15 C 111/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 1 o 13 166,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 119,03 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3 047,46 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 119,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 019,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 404,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 13 166,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. č. účtu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neplnila a na jeho úhradu poskytla celkem pouze 2 880,97 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 19. 2. 2025 a následně ji s účinností ke dni 18. 9. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 119,03 Kč, poplatků ve výši 1 900 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do 23. 9. 2025 ve výši 433,12 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do 23. 9. 2025 ve výši 714,34 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 12 % p. a. z částky 10 119,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 12 019,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela informací tvrzených žalovanou v žádosti o úvěr, z insolvenčního rejstříku, z úvěrových registrů a z výpisu z účtu žalované, a dospěla k závěru, že žalovaná žila spolu se svým druhem v nájemním bydlení, přičemž hradila polovinu nákladů na bydlení, a měla vyživovací povinnost k jedné osobě. Dále zjistila, že měsíční příjem žalované činil 30 911 Kč čistého a celkový příjem domácnosti činil 70 000 Kč čistého měsíčně. Dále zjistila, že před poskytnutím předmětného úvěru žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně splácela úvěry s celkovou měsíční splátkou 8 651,41 Kč a jiným úvěrovým společnostem hradila splátky ve výši 900 Kč měsíčně. Měsíční splátka nově poskytnutého úvěru činila 614,39 Kč.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru – Anonymizováno Anonymizováno vyplynulo, že dne 4. 4. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 614,39 Kč.

5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni 18. 9. 2025 činila dlužná jistina úvěru 10 119,03 Kč, splatný smluvní úrok 433,12 Kč, splatný úrok z prodlení 714,34 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 1 900 Kč. Celková dlužná částka činila k tomuto dni 13 166,49 Kč.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou jako zdravotní sestra u zaměstnavatele právnická osoba., s čistým měsíčním příjmem 30 911 Kč. Dále uvedla, že žije se svým druhem v nájemním bydlení a má vyživovací povinnost k jedné osobě. Náklady žalované na bydlení činily 14 000 Kč a jiné náklady žalovaná neměla.

7. Z výpisu z účtu žalované za měsíce leden až březen 2024 soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání činil v těchto měsících 26 624 Kč až 33 753 Kč čistého. Celkové příchozí transakce na účtu žalované činily v měsíci lednu 119 841,99 Kč, v měsíci únoru 52 630,14 Kč a v měsíci březnu 63 052 Kč. Odchozí transakce činily v měsíci lednu 119 800,36 Kč, v měsíci únoru 52 412,37 Kč a v měsíci březnu 62 377,86 Kč. Dne 30. 12. 2023 byla na bankovní účet žalované převedena částka ve výši 82 000 Kč, přičemž dle popisu transakce se jednalo o interní převod peněžních prostředků. Dne 16. 2. 2024 byla na účet žalované převedena částka 20 000 Kč od odesílatele jméno FO. Dne 18. 3. 2024 byla na účet žalované převedena částka 25 551 Kč od odesílatele Úřadu práce. Údaje o odchozích transakcích v nezanedbatelné výši ze dne 16. 1. 2024, 16. 2. 2024 a 16. 3. 2024 žalobkyně bez odůvodnění zcela začernila. Žalobkyně rovněž bez odůvodnění zcela začernila pasáž výpisu z účtu týkající se informací o úvěrech žalované poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025, z potvrzení o úplatě ze dne 18. 9. 2025 a ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 9. 2025 na žalobkyni.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 4. 2024 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 614,39 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela a na úhradu svého dluhu poskytla celkem pouze 2 880,97 Kč. Z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 19. 2. 2025 a následně ji s účinností ke dni 18. 9. 2025 postoupila na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z informací tvrzených žalovanou v žádosti o úvěr, z insolvenčního rejstříku, úvěrových registrů a z výpisu z účtu žalované, a dospěla k závěru, že žalovaná žila spolu se svým druhem v nájemním bydlení a měla vyživovací povinnost k jedné osobě. Dále zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná na dobu neurčitou jako zdravotní sestra u zaměstnavatele právnická osoba., s průměrným čistým měsíčním příjmem 30 911 Kč. Dále zjistila, že před poskytnutím úvěru splácela žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně úvěry s celkovou měsíční splátkou 8 651,41 Kč a jiným úvěrovým společnostem hradila splátky ve výši 900 Kč měsíčně. Měsíční splátka nově poskytnutého úvěru činila 614,39 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její náklady na bydlení činily 14 000 Kč a jiné náklady neměla. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici rovněž výpisy z účtu žalované, ze kterých vyplynulo, že příjem žalované ze zaměstnání činil v těchto měsících 26 624 Kč až 33 753 Kč čistého. Celkové příchozí transakce na účtu žalované činily v měsíci lednu 119 841,99 Kč, v měsíci únoru 52 630,14 Kč a v měsíci březnu 63 052 Kč. Odchozí transakce činily v měsíci lednu 119 800,36 Kč, v měsíci únoru 52 412,37 Kč a v měsíci březnu 62 377,86 Kč. Dne 30. 12. 2023 byla na bankovní účet žalované převedena částka ve výši 82 000 Kč, přičemž dle popisu transakce se jednalo o interní převod peněžních prostředků. Dne 16. 2. 2024 byla na účet žalované převedena částka 20 000 Kč od odesílatele jméno FO. Dne 18. 3. 2024 byla na účet žalované převedena částka 25 551 Kč od odesílatele Úřadu práce.

