13 C 96/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 12 706,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 485,60 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 14. 11. 2025 do zaplacení výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 7 213,37 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 5 763,18 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a částky 7,27 Kč, se zamítá.

III. Žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 1. 2025 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 21. 2. 2025 s koncem kreditového rámce ke dni 17. 10. 2026. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 11 000 Kč, a to dne 22. 1. 2025 v částce 5 000 Kč a 8. 2. 2025 v částce 5 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, čímž se se splácením dostal do prodlení. Na jistinu uhradil 5 514,40 Kč, proto žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny poplatku za vyplacení tranží úvěru a smluvního úroku a poplatek za službu informační , Anonymizováno, , Anonymizováno, .Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, kdy byla ověřena výše čistého měsíčního příjmu 25 000 Kč. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů MVČR. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem, dle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 5. 11. 2025.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, , ze dne 22. 1. 2025, bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 38 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky zaplatit v pravidelných splátkách spolu s příslušenstvím, a to úrokem z prodlení a poplatky.Z výzvy soudu stran doložení jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány, včetně těchto tvrzení navrhnout a předložit důkazy, žalobkyně žádným způsobem nereagovala.Ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s., bylo soudem zjištěno, že žalovanému na jeho účet bylo žalobkyní poskytnuto 2 x 5 500 Kč, a to ve dnech 8. 2. 2025 a 22. 1. 2025.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný žije sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky představuje 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení představuje částku 10 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje jsou 5 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 35 733 Kč.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 38 900 Kč, přičemž skutečně čerpal prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutí peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Nad rámec částky 5 514,40 Kč žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil právní vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztahy rovněž dle zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).Dle § 86 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěru poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při poskytování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú., zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích, o způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, že smlouva dle § 87 odst. 1 z. s. ú., neplatná k čemuž soud přihlédne i bez návrhu.Dle § 2991 odst. 1, musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, dle § 2991, odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, ani po výzvě nepředložila soudu důkazy stran toho, z jakých důkazů při zkoumání úvěruschopnosti vycházela. Žalobkyně nepředložila soudu výpis z CEE, z ISIR, či výpisy z bankovního účtu žalovaného ze kterých, dle svých tvrzení vycházela. Soud tedy uzavírá, že na základě provedeného dokazování žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy tyto nijak neověřila. Žalobkyně ani nezjišťovala, jaké úvěrové zatížení v té době žalovaný měl a zdali jím sdělené údaje odpovídají realitě. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je potřeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.Žalobkyně má tedy nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 5 485,60 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (poskytnutá částka 11 000 Kč – zaplacená částka 5 514,40 Kč), spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný by měl nárok na 13,6 % celkové výše jeho nákladů, dle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, ale žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.