14 C 332/2018

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částka s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 66,71 % ročně a to ve 48 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši částka, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum, tj. částka, a dále zaplacení úroku ve výši 52,21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22.7.2019, č.j. 14 C 332/2018 – 45, bylo řízení co do částky částka částečně zastaveno (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 572, částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 8,5 % ročně, z částky částka od datum do datum ve výši 8,5 % ročně a z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok II.), žaloba o zaplacení úroku ve výši 52,21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, byla zamítnuta (výrok III.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

3. Žalobkyně napadla výrok III. v rozsahu, ve kterém soud nepřiznal úrok ve výši 20 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.12.2019, č.j. 95 Co 215/2019 – 69, soud rozsudek ve výroku IV. a v části výroku III., jímž byla zamítnuta žaloba co do úroků ve výši 20 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zrušil. V ostatním nabyl rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 22.7.2019, č.j. 14 C 332/2018 – 45, právní moci.

4. S ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem soud provedl doplnění dokazování týkající se způsobu, jakým žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného.

5. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za únor až duben 2017 cca částka. Zaměstnavatel žalovaného rovněž potvrdil, že u žalovaného neeviduje k datum dočasnou pracovní neschopnost. Dle výplatního lístku za duben 2017 činil čistý příjem žalovaného v dubnu 2017 cca částka. Žalovaný hradil za bydlení cca částka, jak vyplývá z povolení k inkasu. Žalobkyně dále doložila prohlášení klientů a předsmluvní formulář.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného ve smyslu shora uvedeného. Postupovala s odbornou péčí, když vyšla z doloženého potvrzení o jeho příjmech a o jeho základních výdajích.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně podala odvolání pouze co do úroku ve výši 20 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, a požaduje tedy nadále pouze úroky v této uvedené výši, nelze dovozovat, že by tato výše byla v rozporu s dobrými mravy a přezkoumávání sjednané úrokové sazby ve výši 52,21 % ročně se jeví jako nadbytečné.

10. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobkyni úrok ve výši 20 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka.

11. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, mimosmluvní odměna ve výši částka (6 úkonů právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částka – soud nepřiznal náhradu za jednání dne datum, neboť žalobkyně se z tohoto jednání omluvila a nezúčastnila se ho), 6 paušálních částek náhrad hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně má dále právo na náhradu za promeškaný čas a náhradu cestovních výdajů (pouze za jednání dne datum, neboť jednání dne datum se žalobkyně nezúčastnila). Náhrada za promeškaný čas činí částka za 4 půlhodiny strávené cestou obec obec a zpět podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada cestovních výdajů činí částka (při 94 km za cestu obec obec a zpět, průměrné spotřebě 7,2 l na 100 km a ceně pohonných hmot částka dle § 4 vyhlášky č. 333/2018 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.