13 C 318/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 1 o zaplacení 10 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 820 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 4 372 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 221,99 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 924,73 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 6 127,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 18,17 % ročně z částky 6 127,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 12. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 236 Kč, splatných týdně do 2. 12. 2022, spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 1 180 Kč, zbylou část nevrátila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě.

3. Žalovaná se nevyjádřila.

4. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 236 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 3 682 Kč a další příslušenství ve výši 1 677 Kč jako úrok, 505 Kč jako doplňkovou službu stran splácení.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 7 000 Kč dne 3. 12. 2021, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem 1 180 Kč.

7. Ze zákaznické karty k předmětné smlouvě soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, má tři vyživovací povinnosti a její čistý měsíční příjem je 7 600 Kč a ostatní příjmy jsou 3 530 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 25 013 Kč. Výdaje žalované činí 3 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisy z bankovního účtu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z předmětné smlouvy za žalovanou a dopisem ze dne 29. 9. 2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.

9. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.

10. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit formou splátek po 236 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala tyto prostředky v plné výši a vrátila pouze částku 1 180 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti a její čistý příjem představuje 7 600 Kč, ostatní příjmy 3 530 Kč a další příjem domácnosti je 25 013 Kč, výdaje činí 3 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje byly ověřeny, co do příjmu, výpisy z bankovního účtu. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

12. Na základě shora uvedeném závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoba na něm závislá, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem, ale výdaje žalované nikterak neověřovala.

17. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, , usnesení VS v Olomouci, sen. zn. , spisová značka, , č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudek KS v , adresa, , č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudek NSS č. j , spisová značka, , či rozsudek KS v Praze, č. j. , spisová značka, , v podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaní nikterak neověřila, co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje 3 000 Kč, jsou dle názoru soudu natolik nízké, že žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, zvláště, když bydlí v nájmu a má vyživovací povinnosti. Těžko uvěřit, že žalované v této situaci postačí k úhradě všech životních nákladů včetně plateb nájemného a za služby jí uváděná částka, když soud považuje za všeobecně známou skutečnost, že výše nájemného a záloh na služby spolu se stravou, oblečením se pohybují prakticky vždy nad částku 3 000 Kč měsíčně, a to i zejména s ohledem na vyživovací povinnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětnou částku 7 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

19. Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu a žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství.

20. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami a zaplacenou částkou, který představuje nezaplacenou jistinu. Jelikož žalovaná dosud neuhradila dlužnou část jistiny, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, proto má žalobkyně rovně právo na úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch toliko do výše 14 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z tří úkonů právní služby po á 300 Kč, dle § 14b odst. 1 a tří paušálních náhrad po á 100 Kč, vyhl. č. 177/1996 Sb., a. t. a § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a 21 % DPH z těchto částek, když úspěšnost 14 % představuje částka 315 Kč.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.