15 C 150/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 31 885 Kč + 57 222 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89 107 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 885 Kč od 6.11.2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 55 370 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 89 107 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13.2.2019 uklouzla na autobusové zastávce v ul. [ulice], [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno] (zastávka [ulice]) a způsobila si zlomeninu zevního kotníku. K úrazu došlo při samém vystoupení z autobusu na zastávce městské autobusové dopravy. Žalobkyně byla ošetřena v [nemocnice]. [příjmení] předmětné komunikace, kterým je žalovaný, nezajistil schůdnost chodníku v místě zastávky způsobem, aby na něm byl pohyb chodců bezpečný, a tak nese odpovědnost za újmu, která žalobkyni na namrzlém chodníku vznikla. Žalobkyně zdůraznila, že si byla vědoma aktuálního ročního období a panujících povětrnostních podmínek. Na cestu do práce si vzala turistickou kotníkovou obuv, tzv. pohorky. V den úrazu ráno nesněžilo, ani nepršelo. Žalobkyně nezaznamenala v místě svého bydliště, v [obec], žádné známky námrazy na chodníku ani v prostoru autobusové zastávky. Kluzké nebyly ani chodníky v místě autobusových zastávek u hlavního nádraží, kde žalobkyně přestupuje na další autobus. [ulice] schůdnosti daného chodníku v [anonymizováno] nemohla žalobkyně během přepravy z pohybujícího se autobusu správně odhadnout. Žalobkyně cestovala do práce, bylo kolem šesté hodiny ranní, kdy je ještě tma. K úrazu došlo hned po vystoupení z autobusu. Žalobkyně uklouzla cca po dvou krocích. Nemohla tedy svému úrazu nijak předejít, neboť tento se stal ihned po vystoupení z autobusu. Chtěla-li žalobkyně vystoupit na dané zastávce, neměla možnost zvolit si jiné místo pro opuštění autobusu. Žalobkyně požaduje náhradu bolestného vypočtenou podle metodiky Nejvyššího soudu ČR a vyčíslenou znaleckým posudkem [číslo] částkou 31 885 Kč. Žalobkyni dále vznikla škoda spočívající ve ztrátě na výdělku za období od 13.2.2019 do 26.6.2019. Ztráta na výdělku činí 57 222 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že žalobkyně neprokázala, že k nehodě došlo na autobusové zastávce způsobem, jakým popsala v žalobě, a neprokázala konkrétní závadu ve schůdnosti chodníku. Žalovaný dále poukázal na liberační důvod podle § 27 odst. 2 a 3 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný má za to, že dostál všem svým povinnostem, když závadu odstranil 13.2.2019 v 7:05 hod. Jedná se o místní komunikaci IV. třídy, zimní údržba v daném úseku byla prováděna v souladu s Plánem zimní údržby místních komunikací na území [stát. instituce] 2018 2019 dle tam stanovených pravidel. V daném případě šlo o úsek I. kategorie, kde dochází k úklidu do 4 hodin po ukončení jednorázového spadu nebo při náledí. V daném úseku došlo k ošetření 12.2.2019 v 20.37 hod. a 13.2.2019 v 7:05 hod.

3. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby s tím, že i kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že v místě škodné události byla komunikace namrzlá, samotný výskyt námrazy na komunikaci nelze považovat za nepředvídatelný a to s ohledem na okolnosti daného případu, kdy ke škodné události mělo dojít v zimním období a nadto v časných ranních hodinách, kdy obecně bývá denní teplota nižší. Dále poukázal na pravidla zimní údržby.

4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

5. Z ambulantní zprávy ze dne 13.2.2019 soud zjistil, že žalobkyně se uvedený den dostavila v 8.23 hod. na vyšetření na chirurgické oddělení v [nemocnice] s bolestí levého kotníku poté, co šla do práce a uklouzla. Byla konstatována zlomenina levého kotníku.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně byla svědkem nehody žalobkyně, kdy předmětný den šla z obchodu a viděla, jak žalobkyně sedí u zastávky na chodníku, šla k ní a pomáhala se jí zvednout a přejít na druhou stranu k zábradlí. Neviděla autobus, ani jak žalobkyně upadla, viděla jí až sedět na chodníku a to přímo na místě, kde se vystupuje z autobusu. Bylo to ještě za tmy, chodník byl zledovatělý, svědkyně si nepamatovala, jestli místy nebo celý, pamatovala si však, že jí to klouzalo. Žalobkyně svědkyni řekla, že vystoupila z autobusu a uklouzla. Svědkyně jí pomohla přejít přes silnici, kde jí nechala a šla do práce.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že žalobkyně jela předmětný den autobusem ze [obec], přestupovala u nádraží na autobus [číslo] jela do [anonymizováno], zastávka [ulice]. V [anonymizováno] byla kolem 6.05 hod. Jinde než v [anonymizováno] námraza nebyla, žalobkyně vystoupila z autobusu a okamžitě uklouzla. Vystupovala sama, nikdo jiný s ní nevystupoval, ani na zastávce nikdo nebyl. Po uklouznutí se přesunula k obrubníku, vstát jí nešlo, protože chodník byl namrzlý, byl tam led, nemohla se ani vzepřít. Seděla proto na chodníku, přišla svědkyně, která jí pomohla se zvednout a odvedla jí na druhou stranu k zábradlí. Následně zavolala manželovi, který pro ni přijel, a počkala na něj v lékárně. Na sobě měla žalobkyně zimní boty, tzv. pohorky.

