15 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 189,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 827,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 17 362 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 943,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 285,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 700 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 18,47 % ročně z částky 16 700 Kč od 30.4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 32 189,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne 2.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 17 362 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 52 týdenních splátkách po 719 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 16 700 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 15 489,64 Kč a příslušenstvím. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalovaného.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy s rodiči, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, kdy pracoval jako operátor s čistým měsíčním příjmem 21 763 Kč. Jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 45 000 Kč. Žalovaný splácel jiný úvěr ve výši 3 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činily 2 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne 2.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 15 438 Kč.

7. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

13. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.

14. Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze zákaznické karty žalovaného, z níž vyplývá, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy s rodiči, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, kdy pracoval jako operátor s čistým měsíčním příjmem 21 763 Kč. Jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 45 000 Kč. K této částce však není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Žalovaný v době uzavírání smlovuy splácel jiný úvěr ve výši 3 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje dle zákaznické karty činily 2 000 Kč. Uvedené výdaje se zdají značně podhodnocené, je prakticky nepředstavitelné, že by měsíční výdaje dospělého člověka v dnešní době činily pouze 2 000 Kč. Výdaje žalovaného nebyly ani žádným způsobem ověřeny.

15. Právní předchůdce žalobkyně tak nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zohlednil jiné příjmy domácnosti a řádně nezkoumal výdaje žalovaného. Použitelný příjem, ke kterému došel právní předchůdce žalobkyně, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.

16. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.

18. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný již na dluh uhradil částku 5 172,36 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 14 827,64 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku.

19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.