resp. k tomuto tvrzení neposkytla důkazy, ze kterých by její tvrzení vyplývalo. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku 60 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

19. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinný hradit žádné sjednané příslušenství.

20. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 60 000 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. Jelikož žalovaný dosud neuhradil celou dlužnou jistinu, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný dle předžalobní výzvy plnit (do 1. 3. 2024).

21. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 421,50 Kč, tedy 69,8 % jejich celkové výše, dle úspěchu žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 424 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 671,84 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671,20 Kč.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.