8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně, soud zjistil, že v předmětný den žalobkyně v 6.00 hodin ráno svědkovi telefonovala, že má pro ni přijet, že sedí v lékárně v [anonymizováno] a nejspíše má zlomenou nohu. Svědek volal synovi, který v [anonymizováno] bydlí, jak to tam vypadá, on mu řekl, ať jede opatrně, že je namrznuto. V [obec] žádná námraza nebyla. Svědek přijel do [anonymizováno], kde bylo namrznuto. Viděl řidiče, jak oškrabávají auta. Žalobkyně seděla v lékárně, nemohla chodit, musel ji pomoci a jeli nejprve na středisko, kde žalobkyně pracuje jako zdravotní sestra, odevzdat klíče doktorce a poté do nemocnice na chirurgii. Žalobkyně svědkovi k úrazu řekla, že uklouzla při výstupu z autobusu, sedla si na obrubník a poté jí dvě ženy, které šly kolem, pomohly dojít do lékárny. Svědek místo, kde žalobkyně uklouzla, přímo neviděl. Chodníky i příjezdová silnice v [anonymizováno] byly silně namrzlé, vůbec to nebylo posypané ani nic takového. Žalobkyně měla na sobě zimní obuv, kotníkovou s klasickou podrážkou. Podpatek tyto boty nemají, pouze malý klínek. [příjmení] na těchto botách není hladká.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud pouze zjistil, že svědek se o úraze dozvěděl od své matky, která mu telefonovala z nemocnice a sdělila mu, že si vyvrkla nohu, že spadla na neupraveném chodníku, kde všechno bylo zmrzlé. Svědek sice místo fotografoval, ale až v odpoledních hodinách, což na projednávanou věc nemá žádný vliv.

10. Z plánu zimní údržby 2018 – 2019 soud zjistil, že tento upravuje zimní údržbu místních komunikací na území [stát. instituce]. Zimní údržbu vykonává [právnická osoba] na základě smlouvy o dílo č. 2016 [číslo]. Udržované místní komunikace jsou rozděleny podle důležitosti od I. až III. Předmětná komunikace náleží do I. pořadí s tím, že úklid má být proveden do 4 hodin po ukončení jednorázového spadu, nebo při vzniku náledí.

11. Soud dále provedl důkaz GPS záznamem ze dne 12.2.2019 ve 20.38 hodin a ze dne 13.2.2019 v 7.05 hodin a dispečerkou knihou z uvedených dnů a zjistil, že úklid chodníku byl proveden dne 12.2.2019 ve 20.38 hodin a dne 13.2.2019 v 7.05 hodin.

12. Z vyjádření [územní celek] ze dne 24.4.2019 soud zjistil, že žalovaný si v projednávané věci není vědom porušení povinností vyplývající ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to zejména s ohledem na to, že k ošetření chodníku došlo dne 12.2.2019 v 20,37 hod. a 13.2.2019 v 7,05 hod.

13. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalec stavil výši bolestného částkou 31 885 Kč.

14. Z potvrzení o ztrátě na výdělku soud zjistil, že žalovaná byla práce neschopna od 13.2.2019 do 26.6.2019, tj. 96 pracovních dní. Předpokládaný hrubý výdělek za toto období činí 130 606,08 Kč, dávky vyplacené zaměstnavatelem za prvních 14 pracovních dní pracovní neschopnosti činili 5 241 Kč.

15. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění soud zjistil, že Okresní správa sociálního zabezpečení Děčín vyplatila žalobkyni za období od 13.2.2019 do 26.6.2019 dávky nemocenského pojištění v celkové výši 36 776 Kč.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

17. Žalobkyně dne 13.2.2019 přijela autobusem [číslo] do [anonymizováno] na zastávku [ulice] a to kolem 6 hodiny ranní. Bezprostředně po vystoupení z autobusu (vystupovala sama, na zastávce rovněž v tu chvíli nikdo nebyl), uklouzla na namrzlém chodníku a upadla. Vzhledem k námraze chodníku nebyla schopna vstát a to až do příchodu svědkyně [příjmení], která jí pomohla a převedla jí na druhou stranu silnice. Svědkyně potvrdila námrazu na chodníku. Na sobě měla žalobkyně zimní boty, tzv. pohorky. Na chirurgickém oddělení v [nemocnice] byla konstatována zlomenina levého chodníku. V daném úseku došlo k ošetření chodníku dne 12.2.2019 ve 20.37 hod. a dne 13.2.2019 v 7.05 hod.

18. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.

19. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. [příjmení], popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu2a) nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace.

20. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v zastavěném území jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

21. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

22. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

23. Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne chodci v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti.

24. Dle závěrů nálezu Ústavního soudu z 12.4.2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Právní úprava má dle Ústavního soudu zajistit především to, aby se poškozené osoby domohly náhrady. Ačkoliv tedy může být povinnost zimní údržby komunikací uložené obcím velmi náročná, je třeba vycházet z toho, že zákonodárce nemínil snížit šanci osob, které v důsledku nedostatečné zimní údržby pozemních komunikací utrpí úraz, na náhradu újmy. Jinými slovy, zákonodárce zatížil vlastnictví obcí stanovené zákonem na základě čl. 11 odst. 2 Listiny, dalším břemenem spočívajícím mimo jiné v nutnosti zajistit poškozeným chodcům finanční náhradu; zákonodárce tak v podstatě vycházel z toho, že obce se pro tyto případy pojistí. I když tedy povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.

25. Soud tedy v souladu se shora uvedeným nejprve hodnotil, zda se žalobkyně chovala tak, aby svému úrazu předešla, neboť v rozsahu, v jakém by se sama podílela na způsobení újmy, by nebyla dána odpovědnost žalovaného. Žalobkyně vystupovala z autobusu za tmy, nemohla proto vidět, zda je chodník na zastávce namrzlý či nikoliv. K uklouznutí došlo bezprostředně po vystoupení z autobusu, žalobkyně ani neměla možnost přizpůsobit svou chůzi stavu chodníku. Při běžném tempu chůze nebyla schopna zareagovat na danou situaci a nemohla se jí ani vyhnout a zvolit bezpečnější cestu. Zároveň lze konstatovat, že žalobkyně zvolila vhodnou obuv pro zimní období, když měla na sobě zimní boty, tzv. pohorky. Soud má tedy za to, že žalobkyně se chovala tak, aby svému úrazu předešla.

26. Na druhé straně soud hodnotil, nakolik žalovaný dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců a dospěl k závěru, že bezpečný pohyb chodců v uvedeném místě a čase zajištěn nebyl.

27. Je třeba zdůraznit, že se nejednalo o málo frekventovaný, vedlejší chodník, ale o autobusovou zastávku, kde může být značná koncentrace osob a to zejména v určitých časech, např. právě v brzkých ranních hodinách, kdy lidé cestují do práce. V předmětný den došlo k úklidu chodníku u autobusové zastávky až kolem 7 hod. ranní. Kolem 6 hodiny ranní, kdy došlo k úrazu, chodník uklizen nebyl.

28. Příčinou úrazu žalobkyně byla závada ve schůdnosti (námraza na chodníku, kterou žalobkyně nemohla vzhledem k okolnostem očekávat) a je dána objektivní odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu. Soud zde vycházel ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu, tedy z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.

29. Soud proto ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný je odpovědný za škodu vzniklou žalobkyni.

30. Výše vzniklé škody je v případě bolestného prokázána znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení].

31. Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se stanoví jako rozdíl mezi průměrným hrubým výdělkem dosahovaným před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy nebo platu, popřípadě plnou výší nemocenského. Výše ztráty na výdělku je v projednávané věci prokázána potvrzením o ztrátě na výdělku a potvrzením o vyplacených dávkách nemocenského pojištění. Z uvedených důkazů vyplývá, že žalobkyně by měla nárok i na vyšší částku, žalováno však bylo pouze 57 222 Kč.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně činí odměna za 8 úkonů právní služby (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 5 420 Kč; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 3771/2020), 8 paušálních částek náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Soud přiznal odměnu za následující úkony právní služby – převzetí věci, výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření z 25.8.2020 a 4x účast na jednání. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.