13 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 441 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 750 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 7. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 6 691 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 679,95 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 846,88 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 5 786,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 18,23 % ročně z částky 5 786,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 16. 4. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , RČ, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 264 Kč, splatných týdně do 15. 4. 2023, spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 3 250 Kč, zbylou část nevrátila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě.

3. Žalovaná se nevyjádřila.

4. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy č. , RČ, ze dne 16. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 264 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 6 691 Kč a další příslušenství.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 7 000 Kč dne 16. 4. 2022, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem 3 250 Kč.

7. Ze zákaznické karty k předmětné smlouvě soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je rozvedená, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti a její čistý měsíční příjem je 12 181 Kč, další příjmy domácnosti žalovaná uvedla 9 837 Kč. Výdaje žalované činí 2 500 Kč. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, tedy pokud jde o čistý příjem ani pokud jde o měsíční výdaje.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z předmětné smlouvy za žalovanou ke dni 29. 1. 2024.

9. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.

10. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit formou splátek po 264 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala tyto prostředky v plné výši a vrátila pouze částku 3 250 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je rozvedená a její čistý příjem představuje 12 181 Kč, výdaje 2 500 Kč. Žalovanou sdělené údaje nebyly žádným způsobem právní předchůdkyní pohledávky ověřovány, rovněž tak i měsíční výdaje žalované. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

11. Na základě shora uvedeném závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoba na něm závislá, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

14. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.

15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem, ale výdaje žalované nikterak neověřovala.

16. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, , usnesení VS v Olomouci, sen. zn. , spisová značka, , č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudek KS v , adresa, , č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudek NSS č. j , spisová značka, , či rozsudek KS v Praze, č. j. , spisová značka, , v podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované nikterak neověřila, co do výdajové stránky ani co do příjmové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje 2 500 Kč, jsou dle názoru soudu natolik nízké, že žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, zvláště, když bydlí v nájmu a má vyživovací povinnosti. Těžko uvěřit, že žalované v této situaci postačí k úhradě všech životních nákladů včetně plateb nájemného a za služby jí uváděná částka, když soud považuje za všeobecně známou skutečnost, že výše nájemného a záloh na služby spolu se stravou, oblečením se pohybují prakticky vždy nad částku 2 500 Kč měsíčně. Zejména s ohledem na vyživovací povinnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětnou částku 7 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

18. Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu a žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství.

19. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami a zaplacenou částkou, který představuje nezaplacenou jistinu. Jelikož žalovaná dosud neuhradila dlužnou část jistiny, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, proto má žalobkyně rovně právo na úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované, která byla ve věci úspěšná toliko v rozsahu 28 %, nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť této prokazatelně žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.