15 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 501 Kč s přísl. + 10 535,98 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 400 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 26 636,98 Kčs úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 101 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení,s úrokem ve výši 69,41 % ročně z částky 49 380,61 Kč od 15. 4. 2025 do 8. 5. 2025 ve výši 2 192,88 Kč,a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 49 380,61 Kč od 9. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15. 4. 2025 dosáhne částky 160 927 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 939,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 59 501 Kč s přísl. a částky 10 535,98 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 11. 2024 žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 69,41 % p. a. prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč. V těchto splátkách bylo zahrnuto rovněž pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, pročež žalobkyně dlužnou částku ke dni 13. 4. 2025 zesplatnila v celém rozsahu. Před zesplatněním úvěru žalovaný uhradil pouze 2 splátky v částce 3 300 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 49 380,61 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 508,97 Kč, smluvní pokuty v částce 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč a dlužného pojistného ve výši 214 Kč. Z této částky žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. od 15. 4. 2025 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 535,98 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,41 % p. a. z částky 49 380,61 Kč od 15. 4. 2025, přičemž za dobu od 9. 5. 2025 jej požaduje pouze v sazbě 12 % p. a., do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 160 927 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z úvěrových registrů a z insolvenčního rejstříku, a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč se splatností vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,41 % p. a.

4. Z přihlášky do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, že se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr a v této souvislosti se zavázal platit pojistné ve výši 107 Kč měsíčně (3,33 % ze splátky úvěru před navýšením o úhradu za pojištění).

5. Z oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru a přihlášku žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 12. 11. 2024 odešla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částka 50 000 Kč.

7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je od 1. 7. 2022 zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 22 917 Kč. Je ženatý, ale s manželkou nežije ve společné domácnosti. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a žije ve vlastním bydlení. Výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 9 981 Kč, přičemž se jedná o součet částky 4 860 Kč představující životní minimum, nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč a splátek úvěrů ve výši 500 Kč.

8. Z výpisu transakcí z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný pobíral každý měsíc mzdu, jejíž výše se pohybovala v rozmezí od 22 000 Kč až do 36 000 Kč.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 15. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž 7 dalších finančních institucí a že celkový dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč. V systému nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti.

10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze první dvě splátky úvěru v celkové částce 6 600 Kč.

11. Z dopisu ze dne 13. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila svoji pohledávku za žalovaný v plném rozsahu.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 69,41 % p. a. prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neplnil, pročež žalobkyně ke dni 13. 4. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. Na svůj dluh ze smlouvy žalovaný uhradil celkem 6 600 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z úvěrových registrů a z insolvenčního rejstříku, a zjistila, že je žalovaný zaměstnaný, jeho příjem činí přibližně 22 917 Kč měsíčně a žije ve vlastním bydlení. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na částku 9 981 Kč, přičemž se jedná o součet částky 4 860 Kč představující životní minimum, nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč a splátek úvěrů ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž 7 dalších finančních institucí a že celkový dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč.

13. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně řádně nezkoumala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Stanovení výdajů částkou životního minima je příliš obecné a není schopné zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Žalobkyně dále nijak nezohlednila skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž dalších 7 finančních institucí, z čehož je patrné, že jeho finanční situace nebyla dobrá a příjem ze zaměstnání nedokázal zcela pokrýt jeho potřeby. Jelikož dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč, jeví se jako velmi nepravděpodobné, že jeho měsíční náklady spojené se splátkami úvěru činily pouze 500 Kč. Z výše uvedených skutečností je patrné, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a před poskytnutím úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

15. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky a je povinen vrátit je z titulu bezdůvodného obohacení. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl co do částky 43 400 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).

16. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení větší úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 939,90 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše 24 749,60 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 036,98 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 560 Kč ve výši 3 687,60 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.