15 C 116/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 412 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 847 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 492,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 412 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 7 565 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 853,33 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 15 467,13 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 576,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 19 412 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2025 v plném rozsahu. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 40 772 Kč a uhradil celkem 28 925 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 15 467,13 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 314,87 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 730 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 900 Kč.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že dne 1. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala, že žalovanému umožní čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální výše splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že žije s družkou a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je od června 2023 zaměstnaný u zaměstnavatele právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč. Jeho výdaje na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.

5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný čerpal v době poskytnutí úvěru celkem čtyři úvěry, z nichž dva byly splátkové, jeden nesplátkový a jeden poskytnutý ke kreditní kartě. Součet dlužných jistin splátkových úvěrů činil 688 375 Kč a jejich celková měsíční splátka činila 8 374 Kč. Žalovaný dále čerpal kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 1 000 Kč a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota čerpal peněžní prostředky v celkové výši 40 772 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 28 925 Kč.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal celkem 40 772 Kč a uhradil 28 925 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z tvrzení žalovaného, že žije s družkou, nemá žádnou vyživovací povinnost, od června 2023 je zaměstnaný u zaměstnavatele právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč. Dále vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho výdaje na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.

8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost, když důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho příjem činí 25 000 Kč čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Tato tvrzení však neověřila žádnými relevantními podklady (např. výplatními páskami, výpisy z účtu, nájemní smlouvou). Takový postup nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti (srov. např. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 28. 8. 2025, spis. zn. spisová značka). Žalobkyně dále nezohlednila, že žalovaný již před uzavřením předmětné smlouvy čerpal celkem čtyři úvěry, přičemž měsíčně splácel dle svých tvrzení celkem 9 000 Kč (a dle úvěrové zprávy minimálně 8 374 Kč). Splátkové zatížení žalovaného bylo tedy již před uzavřením smlouvy s ohledem na výši příjmů a výdajů žalovaného poměrně vysoké a poskytnutím úvěru se nadále zvýšilo. Žalobkyně měla ve svých tvrzeních uvést, proč žalovanému navzdory této skutečnosti úvěr poskytla a z jakých důvodů vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Z výše uvedených důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a rozhodl tak, že žalobu v rozsahu dlužných poplatků za pojištění, nákladů na vymáhání dluhu, smluvních pokut a smluvního úroku částečně zamítl (výrok II.).

10. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení poskytnutou jistinu úvěru po odečtení již uhrazených splátek. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 576,87 Kč, přičemž tato částka představuje 22,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 412 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.