10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v tom případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu podle § 87 odst. 2 z. s. ú. na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně ve svých tvrzeních neuvedla, jaká byla výše pravidelných měsíčních výdajů žalované, přestože k tomu byla dle § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna a soud ji o této povinnosti poučil usnesením ze dne 13. 4. 2026. Výdaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr jsou zcela zjevně podhodnocené, neboť je nemožné, aby žalovaná neměla žádné výdaje nesouvisející s bydlením (např. strava, doprava, ošacení, hygiena). Z výpisu z účtu za měsíce leden až březen 2024 je nadto zřejmé, že skutečná výše výdajů žalované byla výrazně vyšší a přesahovala i příjmy žalované ze zaměstnání. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tím, že soudu předložila výpisy z účtu žalované, aniž by uvedla, k jakým konkrétním závěrům na jejich základě dospěla. Tyto výpisy nadto byly bez odůvodnění částečně začerněné, což dále snížilo jejich důkazní hodnotu. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezohlednila nestandardní transakce na účtu žalované, kdy na tento účet byla dne 30. 12. 2023 převedena částka ve výši 82 000 Kč, přičemž dle popisu transakce se jednalo o interní převod peněžních prostředků, dne 16. 2. 2024 byla na účet žalované převedena částka 20 000 Kč od odesílatele jméno FO a dne 18. 3. 2024 byla na účet žalované převedena částka 25 551 Kč od odesílatele Úřadu práce. Žalobkyně měla ve svých tvrzeních uvést, jakým způsobem tyto transakce zohlednila při posuzování úvěruschopnosti žalované a z jakých důvodů se rozhodla, že žalované i přesto úvěr poskytne. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dále zohlednit, že splátkové zatížení žalované bylo již před poskytnutím úvěru s ohledem na výši příjmu žalované poměrně vysoké (9 551,41 Kč) a poskytnutím nového úvěru se dále navýšilo (na 10 165,80 Kč). Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované.

12. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, když důkladně nezkoumala úvěruschopnost žalované, posoudil soud smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 jako neplatnou a žalobu částečně zamítl v rozsahu dlužných poplatků, kapitalizovaného smluvního úroku za období do 23. 9. 2025 ve výši 433,12 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % p. a. z částky 10 119,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období do 23. 9. 2025 ve výši 714,34 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 12 019,03 Kč za období od 24. 9. 2025 do zaplacení (výrok II).

13. Soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z toho důvodu, že žalovaná v době vyhlášení rozsudku dosud nebyla v prodlení s úhradou tohoto dluhu. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti přiměřené možnostem spotřebitele, a proto soud stanovil splatnost dlužné jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú. svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. spisová značka a rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 13. 4. 2026, sp. zn. spisová značka). Jelikož je lhůta k plnění závazku z neplatné smlouvy stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinna hradit úrok z prodlení.

14. Žalovaná však na základě smlouvy o úvěru čerpala peněžní prostředky, a tudíž je povinna vrátit z titulu bezdůvodného obohacení jistinu úvěru po odečtení již uhrazených splátek (výrok I.).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 404,25 Kč, přičemž tato částka představuje 53,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 166,49 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.