14 C 60/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2018 pronajala žalobkyně žalovanému k užívání byt [číslo] ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec]. Žalovaný nezaplatil dlužný nájem za období od března 2020 do prosince 2020 v celkové výši 30 000 Kč, kdy svůj dluh co do důvodu a výše uznal, a to dne 21. 1. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2018 uzavřena smlouva o nájmu výše citovaného bytu, která byla poté upravená smlouvou ze dne 20. 1. 2021. Dále má soud za prokázáno, že žalovaný dne 21. 1. 2021 podepsal listinu nazvanou jako uznání dluhu, ve kterém se zavázal dluh za nájemné a za služby spojené s užíváním bytu za období od března 2020 do prosince 2020 v celkové výši 30 000 Kč zaplatil v měsíčních splátkách po 2 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 30 000 Kč s přísl., odpovídající neuhrazenému dluhu podle nájemní smlouvy za období od března 2020 do prosince 2020 v celkové výši 30 000 Kč. Z hlediska právního posouzení věci je podstatné uznání dluhu žalovaným ze dne 21. 1. [číslo]. Uznáním dluhu dle ust. § 2053 a 2054 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku (§133 o. s. ř.), má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V dané věci je tedy na žalovaném, jakožto dlužníkovi, aby neexistenci jím uznaného dluhu tvrdil a dokázal, tj. aby prokázal, že vůči žalobkyni nemá žádný dluh podle citované smlouvy o nájmu. Vzhledem k tomu, že toto se žalovanému v řízení nepodařilo prokázat, přičemž žalovaný neexistenci uznaného dluhu ani netvrdil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právo žalobkyně na úrok z prodlení je dáno ust. §§ 1968 a 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.