14 C 197/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 585 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 28. 2. 2020 do 30. 9. 2020 částkou 322,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 5 585 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že pokud právnická osoba není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku, ale je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového poplatku, pokud žalobci po jeho písemné výzvě neoznámí čestným prohlášením opak. Jelikož se žalovaná ani přes výzvu žalobce nevyjádřila, zařadil jej žalobce do evidence poplatníků dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalované tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 45 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaná nedostála, když poplatek za období od 1. 9. 2019 do 1. 9. 2020 nezaplatila ani přes výzvu. Jelikož žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, požaduje žalobkyně v souladu s ust. § 9 odst. 1 písm. a) výše zmíněného zákona rovněž přirážku k poplatkům ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce má vůči žalované právo na zaplacení částky 5 585 Kč s přísl. odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za období od 1. 9. 2019 do 1. 9. 2020. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle ust. § 6 zákona činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Podle ust. § 9 odst. 1 písm. a) poplatník, který nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobci podle ust. § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.