13 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 165 965,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 165 965,51 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 534,64 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 9 150,8 Kč a zákonný roční úrok z prodlení z částky 165 965,51 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a úrok 14,9 % ročně z částky 162 169,51 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 72 319,87 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 172 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet], kdy část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet. Smlouvou se žalovaný zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 14,90 % ročně, dále poplatky za bankovní služby a dále též sjednaný poplatek pojištění schopnosti splácet úvěr, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, vedle těchto splátek úvěru byl žalovaný povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a to formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru a byl povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky bance. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. [příjmení] využila svého práva a dopisem ze dne 18. 12. 2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 18. 12. 2019. [příjmení] dále uplatila právo na náhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok též na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dluh ze strany žalovaného nebyl v plné výši uhrazen. Pohledávka za žalovaným byla ze strany [anonymizováno] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 20. 11. 2020 celkem 187 650,95 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 162 169,51 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 796 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 9 150,80 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 12 534,64 Kč a úroků 14,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 19. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky 165 965,51 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 162 169,51 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 796 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak k výzvě soudu, jak tato byla v daném případě posuzována, žalobce uvedl, že bylo vycházeno z údajů žalovaným poskytnutých v žádosti o úvěr, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze [anonymizováno] a další. V tomto případě banka vycházela z příjmu žalovaného, kdy žalovaný byl od 1. 8. 2018 na dobu neurčitou zaměstnán jako [anonymizováno] z výší čistého příjmu 18 374 Kč, nebyly ze mzdy prováděny žádné srážky, nebylo vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a žalovaný neměl vyživovací povinnosti vůči dalším osobám, měsíční příjem domácnosti byl 50 000 Kč, v době žádání o úvěr neměl žádné závazky a z externích zdrojů bylo zjištěno, že u něj byly evidovány závazky s měsíční splátkou 5 463 Kč a po provedeném individuálním hodnocení bylo žádosti žalovaného vyhověno a žalovanému byly konsolidovány jeho dosavadní závazky úvěrem 172 000 Kč a výše nové splátky byla 3 076,66 Kč. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl následně pro nemožnost doručit jej žalovanému do vlastních rukou zrušen. Na soudní jednání nařízené ve věci na den 30. 5. 2023 byl žalovaný řádně předvolán a těsně před jednáním se žalovaný omluvil telefonicky, že se nemůže zúčastnit jednání, neboť mu není dobře a je [anonymizováno], když mu bylo zároveň sděleno, že tuto skutečnost musí soudu zaslat písemně a do spisu založit potvrzení od lékaře, jak to vyplývá z úřední záznamu z 30. 5. 2023. Soud jednání odročil na 20. 7. 2023 za účelem opětovného předvolání žalovaného a výzvy k doložení omluvy. Na výzvu soudu žalovaný soudu sdělil, že se omlouvá, že se nedostavil na jednání, které mělo být 30. 5. 2023, nebylo mu dobře a druhý den byl již v zaměstnání a poté už mu to paní doktorka nechtěla napsat, na příští termín určitě dorazí. Na další termín jednání dne 20. 7. 2023 byla soudu před jednáním dne 20. 7. 2023 zaslána e-mailová zpráva s omluvou žalovaného, že nestihne dorazit na jednání, a to z důvodu, že je na cestě ze zaměstnání, které má v [země] 80 km od domova a po cestě z práce se stala nehoda. K následné výzvě soudu o doložení, na jakém kilometru a kdy se stala dopravní nehoda žalovaný reagoval tak, že ví pouze, že to bylo někde v okolí [anonymizováno], ale víc neví. Soud zhodnotil omluvy žalovaného jako účelové a tyto neshledal důvodnými s tím, že žalovaný ani v jednom případě navíc nepožádal soud o odročení jednání, a proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy. Z předložené smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem pohledávky žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne 12. 9. 2018, kdy výše úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, byla 172 000 Kč s měsíční anuitní splátkou a úhradou pojištění 3 350,66 Kč, když splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 10. 2018. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že [právnická osoba] ke dni 19. 11. 2020 evidovala dluh žalovaného 187 650,95 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] rozhodla o prohlášení předmětného úvěru za splatný ke dni 18. 12. 2019 a zároveň byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do 3. 1. 