13 C 336/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 692 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným roční úrokem z prodlení od 7. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 3 982 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 21 482 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a základů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 7 210 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 673,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 692 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 12. 2. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 17 500 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 3 982 Kč. Žalovaný však dlužnou částku řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyni kromě této dlužné částky požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 7 210 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 2. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 982 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu a přípisu , právnická osoba, . ze dne 2. 1. 2026 má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 12. 2. 2024 zaslala na bankovní účet částku 17 500 Kč.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o zápůjčce, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Součástí odborné péče poskytovatele zápůjčky je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 17 500 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 673,86 Kč, přičemž tato částka představuje 21,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 692 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.