13 C 345/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 378 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 384 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 2. 3. 2024 ve výši 14,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 8 994 Kč a kapitalizovaného zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 1 135,61 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 283,79 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 7 172,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 18,7 % ročně z částky 7 172,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované vůči žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 378 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) dne 29. 1. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 327 Kč splatných týdně do 28. 1. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2 616 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované zaznamenaných v zákaznické kartě.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 327 Kč v 52 splátkách splatných týdně. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 994 Kč a další příslušenství ve výši 1 560 Kč za doplňkové pojištění.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč dne 29. 1. 2021, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 616 Kč.

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení. Je svobodná, má dvě vyživované osoby a její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, kdy se jedná o příjem z dávek – mateřská. Další příjmy žalovaná uvedla ve výši 11 000 Kč a její ostatní příjmy ve výši 500 Kč. Výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmu 2020 a výměru dávky – mateřské.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, za žalovanou ke dni 27. 9. 2023.

8. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek do 1. 3. 2024 pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázal je vrátit formou splátek po 327 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala prostředky v plné výši a vrátila částku ve výši 2 616 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, a její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje ověřila co do příjmů z rozhodnutí o přiznání dávky a potvrzení o příjmu, další příjmy a výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem co do částky 10 000 Kč, ale další deklarované příjmy a výdaje žalované nikterak neověřila.

15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nikterak neověřila co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje 5 000 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, zvláště, když bydlí v nájmu a má , Anonymizováno, vyživovací povinnost. Těžko uvěřit, že žalované v této situaci postačí k úhradě všech životních nákladů včetně plateb nájemného a za služby, když soud považuje za všeobecně známou skutečnost, že výše nájemného a záloh na služby spolu s jídlem, oblečením se pohybují prakticky vždy nad částkou 5 000 Kč měsíčně, zejména s ohledem na , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyživovací povinnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku 8 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

17. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinná hradit žádné sjednané příslušenství.

18. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (8 000 Kč) a zaplacenými částkami (2 616 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Jelikož žalovaná dosud neuhradila dlužnou část jistiny, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.