2020. Z dohody uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem vyplývá, že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, a to 18. 11. 2020 a dle přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek byla postoupena též pohledávka za žalovaným, což vyplývá i ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi těmito subjekty dne 18. 11. 2020. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby žalobce dopisem ze dne 10. 2. 2021 žalovaného vyzval k zaplacení pohledávky do 25. 2. 2021. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 11. 2020 se podává, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a dle podacího lístku byla písemnost 8. 12. 2020 zaslána žalovanému. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak žalobce předložil soudu jako důkaz žádost o úvěr ze dne 12. 9. 2018, potvrzení o výši příjmu ze dne 12. 9. 2018, náhled do registru, vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z úvěrového účtu a platební historie, z čehož soud zjistil, že právní předchůdce pohledávky žalobce zkoumal poměry žalovaného, tedy jeho úvěruschopnost v budoucnu splácet úvěr. Na základě shora zjištěných a prokázaných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém a právním stavu věci. Mezi právním předchůdcem pohledávky žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 12. 9. 2018 s pojištěním schopnosti splácet, kdy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 172 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet], když část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbytek byl poskytnut neúčelově převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal k zaplacení poskytnuté částky úvěru měsíčním anuitní splátkou 3 350,66 Kč včetně úhrady pojištění vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15. 10. 2018 a jelikož žalovaný porušil závazky ze smlouvy, banka využila svého práva a dopisem z 18. 12. 2019 úvěr zesplatnila k tomuto datu, když následně došlo k postoupení pohledávek na základě smlouvy uzavřené mezi postupitelem a postupníkem ze dne 18. 11. 2020, o čemž byl žalovaný spraven dopisem ze dne 30. 11.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani na výzvu k zaplacení před podáním žaloby nereagoval, domáhá se žalobce zaplacení dluhu vůči žalovanému soudně. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že došlo mezi právním předchůdcem pohledávky žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Žalobce rovněž prokázal, že došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným, který o této skutečnosti byl zpraven, a to dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Soud žalobě jako důvodně vyhověl, neboť shledal, že žalovaný řádně neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, dluží žalobci zaplacení jistiny úvěru 162 169,51 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 796 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 9 150,80 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 12 534,64 Kč, jelikož je žalovaný v prodlení se splacením, má žalobce právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a proto soud i v této části žaloby žalobě vyhověl. Pokud jde o proces posouzení úvěruschopnosti, tak tento byl ze strany právního předchůdce žalobce dodržen, neboť úvěruschopnost byla hodnocena individuálně, včetně vytěžení informací z interních a externích databází, bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, zohledňoval se též výpočet disponibilní částky v návaznosti na výdaje domácnosti, když na základě jejího zjištění bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr, včetně zohlednění částky normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výši měsíčních splátek dosavadních závazků, které po provedené konsolidaci byly sníženy, tedy bylo postupováno s odbornou péči, a to i v intencích zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy lze shrnout s ohledem na provedené dokazování, že má soud za prokázáno, že žalovaný, ač mu byl řádně poskytnut úvěr právním předchůdcem pohledávky žalobce, tak tento řádně úvěr nesplácel, nereagoval na upomínky k zaplacení, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný prokazatelně žalobci dluží žalovanou částku, včetně příslušenství pohledávky, a to jednak úroku z úvěru a úroku z prodlení, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení, když náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 6 639 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za šest úkonů právní služby po á 7 740 Kč a jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny 3 870 Kč, sedm úkonů právní služby po á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky, náhrada cestovních výdajů [obec] – [obec] a zpět, celkem 72 kilometrů, při průměrné spotřebě 5,7 litru [číslo] km nafty v ceně 44,10 Kč za litr a náhrady 5,20 Kč za kilometr, celkem 555,39 Kč, náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po á 100 Kč a náhradu cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět, celkem 72 kilometrů, při průměrné spotřebě 5,7 litru [číslo] km nafty v ceně 34,40 Kč za litr a náhrady 5,20 Kč, celkem 515,58 Kč a náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny po á 100 Kč a 21 % DPH z těchto částek, celkem pak 72 319,87 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyl shledán stran lhůty důvod pro jiný postup.